Vesna

Protože jaro se nezadržitelně řítí svou obrovskou silou do našich dní věnuji pár slov jedné překrásné slovanské bohyni a to Vesně-vládkyni jara. Zdá se mi, že se hodně píše všude možně o různých "cizích" bozích, trochu se zapomíná na ty naše domácí slovanské, a tak to trochu napravím.

Ženy, slovanské bohyně, jsou hned tři, a to Vesna představující jaro, Živa-léto a Morana-jež vládne zimě. Tyto tři archetypy se také používají v keltské i slovanské lidové magii při zaříkáváních a obřadech jako-dívka (panna)-matka-stařena, vyjadřující proud a tok života, který se neustále opakuje. Zrození-mateřství-stáří.

Vesna je sice bohyní mládí, smíchu a rozpustilosti, ale je také ohromně silná, jelikož dokáže zahnat do ustraní svou neplodnou sestru Moranu a nastolit na zemi teplo, slunce, vůni květin a rozpuk života. Když se usměje a zatančí, všude vyroste zelená a štavnatá tráva, rozkvetou překrásné květy všech barev. Ta síla začne skromně a čistě bílou v podobě bledulí a sněženek, pokračuje divoce žlutou v podbělu a pampeliškách, potom Vesna rozmáchne svůj štětec lásky a vymaluje vše neuvěřitelnou škálou barev, až oči přecházejí. Jarní rovnodennost-důležité sabaty Ostara, Beltine, jsou taktéž v režii naší mocné bohyně Vesny.

Vesna je krásná dívka kyprých tvarů se světlými vlasy, které jí dělají okolo hlavy doslova zářící svatozář. Není divu, že se do ní lehce zamiluje mocný bůh Perun (bůh bouřek, úrody a válek). Pověsti říkají, že když přicházejí první voňavé, teplé a vlahé jarní deště, že to právě Perun se zadíval do Vesniných modrých očí, objímá ji a naprosto se v ní ztrácí. Vypadne mu z ruky jeho sekyra a ta zpusobí déšt. Ten pak zahání všechny duchy smutné zimy zpět do podzemí. S vládou Vesny už pro ně není na Zemi místo. Hned, jak se objevily první květy mezi sněhem, bylo u starých Slovanů zvykem (a to i v pozdějších dobách, kdy nastoupilo křestanství) oslavovat příchod Vesnin, života a znovuzrození. Bylo zvykem, že krásné panny tančily bosé mezi květy a vzdávaly tak hold a úctu mocné bohyni jara. Vítaly tak Vesnu, bohyni mládí a rozpuku, zpěvem a smíchem, protože ten je mocnou součástí života. Věděli, jelikož byli velmi spjati s přírodou, že přichází znovu krásno a život ve všech jeho rozmanitých podobách, že je potřeba nečekat a žít právě teď, když nastávají ty "lehčí" podmínky. Slované, a nejen oni, věděli, že život je teď a tady, a že další zimu nemusejí přežít. Proto neplánovali hloupě jako dnešní lidé…až dostuduji, až procestuji, až najdu lepší práci…až, až… Netrávili roky vypisováním volovin do messengeru, ale konali. Třeba takový Mladen chytil svou milou Ladu pěkně v náručí tak, že Lada hned věděla, bez zbytečných průtahů, která bije! Poučme se od nich, vezměme si kus jejich hluboké moudrosti k srdci. Zavolejme k sobě Vesnu! Probuďme v sobě mládí, krásu a lásku bez ohledu na věk! Otevřme svá srdce, dovolme si prožít nespoutanost, rozpustilost a veselost. Dovolme si být ztřeštění a tančit bosky třeba v březovém háji, uvít si věnec z barevných květin a prostě jen být!

S úctou vaše čarodějnice Kirké

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora