Veronika Wildová, Kapitola 27: Experiment (z Ellori, příběh Duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 26 - Školka pro Duše

Ellori byla ve Školce Duší na Plejádách. Právě s očima dokořán koukala na svojí budoucí matku. Tedy na Duši, kterou poznávala z jedné ze svých dávných arkturiánských inkarnací. 

Bylo to ještě před tím, než se narodila jako dcera diplomata na planetě Gaia. Byla stále součástí arkturiánského rodu, ale cítila, že byla v jiné kastě. Její rodina tehdy pracovala na experimentální kosmické lodi, která se zabývala převozem a kombinováním DNA napříč vesmíry. 

Loď byla rozdělena na Domovskou loď a úzké vědecké týmy, které putovaly po různých světech, a vysílaly zjištěné informace na Domovskou loď. Vědecké týmy byly s Domovskou lodí spojené skrze éterický kabel, který jim vedl z pupku. Spojoval je fyzicky i emocionálně. Skrze tento kabel odevzdávaly vědecké týmy zjištěné informace, a přijímaly vedení Domovské lodi. 

Ellori byla společně s dalšími dušemi součástí vědeckého týmu, který měl na starosti výzkum a vývoj inteligentního organického DNA. Speciálně se zaměřovaly na organické národy, které žily v úzkém sepětí a spojení s přírodou. Věděli, že jejich těla a DNA jsou přímo napojena na Světelné tělo přírody. Z tohoto spojení tyto národy čerpaly zdrojovou energii, duchovní spojení i vitalitu. Nezabývaly se technologickým pokrokem, a jejich jedinou prací bylo, zdálo se, radostně tančit a milovat se v obklopení živlů. 

Ellori jejich zvyky sledovala s obrovským zaujetím. Emoce jako vášeň, touha po propojení nebo bolest z něčí ztráty jí byly cizí. Její bytost byla čistě vědecká. Ale to, čeho byla svědkem, ji fascinovalo. Jak to ty organické národy dělají, že cítí tolik radosti a duchovního spojení najednou? Je vůbec možné cítit se v takovém nádherném spojení se Zdrojem? Je možné pro to vůbec nic nedělat, a jen tak si v tom plynout a cítit se požehnaně? 

Ellori se nakonec s obyvateli organického národa spřátelila, a zažila s nimi několik tanečních rituálů. Začala vysílat do Domovské lodi blažené energie plné jednoduchého Vědomí. 

A tehdy se celá věc začala kazit. 

Aniž by to její vědecká skupina postřehla, Domovská loď byla infiltrovaná a zmanipulovaná technologickým národem, který prohrál svůj boj s Hrou o moc. Domovskou loď ovládly bytosti, kteří si říkali Vůdci. 

“Jsme Vůdci ze souhvězdí Lyry a Orionu. Tedy, jen ti nejlepší z nich. Vaše Domovská loď nám s radostí svěřila vedení tohoto experimentu. Ve jménu Božství. Samozřejmě.” 

Vůdci vysílali motivační energie do jejího emocionálního těla. Ellori žádnou motivaci pro svou práci nepotřebovala, konala z čisté vědecké fascinace. Ale přepokládala, že Vůdci mají jiné způsoby vedení.

Ani ji to moc nezajímalo. Neviděla až do horních pater Domovské lodi. Pokud vedoucí její lodi svěřili vedení experimentu jiným národům, asi věděli, proč to dělají. K Ellori byly vysílány různé příkazy, a ona je s klidem plnila. 

Časem ale začala vnímat, že příkazy, které k ní proudí, nejsou čistě vědeckého charakteru. Vůdci po vědeckých týmech začali požadovat stále zvláštnější kroky. 

“Spojte se s vůdci organického národa. Zjistěte, jaké technologie používají pro spojení se Zdrojovou energií své planety. Pokuste se z nich tuto informaci vymámit.” 

Ellori byla dostatečně vnímavá, aby rozpoznala, že příkazy jsou podbarvené touhou ovládat. Nebylo jí však jasné, k čemu to Vůdcům z Lyry a Orionu bude. 

Její vědeckou skupinu tvořilo několik trojic. Pracovali vždy v triádě, protože se to ukázalo jako nejefektivnější. Ona a její sestra byly “v terénu”, a jejich vědecký kolega jim pomáhal z lodi. Pamatovala si, že její sestra měla daleko větší ambice stoupat po vědeckém kariérním žebříčku. Když Vůdci začali mluvit o tom, že “ti nejlepší se posunou až k nám do řídící věže”, byla to právě její sestra, která nadšeně souhlasila, že budou pracovat i během volného času, a že udělají cokoli, aby byla jejich mise úspěšná. 

Její sestra byla rozhodnutá, že svému slibu dostojí. Pracovala přesčas a chodila do terénu i za nepříznivého počasí. Vyrážela mezi původní obyvatelstvo a snažila se navázat kontakt s místními “vůdci”, a podávala zklamaná hlášení, když se ukázalo, že organické kmeny žádné vůdce nemají. 

“Zdá se, že je vede samo Světelné tělo přírody,” říkala. 

“Nesmysl,” neslo se z hlavní paluby Domovské lodi. “Buďto nám tají, jak to doopravdy dělají, nebo nepobrali moc rozumu.” 

Ellori se to přestávalo líbit. Vnímala, že Vůdci na domovské lodi neusilují o pokrok ve vědě, ale o své vlastní zájmy, které řídila, dle jejího názoru, Hra o moc. Ta se jí tehdy nejevila nebezpečná - znělo to jako zábava bohatých elit. Dost pravděpodobně si Vůdci na jejich lodi měří síly s jinou lodí, a na výročním zasedání si všichni připijou rozmixovaným zeleným listím na znamení svých úspěchů. 

“Ellori, musíme hodně pracovat. Musíme jim říct všechno, co víme. Jsme blízko! Musíme jim ukázat, že jsme dost dobré vědkyně!” její sestra naléhala. Ellori kariérní postup nezajímal. Chtěla posunout vědeckou práci, a i když nechápala způsob, jakým se organické národy spojují se Zdrojem, svými vědeckými popisy se tomu dokázala přiblížit. 

Vůdcům se nicméně nelíbilo, že Ellori “necítí naléhavost při plnění svých úkolů”. Celé triádě nabídli, že jim nasadí do těla Porty, “abyste jako skupina cítili soudržnost a motivaci.”  

Ellori nesouhlasila, ale byla přehlasována. Sestra i její kolega si nechali Porty nainstalovat vzápětí, Ellori o pár dní později. 

Když si na to teď vzpomínala, vnímala, jak velká změna to pro ni byla. Pochybovala, že to, co obdržela od technologických Vůdců, byly skutečně porty. Cítila, že z jejího těla odchází energie a vůle. Začínala být apatická. Její sestra brzy onemocněla, a rány kolem Portů jí začaly hnisat. 

“Musíte sestře Porty vyndat,” hlásila směrem k Domovské lodi. “Jsme tu na planetě bez reálné možnosti regenerace.”

“Výborně. Spojte se s organickými národy, ať vás vyléčí. Uvidíme, jestli budou stále zatajovat důležité postupy!” 

Ellori začínala pochybovat, že je na správné vědecké misi. 

Již brzy se můžete těšit na pokračování.

Autor: Veronika Wildová
Web: www.veronikawildova.com

Sdíleno s laskavým svolením autora