Síla odpuštění

Že je důležité odpouštět, se učíme už poměrně brzo. Bývá to často ve veku 4-5 let ve chvíli, kdy si hrajeme s nějakým kamarádem na pískovišti nebo doma a on nám třeba rozbije naši oblíbenou hračku nebo rozšlápne právě vytvořenou bábovičku. Rodiče nebo paní učitelka ve školce nám pak vysvětlí, že se na kamaráda nemáme zlobit, ale máme mu odpustit a podat si ruce, případně se obejmout.

Musím říct, že já si na tento moment docela dobře pamatuju. Připadalo mi to tenkrát docela nefér. Proč bych měla něco odpouštět, přece se mi stala křivda a to že to ten kamarád už neudělá mě moc neuklidnilo. Hračka byla rozbitá a už nešla zpravit. Věděla jsem, že ho rozhodně nechci pustit ke svým dalším hračkám a dát mu znovu šanci. Bohužel si často tento koncept neseme sebou do dospělosti. Nejen, že se držíme pocitu křivdy příliš dlouho, ale může se nám stát, že se tato negativní zkušenost změní na pevné přesvědčení, které někdy začneme uplatňovat i na další lidi.

Jak důležité je odpouštět, a to hlavně pro mě jsem si uvědomila asi až po 30 letech. Možná to trvalo, ale důležité je, že to pochopení vůbec přišlo.

Proč je důležité odpouštět?

Asi nejjednodušší cestou jak tomu porozumět je uvědomit si, že pokud v sobě pocit křivdy nosíme příliš dlouho, tak nám to nijak neprospívá, právě naopak. Někdy se může jednat o situaci, která se stala před mnoha lety (někdy i desítkami let) a pokaždé když si na ni vzpomeneme, tak pocítíme jaký má na nás neustále dosah. Obvykle pocítíme podobné emoce jako tenkrát, což je nepochybným důkazem toho, že jsme ještě nenechali tuto záležitost za sebou. Emoce jsou totiž vodítkem, které nám velice přesně ukáže, kde máme ještě zraněná místa.

Navíc pokud sebou nosíme starou křivdu, tak nám občas zkresluje náhled na jiné lidi. Např. pokud se zklamete v partnerském vztahu, tak se velice často stane, že k dalšímu vztahu přistupujete s pocitem, že se tato situace může opakovat. A pokud se do těchto myšlenek opravdu často hluboce ponoříte, může se jednoduše stát, že si do života tuto situaci přivoláte právě kvůli svému přesvědčení nebo i jednání (podezíravost, žárlivost). Proto je úplně nejlepší pokud se pokusíte odpustit, jakmile se už na to začnete alespoň trochu cítit. Tím, že to uděláte, tak zároveň tuto etapu svého života uzavřete a můžete si říct, že jí máte za sebou.

Co dělat, když se rozhodneme odpustit?

Už samotné rozhodnutí, že se vydáme cestou odpuštění je důležité. Někdy potřebujeme získat dostatečný odstup, abychom byli vůbec ochotni přijmout myšlenku, že je čas odpustit někomu, kdo nám hodně ublížil.

Pokuste se podívat na situaci novým pohledem. Pomáhá když se budete snažit pochopit, proč člověk, který vám ublížil jednal tímto způsobem. Motivy můžou být různé. Většina lidí koná ve svém zájmu a v některých případech možná ani netuší, že vám ublížili. Zkuste popřemýšlet, co mohlo být motivem jednání (výchova, životní zkušenosti, názory získané ve škole, hluboké přesvědčení o prospěšnosti jednání atd.)

Pak udělejte meditaci, ve které uděláte následovné:

1. Představte si osobu, které se chystáte odpustit před sebou
2. Řekněte si v mysli “odpouštím ti” – tím směřujete svůj záměr tímto směrem
3. Přestavte si jak z vašeho srdce vyzařuje na tu osobu bílé světlo, které ho zalévá touto energii
4. Pokračujte až kým nepocítíte uvnitř sebe opravdovou úlevu a klid

V celém tomto procesu velice prospívá, pokud se vám podaří motivy této osoby pochopit do hloubky. Pokud se vám to nedaří je i tak dobré odpustit alespoň částečně. Tím, že ujdete alespoň kousíček cesty k odpuštění uvolníte energii, která vám zabraňovala celou situaci pochopit komplexně a možná nastane brzo čas, kdy odpustíte na všech úrovních. Někdy se může stát, že motivu porozumíte natolik, že zjistíte, že není co odpouštět. To se stává poměrně často pokud řešíte nějaké zranění z dětství, kdy jste ještě nebyli schopni plně pochopit motivy svých rodičů a podobně.

Doplnění od Petra:

• Občas v meditaci cítíte, že je hotovo – ale jak zjistíte, jestli jste již opravdu odpustili? Před další pravidelnou meditací (nechte odpuštění trochu uležet) si před začátkem v klidu vzpomeňte na situaci, kdy vám bylo ublíženo a představte si ji. Pozorujte svoje emoce, ty jsou ideálním indikátorem. Jestli u pozorování situace pocítíte negativní emoce, značí to, že ta situace není u vás uvnitř vyřešená, a tak pokračujte znovu meditací na odpuštění.  A velká zkouška je pak setkání s tím co ublížil – jestli je to možné…
• I když je bolest příliš velká a necítíte pozitivní změnu během prvních meditací, nevzdávejte to. Pomalu tou meditací a prožíváním situace obrušujete hrany a ono to postupně půjde. Mně osobně jedno těžké odpuštění trvalo několik měsíců, ale nakonec to bylo v pohodě.
• Uvědomte si, že odpuštění je jednostranný proces, ten komu neodpouštění nejvíc ubližuje jste vy sami, vytváříte si a kvasíte v sobě energie, co jsou schopné ve vás po pár letech vytvořit nějakou ošklivou nemoc. Druhá strana tu situaci vůbec nemusí cítit tak jako vy, nebo možná na konflikt už zapomněla. Proto by mělo být odpuštění jen vaší prioritou, nevzdávejte to.
• Druhým nejtěžším odpouštěním je odpouštění bývalému partnerovi, když rozchod nebyl v klidu a pohodě. Následující technika je sice součástí minikurzu “Pochopení energetických aspektů vztahů a práce s nimi”, na kterém pracuji (leden 2022), ale je to tak častý a vážný problém, že ji aspoň uvedu. Vysvětlení proč a jak funguje naleznete v minikurzu, který zveřejním později.

Přidejte si tento krok do meditace na odpouštění:

• Představte si před sebou bývalého partnera. I když už nejste spolu, pokuste se představit si lásku a péči kterou jste mu(jí) dal(a) v minulosti během normálně fungujícího vztahu. Bez pocitu hořkosti ji prociťte. Představte si, jak si podáváte ruce a vyslovte v duchu “Dávám ti zpátky co je tvoje, beru si zpátky co je moje” a vnímejte jak se vám původně vaše energie vrací a jemu(jí) se vrací zpátky ta energie, co byla původně jeho(jí).  Prociťujte zmenšující se napětí mezi vámi. Pak pokračujte meditací na odpuštění.

Autor: chrysalis
Zdroj: chrysalis.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora