Úprava afirmací

Když už máme naformulovanou základní afirmaci, můžeme ji upravit tak, aby měla větší účinnost. Všeobecně jde o to, aby zněla tak, že jí snadněji uvěříme, a tak bude mít pro nás nejvyšší možnou účinnost. Pokud bychom používali afirmaci, které nevěříme, šli bychom proti své vlastní mysli, která by nám říkala, že to, co tvrdíme není pravda a tím by nám bránila k uskutečnění našeho přání. Například, pokud trpíte chronickými bolestmi, těžko uvěříte výroku “cítím se skvěle”.  V takovém případě je lepší soustředit se na výrok “bolest ustupuje” nebo “uzdravuji se”. Tímto postupem se pomalu, po krůčcích dostáváme k požadovanému výsledku. 

Poznámka: Jak poznám, že výroku opravdu věřím? Tady je nejlepší řídit se vlastním pocitem. Pokud zformulujete afirmaci a hned jak jí v mysli podržíte si řeknete “to rozhodně není pravda” nebo ucítíte odpor (u mě osobně třeba sevření v oblasti žaludku), tak to není správně sestavená afirmace. Správně by jste měli cítit, že nemáte vůbec žádný problém s přijetím takového výroku. Pokud se vám ani po několika pokusech nedaří najít tu pravou formulaci pro vás, tak se nevzdávejte, nesuďte sami sebe. Dejte si chvilku čas a zkuste to znovu. Nejde o žádnou zkoušku, pouze o to, aby vám byla tato metoda opravdu nápomocná a to bude možné jen pokud budete schopni myšlenku přijmout do svého života.

Existuje několik způsobů jak upravovat afirmace a proto se pokusím aspoň některé popsat.

1. Tvářím se, jako by už daná událost nastala

“Mám dobře placenou práci, přiměřenou mým zkušenostem a schopnostem”

Někteří praktici, co preferují tuto formu zdůvodňují tuto úpravu tím, že modelujeme budoucnost, ale pro lepší účinnost potřebujeme co nejlepší emoce, protože emoce posilují výrazně náš záměr.  A pozitivní emoce “vygenerujeme” mnohem lépe simulováním toho, že  radostná událost již nastala. Zároveň je tahle forma vhodná, jestli věříte, že formulováním afirmace do budoucího času vlastně nepracujete s “teď a tady”. Protože to, čemu věříte, s čím ladíte, to je to co je nejdůležitější.

Osobně jsem použil mnohokrát s úspěchem původní formu – v budoucím čase – a s úspěchem. Myslím si, že ani tímhle způsobem nepracujete s “teď a tady”, protože se v myšlení přesouváte do budoucnosti. Ale každý jsme jiný a doporučuji si to vyzkoušet, a jestli je to Váš případ – a když cítíte mnohem větší a radostnější emoce v této, přítomné formě – pokračujte takhle.   

2.  Využití náboženské víry

Jestli upřímně věříte, je tohle skvělý způsob jak posílit afirmaci. Oddanost Bohu (je jedno jakého náboženství) je velmi silnou pozitivní emocí a opravdu může pomoci. O víře a modlitbách budu mluvit v jiném článku, ale i prostá změna první verze na poděkování u silně věřících dělá zázraky.  

“Pane, děkuji ti za to, že mám dobře placenou práci, přiměřenou mým zkušenostem a schopnostem”  

3. Pravdivost a formulace v “průběžném čase” 

Jestli jste zmatený/á z těch časů, chcete co nejvíc zůstat v přítomném okamžiku a brát v potaz i aktuální situaci – asi vám nebude vyhovovat zpřítomňování budoucnosti – kdy i když jste nezaměstnaný/á, opakujete v afirmaci že již máte skvělou práci, nebo že máte dostatek peněz. Vlastně použitím cíle a přítomného času můžete naznačovat že jste spokojeni s daným stavem…

Je to všeobecný problém. Mnoho učitelů doporučuje afirmovat a meditovat na to jak se máte skvěle, všechno je eňo-ňuňo, a tak jak má být.  A pak s úsměvem vítají exekutora a děkují že mají příležitost si najít nové bydlení, a začít “s čistým štítem” – bez televize, bez nábytku a pronajímat si jen postel na ubytovně. A sami sebe ještě přesvědčí, že to je opravdu skvělý vývoj situace. Viděl jsem to na vlastní oči několikrát…  Já ale nejsem zastáncem vytváření iluzí, a proto doporučuji jiný postup. 

   První krok je uvědomění si situace. Přiznání si že nejste ve skvělé situaci je důležité, psychologicky si tak stanovujete výchozí bod. Jsem nezaměstaný. Jsem nemocný. Nestíhám platit svoje účty. A není to pro mne příjemné. Ale to je základ – je dobré si reálnou situaci přiznat a pžiznat to, že ji chci zlepšit, že mi nevyhovuje. 

   Druhý krok je stanovení cíle. Chci dobrou a dobře placenou práci. Chci mít zdravá kolena. Chci… Slovíčko “chci” je důležité, je v něm autorita, upevňuje záměr.  Porovnejte si ho s formulací “přál bych si”, “přeju si”, “bylo by hezké kdyby” – ty jsou jemné, jakoby stydlivé, jakoby jste nevěděli jestli ten cíl chcete. 

   Třetí krok je stanovaní směru vývoje, zkuste  formulovat afirmaci, která vyjádřuje pohyb z přítomnosti k cíli a  je “měřitelná množstvím nebo kvalitou”. Ne u všech to jde, ale mnohokrát můžete pracovat s afirmacemi, které vyjadřují zlepšování. Typickým příkladem jsou všeobecné afirmace na hlavní trojici přání – zdraví, štěstí a bohatství, například: 

“Každým dnem jsem zdravější a zdravější v každé oblasti” 

Je potřeba si ale dát pozor na afirmaci bohatství a trochu specifikovat – bohatý můžete být i na zážitky, zkušenosti (ne nutně pozitivní), nebo Boží milost, která nutně neznačí pozitiva (“Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje”) 

Ale i pro práci se dá vytvořit něco, například “přichází ke mně skvělé pracovní příležitosti a já je využívám na získání skvělé práce“.  

Osobně používám nejraději tuhle formu, připadá mi taková opravdu přítomná a vyjadřující postupné zlepšování. 

Autor: chrysalis
Zdroj: chrysalis.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora