Védy - mytologický příběh

Prastaré texty o démonech a dévách v sobě ukrývají mnohem více, než by se mohlo zdát. Chystala jsem se psát o Swarbhanu už dlouho, neb jeho historie obsahuje zcela fascinující hloubky, které mluví o putování lidských duší a jejich původu.

Příběh začíná vcelku nevinně, v poklidném setkání božských bytostí na hostině:)

Překrásná a naprosto okouzlující Mohini, bohyně ztělesňující avatara boha Višnu, rozlévá na hostině božský nektar, Amritu, nápoj nesmrtelnosti, určený jen těm "nejčistším". Používá svoje kouzlo k ošálení démonů, kterým plánuje nalít jiný nápoj, tak aby nevznikl spor a všichni byli spokojeni.

Ovšem na hostině je přítomný i nejchytřejší z démonů, již zmíněný Swarbhanu. 
Ten se v momentě, když má přijít na řadu, promění v dévu, myšleno božskou bytost a Mohini mu pár kapek nápoje nesmrtelnosti naleje. 
V momentě, kdy zrovna pije, zasáhnou po jeho stranách sedící Slunce a Luna a poukáží na jeho falešnou identitu. Mohini se rychle promění v boha Višnu a jednou ranou usekne démonovy hlavu. Ovšem ten se již stihl Amrity napít, tudíž jeho dvě poloviny, hlava (Rahu) a ocas (Ketu), zůstávají nesmrtelné.

Tento příběh v sobě nese skryté poselství. Mluví o skutečnosti, že nektar nesmrtelnosti je dostupný za zásluhu. Mohou jej ochutnat všichni vnitřně čistí. Dévy. Čili božské bytosti, jež se řadí k bohům, díky vznešeným vnitřním vlastnostem. Bezelstnosti. Lásce.

Ještě bych se vrátila k bohu Višnu, který na první pohled pochybil. Staré texty ale říkají, že poskytl Swarbhanu pár kapek nektaru, neboť si byl vědom, že je to součástí kosmického plánu a věděl, o koho se jedná. 

Démon není z pohledu véd něčím zlým, bytostí hodnou zatracení. Je jen bytostí, která ještě čistých vlastností nedosáhla. Dokonce sedí s dévami u stolu. Je jím do jisté míry roven. Cesta je mu otevřena. Ovšem zkratkou (i když by rád) jít nemůže.
Jeho snaha přeskočit čistotu nitra, pochopení zkušeností, nalezení míru a klidu v sobě, je vykoupena dualitou.
Tu představuje přeseknutí jeho těla.

Nesmrtelnosti démon dosáhl, ale frustraci neunikne. Je doslova popisován jako hladový drak (hladový po zážitcích), kterého ovšem nic neuspokojí.
Hodí zážitek do tlamy a protože je rozpůlen, naplnění ve svých útrobách nepocítí. Vše mu vypadne krkem ven. A tak vlastně nikdy nemá dost. Je lačný a nenasytitelný. Má pořád hlad!

Jelikož si jeho podvodu na hostině všimli Slunce a Měsíc, oni jsou přímo tím řešením, jsou indíciemi. Slunce jako symbol duše a Měsíc jako zástupce vědomí.
Díky nim můžeme v našem životě použít tyto dvě části, Rahu- hlavu a Ketu- ocas k přiblížení se božským bytostem, čili ke zušlechtění našeho charakteru.

Rahu- toužící hlava, v nás je schopna zažehnout touhu a díky touze nám zprostředkovává zkušenosti. Jak se zachováme. Jaký postoj k situaci zaujmeme, ale záleží na nás.

We repeat, what we dont repair.
Opakujeme, to co neurovnáme.

To znamená, každá situace, ze které vycházíme jako oběť, nebo se špatným svědomím viníka, nebo naštvaní (je to nespravedlnost) nebo "nechápeme" proč se nám to děje, nebo ji jednoduše přehlídneme jako "náhodu" anebo ještě hůře, najdeme logické vysvětlení - "to se děje každému" "takhle to na světě chodí" "to je úděl ženy/muže/rodičů/matky/babky atd" "taková je doba" - každá taková zkušenost propadne drakovy krkem.

Každá skutečně prožitá (chápejte srdcem) zkušenost. Zkušenost, jež námi projde, jenž nás transformuje, přetaví, jako potrava "vystaví" naši bytost znovu, ovlivní každou naší buňku včetně DNA, taková zkušenost doputuje ke Ketu.
Protože i přes rozseknutí, Rahu a Ketu jsou pořád jedno!

Jsou jedna bytost, stejně jako my a naše vědomá a nevědomá složka. Stejně jako naše duše a naše mysl. A jestliže všechno na tomto světě... cokoli na co se podíváme... v nás vzbudí lásku, ve všem ucítíme mír, který je jejím synonymem, přibéh démona Swarbhanu skončí.

Jeho tělo bude zceleno, stane se nesmrtelným bohem a zda se dál bude toužit inkarnovat na této či jiné planetě, už bude výsostně jeho svobodnou volbou.
Dosáhne "mokscha". Osvícení. Splynutí v jednotě, s Bohem.

Stejně jako jednoho dne my.

Pověst mluví o tom, že máme na výběr. Mluví o našich krocích a jejich pozice v domech, znameních, případně konjunkcích jen zpřesňují naši situaci na mapě dlouhé cesty a upřesňují, kde jsme:)

Pověst mluví o démonovy, našeptávajícímu k cestě "zkratky", tedy cestě podvodu, lži, malé lži:), malému podvodu... v podstatě jako všechny pověsti o ďáblech a jejich radách. Díky Rahu ráno vstáváme z postele, za našimi cíli, ale přestože toužíme, můžeme si pokaždé zvolit, jakým způsobem naše touhy naplníme. 

Doslova je Rahu - hlavou. Tím přímo mýtus poukazuje na úskalí, které "hlava" představuje. Ukazuje směr. Probouzí touhu. Nalézá cesty. Dokonce je Rahu velice chytrý, vynalézavý, odolný, mrštný, kreativní, je schopen nalézt cestu i tam, kde ji nikdo nevidí. Ovšem strach z jeho působení je dán skutečností, že inspiraci, kterou v nás probudí je potřeba spojit s CITEM. 
Jinak snadno podlehneme iluzi, jenž sám tvoří. Je tvůrcem iluze! A tak pokud si někdo přeje být slavným zpěvákem, Rahu mu může pomoci, ale podlehnout nutkání a myslet si, že jsem něco více než ostatní, je tímto milníkem. Stejně jako přání stát se bohatým a přitom krást. Přání být moudrý a podlehnout pocitu, že ti ostatní jsou hlupáci.

A proč je jejich pohyb retrográdní, tedy couvající, zpětný, i když všechny ostatní planety jdou vpřed? No, protože my vlastně nekráčíme kupředu (i když by si to naše mysl a ego moc přáli), ale vracíme se, mnohdy pomalými kroky, zpátky do světla, do Boha, do Jednoty, do lásky...

Vracíme se do místa, ze kterého všichni pocházíme.

Nejkrásnější na celém tomto příběhu mi připadá právě ta přítomnost lásky, která zaručuje, že tam nakonec všichni dojdeme.
Že to může trvat dlouho?
Možná;) ale díky super silnému, vášnivému, zábavu milujícímu, ďábelskému démonovy, tvůrci Máji (matrixu a všeho, co oči vidí;) může být ta dlouhá cesta neskutečně naplňující a zajímavá!
Díky Bohu;) 

Srdečně děkuji,
Silvia

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora