Veronika Wildová, Kapitola 3. - Vzpomínky na Gaiu (z Ellori, Příběh duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 2. - Město rádců (z Ellori, Příběh duše)

V kopuli VZTAHY ji uvítala vysoká postava s dlouhými šedivými vlasy a vousy a v jemně šedém hábitu. 

"Profesore Bu," pozdravila Ellori. Profesor se usmál 

"Co že vypadáš tak sklesle, Ellori?" zeptal se a tiše odplul do části kopule, která vypadala jako starý kuchyňský kout na Gaie. 

Ellori se zatvářila, jako kdyby prožívala bolest zubů. Už to bylo dlouho, co si naposledy zkusila mít vůbec nějaké zuby, ale pamatovala si to, jakoby to bylo... no... před několika přítomnými okamžiky. 

"Tobě se nelíbí můj kuchyňský koutek? Sestrojil jsem ho jen pro tebe." Profesor Bu dal ohřívat vodu na čaj. Ellori si všimla, že místo kovové konvice určené na ohniště použil zvláštní konev poháněnou starověkou elektrickou energií. 

"To mezitím na Gaie zase začali používat elektřinu?" 

"Nejen to," zasmál se Bu. "Vynalezli rychlovarné konvice! A okouzlující! Zrovna tahle je z porcelánu, posetá modrými kvítky. Pochází z Japonska." 

Kdyby Ellori měla dlaně, právě by do nich složila hlavu.

Profesor Bu byl laskavost sama. Ve skutečnosti šlo o velmi starou a zkušenou Mnohočetnou Duši, která již trvale pobývala v šesté dimenzi a starala se o Duše, které se chystaly inkarnovat a potřebovaly naplánovat rozvoj vztahů. Duše Bu na sebe často brala podobu Profesora. V mnohých Duších, které na Gaie zažily nějakou bolest, tato podoba vyvolávala úsměv a důvěru. Skoro jako by mohly zapomenout. Skoro jakoby šlo předstírat, že vztahy na Gaie jsou zábavný vědecký pokus. 

Ellori věděla, co je Japonsko. Věděla, že profesor Bu zvolil to nejjemnější, co jí ze vzpomínek na Japonsko zbylo - čajový obřad. Ano, čajový obřad býval jedním z vrcholných zážitků. Kdyby ovšem většinu času na čajovém obřadě nestrávila v ženském těle, jehož srdce bylo zlomené na několik kusů. 

Ellori vnímala vzpomínky na minulé inkarnace, zesílené svým navigačním kabátkem. 

"Ale já ho opravdu milovala," řekla tiše. Jako kdyby ucítila ozvěnu zlomeného srdce. 

"Ovšem že," přikývl Bu. "Milovala jsi ho po mnoho životů. Ale milovala jsi i mnohé jiné. A také jsi byla mužem, a milovala jsi ho jako osudovou ženu. Jo a párkrát jste byli rodičem jeden druhého! Vzpomínáš?" 

Opřela se do křesla (Profesor Bu přichystal místnost podobnou těm na Gaie) a začala vzpomínat. 

Uvědomila si, že celou jednu stěnu kopule tvoří veliký holografický uzel. Uzel z kvant. Ellori viděla, že v uzlu je nekonečně mnoho záhybů a kvantových informací - byly to její Záznamy z Akáši. Uzel se začal pozvolna rozmotávat a před Ellori se odvíjel příběh jejích voleb - těch, které ji v inkarnacích způsobily štěstí, smutek, zrození i smrt. 

Když se Ellori inkarnoavala na Gaiu poprvé, byla ještě mladá Duše. Mladá, mocná, okouzlující. Viděla teď svoji první inkarnaci na Gaie. Vybrala si ženské tělo, protože mělo přirozeně blíže energii Duše. V dobách, kdy se narodila, byl na Gaie ráj. Milující a láskyplné společenství mnoha galaktických národů, které žily na Gaie, aby zakusily tamní atmosféru. Vstupovaly ještě ve svých galaktických tělech na povrch Gaii a užasle vdechovaly zdejší vonící vzduch. Energie tady byla hutná, intenzivní, a nádherná. Galaktické národy tu pak měly možnost vyzkoušet si inkarnaci do nově vznikajících upravených těl.

Ellori se tu brzy rozkoukala. Měla za sebou mnoho dlouhých životů v jiných galaktických národech a na jiných planetách, a Gaia byla skvělá výzva. 

Profesor Bu ji tehdy připravoval na to, že vztahy se na Gaie tvoří z jiných nitek, než byla zvyklá. Hustá energie si vyžadovala silnější svaly, včetně silného srdce. 

Ellori si během první inkarnace naplánovala hlavně adaptaci na místní atmosféru. Dostala nádherné tělo, do kterého byla přimíchaná směs místního DNA. Zachovávala si ještě své plné vědomí, ale občas si dovolila hrát si "na slepou bábu". Tuhle hru vymyslely galaktické děti. Hrály si na to, že zcela zapomněly na své božské já, a že už nevidí cestu zpátky. Byla to obrovská zábava. 

Jak šel čas, Ellori ve svém prvním pozemském těle pozvolna vyrůstala a dospívala. Těla se změněným DNA vydržela na Gaie několik set pozemských let. Což bylo sice mnohem méně, než kolik jste zažili v galaktických národech, ale oproti jiným živočišným druhům na Gaie to byla věčnost. Ellori dávala velký pozor, aby zůstávala vědomá. 

Jak její čas na Gaie ubíhal, začala si všímat, že se energie na Gaie mění. Měnily se postupně i národy, které na Gaiu cestovaly. Začalo se s nimi dít něco zvláštního. Ellori si všímala malých tmavých skvrn v jejich energetickém poli. 

Jedna z jejích přítelkyň, Duše Kiaa, se jednoho dne vrátila s malými tmavými skvrnami kolem pupíku. 

"Co to je?" ptala se Ellori. 

"Tohle? Ach, to nic," smála se Kiaa. 

"Jakto, že nic?" 

"To jsou jen takové drobné věci na hraní, Porty."

"Kdo ti je dal?" 

"No, támhle, vědci, vedou nějaké výzkumy. Chtějí zjistit, zda by to tu nemohla být větší zábava." 

"Vždyť to tady je zábava!" Ellori byla zmatená. Co by mohlo být na této planetě zábavnější, než čirá existence?

Kiaa byla tajemná. Její energie se ale rok od roku měnila. Stala se intenzivnější. Tmavší. Hlubší. Kiaa se přestávala účastnit setkání s návštěvami z jiných galaxií. 

Její proměna trvala několik desítek let. Ellori si pak často říkala, jak to tehdy mohla přehlédnout? Jak to mohly dopustit všechny zkušenější Mnohočetné Duše, které na Gaie také žily? Byly přece v plném vědomí a měly za sebou tisíce životů v jiných galaxiích. Jak to, že to nikdo neviděl? 

Ellori sledovala tuto vzpomínku se zatajeným dechem. Přála by si, aby tento život mohla prožít znovu vybrat si jinak. Ale dobře věděla, že toto přání není v širším úhlu pohledu vůbec užitečné. 

Kiaa nakonec podlehla energii malých skvrnek. Začala věřit, že není božského původu. Přidala se k národu, který systematicky používal Hru o moc, aby si podmanil bytosti na planetě Gaia. Vysoce vyspělý, technologicky zdatný národ, který nejprve experimentoval s proměnami galaktických těl, dokud si nevypěstoval skupinu těl zcela místních, dnes známých jako Peeple. Skupinu, které vládl, kterou zotročoval, a které nastavil mysl tak, aby od začátku věřila, že není božského původu. 

Kiaa byla v tomto národu cosi jako kněžka. Její temné skrvnky jí umožnily věřit, že být královnou je velmi důležité. Začala věřit na hiearchii a na to, že po ní potřebuje stoupat. Začala mít pocit, že se jí vyplatí zastávat vysoké postavení, mít mnoho majetku na Gaie, být uctívaná a mít vliv. 

Pocit důležitosti byl jedním z vrcholných tahů Hry o moc. Pokud dokázala v některé bytosti vyvolat pocit, že je něco strašlivě důležité, mohla tuto bytost používat několik set inkarnací. A taky že se tak dělo.

Ellori už opustil strach se na ty vzpomínky dívat. Věděla, co přijde, a že z toho není úniku. 

Věděla, co předcházelo její volbě pořídit si vlastní skvrny. 

A pak si také se zachvěním vzpomněla, že zažila život, kdy tyto skvrny pomáhala vytvářet. 

Pokračování: Kapitola 4. - Hra o moc

Autor: Veronika Wildová
Web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora