Veronika Wildová, Kapitola 26: Školka pro Duše (z Ellori, příběh Duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 25 - Vítání

Ellori stála v dlouhém zástupu Duší. 

Cítila, že tahle inkarnace bude jiná, než ty předchozí. 

Na Gaie, Suiri i vzdálenějších planetách Vesmíru se právě lámalo vědomí. Konstelace hvězd napovídala, že desítky tisíc let, které hrály ve prospěch Hry o moc, se chýlí ke své kulminaci a závěru. 

Po tisících let, kdy na planetě Gaia bylo zapomenuto na portály Atlantis, na zemi Lemuria, na reálné významy pyramid v Egyptě, a zejména na Boží lásku v lidském srdci, se začínalo vědomí opět zvedat. Ellori cítila, jak stoupající Vědomí láká na planetu mnoho zkušených a odvážných Duší. 

V zástupu, který se chystal na inkarnaci na Gaiu, zahlédla mnoho svých známých a přátel ze starých časů. Vnímala jejich laskavé, mistrovské energie a jejich odvážná srdce. 

Kousek vedle ní se zjevil Umeii. 

“Ellori, milovaná! Vypadáš, že se na svoji inkarnaci těšíš!” 

“No jo. Je to jen okamžik. A nejdu sama,” usmála se Ellori a mávla směrem k davu smějících se Duší, které pluly v její blízkosti. 

“Tak se mi líbíš. Čeká Tě ještě výběr rodové linie, víš to?” 

“Myslím, že ten bude rychlý. Už jsem potkala svého budoucího otce. Aspoň myslím. Soudě dle všech těch traumatických zkušeností, které mi má vytvořit,” Ellori se zasmála. Cítila, že blízkost pozemské energie v ní zesiluje sarkasmus. Po nějakou dobu to bude její jediná obrana před utrpením, které si vybrala pro první tři dekády svého života. 

“Ach, vy mistrovské a královské duše! To, co nejvíc odmítáte, je prostá radost ze života.” 

“Kdybychom nezapomněly na své královské energie, určitě bychom si to užívaly i víc.” prskla Ellori. 

“Nuže, na poslední výběr ti tu dávám kabátek Mateřský,” řekl Umeii. 

Ellori si zapnula kabátek, a ten ji obrovskou rychlostí vtáhl na poslední zastávku před inkarnací. Školku pro Duše na Plejádách. 

Ellori s obrovským žuchnutím přistála ve Školce. Školka byla ve skutečnosti obrovská, nádherná a prosklená kopule, která obsahovala množství světů. S mírným zděšením si uvědomila, že ztratila vědomí o své královské i mistrovské energii. Rychlostí blesku se z ní stala dětská Duše. 

“Ellori, vítej!” Obklopila ji skupina velmi milujících bytostí, zářících mateřskou pečující energií. Objaly ji ze všech stran. Ellori cítila, jak v jejich nekonečně laskavé náruči nalézá pocit domova a bezpečí. 

“Před tím, než půjdeš na Gaiu, je důležité, aby jsi zažila energii místního dítěte. Dospělácké události si můžeš naplánovat ve svých mistrovských energiích, ale ty dětské - tam je potřeba plánovat z prostoru hravého ducha!” 

“Nevím, jestli je to úplně dobrý nápad,” zaprotestovala Ellori, ale jen trochu. V náruči mateřských Duší jí bylo příjemně jako v bavlnce. Proč vlastně kdy chtěla jít na Gaiu? K čemu je jí dobrý rozvoj, osvícení, Světelná pomoc? Na co jsou jí dobré ambice? 

Ellori začalo zajímat, jestli ve Školce není něco dobrého k jídlu, a jestli ji budou objímat dostatečně dlouho. 

Bytosti Světla ji přenesly do Herny. Prostoru, kde už si hrálo množství veselých Duší. Některé se hádaly o bábovičky, některé si hrály na princezny. 

“Ach, už cítí oddělenost,” řekla Ellori, a v bříšku ucítila zachvění. 

Od kdy má nějaké bříško? 

“Chvilku si tu hrej. Pak se napapáme, půjdeme spinkat, a pak si vybereš maminku,” řekla jedna z Bytostí. 

Ellori se rozhlédla, dokud nenašla šišky a klacíky, a začala stavět domeček pro veverky. Cítila, že nemá náladu vůbec na nic jiného. 

“To by Muaru čuměl, jak mi teď vůbec nevadí, co provedl,” pomyslela si, a zasmála se zbytkům vlastního roztrpčení. 

“Ellori, je čas,” zvolala jedna z opatrovatelek. Skupinka bytostí Světla ji opět jemně objala ze všech stran. Ellori si po vydatném spánku ve Školce protřela oči. 

“Teď si, prosím, vyber maminku i s rodovou linií,” vyzvaly ji. 

“No, ale jak to do sebe bude časově zapadat? Už mám vybrané všechny velké pozemské zkušenosti. Pravděpodobně i svého otce. Jak si teď mám vybrat tu pravou?” 

“Ach, neboj se, to není tvoje starost. Všechno do sebe zapadne právě akorát.” 

Ellori se rozhlédla. Viděla několik světelných bytostí. Každá z nich už měla naplánovanou svoji budoucí inkarnaci. Každá přicházela s trochu jiným odstínem rodové linie. Ellori náhle ucítila, proč je v energii dítěte. Pokud by trvala na dospělácké mistrovské energii, právě teď by si vybírala analyticky. Směrem k životu, který ji nejrychleji probudí. Směrem k největší katarzi. Zvažovala by všechny své předchozí inkarnace a snažila by se tuto vypočítat podle svých zkušeností. Vůči jejímu budoucímu dětství by to bylo extrémně nelaskavé. 

Ellori se naciťovala na své budoucí možné maminky, a tím i svá budoucí možná těla. Vždycky, když na nějakou upřela pozornost, její bytost se rozsvítila. Všechny ji hluboce milovaly a byly otevřené ji ve svém životě přivítat. Ellori náhle věděla, že všechny pozemské ambice, které ji čekají, stejně nejsou vůbec důležité. V tento moment nebylo důležité, jestli bude královna, gymnastka, jezdit jako poslíček, nebo zametat ulice… Teď a tady, toto protnutí lásky dvou srdcí, mělo tu nejvyšší důležitost. To, jak ona uvidí maminku, a maminka uvidí ji… To bylo pravým vyjádřením nejvyšší lásky v jejím životě. 

Nakonec uviděla rodovou linii, která měla za sebou hodně těžkých energií. Ellori v té rodové linii cítila spoustu vzájemného obviňování, soudů, a pocitu oběti. To ji tolik ale nezajímalo. Viděla, že do těla její potenciální budoucí maminky vstoupila velmi, velmi odvážná mistrovská Duše. Obrovsky laskavá Duše, kterou poznala ze svých putování ještě v arkturiánských inkarnacích. Cítila, že tahle Duše měla nastřádáno mnoho pocitů viny. Toužila během pozemského života tuto vinu pochopit, uchopit, a rozpustit, Vybrala si matku, která ji už od raného dětství vytrvale obviňovala a vědomě vystavovala situacím, ve kterých se cítila nemilovaná, nechtěná, a do hloubi bytosti špatná. 

“Ach, tohle dobře znám,” ukázala Ellori na tuto rodovou linii. “Pocit viny je sviňa!” 

Viděla, jak Duše, která už byla inkarnovaná v této linii, na ni laskavě mává, ale zároveň je po pás ponořená v bolesti a zapomnění své inkarnace. 

“Ellori, to jsem já, vzpomínáš si na mě?” 

Ellori byla překvapená, kolik hutné energie vlastního pocitu viny ji zasáhlo. 

Ach ano, odtud tu mistrovskou Duši zná.

Již brzy se můžete těšit na pokračování.

Autor: Veronika Wildová
Web: www.veronikawildova.com

Sdíleno s laskavým svolením autora