Jitka Saniová, Společenství safírového srdce: Past - Část 1.

V nakladatelství Grada mi vyšla fantasy Společenství safírového srdce: Volba. Kniha byla poměrně úspěšná, a tak jsem napsala druhý díl. Bohužel mezitím nakladatelství změnilo zaměření a ediční plán, a tak druhý díl nemohl vyjít. Jsem moc ráda, že jsme se dohodli s portálem Cesty k sobě, který tak ráda navštěvuji, že druhý díl Společenství safírového srdce: Past, uveřejníme zde.

Miluji anděly, elfy a mistry, staroslovanské bohy, zvířata a přírodu. To vše jsem se snažila využít v mé knize, kde se všichni spojují, aby si vzpomněli na starodávnou posvátnou pravdu.

Děkuji Vám všem za zájem o můj příběh a moc si přeji, abyste s ním prožili příjemné chvíle ♥

Pět strážců Pramene. Pět posvátných mečů s jejich kouzelnou sílou.
Pět podmínek.
Pět členů Společenství safírového srdce, plus jeden navíc.
Jedna oběť a jedna ztráta.
Jeden nebezpečný navrátilec. A nepřítel.
Jedna osudová bitva.
Vedoucí k jedinému: k magické pasti, v níž se o všem rozhodne.

Rytíři stojící po boku zakladatele Společenství safírové srdce:
Rytíř Perun - vládce z Nebeských výšin
Rytíř Veles - vládce z Nebeských výšin
Rytířka Morena - vládce z Nebeských výšin
Rytířka Vesna - vládkyně z Nebeských výšin
Rytířka Arella z andělských triád
Rytíř Zacharel z andělských triád
Rytíř Ringeril ze spojeného království Denních a nočních elfů
Rytíř Amras ze spojeného království Denních a nočních elfů
Rytířka Nerida - vyslankyně z vílího národa
Rytířka Danika - vyslankyně z říše jednorožců a pegasů
Rytířka Tiana - vyslankyně z dračího rodu Stříbrnošupinatých
Rytíř mistr Sírius - vznešený mistr astrolog, mág a numerolog

PROLOG

Na místě připomínající mléčnou mlhovinu, kde prostor i čas mají zcela jinou podobu, stálo okolo mramorového stolu dvanáct postav v bílých pláštích. Kápě měly složené na ramenech, takže bylo vidět, že jejich hlavy krášlí šlechtické čelenky odlišné tvarem i materiálem, všechny však s modrým safírem uprostřed.

Třinácté osobě, králi Společenství safírového srdce v bílém plášti se zlatými zdobila hlavu koruna s třinácti modrými drahokamy.

Všech dvanáct postav pozorovalo znepokojeného krále. Rytířka Nerida cítila potřebu doplnit svou řeč alespoň trošku uklidňujícími slovy. „Můj národ teprve zachytil tyto signály, je možné, že jde o…“

Větu však nedořekla. Rytíř Sírius ji přerušil, z hlasu i očí mu vymizel jeho pověstný klid. „Nemyslím, že jde o planý poplach. I síť vyslala podobná varovná znamení. Do magické dimenze Země se dostal duch Torenaga. Navíc, přátelé,“ Sírius se s povzdechem rozhlédl po všech okolo, „už jsem se o tom zmínil minule, daný vývoj odpovídá situaci, která již jednou na Zemi vyvstala. Ve staré Atlantidě. Jak známo, tam to nedopadlo dobře.“

Král zakýval hlavou a poprvé za tuto schůzku promluvil. „Moji ctění rytíři, musíte je vést tak, abychom se vyvarovali toho nejhoršího. Nepřítel je silný. Až moc.“

„Zasáhnout proti němu přímo však nemůžeme, že ano?“

Král se zadíval do andělských očí Arelly a smutně zavrtěl hlavou. V jeho hlase zněl žal, ale zároveň i rozhodnost, když dodal: „Nemůžeme porušit Nejvyšší zákony, které nám velí, že přímý zásah do fyzického světa je pro nás nemožný. Poté by měla právo do boje vstoupit i druhá strana. To by napáchalo na Zemi strašlivou poušť. Pouze v magickém prostoru mimo Zemi můžeme za určitých podmínek přispět přímou pomocí. Za určitých podmínek,“ zdůraznil král.

„Jen jsem se ubezpečovala.“

„Já vím,“ ujistil ji král a usmál se na ni. Přičemž stočil zrak k rytíři Ringerilovi, jako by u něho hledal oporu. Elfí vyslanec se maličko uklonil, jeho oči i tón obsahovaly tak potřebné jiskřičky optimismu. „Přátelé, naše obavy nejsou plané, ale řešme je, až nastanou. Tak jako minule je povedeme tak, aby v sobě našli dostatečnou sílu postavit se nepříteli. Radujme se nyní, že k nim přibude ta, která jim může hodně pomoci.“

Všichni souhlasně zakývali hlavami. Až na krále, který očividně bojoval s tíživými myšlenkami. „Za mé vlády na Zemi disponovali Prázdní mocí, která dovedla i mého bratra proměnit v monstrum. Vlastní bratr mě zabil bez jediné výčitky. Toho se obávám.“

„To se jim tentokrát nepovede,“ pronesla Morena ledově klidným hlasem. „Martina a Kamila nerozdělí.“

Zacharel vyjádřil souhlas, přesto přimhouřil oči a napůl se zeptal, napůl prostě konstatoval: „Je jich ale pět, jeden z nich by mohl být nejslabším článkem. Pokud Prázdní vycítí, že někdo z nich není tak silný jako ti dva Světlokrevní, budou toho chtít využít.“

Rytířka Tiana zcela bez okolků prohlásila: „To určitě zjistí a použijí to. Proto navrhuji, že se musíme soustředit na to, aby se ona nová členka semkla nejvíce s těmi nejsilnějšími dané pětice.“ Všichni souhlasili a Tiana dodala: „Moje dračí intuice mi říká, že rozbouřené nestálé pozemské emoce a city by mohly přivodit zmatek mezi stávajícími členy.“

Ani král, ani jeden z dvanácti rytířů neodpověděli. Krátkou chvíli panovalo napjaté ticho, dokud si nevzal slovo elfí rytíř Amras. „Budeme vše pozorovat a zařídíme se podle situace v daném okamžiku. Nejvíce se zaměříme na to, aby ti dva Světlokrevní posilovali své přátelské pouto. Já osobně do nich vkládám naše naděje.“

Král se usmíval, když ostatní členové v sobě při poznámce o obou Světlokrevných probudili naději. Poté však opět zvážněl a s rukou na hrudi ke všem pronesl hlasem odrážející tíživost situace: „Praha se dostává do osudového bodu v novodobé historii Prázdných. Nesmíme dovolit, aby svůj záměr naplnili tak jako ve starodávné Atlantidě. Musíme ochránit Pramen. Veďte naše členy, posilujte je svou láskou a přízní. Buďte s nimi ve chvílích nejtěžších. Přesto vám dávám příkaz, že vy osobně nesmíte v bitvě o Pramen v žádném případě zakročit.“

„A co když se ocitnou ve smrtelném nebezpečí a půjde jim o život?“ zeptala se Vesna, všichni jí byli vděční za tu otázku. Všichni se ovšem báli jedné odpovědi.

A právě ta přišla.

„Ani tehdy nemůžete přímo zasáhnout.“

***

Ze zápisů Společenství safírového srdce

Rytíř Zacharell z andělských triád: Víte, co je časový třesk? Patrně si to umíte představit, i když čas na Zemi plyne pouze lineárně. Země je škola, kde se lidé učí, že každé jejich rozhodnutí je konečné a posune je v životě dopředu. Ve vašem světě například nemůžete zastavit čas a prozkoumat, co by vám přineslo rozhodnutí A, B a C. Musíte si vybrat jednu z možností a ta vám ukáže, jaké následky jste tím vytvořili. Zde jedině magie pracuje s různými podobami času. Pro nás rytíře, kteří známe čas v úplně jiné podobě, je pěkně zapeklité přizpůsobit se lineárnímu času Země.

Kamil a Martin stáli spolu se Zacharelem v místě, kde nebylo nic než mramorový stůl. Kamil si ihned vzpomněl, že právě tohle místo navštívil, když se setkal s rytíři poprvé.

Zacharel, jehož bílý plášť a světlé vlasy téměř splývaly s okolím, se kolem sebe rozhlédl a vysvětlil: „Nyní jste tu oba, abyste uviděli, co vás… a svým způsobem i nás… čeká.“

„To je sen?“

„Je i není.“ Zacharel pootočil hlavu ke Kamilovi a dopověděl. „Na Zemi právě vládne čas noci. Vy jste se ukládali ke spánku a….“ Nedopověděl to. Lehce provokativně se na ně zadíval a nechal je, ať si snaží vzpomenout.

„Pamatuju si, že jsem odkládal mobil a…“ Martin se zarazil. Podíval se na Kamila. Ten na tom byl stejně. „Psali jsme si esemesky. Martin mi poslal vzkaz, že se zítra staví a…“

Zacharel je ještě na pár sekund nechal usilovně přemýšlet a očividně se bavil. Snažili se na něho mračit, ale nějak jim to nešlo. Zacharel pokynul ke stolu. Všichni tři udělali pár kroků kupředu, čímž se ocitli u hrany stolu. Vycházel z něj příjemný chlad a zároveň konejšivé teplo. Ve svém životě viděli mnohem větší stoly, a přesto tenhle budil dojem, že by svou mocí pojmul celou Zeměkouli.

Nad jeho povrchem se začala ze zlatavých nitek vytvářet síť. Kamil na ni ukázala a nadechl se. Zacharel ho však umlčel, ještě předtím než promluvil: „Ano, to je ta síť, o které jste mluvili s Velesem.“

Martin mlčky pozoroval, jak síť vytváří různé úrovně. Někde se vrstva zdála hustší, někde průhlednější. V určitých částech se objevovaly uzle. Zacharel na jeden z nich ukázal: „To jsou osudové body v dějinách lidstva.“

„Bože, těch je,“ potichu se divil Kamil a Zacharel namítl, „a to přitom vidíš jen určitou část dějin vašeho světa.“

Jejich údiv vzrostl, kdy se jeden z uzlů začal zvětšovat. Nitky sítě se ztrácely, uzel se zvětšoval a kulatil. Když proces skončil, na stole stála skleněná koule, v níž bylo vidět pět figurek, za nimiž se rozprostíraly polorozbořené paláce. Trochu to připomínalo skleněné těžítko, které si turisté kupují domů jako upomínku z Prahy. Na rozdíl od oblíbeného suvenýru obrazec v této kouli vypadal ponuře a vyvolával skličující náladu. Martin se mračil: „Co to je za zruinované místo?“

„Poslední Atlantská říše.“

„Poslední? Co to zname….“ Martin však svou otázku nedokončil.

Koule explodovala.

Střípky se rozletěly do všech stran a mizely jim z dohledu. Ruiny i postavičky byly rozmetány a jejich části potkal stejný osud jako kousíčky koule.

Nad stolem se opět objevila síť.

Zacharel je vzal kolem ramen. „Tento osudový okamžik, který je důležitý pro nastávající boj, byl rozbit na kousky. Ve vašem světě Atlantida zanikla. A přesto svým způsobem nezanikla. My teď musíme najít určité střípky a dát je dohromady. Zapomeňte na ty ruiny, nehledáme Atlantidu, hledáme ty, kteří stáli u jejího rozpadu.“

Z myšlenek Kamila

O prázdninách jsme se já, Martin, Silvie, Julie a Artur často scházeli. Koneckonců nás pojí něco, o čem můžeme mluvit jen mezi sebou. Samozřejmě i nadále pro mě zůstává tím nejlepším kámošem Martin. Světlokrevná síla nás spojila poutem, že ani dva bráchové si nejsou tak blízcí jako my dva. Silvii, Julii i Artura mám ale taky rád. Jen nás někdy mrzí, že nechodíme všichni do stejné školy. Když se totiž dozvíte zprávu, která souvisí s Prázdnými, máte chuť o tom okamžitě začít diskutovat. Tak jako dnes. Ve škole na nás totiž čekala „zpráva-bomba“.

Během prvního dne nového školního roku bývá ve třídách neklidný šrumec. V třídě, kam chodí Kamil a Martin, by momentálně bylo slyšet i kručení v žaludku, jak nezvyklé ticho nastalo. Profesorka Vránová se na všechny dívala pohřebním pohledem. Nikdo nechápal, co se děje, v očích mnohých se začaly objevovat obavy. To ji vedlo k tomu, aby je moc dlouho nenapínala. „Vím, že jste mnozí z vás o prázdninách mimo Prahu, a proto jste patrně neslyšeli tu velmi tragickou zprávu.“

Kamil a Martin k sobě obrátili hlavy. Od chvíle, kdy přijali safírové srdce a probudili v sobě sílu Světlokrevných, uměli více využívat svou intuici. Kamil se zadíval do Martinových očí. I beze slov si vyměnili obavy, že se tato informace nějakým způsobem týká i jich.

„Před dvěma týdny jsem obdržela zprávu,“ profesorka se nadechla a spojila lehce roztřesené ruce, „že váš spolužák a kamarád Radek zemřel při tragické automobilové nehodě.“

Kamil pootevřel ústa, Martin taky. Ani jeden ale nevěděl, co na to momentálně říct. Kamil se nenápadně rozhlédl. Většina spolužáků byla opravdu zdrcená. Hlavně holky nevěřícně zíraly na profesorku, která je seznamovala s podrobnostmi nehody. Když vyslovila „zuhelnatělá těla“, některé holky vypískly hrůzou a pár kluků zbledlo.

Zvláštní, pomyslel si Kamil, ještě před chvílí si nikdo nevšiml, že Radek nepřišel do školy. Koneckonců vždycky patřil mezi školní outsidery. Kamil si vzpomněl na své ohromení, když se ukázalo, že Radek patří mezi nejmocnější Prázdné.

„Chybí i Jirka,“ zašeptal Martin. Kamil nestačil odpovědět. Totéž, ale ve formě otázky právě zavolal na profesorku Filip. Profesorka Vránová si pohladila tmavou sukni a očividně s potěšením odpověděla. „Nebojte se, Jirka sice leží v nemocnici, ale jen kvůli operaci slepého střeva. Brzy se vrátí do školy.“

Třída se proměnila v úl. Každý si něco šeptal se sousedem, někdo psal esemesky. Někteří se otáčeli a vyměňovali si názory. Ačkoliv to byl pro třídu pěkný otřes, zdálo se, že jim pomáhá o tom mluvit a vyměňovat si názory.

„Myslíš, že to je pravda?“ Kamil se mračil a snažil se urovnat své pocity. Z Radka se vyklubal pěkný zmetek. Ten, který na všechny působil jako ulízaný hošánek, by klidně zabil jeho tátu. Zlikvidoval mistra Prázdných, aby zaujal jeho místo. Ovládal Prázdné a nejraději by se stal diktátorem celé Prahy. Na druhou stranu se prostě Kamil neuměl a nechtěl radovat z něčího neštěstí. Martin opatrně zavrtěl hlavou. Přisunul se blíže ke Kamilovi a odpověděl mu na otázku. „Ani ne. Podívej, támhleti dva jsou až moc klidní.“

Kamil se otočil a uviděl Miloše a Naďu, jak se snaží vypadat sklesle, ale moc jim to nejde. Oba patřili k Prázdným, logicky by měli být nejzdrcenější. „Jenomže Naďa Radka nesnášela. Vždyť do ní nechal kvůli nám napálit auto. Té by zrovna chybět nemusel.“

„Zapomínáš,“ ještě tišeji zašeptal Martin, „že Prázdní mají vymyté mozky. Jakmile se někdo stane jejich mistrem, uctívají ho a poslouchají na slovo. Radek nám na Václaváku sliboval, že se co nejdříve stane jejich vůdcem.“ Martin vzdech. „Snad nám o tom něco řeknou… víš, kdo.“

Kamil věděl, že tím myslí rytíře Společenství safírového srdce. Vsadil by svůj nejnovější tablet na to, že Martin doufá, že za ním přijde Morena. Tak jako on dychtil opět vidět Arellu. Ze zamyšlení je však vytrhl podivný pocit, jako by je někdo provrtával pohledem. Zlostným a pohrdavým. Kamil se instinktivně obrátil a střetl se s Naďou. Její oči ztratily lidskost, náhle jako by ho pohlcovala nicota. Srdce mu bušilo jako o závod. Vnitřní hlas na něho vrčel: odvrať se, nenechávej se pohlcovat její nenávistí.

Martin položil Kamilovi na předloktí ruku. Kamil sebou trhnul a konečně se odvrátil od Nadi. Ještě pořád ho ale děsilo, jak moc umějí Prázdní nesnášet ty, kteří k nim nepatří. Profesorka Vránová právě všechny nudila svou dlouhou přednáškou o tom, jak je nutná zvýšená opatrnost na silnicích. Kamil se naklonil k Martinovi: „Fuj, to byl děsný pohled.“

„Přece jsme poznali, jak je silná.“

„To nás před ní chránil Radek. I kdyby šlo o frašku a on byl stále naživu, už není naším spojencem. Naďa nás teď může pronásledovat.“

Martin mlčky přikývl. „Jo, taky z toho nemám radost.“

Profesorka Vránová končila svou nudnou řeč krátkou poznámkou o Radkovi. Se smutným pohledem a maličko roztřeseným hlasem právě říkala: „Chtěla jsem zajít na Radkův pohřeb, rodina si však přála skromný, rodinný obřad. Tak jsem alespoň zašla k jeho hrobce položit kytičku. Kdo má zájem udělat totéž, přijďte za mnou. Popíšu vám, kde najdete hrobku Radkovy rodiny.“

Po pár sekundách ticha se třída věnovala organizačním věcem, které sebou přináší každý začátek školního roku. Během zapisování rozvrhu Martin drknul do Kamila. „Zajdeme za Vránovou, já ji chci vidět.“

„Tu hrobku?“

„Přesně tak. Něco mě tam táhne.“

Společenství safírového srdce: Past - Část 2.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora