Veronika Wildová, Kapitola 5. - Porty a minerály (z Ellori, Příběh duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 4. - Hra o moc (z Ellori, Příběh duše)

Ellori si v kuchyni u profesora Bu poposedla. 

I když Porty v této dimenzi neexistovaly, vzpomínka na ně ji zneklidňovala. 

Prožila mnoho inkarnací, ve kterých bojovala o moc. Zažila mnohá vítězství a prohry. Uvědomovala si, že zatímco pocit vítězství trval vždy krátce a brzo se vrátil k neutrálnu,  pocit prohry byl hořký a poznamenal její inkarnaci na celé roky, někdy do konce života. 

"Musím jít bojovat s Hrou o moc?" zeptala se Ellori. 

"Drahá, s Hrou už se dávno nebojuje. Není, kdo by s ní bojoval. Po mnoho let se na planetě rodí jen Peeple, a ti se okamžitě chytí." 

"Jsou tak nastavení," vzdychla Ellori. 

Vzpomínala na život, ve kterém pomáhala národu z Arkturu rozšiřovat mocenské kličky. Byla v těle ženy, napůl lidské, napůl "bohyně". Aspoň tak je tehdy nazývali. Bytosti Peeple byly tak ztotožněné se svým nastavením, že jim hvězdné národy připadaly jako bohové. Což mnozí využívali ve svůj prospěch. 

Národ Arkturiánů byl poslední, kdo se do vývoje Hry zapojil. Jejich původním plánem bylo používat Hru pro vědecké účely. Chtěli zkoumat, zda by se některé prvky Hry daly použít v jejich původní domovině pro rozvoj místních technologií. 

Velice brzy podlehli sílícímu poli Hry. Začali věřit, že by se kromě výzkumu měli do Hry zapojit. Že by měli hrát na Gaie tichou soutěž o to, který národ bude mít nejvíc následovníků a největší kontrolu nad myslí bytostí Peeple. 

Oddané bytosti Peeple bylo to nejcennější, co národy na Gaie mohly získat. 

Bytosti Peeple, které byly oddané dobrovolně, navíc poskytovaly hvězdným národům zvláštní dávku pozemské mentální energie, se kterou mohly dále nakládat. 

Bytosti Peeple nevěděly, že jejich mentální energie, pozornost, je to nejcennější, co mohou dát. Protože si neuvědomovaly vlastní božský původ, velmi ochotně věřily, že hvězdné národy jsou zdrojem jejich nejlepších pocitů. 

Arkturiáni se do Hry zapojili jako poslední, a tak museli být velmi vynalézaví, když chtěli ve Hře postupovat. 

Ellori si tehdy vybrala život Arkturiánské ženy. Chtěla být přítomná rozšiřování Hry. Věřila, že Hra je sestrojená pro vědecké účely. Že jakmile si národy na Gaie prožijí to, co potřebovaly, Hra bude zrušena, bytosti Peeple vysvobozeny, všechno se vrátí do původního míru a tato galaxie bude dál žít klidným, propojeným a obohaceným životem. 

Nicméně brzy po narození pochopila, že je v rodině jednoho z hodnostářů arkturiánské elity. Ač si ještě pamatovala svůj božský původ, celé její dětství bylo naplánované podle pravidel Hry. Její rodiče už díky silným Portům zapomínali na svůj původ, a ve Hře trávili většinu svých dnů. Ellori věděla, že něco není v pořádku, ale nedokázala tehdy popsat, co se děje. 

Když teď sledovala tento život z povzdálí a bezpečí kuchyně profesora Bu, viděla sebe sama jasně. 

Viděla, že se narodila jako vědomá Duše do napůl pozemského arkturiánského těla. Měla obrovskou sílu manifestace, pronikavé vědomí, láskyplné komunikační propojení se svým národem. Zároveň ale měla tělo obohacené o místní DNA. Takže dokázala vnímat husté energie na Gaie. Pozemská atmosféra dávala jejím pocitům zvláštní strukturu. Zdály se nějakým způsobem významné. Jakoby na nich záleželo. 

Její otec většinu času usiloval o uznání od ostatních členů arkturiánské elity. Nejdřív byl správcem a staral se o vnitřní záležitosti národa, časem vystoupal až do Rady národa. Rada národa Arkturus stále používala slova o lásce a vědomí, ale uvnitř začínalo sílit napětí. Ellori teď sledovala vzpomínku na chvíli, kdy se její otec vrátil z porady domů. 

"Někteří členové Rady věří, že je potřeba Hru o moc ještě zesílit." 

"Proč?" ptala se Ellori v těle jeho dcery. 

"Říkají, že vědecké poznání postupuje příliš pomalu." 

"A kam ten spěch?" 

"No, tvrdí, že jakmile získají dostatek informací, vezmou je do naší domovské dimenze a budou je používat pro rozvoj technologií a pro těžbu na našich planetách." 

"To mi přijde jako blbost," vyprskla Ellori. Arkturiánské planety nepotřebovaly nic těžit. Uměly používat technologie v naprostém souladu se strukturou přírody. Když potřebovaly postavit nové město, jednoduše se domluvily s místními minerály a tvořily s přírodou v součinnosti. Myšlenka těžby přišla Ellori absurdní. 

Otec si to ale nemyslel. 

"Časy se mění," řekl. "Potřebujeme posílit naši Hru tady, abychom přinesli více dobra do naší domoviny." 

"Tati, to je ale strašná blbost!" vykřikla Ellori. Až v tu chvíli si všimla, že v otcově poli vnímá energie lži a manipulace. Otcova důvěra byla zneužita Radou, ale on to neviděl. 

"Nebuď drzá. Rada národa ví, co dělá. Nepotřebují krást nebo ničit. Chtějí rozvíjet národ. Chtějí se vzdělávat." 

"Tati, copak si nevzpomínáš, co se stalo Kiee?" 

"Kiaa se chytla destruktivních úmyslů, Ellori" řekl otec. Ellori věděla, že to není pravda. Kiaa možná měla destruktivní úmysly vůči sobě samé, ale nikdy by neublížila ani mouše. 

"Mně se to zkrátka celé nezdá. Jak chce Rada posílit Hru na Gaie?" 

"Ach, jednoduše," zasmál se otec. Ellori přeběhl mráz po zádech. "Chtějí spolupracovat s místními minerály a začít je používat pro posílení Portů" 

"A říše minerálů s tím souhlasí?" 

"Jistě. Všichni jsou zvědaví, co to přinese." 

"Ale k čemu to bude dobré?" 

"Zatím se všechny algoritmy Hry o moc nachází v Portech. Což už začíná být neúnosné. Takže Rada přišla s nápadem, že se některé nejdůležitější mechanismy přenesou do minerálů." 

"Jako třeba?" 

Po otcově tváři přeběhla nejistota, ale pokračoval. 

"Třeba kódy Zapomnění." 

"Chtějí přímo do minerálů na Gaie vepsat kódy zapomnění?" 

"Ano. Umožní to bytostem zapomenout už v okamžik inkarnace. Jen si to představ. Už když dostaneš místní tělo, nemusíš čekat na Porty, aby jsi si zahrála na Zapomnění! Zapomeneš rovnou s tělem, protože bude napojené na místní minerály! Budeš to mít vepsané v DNA." 

"To ale znamená, že všichni, kdo budou mít pozemské tělo, zapomenou, ne?" 

"Zapomenou zejména bytosti Peeple. Náš národ zapomene jen, když si to vybere." 

To byla jasná lež. Ellori pozorně sledovala energii otcova pole. Otec buď sám lhal, nebo si nepřipouštěl pravdu. 

"Tati, ale co když zapomeneme všichni?" 

"To se může stát, ale je to velmi nepravděpodobné. Když tvé tělo tady skončí svůj život, okamžitě si vzpomeneš. Nebo si vzpomeneš při modtlibě, meditaci, zkrátka při jakémkoli rozhodnutí, že si rozpomínáš." 

"Tati, ale ty přece víš, že oni si nevzpomenou." řekla Ellori. 

Sama byla kněžkou v arkturiánském chrámu. Bytosti Peeple přicházely, aby se jí klaněly. Plné energie nevědomí. Věřily, že to ona je zdrojem jejich dobrého pocitu. Ellori jim pomáhala uvědomit si, že i oni mají božství ve svém DNA. Pomocí různých technik ukazovala bytostem Peeple jejich podstatu, což je zároveň uzdravovalo a osvobozovalo. Občas slyšela výsměch, že se "stará o ty chudé". Pro Ellori to byl ale mocný zážitek. Cítila, že je pravým zprostředkovatelem lásky. 

Ale co když teď zapomene? Co když i ona zapomene, že je součástí božské podstaty? Kdo potom bude udržovat energii spojení s božstvím na Gaie? A co když zapomene celá její rodina? 

"Neboj se. Vzpomenou si, když budou chtít." 

"Ale tady si přece nikdo nechce vzpomenout!" vykřikla Ellori a najednou jí začala docházet záludnost celého plánu. 

"Tati, to nechce Rada. To chce někdo jiný. Někdo chce, aby tu všichni zapomněli." 

"To chce spousta národů, drahá. Všichni to odsouhlasili. Je to skvělý nápad. Všem nám to pomůže se vyvinout." 

Ellori ten večer odcházela spát zmatená a nejistá. 

Její otec druhý den odešel do paláce Rady a již se o minerálech nezmínil. 

Pokračování: Kapitola 6. - Polarita

Autor: Veronika Wildová
Web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora