Veronika Wildová, Kapitola 14 - Orion (z Ellori, Příběh duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 13. - Plejády (z Ellori, Příběh duše)

Letěli velkou rychlostí zvláštním vesmírným plavidlem. Atmosféra na lodi byla napjatá. Muaru dával rozkazy posádce, a Ellori skrze vysokou průhlednou stěnu sledovala míhající se vesmír. 

“Proč jsme nemohli použít Splynutí, jako při cestě na Plejády?” zeptala se jednoho z pilotů.

“Na některá místa je lepší přiletět v lodi, paní.” Pilot se tvářil neutrálně, ale Ellori vycítila, že jejich destinace nebude zrovna nejmírnější. 

A pak to uviděla. 

V dálce se nad nimi pohybovaly obrovské bouřlivé mlhoviny. Některé temné, některé s blikajícími světly. Z některých vycházely laserové paprsky. Byl to nádherný a skrz naskrz děsivý výjev. 

“Blížíme se k Orionské základně Achnaton,” řekl Muaru do mikrofonu pro všechny členy posádky lodi. “Prosím nevystupujte, dokud nebudete požádáni”. 

Loď letěla skrze jednu z bouřlivých mlhovin. 

Ellori vnímala napjaté energie. V okolí lodi byly cítit rozdílné proudy vzájemně si odporujících záměrů. 

Achnaton… Achnaton… Něco jí to jméno připomínalo. Něco z planety Gaia. Ellori zamrkala. To jméno teprve vznikne. To jméno bude z tohoto místa, ale na Gaie se bude tvářit, že vzniklo jako nové. 

“Vystupujeme!” zavelel Muaru. 

Základna Achnaton byla postavená na skupinách minerálů, které sloužily zároveň jako generátory energie a vodiče informací. Ellori byla uvedena do Síně pro důležité hosty. To bylo podruhé, co pocítila, že je členem elity. Vzpomněla si na kamarádku Kiu, která zůstala na Plejádách. Ta by jí k tomu určitě řekla, že jako dcera diplomata nemá tušení, co se ve vesmíru skutečně děje.

“Takže, zítra se přemístíme k Lyranským organickým planetám. Pokusíme se naposledy domluvit diplomatickou cestou. Pokud přišli mezitím k rozumu, platí plán A. Pokud bude vše jako vždycky, tak přejdeme k plánu B.”

Posádka následovala velitele Muaru do Síně. Personál v síni působil tiše a nenápadně. Měl daleko k radostné rozjařenosti Plejád, i sofistikované důstojnosti Atlantis. Ellori viděla v očích běžných lidí Orionu emoce, které vídala jen na Gaie při zapojení Portů. Tady ale nikdo Porty nenosil. Strach tu byl cítit jako součást běžného života. 

Zatímco se posádka občerstvovala, Ellori se vydala prozkoumat základnu. Tíživá atmosféra byla cítit ze všech koutů. Co se to na tomhle místě děje? 

Brzo dorazila do jiné občerstvovací Síně. Energie v síni byla těžká. Síň byla plná bytostí s vojenskými hodnostmi. Všichni se občerstvovali tiše, a jen u některých stolů probíhal tlumený hovor. Ellori se tvářila jakoby nic, a ve své bílé zářící tunice s odznakem Arkturu zasedla k jednomu ze stolů.

“Organické národy Lyry se nikdy nevzdají. Jsou tvrdohlaví.”

“Divíš se? Je to jejich území.” 

“Ale to, že nevědí, kolik cenných pokladů ukrývá, je neopravňuje k pošetilosti.” 

“Já ti nevím. Mně přijde, že si svojí planety doopravdy váží. Podle mě nic neskrývají.” 

“Kdyby neskrývali, už by nám dávno vydali všechny přístupy ke svým zdrojům!” 

“A copak ty bys to na jejich místě udělal? Vždyť jim aktivně vyhrožujeme posledních několik eónů let. Nenapadlo tě, že prostě milují svoji planetu, že je to jejich zdroj duchovní síly?” 

“To je blbost. Jsou vychytralí. Mají přístup ke zdrojům a odmítají nám to vydat. Ale velitel Muaru s nimi zatočí. Slyšel jsem, že má společně s Lyranskou královnou plán.” 

Ellori cítila, jak se její jemné tělo chvěje. Co se to děje? 

Válečníci u stolu se na ni podívali. Jeden z nich ji probodnul pohledem, který Ellori znala od Muaru. Pohled plný energie a síly, rozhodnosti, a… něčeho, co by se teď už nebála nazvat zaslepeností. 

“Od kdy v Síni pro válečníky svačí arkturiánské princezny?” 

“Co prosím?” Ellori měla potřebu narovnat ramena. Je přece sama součástí válečné lodi. 

“Nech ji. Takhle zdechneš mnohem dřív, než to bude užitečný.” 

“Vážně, slečno, nemáte tu co pohledávat. Tohle není pro vaše jemné uši.” 

“Jsem dcera arkturiánského diplomata,” vyprskla Ellori. A vnímala, jak dětinsky to zní. 

“O to hůř. Zbytečně tady přijdete o iluze. Měla byste se vrátit tam, odkud jste přišla.” 

Ellori se zvedla od stolu. Cítila, jak jí tělo vibruje vztekem. Rozběhla se ze síně pryč, a připadala si směšně průhledná. Byla zvyklá vytvářet Splynutí v nejvyšší lásce a pravdivosti. Pálivý pocit vzteku ji zaskočil zcela nepřipravenou. 

Na koho se vlastně zlobí? Ví, že je součástí válečného tažení. Vzpomněla si na jednu z plamenných řečí, které Muaru vedl k posádce své lodi.

“…je potřeba přivést obyvatele Lyry k rozumu. Střeží si zdroje, které by mohly znamenat otevření celého portálu do Deváté dimenze. Pokud se těch zdrojů chytnou správné národy, bude o celý současný vesmír postaráno. Všichni budou mít neomezené zdroje a budou moci cestovat mezi vesmíry. Budou rovni dávným národům, které tento vesmír a bytosti v něm stvořily. Skupiny bytostí Lyry jsou pošetilé, že si chtějí tyto zdroje nechat pro sebe. Naštěstí ne všechny. Jedna z královen Lyry a její věrní naštěstí nahlédli pravdu, a jsou ochotni společně s bytostmi Orionu a Arkturu zdroje získat, ať už diplomatickou nebo jinou cestou.” 

Když si teď Ellori vybavovala jeho řeč, přejel jí mráz po zádech. 

Je možné, že se Muaru mýlí? Pokud válečné jednotky Orionu jednají v souladu s vůlí Božství, proč to stojí tolik konfliktů? Proč je tu vůbec nutná otázka, zda budou zdroje poskytnuty diplomatickou cestou, nebo jinou? 

Ellori doběhla zpátky do Síně, kde se občerstvovala posádka její lodi. Cítila, jak její tělo zachvátil strach. Její energie zmateně blikala. Muaru na ni pohlédl, a v okamžiku se zvedl od stolu. 

“Vy to chcete udělat tak jako tak, že ano?” vykřikla Ellori. Celá posádka k ní zvedla oči. Nebylo zvykem, aby někdo projevoval emoce, a ještě k tomu takové. Muaru k ní přišel a začal ji jemně odvádět stranou. 

“Ellori, ztiš se. Nic se neděje. Všechno je připravené podle plánu.” 

“Proč jsi chtěl, ať jedu taky? Vy máte v plánu vzít si zdroje Lyry násilím? Jak? Zabijete všechny?” 

“Ellori.” Muaru na ni hleděl a byl ledově klidný. “Chceme diplomaticky jednat. Potřebujeme tvoji energii Splynutí. Máš dar vytvářet energii Pravdivosti a lásky. Národy Lyry mají více částí. Některé jsou rozumné a chtějí spolupracovat. Některé se zkrátka drží zdrojů, na kterých vyrostly. Vyvinuli jsme speciální paprsek, kterým se dostaneme ke zdrojům. Přečteme principy, na základě kterých fungují. Vezmeme si informace, ne životy.” 

“Ale vždyť vám národy Lyry už mockrát říkaly, jak ty zdroje fungují. Napojují se stejně, jako když vytváříš Splynutí. Skrze srdce, skrze lásku, skrze naprosté uznání kódů Božství v těle.” 

“Ellori, my se snažili dohodnout i s Božstvím. Ale Božství je neutrální. Pozoruje. Pokud bychom to všechno nechali jen na Božství, nikdy se nic nestane. Nikam nedojdeme. Víme, že jsme schopni vyvinout úžasné technologie. Že skrze tyto technologie otevřeme Portál a budeme moci kdykoli pozvednout svoji energii mimo tento vesmír a zase zpátky.” 

“Vždyť můžeš svoji energii pozvednout kdykoli, když se spojíš s láskou v srdci,” říkala Ellori. Cítila, že jí oči zalévá pálivá voda. Věděla, že tahle diskuze není jen o válce v Orionu. Právě se snažila přesvědčit Muaru, aby ji vnímal srdcem. A u toho cítila, že jeho srdce je zavřené, a že jediný cit, kterého je schopen, je potřeba kontroly a moci. Cítila u srdce palčivou bolest z prozření. Muaru není ten pravý. 

“Pokud bychom všechno nechali jen na lásce a Božství, nikam se nedostaneme,” zopakoval Muaru. 

“Tak proč jsi s sebou chtěl mě? Proč tě nevede královna Lyry?” 

Muaru se na chvíli zamyslel, a pak se usmál. 

“Takže o to jde, Ellori? Žárlíš na královnu Lyry?” 

“Ne!” vykřikla, a u toho se jí zachvěl hlas. Jak to, že to s ní tady na Orionu tak cloumá? Vždyť za sebou nechala všechny Porty, všechny příběhy planety Gaia. Ale její nejhlubší, nepřiznané emoce tady najednou vyplouvaly na povrch. Je to důvod, proč se na Orionu dějí války? Jsou místní minerály nabité energií zesilující vnitřní nepřiznané energie? 

“Ellori. Bude to v pořádku, uvidíš. Buď nám bytosti Lyry dají přístup ke svým zdrojům, nebo je přečteme paprskem. Nikomu se nic nestane.” 

Muaru položil dlaň Ellori na tvář. Pořád vnímala jeho energii. Pořád cítila gravitaci směrem k jeho síle. Ale v hloubi srdce už mu nedokázala věřit. Věřila, že to myslí dobře, v souladu se svojí zkušeností. Ale nevěřila, že se u toho napojuje na pravdivost Božství. Muaru jednal z pozice kontroly, a nějaké další skryté agendy, kterou zatím neznala. 

“Zítra poletíme za královnou z Lyry. Uvidíš, že se ti bude líbit.” 

Ellori si byla jistá, že nebude. Královna, která se chystá svůj vlastní lid vystavit pochybnému čtecímu paprsku, nemůže být dobrou královnou. 

Pokračování: Kapitola 15. - Lyra

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora