Živa

Poslední dny cítím na svém těle tu neskutečnou sílu slunečních paprsků, které mívá slunce jen v létě, tudíž vím, že nadešel čas na pokračování našeho seriálu - povídání o prastarých slovanských bozích. Začínala jsem s jarem, rozmarnou, veselou, bezstarostnou Vesnou a jejím milým Perunem - vládcem hromu. Slunovratem odstartovalo mé oblíbené období, jemuž vládne překrásná bohyně Živa a její milovaný muž, mocný a silný sluneční bůh Dažbog. Pojďme tedy na chvilku zpátky v čase, nakoukněme do dob starých Slovanů, pohanů a jejich (našich) bohů, rituálů, obětí, tanců a uctívání jejich moci… pst… potichu, čtěte… pojďte… nechejte se unést sněním i únavou z letního žáru…

Na poli plném dozrávajících klasů žita stojí pod velkým dubem překrásná žena. Její husté, vlnité, dlouhé, zlaté vlasy, silné jako koňské žíně, padají líně okolo jejích ramen. Září, lesknou se a třpití v oslňujícím světle červencového slunce stejně jako královská koruna na její hlavě. Má blankytně modré, moudré, laskavé, chápající a hluboké oči. Štavnaté rty, lehce zbarvené plody sladkých malin a jahod svádí k měkému políbení. Její oblá, plná prsa a pevné boky vzbuzují touhu k polaskání. Bříško, které se rýsuje a vzdouvá, je život sám! Ano, je to ona, Živa, matka a bohyně slunce, plodnosti, úrody ale i vody, protože bez vody není hojnosti ani života! Představuje jednu z fází života ženy (dívka, žena, stařena) a je sestrou Vesny i Morany. Také méně známé, ale stejně významné Oseně. Už její jméno ŽIVA jasně napovídá, že ona je právě tou dárkyní života, ochránkyní a matkou všeho živého. Je moudrá a překrásná ve zralosti ženství, kdy je vše sladké, plné, dozrávající a dávající. Přesně tak, jak umí žena být, když se stává matkou. Z dívky dozrává s létem v opravdovou ženu, měkkou, objímající, uspokojující mužovu potřebu, rodící, mocnou - dávající život. Je silná, dokáže nasytit celý svět! Všechny své děti!

Živa byla uctívána mocně a to i za nástupu křesťanství. Lidé věděli, že bez ní, oběti k ní, nebude úrody, nebude života. Svobodné dívky jí vzývaly divokým tancem a také obětí v podobě květin, které uvily do věnců a ty pak házely do studánek, potůčků a k pramenům. Uplácely jí touto krásou, aby jim seslala lásku a milého. Vdané ženy se k ní chodily modlit za své děti a ty, které nemohly otěhotnět za plodnost. Ona je pramatkou všeho a všech, je rodičkou, a křestané ji "přetavili" do pramatky Evy. Živa je také ochránkyní léčitelů, dává právě onu mocnou léčivou sílu vodě, minerálům i bylinám. Ochraňuje svou silou rodinu a zdraví. Je představitelkou obnovy a udržovatelky všeho živého. Je silná a voňavá jako léto samo. Pověst praví, že Živa každý den v pravé poledne usedá do zlatého vozíku taženého dvěma zlatými rybami, které se na hladině změní ve zlaté holubice. Kontroluje a žehná tak světu a úrodě. Když vyjíždí z vody na nebe, vytváří překrásnou duhu. Ta se odpradávna považuje za požehnání a znamení štěstí, přízně a ochrany bohů. Živa se projevuje v každém z nás jako životní síla, která prostupuje celým vesmírem a je součástí všeho. Živá věc se liší od neživé tím, že jí Živa proudí. Když člověk přestane Živu příjímat a jen dává či přijímá, ale zapomene dávat, je to porušení Vesmírné rovnováhy života a takový člověk vyhoří a duševně umírá.

Překrásná, dobrá a silná Živa je všude kolem nás. Je v přírodě, stromech, rostlinách ale i ve hvězdách, kamenech a vodě. Je také plná a rozkvétající v některých lidech. Setkání s takovými vás obohatí a v jejich přitomnosti je vám hned lépe. Živa je ve zpěvech a slovech... V moudrých a uzdravujících větách. Čerpejte Živu a děkujte jí za její dary a to nejen teď v létě. Svět a všichny živé bytosti to v této zlomové době obvzláště potřebují.

Krásné léto.

S úctou Kirké čarodějnice

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora