Zpomalení,návrat k sobě a dobíjení se na sluníčku

Zpomalení, návrat k sobě a dobíjení se na sluníčku - to vše vedlo u mě opět k pozvednutí zdraví i radosti. Naše tělo má úžasnou sebe-harmonizační schopnost, když mu vytvoříme vhodné podmínky.

Energie vlivem retrogradity Pluta i zítřejšího úplňku ve štíru jsou více než zajímavé. Vyplavující, silné, s potenciálem prozření - pokud je uchopíte, můžete se skutečně vymanit z něčeho, co vám dlouho dlouho nešlo. Aby to s vámi mávalo co nejméně, je zde stále a kdykoli k dispozici jeden funkční nástroj - bytí v přítomném okamžiku a naladění se na sebe. Ještě ideálněji v přírodě. Naladíte-li se na přítomný okamžik, váš svět se zpomalí. Najednou není kam spěchat. Lidé přirozeně cítí, že to je pro ně to pravé a že se v tom cítí moc dobře. Pokud budete věnovat sobě v tyto dny i týdny (i kdykoli do budoucna!) bdělou pozornost, pak se můžete i v něčem silném cítit dobře a mít nadhled/odstup.

Když jsem dnes seděla v přírodě a do mysli mi proudily tyto myšlenky, vzpomněla jsem si, jak jsem jako dítě v létě na řece Moravici stavěla z kamenů hráze nebo hledala v březích žáby a přítomný okamžik mě zcela pohltil. Uběhly hodiny a mně to připadalo jako minuty. Jako děti máme přirozenou schopnost nechat se vtáhnout do přítomného okamžiku, v dospělosti se to většině lidí "daří" jen občas. Lidé se nechávají strhnout (i si to vše sami vytvářejí) povinnostmi, úkoly, aktivitami a bývají více nebo méně zrychlení. Zbývá jen málo prostoru pro plný přítomný okamžik nebo i vůbec žádný. Nemá to pro spoustu lidí prioritu, schází vědomí toho, jak důležité a hodnotné to je. Bylo by krásné, kdyby se o tom jednou učilo ve školách - že přítomný okamžik je důležitý pro naše fyzické zdraví i psychickou pohodu. Že skrze něj se můžeme napojit také na hlas duše a rozvíjet se. Že je to to nejcennější, co můžeme objevit (a to vše, co proudí skrze něj).

Trochu humorné představy (tak to není, ale v něčem trošinku ano): Po přechodu na druhou stranu, stojí Mirek a Alena u svých průvodců a jeden z nich říká: "Miroslave, Miroslave, vidíš to tady? Tady těch 30 let jsi to tedy ale úplně zazdil, vždyť jsi tam vůbec nebyl přítomný a jen jsi spěchal a spěchal a pracoval a pracoval. Nebo tady - tolik večerů a času u televize? No, to snad není ani možné, to jsem ani netušil, že tolik." A jiný říká: "Alenko, Alenko, tolik energie jsi věnovala do úprav tváře a pěstování těla? A věděla jsi, že tohle zpomalení času a ještě více než jen to bys měla, kdyby ses tenkrát nevykašlala na jógu a meditovala pravidelně? A tolik vína? Neuvěřitelné." A třetí říká: "Tak jo, vy dva, nevadí, ale dáte si to každý ještě jednou a pošleme vás do rodin, kde se vám to všechno zase hezky připomene. A bude to oříšek se v tom zase neztratit!" A Alena a Mirek říkají shodně: "Na tohle už vážně nezapomenu, už vím, co (ne)mám dělat!" A průvodci se smějí a smějí.

A teď zase trochu vážněji: Když jsem se vrátila po letech do posilovny, potkala jsem tam tváře, které jsem neviděla i více než 10 let - na nich, i na tvářích a příbězích jiných (občas na mě někde něco vykoukne), které jsem znala osobně nebo třeba z minulosti skrze nějaký televizní pořad, je vidět, jak moc čas běží. Běží a běžet bude a nemůžeme to zastavit. Vše se mění, posouvá, fáze života a jejich náplně se střídají. Nemůžeme to zastavit, byť někteří se o to snaží - alespoň fyzicky.

Skrze přítomný okamžik můžeme tok času skutečně zpomalit nebo i zastavit. A dotknout se velké pravdy, že čas je jen iluze a že vše existuje v jeden okamžik - v tento, jaký je právě teď.

Autor: Veronika Neumannová, Bright Future Dimension
Zdroj: veronikaneumannova.dimenzevedomehorustu

Sdíleno s laskavým svolením autora