Veronika Wildová, Kapitola 13. - Plejády (z Ellori, Příběh duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 12. - Drobné otřesy (z Ellori, Příběh duše)

O dvě noci později nastal čas k odletu. 

Ellori během chvíle řekla rodičům i správcům Portálu, že jede na nějakou chvíli do Orionu. Sama nevěděla, co ji čeká, ale věřila, že na arkturiánské lodi, které velí Muaru, bude v bezpečí. 

Její rodiče tou dobou žili své životy podle zvyků arkturiánských elitních skupin. Jakmile děti dostaly průpravu, kterou potřebovaly, a odlétly z hnízda, rodiče si vybírali, co bude pro jejich rozvoj největším přínosem. Obvykle nezůstávali spolu, pokud necítili volání k vychování dalších dětí. Matka i otec ji dali své požehnání a se slovy “A-Kuaa-E-II-S'ioo” ji energeticky propustili z role dcery a sebe z role jejích rodičů. 

Ellori cítila, že může svobodně opustit planetu a přijmout veškerou energii, kterou svými volbami vytvoří. 

Poprvé přicházela na bránu odletů jako cestující. Celá skupina se shromáždila na ploše, tvořené důmyslně pospojovanými krystaly. Než Ellori přistoupila ke skupině, dostala požehnání od všech kamarádek z Portálu. Jedna po druhé jí láskyplně vzaky za ruce, a vyslaly k ní několik světelných symbolů. Tyto světelné symboly očistily Ellori od jakýchkoliv těžkých či zavazujících energií spjatých s dosavadním životem. 

Ellori vstoupila doprostřed kruhu z krystalů společně s celou skupinou odlétajících. Čekala, že ji energie Portálu vrhne do prostoru mezi planetami, ale mýlila se. 

Chvilku se nedělo nic. A potom začala cítit jemné brnění po celém těle. Vzpomněla si, že dřív s otcem létala na diplomatické mise, ale to bylo z jiného Portálu, který fungoval čistě technologicky. Tento Portál využíval spojené pole minerálů, vody, těla a energie Splynutí, kterou vyvolalo vědomí Božství ve všem, co existuje. 

Ellori se rozhlédla a viděla jak se kolem kruhu odletů shromáždili všichni její kolegové a kolegyně, aby jí na cestu přispěli svojí energií Splynutí. Všichni se chytili za ruce a začali zpívat zvláštním jazykem. Ellori rozpoznala Světelný jazyk, kódovanou vibraci lásky, která se hluboce dotýkala její bytosti, jakoby jí připomínala domov, domov mimo Gaiu.

Její kamarádky začaly vytvářet energii Splynutí. Kombinace světelných kódů, Splynutí a lásky, kterou cítila od každé přítomné bytosti, Ellori hluboce dojala. Cítila, jakoby se její srdce rozšiřovalo, rostlo a pohlcovalo všechno, co dosud zažila, celý její příběh. 

Cítila, že se navrací, že míří domů, že se navrací plně do své Bytosti mimo toto tělo, do energie, která je všechno, co Jest. Do nekonečné lásky, soucitu a přijetí.

“Tak tohle jsme ve skutečnosti,” zašeptala, a vděčnost za to, co mohla na Gaie vytvořit a zažít, prostoupila všechny její buňky. 

V tu chvíli se čas zastavil a prostor zmizel. 

Ellori připadalo, že letí nekonečně dlouho, a zároveň v jeden okamžik. Cítila při sobě energii mnoha láskyplných bytostí. Vzpomněla si, že je zná. Cítila přítomnost kamaráda Umeii, který obvykle pracoval jako stylista pro duše, které si vybíraly inkarnace. Cítila vzdálenou přítomnost profesora Bu. Cítila energii matky i otce, ale úplně jinou, než jak ji poznala na Gaie. Všechny energie najednou směrem k ní zářily obrovskou láskou a podporou, a Ellori s údivem zjistila, že na Gaie nebylo potřeba vytvářet žádné zapomnění, protože tak jako tak úplně zapomněla, kolik lásky je schopna vnímat. 

A v tom nádherném prostoru plném lásky si uvědomila jednu podivou skvrnku v oblasti srdce.
“Co mi chceš říci, srdce?” zeptala se. 

Muaru není ten pravý, říkalo její srdce. 

“To není možné,” pomyslela si Ellori. “Vždyť spolu zažíváme neuvěřitelné Splynutí. Všechny z mé smysly v jeho přítomnosti tančí.” 

Ano. Ale není ten pravý. 

“Tomu nevěřím”. 

Pak se let prostorem začal zpomalovat. 

“Není ten pravý? To je nesmysl. Co to vůbec znamená, ten pravý?” 

Ellori ucítila pevnou půdu pod nohama. Vnímala, že má stále své arkturiánské tělo, ale mnohem lehčí a prosvětlenější, než jak ho cítila na Gaie. 

Najednou jí celý její dosavadní život nepřipadal důležitý. 

“Vítejte na Plejádách!” ozvalo se hlasité volání. Ellori se rozhlédla a zjistila, že je na Plejáďanském portálu, který fungoval stejně, jako na Gaie - pomocí energie Splynutí. 

Kolem sebe viděla stovky Plejáďanů a dalších bytostí v jemných světelných tělech. 

Aktivně vytvářeli Splynutí, aby mohli přivítat další a další příchozí na Plejádách. 

Ellori vnímala nadšení a radost, která se vznášela éterem. Připomnělo jí to dětství na Gaie, když ještě neexistovaly Porty a každá bytost prožívala své dny klidně a radostně. 

Ellori si nebyla jistá, zda tenhle výboj radosti a nadšení chápe. Pokud je na Gaie všechno tak sofistikované a vážné, jak můžou jinde v Galaxii žít tak nespoutaně a radostně? 

“Ach, domovina!” zvolal Plejáďan, který se spolu s Muaru účastnil výpravy. “Už jsem zapomněl, jak je to tady lehké!” 

“Tak pojďme,” řekl Muaru, který se tvářil úplně stejně vážně jako na Gaie. 

“Vypadáš doslova prodchnutý místní atmosférou, Muaru,” popíchla ho Ellori. 

“Máme toho hodně na práci.” 

Celá skupina následovala Muaru a Ellori si uvědomila, že je pravděpodobně čeká pobyt ve Stabilizační síni. 

“Tady nemáme stabilizační síň,” ozvalo se po její pravé ruce. 

“Kiaa!” Ellori rozpoznala svoji kamarádku. “Já myslela, že jsi zemřela! Nebo že tě unesli?” 

“To tak vypadalo, na Gaie. Ale ne, odletěla jsem sem. Dokud to bylo ještě možné.” 

“Jak to myslíš?” 

“Na Gaie se schyluje k Zapomnění…” začala Kiaa. 

“Ale neříkej, i ty, mamko?” zasmála se Ellori. Zvěsti o zapomnění zmiňovaly zejména starší gererace. 

“Ellori, je dobře, že jsi tu. Energie na Gaie se zatemňuje. Její pole přitahuje národy, které zdaleka nemají láskyplné úmysly. Gaia sama se podle hvězd rozhodla zapomenout. Snažila jsem se to rozluštit, dokud jsem tam byla. Ale nejde tomu zabránit.” 

“Co to znamená? Pro Peeple? Pro Gaiu?” 

“Pro Gaiu to znamená, že ji čeká zapomnění na Božství. Úplná ztráta vědomí. Pro nás tady se to zdá jako dobrodružství. Ale pro bytosti, které tam zůstanou, to pravděpodobně bude znamenat spoustu bolesti a utrpení. Podobný mechanismus se děje v jiné časové lince na Orionu. No, a pro Peeple…” 

Kiaa se zarazila. 

“Co? Co se stane s Peeple?” 

“Pravděpodobně uvěří, že jsou jen a pouze své fyzické tělo.” 

“Takže budou od rána do večera zažívat opojné pocity?” 

Ellori si s mírným začervenáním vzpomněla na všechny opojné pocity, které umělo fyzické tělo na Gaie vyvolat. 

“Ano, ale nebudou vědět, že jimi ve skutečnosti nejsou.” 

“To přece nemůže být tak špatné.” 

“Ellori… Oni uvěří tomu všemu, co teď Porty vytváří pro zábavu. Budou to mít v těle jako základní nastavení. Je to otisknuté v minerálech a nepustí tě to mimo Gaiu. Uvěří v to, že jediná skutečnost jsou jejich myšlenky a pocity, prodchnuté energií Hry o moc. Pravděpodobně nezvládnou ucítit Božství mezi všemi těmi pocity. Budou si myslet, že Božství je mimo ně, nebo neexistuje. Budou věřit, že existuje nedostatek, nejen zdrojů, ale jich samotných - že zkrátka musí neustále něco dělat, aby se dostali k dostatku. Takže budou bojovat, vytvářet mocenské hry a pravděpodobně se navzájem zabíjet.” 

“Ale proč…” Ellori se zamyslela. “Vždyť… všude na Gaie je připomínka Vědomí. Portály v Atlantis. Omlazující chrámy v Lemurii. Když se zaposloucháš, vnímáš, že na tebe všechno mluví… to přece není možné.” 

“Ne všechny národy jsou na Gaie se záměrem lásky,” řekla po chvilce Kiaa. 

“Někteří zapomněli už před tím, než přiletěli. Dělají pokusy s Egem, vnitřním mechanismem Hry o moc, a implantují ho přímo do těla. Obchodují s částmi Světelných těl, s esencí ženské polarity. Dělají to neveřejně, v částech Atlantis.” 

“To není možné. Vždyť jsme obě žily v Atlantis!” 

“Byly jsme dcery diplomatů, Ellori. Je toho hodně, co se k nám nedostalo.” 

Ellori si promítla celý svůj život na Gaie, a tentokrát byla ráda, že v lehké a radostné atmosféře Plejád nevnímá tíhu tělesných emocí. 

Pokud to bylo tak, jak Kiaa říkala, byla vlastně jen jedna možnost, jak Zapomnění proběhne. 

“Oni to všechno zničí.” 

Kiaa přikývla. “Dost pravděpodobně dojde k zániku Atlantis i Lemurie. Všechny další civilizace galaktických národů budou buď zničeny, nebo schovány do jiné dimenze. Nespíš už to pak bude jen na Gaie, Peeple, a legendách.” 

“To si vůbec nedokážu představit. To přece… To přece nemůžou myslet vážně?” 

“Jediná další možnost byla zničit úplně všechno. Vymazat celý pokus. Restart. Před časem proběhlo setkání Rady Světla, a Rada se dohodla, že Peeple nechá žít. Všichni z Plejád se za ně přimlouvali. A taky národy Lyry. Ale třeba národ Arkturu se přimlouval za vymazání.” 

“Proč by to dělali?” 

“Myslím, že se náš vlastní národ účastnil pokusů s esencemi Světelných těl. A taky docházelo k těžbě minerálů a jejich exportu na jiné planety.”

“To mi nepřijde pravděpodobné,” řekla Ellori. Nedokázala si představit, že její vlastní národ by jednal mimo záměry lásky. Leda že… 

“Kdo vlastně na Gaie přišel s nápadem Hry o moc?” 

“To už se neví. Ale odsouhlasili to všechny národy. Většina z nich nejspíš Hru neznala. Ale Arkturiáni ano. Existuje v jiných časových linkách, a hlavně existuje na Orionu.” 

“Jak je to možné? Přece jsme byli u jejího vzniku. Tolik týmů se snažilo ji naprogramovat a mockrát jsme selhali. Kdo by nás vedl, pokud Hra už existovala?” 

“Já bych řekla, že jsou skutečnosti ve vesmíru, které nám zatím nejsou zřejmé.” řekla Kiaa. “Existuje mnoho zákrutů, časových linií a různých realit, a některé bytosti jsou schopné mezi nimi přepínat, aniž by musely měnit formu života.” 

“Vždyť ano, vytváří Splynutí.” 

“Jsou i jiné způsoby, než Splynutí,” šeptla Kiaa. 

“Mohu vás přerušit, dámy?” Muaru se tvářil stále vážněji. “Ellori, odpočiň si v komnatách Přítomného okamžiku. Zanedlouho vyrážíme do Orionu.” 

Ellori zvedla oči v sloup. Nebyla zvyklá, aby jí někdo velel.

Čtrnáctá kapitola Ellori zde: Orion

autor: Veronika Wildová
web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora