Veronika Wildová, Kapitola 24: Setkání s Božstvím (z Ellori, příběh Duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 23 - Šaty nejvyššího potenciálu

Ellori v šatech Nejvyššího potenciálu chodila po louce, kde se odehrávala posvátná setkání. Duše si domlouvaly setkání v příští inkarnaci na Gaie. Ellori už vytvořila energetické pouto se svým budoucím otcem, a zjistila, jak jednoduché pro ni je, pomáhat ostatním duším rozpomenout se na svůj potenciál. Do svých poznámek si to označila jako návrh na budoucí poslání, a teď si jen tak užívala času v přítomnosti. 

Náhle se před ní objevila veliká postava, sedící na obřím stříbrném trůně. 

Ellori se trochu lekla. 

Postava měla dlouhý plnovous a dlouhé bílé vlasy plné duhových květin. 

“Božství…” usmála se Ellori. 

“Jak se ti líbí můj slavnostní oblek?” zeptal se Božství, 

“Velmi slavnostní! Odkdy nosíš plnovous?” 

“Ach, to je taková kolektivní idea”, zasmál se Božství. Seskočil z trůnu, a náhle z něj byla vysoká pohledná žena s křídly. 

“Všiml jsem si, že ti ta příprava na budoucí inkarnaci trochu trvá, Ellori. Už sis vybrala kdejaké možné tragédie, ale ještě jsi nezapojila všechny své části.” 

“Jaký zase části…” zamračila se Ellori a už se viděla v dalším tragickém kostýmu. 

“Co třeba tvoje královská energie? Tvoje majestátnost? Tvá schopnost svým Světlem ohýbat vesmír?” 

“Pfff, to už je hodně dávno.” Ellori si díky jeho slovům vzpomněla na inkarnace, kdy byla královnou nebo vysokou kněžkou, a používala svoji moc v naladění na nejvyšší lásku. Ty životy jí připadaly tak vzdálené, jako kdyby je přikryla mlha. 

“Víš, proč si na ně nevzpomínáš?” zeptal se Božství. 

Ellori se na něj podívala. Božství stál v celé své okřídlené kráse, v podobě, kterou na sebe pro rozveselení Ellori vzal. V jeho srdci zářil nekonečně malý bod, který byl průsečíkem nekonečna všeho, co existuje. 

“Protože mi kvantové klubko v pracovně profesora Bu neukázalo, že jsem byla taky mocná!” 

“Protože kvantová klubka reagují na tvůj systém přesvědčení. Copak jsi při vstupu do pracovny profesora Bu věřila, že můžeš být vysokou kněžkou?” 

Ellori vyprskla. Při vstupu do pracovny věřila, že půjde úplně jinam, než na Gaiu.

“K čemu je ti vysoké kněžství na Gaie, kterou pohltila Hra o moc? Vždyť tě tam za to buď upálí, vyhodí z klubu přátel, nebo ti aspoň napíšou spoustu nenávistných komentářů na YouTube.” 

“Ellori, smyslem toho, že jsi si vědoma své osobní moci, už není kralování jako za starých časů. Gaia potřebuje bytosti, které si budou vědomé spojení se mnou. Které, i když budou procházet závojem zapomnění, stále znovu najdou spojení se svým středem, s klidem, neboli se Zdrojem, jak tam tomu říkají.” 

“Ale není to teď na Gaie právě to největší rebelství? Prohlásit, že se neúčastníš boje o moc, protože už jsi nalezl Božství a máš pocit, že je na světě dostatek a že ty sám jsi dostatečný?” 

“Je to vskutku neslýchané a málokdo na to má odvahu.” Božství se proměnil ve velikého, kulaťoučkého medvěda pandu. Koukal na Ellori z výšky mnoha metrů, velkýma a zvědavýma pandíma očima. 

“Ty jsi mnou, Ellori, a já jsem Tebou.” řekl nakonec. 

Ellori místo přívalu lásky cítila, jak ji prostupuje vztek. 

“Vždyť jsi mě opustil!” vykřikla najednou. “Pořád tvrdíš něco o tom, že jsme Jedno, že jsme Jeden Zdroj, že jsme nekonečná láska… Ale na Gaie nic z toho necítíš! Místo Božího propojení cítíš jen oddělenost, strach, pochyby, a pocit, že tě tam někdo vysadil, a ještě k tomu za trest! A jedou tam v tom všichni!”

“Ale no tak, Ellori, není to to, pro co tam všichni chodí?” 

“To sice jo, ale jak v těchto podmínkách chceš cítit osobní moc, sílu a sebehodnotu, když chceš jít cestou spojení s Božstvím? Totiž… s tebou? Vždyť i ti největší guru tam pochybují, žijí nebo cítí nedostatek a dělají úplně praštěné volby!” 

“Protože uvěřili, že Hra o Moc v jejich mysli je skutečná. Že je definuje.” 

“Jasně, Božství, jasně. Takže ty stvoříš Všechno, co jest, pak stvoříš bytosti, který to nebaví, ty stvoří Hru o moc, a ta nakonec stvoří totální zapomnění a životy plné utrpení. A teď říkáš, že je úplně jednoduchý z toho vyjít ven!” 

Ellori cítila nepochopitelnou spoustu vzteku. 

“Hmm. No, přiznám, že pro lidskou bytost to jednoduché není. Aspoň ne v této době. Ale není to nemožné. Otázkou je, jak moc ti záleží na tom, aby všechny tvé tragédie byly skutečné, významné, a definující pro tebe jako bytost.” 

Ellori se na chvilku zarazila. 

“A jak učiníš tragédie méně výzamné? Jak učiníš méně významné to, že jsem se zamilovala do kapitána Muaru, který mě oblbnul, vyspal se se mnou na planetě Lio a pak mě i všechny moje přátele usmažil čtecím paprskem, který ještě k tomu vytvořil kvůli jiné ženě?” 

“No vidíš, Ellori, konečně jsi pravdivě pojmenovala to, co jsi cítila!” 

Ellori měla chuť po Božství hodit klackem. Věděla, že by ho pravděpodobně pojmul do svého obřího pandího srdce, a obratem z něj vytvořil pět nových planet. 

“Chceš se na to podívat z mojí perspektivy?” řekl Božství. Posadil se tak, aby si vedle něj mohla sednout. Bylo příjemné se posadit na hebké letní trávě. 

Ellori najednou zalil klid, jako by ji pohladil teplý letní vánek. 

Již brzy se můžete těšit na pokračování.

Autor: Veronika Wildová
Web: www.veronikawildova.com

Sdíleno s laskavým svolením autora