Zadrhávání a koktání při veřejném projevu. Jak si pomoct?

Dnes krátce popíši problém jednoho člověka, se kterým přišel na Individuálku ohledně těla a následně na Trénink mysli, a který se díky jeho připravenosti a otevřenosti vyřešil.

Na Individuálku ohledně těla přišel jeden člověk z důvodu svého mluveného projevu.

Povídal, že když mluví s jedním člověkem nebo řeší něco ve své úzké rodině, tak žádný problém ve svém projevu neznamenává, avšak když má mluvit k více lidem anebo mluvit někde, kde je na něj směřována pozornost a je slyšet padnout lžička, tak je zle. Prý v těchto situacích se mu ihned stáhne krk, cítí knedlu v krku a není schopen vydat hlásku, anebo se okamžitě začne zadrhávat nebo dokonce až koktat. A když se dostane do fáze koktání, tak prý chvilku, klidně i několik hodin trvá, než se z toho dostane. Jedná se běžně o situace jeho veřejného projevu  - v práci na poradách, konferencích, ale i na rodinné oslavě narozenin, když mluví, zkrátka všude tam, kde mluví k více lidem a je na něho směřována pozornost.

Tato situace dotyčného člověka přirozeně trápila, jelikož ho to zejména v práci, kterou jinak měl rád, velmi omezovalo atd.

S daným člověkem jsme pracovali společně tak, jak s každým jiným na Individuálce a Tréninku mysli – snižovali jsme odpor. Přesněji, dotčený člověk snižoval odpor v těle vůči těm situacím, já jej pouze doprovázela. A daný člověk následně ty potíže přestal mít.

V tomto článku jen krátce objasním, proč za potíží s veřejným projevem stál vnitřně prožívaný odpor a jak se jej dotyčnému podařilo snížit. Podrobně o tom píšu v článku: „Uvědomění, která mohou pomoci při zadrhávání a koktání při veřejném projevu“ v Klubu: „Moje tělo“.

Jak jsme zjistili, že za potížemi s mluvením na veřejnosti stojí prožívaný odpor? 

Dotyčného jsem vedla, ať si vybaví jednu z těch již prožitých situací, při kterých má veřejně vystoupit. Dotyčný si ji vybavil a ihned cítil tlak, nepříjemné emoce, které ho ovládaly, což je známka aktuálně prožívaného odporu v těle. Avšak i kdyby dotyčný při vybavení té situace necítil ten zmíněný tlak či nepříjemné emoce, které ho ovládají, tak to ještě neznamená, že odpor neprožívá. Poznal by, zda tam odpor byl či nebyl ihned v okamžiku, kdy si začne uvědomovat ty vyšší principy, kterým podléháme všichni, v důsledku jejichž uvědomování se případně přítomný odpor snižuje a najednou by byla uvnitř dotyčného změna – cítil by se líp, volněji atd. A tak zjistí, že to, co měl za stav vnitřního klidu (= za stav bez odporu), klidem vůbec nebyl a byl v odporu.

S těmi vyššími principy se podrobně seznamujeme na Tréninku mysli, okrajově na Individuálce, ale ony samotné nestačí.

Nestačí to, že bych vám je napsala například do článku, dokonce ani samotná shrnutí, která posílám lidem po každém sezení na Tréninku mysli či po Individálce, vůbec nestačí. Jelikož každý jeden z nás o těch principech musí zaprvé vědět, v další fázi pak těm principům musí být již schopen věřit, vzít vážně jejich existenci, stejně jako musíte nejdřív vzít vážně světské zákony, abyste je dokázali dodržovat. Ale o tomto jindy.

Takže na Trénink mysli či Individuálku chodí ti, jež jsou již připraveni ty principy brát aspoň trochu vážně a jen je potřebují připomenout někým, kdo na svém životě má potvrzeno, že opravdu jim podléháme a že se odpovědnosti za jejich porušení nevyhneme a vyplatí se je dodržovat.

A teď k tomu snížení odporu v těle u dotčeného člověka v tématu jeho veřejného projevu.

Po vybavení si jedné z těch situací, kdy dotyčný veřejně vystoupil a po naběhnutí stažení uvnitř v jeho těle, což bylo okamžité, jsem dotyčnému povídala. To povídání nebylo nic jiného než sdělování právě oných daných principů, a to přesně ve formě a podobě šité na míru jeho projevu ega v daném tématu.

A to „pouhé“ povídání má takovou sílu, jelikož já, která dotyčnému ty principy připomíná, si k nim došla životem, mám to prožito a v nějaké míře to žiju. A dotyčný tu sílu cítí a bere si z toho to, co je aktuálně schopen dle své nabyté moudrosti (roviny Vědomí v těle) pojmout.

Výsledkem bylo, že dotyčný po minutě mého povídání si znovu vybavil tu situaci, avšak to stažení v krku bylo výrazně menší a navíc viděl, že ten děj se odehrával zcela jinak – mluvil více k věci, pověděl vše, co chtěl říct a jak chtěl říct, posluchači brali více vážně, to co říkal atd. A dotyčný si prožil, jakou má moc a kde ta moc leží. To samé jsme provedli s další podobnou situací a to stažení už nebylo. Co se stalo?

Dotčený člověk měl ve svém plánu života právě sezení se mnou, a měl v plánu, že na tom sezení si znovu odžije danou situaci, byť pouze v myšlenkách a emocích (což je pro ten prožitek úplně stejné jako kdyby to prožíval ve znova opakující situaci) a měl v plánu, že právě na tom sezení ten odpor sníží, jelikož byl připraven. A je jedno, že to bude za mého vedení, mé podpory. Sníží jej dotyčný a to snížení je trvalé, tak jako každé snížení odporu a v tom tématu v realitě už člověk pak přitahuje zákonitě jiný, více konstruktivní (láskyplný) děj.

A to se také stalo. Dotčený člověk mi pak po pár týdnech psal, že už je to pryč, že během té doby vyvstalo několik situací, kdy bylo potřeba, aby veřejně vystoupil, a on vystoupil bez sevření krku, bez zadrhávání, bez koktání a z obecenstva bylo cítit větší přijetí, ačkoliv o to poprvé vůbec neusiloval.

A tak to s námi všemi je …:-)

S láskou Peťa

Autor: www.jinypristup.cz
Zdroj: www.jinypristup.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora