Strach jako součást systému ovládání všech dob

Slovo „strach” se ve vlastních textech různých článků tak často nevyskytuje (s výjimkou různých anket), avšak obavy a bázeň ze všeho možného i nemožného se na nás valí téměř ze všech informací o současné a budoucí situaci. Jen tak namátkou připomenu některé z nich – finanční, hospodářská a celospolečenská krize, NWO, globální oteplování, pandemie různých nemocí, ropná krize, nedostatek vody či potravin, přelidnění, třetí světová válka v různých formách, občanské války, katastrofy všeho možného typu od přepólování, zastavení otáčení Země, až po návrat Nibiru, přílet negativních mimozemšťanů atd.

Tady si dovolím krátkou poznámku pro ty, kteří se nechají strašením snadno ovlivňovat. Pokud to považujete za nutné, vyberte si pouze jednu z katastrofických vizí a té se obávejte, protože všechny prostě se nemohou realizovat. Pokud nás například zasáhne některá z kosmických katastrof, nač se ještě děsit hospodářskou, ropnou či jinou krizí, nebo například globálním oteplováním.

Strach je nezpracované téma většiny lidí, a pokud se jedná o jeho komplexní zpracování, domnívám se, že toto téma se bude týkat velké většiny. To je důvod, proč témata předkládaná médii rezonují s vnitřním nezpracovaným strachem lidí a strach v lidech probouzejí.

Za závažný aspekt této situace považuji to, že strach je téma nejen nezpracované, ale ani nezpracovávané a často dokonce podvědomě a někdy i vědomě potlačované. Ve většině oficiálních médií ani nelze očekávat, že by se touto otázkou někdo zabýval, protože člověk pociťující strach je mnohem lépe ovlivnitelný a manipulovatelný, což je minimálně vedlejším ne-li hlavním záměrem.

Otázka zní, kde se bere ta podvědomá „touha“ se bát. Odpověď není zcela jednoduchá a názory se samozřejmě liší. Osobně nejvíce rezonuji s myšlenkou, že většina z nás nemá komplexně v sobě zpracováno téma „strach“. Předem odpovídám na očekávanou námitku, že příčinou strachu je nedostatek lásky – tento názor považuji za druhou stranu téže mince. Je snadné a jednoduché deklamovat: „Miluj a nebudeš se bát“, ale není jednoduché tuto myšlenku realizovat pro člověka, jehož životním programem je strach a často dokonce i strach z toho „milovat“. Vše je samozřejmě zcela individuální, ale přesto považuji za optimální současně harmonicky zpracovávat jak téma strachu, tak téma lásky.

Strach je vždy náš emoční vztah k možným budoucím událostem, okolnostem či stavům, a to vnějším i vnitřním.

Nejdůležitější je si uvědomit, co je to strach.

Strach je náš subjektivní vnitřní vztah k určitému jevu či stavu, který by měl nastat v budoucnosti. Podstatou strachu nejsou jakékoliv vnější či vnitřní okolnosti (strach můžeme mít i z toho, že dostaneme deprese, či dokonce, že se budeme něčeho bát), ale náš vztah k nim. Strach vzniká na základě toho, že vnímáme rozpor mezi tím, jak bychom si představovali, aby nějaká vnější či vnitřní skutečnost v budoucnosti vypadala a tím, jak se obáváme, že vypadat bude, a to i v budoucnosti velmi blízké. Tím, jak se koncentrujeme na rozpor mezi naším přáním, jak by měla skutečnost vypadat a obavou, jak skutečnost vypadat bude, posíláme tomuto rozporu energii, která nám pak chybí a negativně ovlivňuje náš psychický a fyzický stav.

Základní rozdíl oproti stresu je ten, že v případě stresu se jedná o rozpor mezi naším přáním, jak by měla skutečnost vypadat a tím, jak vypadá, u strachu se jedná o rozpor mezi naším přáním, jak by měla skutečnost vypadat a naší obavou, jak vypadat bude. Na jedné straně můžeme mít stres z toho, že máme strach a naším přáním je, abychom strach neměli, a na straně druhé můžeme mít strach z toho, že budeme mít stres, pokud skutečnost nebude odpovídat naším představám.

Pokud se nám podaří v daném okamžiku si plně uvědomit tento proces vzniku strachu a jeho příčinu, dochází k tomu, že se koncentrujeme na pochopení příčiny a ne na rozpor a energie nám přestává unikat. Pokud tento proces podpoříme vědomým příjmem vitální energie (prány, chi, orgonu), je reálný předpoklad, že strach a jeho negativní účinky na naši mysl a organismus se minimálně zmírní. V tomto je proces zpracování strachu i stresu velmi podobný.

Strach je principiálně obava z budoucího vývoje.  Občas máme neuvěřitelnou představivost týkající se možného negativního vývoje událostí a to i vývoje krajně nepravděpodobného. Tím myslím nejen konspirační teoretiky všeho druhu, kteří to sice myslí dobře, ale i obyčejné lidi. Existují „mistři světa“ v daném oboru, kteří jsou schopni na naprosto běžnou situaci vytvořit širokou škálu negativních variant vývoje této situace. Mají pro to i „velmi“ logické zdůvodnění: „Když si promyslím všechny negativní varianty, tak kdyby nějaká z nich se realizovala, tak nebudu překvapená“.  Použil jsem ženský rod, protože se jedná o zcela konkrétní výrok konkrétní osoby.

Tito lidé si sami vytváří budoucí možné konflikty a posílají jim energii, a přitom se diví, proč mají neustále špatnou náladu a nedostatek energie. Bohužel tento nedostatek energie pak většinou čerpají z jídla či z  ostatních bytostí (kromě lidí bývají častým zdrojem i domácí zvířata).

Za základní formy strachu považuji strach z neexistence a strach z utrpení.

Strach z neexistence (nejčastěji ve formě strachu ze smrti) pramení z nevědomosti (opět cíleně v mnoha různých podobách podporované) o podstatě naší existence, podstatě bytí.

Strach z utrpení (jak fyzického tak i psychického) vychází z naší zkušenosti z tohoto života i mnoha životů předešlých a může se projevovat a také často projevuje i ve formě různých fobií.

Velká většina forem strachu se dá definovat jako strach ze ztráty (ztráta partnera, dětí, života, zdraví fyzického i duševního, zaměstnání, majetku, schopností, klidu, harmonie, štěstí, lásky, jistoty apod.).

Zbavit se strachu z toho, že něco ztratíme, můžeme jen věděním, že ve skutečnosti nemáme nic, co bychom ztratit mohli.

Pouze ego je vlastníkem (přesněji má pocit, že něco vlastní), a proto pouze ego může něco ztratit. Pouze pokud se neztotožňujeme s egem, může se dostavit ono vědění.

Strach je daň z nevědomosti a nedostatku lásky. Nevědomost sice hříchu nečiní, ale před utrpením vlastním či cizím neochrání.

Velkým podhoubím strachu je nejistota a neschopnost ji přijímat jako setrvalý a normální stav našeho bytí (jistota neexistuje). Proto tolik lidí touží mít jistotu a touží znát „absolutní“ pravdu, k čemuž se vždy najde dostatek znalců té jediné a skutečné pravdy, kteří ji umí předložit v balení vhodném pro určitý okruh zájemců.

Strach je negativní emoce a působí i na bytosti blízké tím způsobem, že snižuje frekvenci vibrací, což je samozřejmě i jeden z důvodů jeho umělého šíření. Rovněž je to také jeden ze závažných důvodů, proč se nenechat touto negativní emocí ovládnout a proč se vyhýbat jakémukoliv jednání, které by mohlo vést k probouzení strachu u druhých a nelze v dané souvislosti podcenit i zdánlivě neviditelné myšlenky a neprojevené emoce. Strach je destruktivní pro tělo i mysl.

Pokud chceme v sobě plně zpracovat téma strachu, měli bychom se komplexně věnovat příčině jeho vzniku a soustředit se na otázku, jak a na základě čeho strach přímo v nás vzniká. Žádná zkušenost někoho jiného neplatí zcela obecně pro všechny.

Není potřeba provádět ani příliš důkladnou analýzu informačních médií ani zevrubné studium různých druhů informačním toků, abychom došli k závěru, že strach je hlavním nosným tématem současných dní. Strach z mnoha různých forem nebezpečí pro lidi a lidstvo.

Je poměrně jednoduché vysledovat ústřední témata nejen mainstreamových médií, která mají společného jmenovatele, a tím je strach. Jsou to například finanční a hospodářská krize, prasečí chřipka, terorismus, extremismus, globální oteplování či ochlazování, kataklysmata a katastrofy spojené s rokem 2012, negativní mimozemšťané, očkování proti prasečí chřipce, přílet Nibiru, zničující záření jako výron energie (např. z centra galaxie), NWO, chemtrails, čipování, jaderná válka, ekologická katastrofa apod. z tzv. alternativních médií.

Není účelem tohoto článku vyvracet, či zpochybňovat jednotlivé možné negativní varianty budoucnosti, ale záměrem je snaha o pochopení, z jakého důvodu dochází k zahlcení médií v této době a v tomto rozsahu.   Bylo by iluzí se domnívat, že tzv. alternativní média, což je snad jen s výjimkou několika málo časopisů především internet, nejsou infiltrována cílenou manipulací a dezinformacemi všeho druhu.  V dnešní době je velmi obtížné se orientovat v  množství informací uveřejněných i na zdánlivě duchovně zaměřených internetových stránkách. Kromě relativně snadno rozpoznatelných „nesmyslných“ konspiračních teorií pomocí prosté logiky, se zde vyskytují i velmi sofistikované teorie, hypotézy a „ověřené a prokazatelné“ skutečnosti. U těch druhých nám většinou nezbývá než dát na vlastní intuici.

Společným jmenovatelem těchto informací plynoucích z oficiálních médií je strach ze smrti či z nemocí. U alternativních médií přibývá ještě strach ze ztráty svobody, případně i strach z neexistence.

Jestliže vyjdeme z reálného předpokladu, že snahou určité skupiny lidí (a pravděpodobně i jiných bytostí) je zpomalit či zabránit transformaci právě proto, aby nepřišla o moc, zdá se logické, že „strašení“ jako prostředek k dosažení tohoto cíle, je jeden z nejjednodušších, nejsnáze realizovatelných a přitom zároveň i nejúčinnějších. Když si k tomu připočítáme, že si toto „strašení“ lidé ještě většinou platí (noviny, filmy, televize), tak je to v podstatě ideální forma.

Transformace je nejen mnou popisována zjednodušeně jako proces zvyšování frekvence vibrací vědomí lidí, lidstva i Země (chápané jako bytost). Pravděpodobně i člověku, který si nezakládá na svých znalostech fyziky, bude připadat logické, že chci-li u nějakého uzavřeného systému zvýšit frekvenci vibrací, bude to vyžadovat dodání energie a naopak odebrání energie ze systému bude mít za následek snížení frekvence vibrací. Z uvedených předpokladů plyne závěr, že pokud vzbudím u člověka nebo určité skupiny lidí obavy, že určité skutečnosti v budoucnu nebudou v souladu s jejich představami o tom, jak by tyto skutečnosti měly vypadat, budou se na tento rozpor koncentrovat, což znamená, že budou tomuto rozporu posílat energii. Tím dojde k odběru energie a tím i snížení frekvence vibrací, nebo v lepším případě, alespoň k nezvyšování frekvence vibrací jejich vědomí. Jak krásně jednoduché a účinné.

Toto „anti-frekvenční“ působení je zamířeno především na tzv. západní civilizaci, která se začíná probouzet z duchovního zatemnění.

Strach ze smrti je dominující v západní společnosti, čehož je primárním faktorem poměrně nemálo rozšířená teorie, že po smrti již nic není. Toto je největší a pro mnoho lidí ochromující prvek smrti – strach z nicoty, nebytí, neexistence, který je mohutně podporován oficiálním tzv. vědeckým světovým názorem a paradigmatem. Proto mnoho lidí úporně lpí na životu za jakýchkoliv podmínek a usilují o prodloužení svého bytí v této formě téměř za jakoukoliv cenu včetně někdy nezměrného utrpení.

Přestože strach není opakem lásky a láska není opakem strachu, jejich působení má na člověka opačné účinky. Strach způsobuje odebírání energie a snižování frekvence vibrací a naopak láska znamená přísun energie a zvyšovaní frekvence vibrací. Proto v tomto rozhodujícím střetu dvou protikladných sil, jehož podstatou je boj o vědomí lidstva, nejsou rozhodujícími nástroji prostředky moci jako zbraně, vlastnictví, finance apod., ale (naštěstí, do jisté míry omezený) informační monopol, což se netýká pouze posledních let.

Strach jako emoci je nevhodné zaměňovat s pudem sebezáchovy, jak občas někteří činí a odůvodňují tím užitečnost strachu. Existence určité situace a její vnímání jako ohrožující, nemusí nutně vyvolat strach a také ho skutečně v mnoha případech nevyvolává, což ale nebrání reagovat v souladu s pudem sebezáchovy. Naopak strach (který je vždy subjektivním pocitem) je často pociťován i v situacích, kdy z objektivního hlediska (z pohledu ostatních lidí) pro něj není žádný důvod.

Když jsem zformuloval, co je dle mého strach a na jakém principu funguje jeho působení, je možné logicky vyvodit, jak postupovat, abychom strach nepocítili, případně aby se možné obavy neprojevily negativně na našem psychickém a fyzickém stavu. V tomto bodě neuvažuji o strachu z přímého fyzického nebezpečí, i když částečně se následující principy prevence proti strachu také dají použít.

Už při porovnání zjednodušené životní východní filozofie proti západní životní filozofii, tj. „nic nechtít” versus „všechno mít“, je zřejmé, proč strach a z něj plynoucí stresy a deprese jsou podstatně více příznačné pro západního člověka ve srovnání s východním (dělení na západní a východní je dáno spíše na základě charakteristiky civilizace než v souvislosti se světovými stranami).

Nejjednodušší, ale zároveň zřejmě i nejtěžší pro tzv. západního člověka je oblíbené, ale až už skoro zprofanované: „žít tady a teď“. V tom případě se nedostávám do situace, kdy moje mysl se téměř neustále zaobírá budoucností. Pokud nevyhodnocuji, zda budoucnost bude v souladu s mými představami, strach se prostě a jednoduše nemůže dostavit, protože nemá proč.

Pokud se nám toto nebude plně dařit, což je bohužel poměrně pravděpodobné u velké části lidí, další variantou je neustálá bdělost. Když už vyhodnotíme, že pravděpodobná varianta budoucnosti není v souladu s našimi představami, je důležité přijmout tento výsledek hodnocení pokud možno zcela bez emocí a neposílat tomuto rozporu žádnou naši energii. Přijmout to asi jako skutečnost, že po neděli bude zase pondělí. Tento příklad jsem uvedl záměrně, protože podstatou případných obav některých lidí z pondělí není samotný fakt tohoto kalendářního dne, ale předpokládané negativní pocity z pracovního procesu a okolností s ním spojených.

Když se nám ani toto nepodaří a strachu se neubráníme, což je občas pravděpodobné, je potřeba si to včas uvědomit a co nejdříve doplnit energii zaslanou tomuto rozporu. Nejsnazší a vždy dostupnou a poměrně jednoduchou formou je koncentrace na hluboké dýchání s vědomým příjmem kosmické energie (na názvu tolik nezáleží, můžeme jí říkat prána, orgon, éter, energie prvotního zdroje, tak jak komu vyhovuje). Stará dobrá rada: „zhluboka dýchej a napočítej do deseti“ má racionální základ. Jakmile to situace dovolí, je dobré se věnovat činnostem, které jsou u konkrétního člověka vhodné pro psychické vyladění a doplnění energie jako např. procházka v přírodě, meditace, sport apod.

Co však považuji za důležité je, abychom se nenechali „strašit ani nestrašili“. To znamená, neposílejme těmto negativním vizím svoji energii, nedovolme svým emocím, aby vzplály. A pokud jsme v situaci, kdy považujeme za vhodné upozornit ostatní na možná nebezpečí, u kterých by bylo potřebné činit určitá protiopatření, čiňme tak citlivou formou pokud možno s uvedením variant, které při našem aktivním působení a vhodném vývoji mohou spět k cílům přijatelným pro většinu lidí určitého prostoru či nejlépe většiny lidstva.

Strašení je oblíbená forma ovládání lidí již po tisíciletí. Náboženství jsou založena na strachu a utrpení. Zcela charakteristický je obraz trpícího Ježíše na kříži jako základní znak náboženství, které nejvíce spoluurčovalo základní směry vývoje lidstva na Zemi v posledním tisíciletí a mělo podstatný vliv na utváření současného paradigmatu. Základem většiny světových náboženství je poselství pro věřící: „Snášej utrpení v tomto životě a budeš za to odměněn v posmrtném či příštím životě.“ Potencionální hněv bohů či boha je mnohaletým motivačním faktorem pro poddaný lid.

V teoriích stresu běžně opomíjená základní reakce útlumu se vyskytuje daleko častěji v běžném životě, než si uvědomujeme a připouštíme, i když lidová moudrost ji samozřejmě jako běžnou vnímá. Výrazy „zcepenět strachy“, „nemoct se hrůzou ani pohnout“ jsou v lidové mluvě zcela normální. Reakce mrtvý brouk je z pohledu globálních elit velmi žádoucí, protože generuje u velké většiny lidí absenci jakékoli aktivity, která by byla zaměřena proti jejich zájmům.

A tak jako budeme vytvářet svou pozitivní myslí egregory lepší společnosti, nevyživujme svými negativními myšlenkami a emocemi egregory systémů založených na strachu, nesvobodě a nedostatku poznání. Ano jsou to mocné egregory, které byly uměle stvořeny k tomu, aby lidstvo udržovaly v nevědomosti a nesvobodě.  Velká většina náboženských systémů je neustále zásobována ohromným množstvím energie od zmanipulovaných lidí. Patří k tomu i egregor kapitalismu volného trhu. Tyto egregory se tváří jako věčné, pevné a nezničitelné a tak působí i na ty, kteří je na sebe působit nechají.

Jsou to však jen egregory, které jsme si „sami“ (za nenápadné pomoci určitých sil) stvořili a když je přestaneme vyživovat našimi energiemi, postupně odumřou.

Na druhé straně i mediální a jiné manipulace lidstvem jsou ovlivňovány strachem, a to strachem ze ztráty moci. I tento strach, jakožto nedostatek poznání zužuje možnost volby. Proto i čitelnost příštích kroků (ne)mocných  je pro nás „obyčejné“ lidi vyšší a umožňuje tyto kroky do jisté míry předvídat a připravovat se na ně.

Kromě strachů cíleně vytvářených k naší manipulaci však existují i zdánlivě iracionální strachy a fobie jako informace v osobních morfogenetických polích z minulých inkarnací a s tím spojený strach a fobie obsažené v morfogenetickém poli lidstva.

Kromě poznání je láska jediným účinným prostředkem proti strachu. Aby to bylo dobře pochopeno, láska v mém srdci, ne v srdci těch ostatních, je jedinou cestou k odstranění strachu.

Strach se dá přirovnat k rezonanci části bytosti s určitou energií (frekvencí vibrace této energie). Pokud tato energie nemá s čím v bytosti rezonovat, strach nevzbuzuje. Proto je nejúčinnějším prostředkem při práci s vlastním strachem vyčištění mysli od energií a informací, které by mohly s energiemi strachu rezonovat. Pozvednutí frekvence vědomí na vyšší úroveň pak rovněž umožní, že hrubo-vibrační energie strachu procházejí bez jakékoliv reakce (rezonance) vědomím vibrujícím na vyšších frekvencích. Tak jako láska je stav duše, tak i strach je vždy zcela subjektivní a je v podstatě stavem duše a svým způsobem není závislý na „objektivních“ skutečnostech.

Negativní stránkou některých tzv. forem jediné cesty vedoucí ke spáse bývá téměř vždy motivace strachem. Strachem z toho, co nás čeká v případě, že nebudeme dodržovat předepsané příkazy a zákazy či formy té které „jediné vhodné“ cesty. Následky porušení bývají i poměrně drastické. Tak ještě nejmírnějším následkem bývá dokončení života na Zemi v NWO či v postkatastrofickém světě (smrt – nezaměňovat s umíráním – ze svého úhlu pohledu nepovažuji za nic zvlášť nepříjemného ani neobvyklého). Naopak k nejhorším následkům patří totální zánik duše (vědomí) a návrat k bohu ve formě kosmického prachu (jedna z variant), což je pokus o formu strašení neexistencí lidí, kteří se již vlastní smrti nebojí, protože věří, že vědomí po smrti nezaniká. Někde mezi tím jsou těžké karmické následky. Zajímalo by mě, zda se někdo z autorů hlásajících obdobné názory nezabývá myšlenkou, zda motivace druhých bytostí strachem může mít i pro ně své karmické důsledky.

Vždy v dějinách bylo lidstvo motivováno strachem, tak aby mohlo být snadno ovládáno. Se vzrůstající úrovní poznání jednotlivých lidí vzrůstá i sofistikovanost témat a forem, jejichž účelem je šířit mezi lidmi strach. Pokud některá forma zastrašování ztratila svoji účinnost (jako např. atomová válka), byla nahrazena dalšími a nemyslím, že je nutné je zde vyjmenovávat, protože jsme jimi přímo zaplaveni.

Zdroj: miroslav-zelenka

Sdíleno s laskavým svolením autora