Pohádkové přání pro vás

Pohádky jsem začala psát, protože jsem od dětství neměla ráda ty klasické jako je Červená Karkulka (opravdu je „skvělé“, když se děti učí, že je v pořádku někomu rozpárat břicho) anebo pokryteckou pohádku Tři prasátka. Když vlk chce sníst prasátko, je potřeba ho potrestat. Když si lidé dávají bůček, řízky a kotlety, tak to je v pořádku. Od dětství jsem si tedy vytvářela svoje pohádky, kde lidi a zvířata jsou kamarádi. Posadila jsem své plyšáky do kruhu a povídala jim pohádky, kde nebyla krutost.

A to s radostí dělám dodnes pro děti.

Nyní někdo může namítnout, že přeháním, ale v tu chvíli by si měl takový člověk uvědomit, že v tomto ohledu byly české večerníčky mnohem progresivnější (stejně jako já): Křemílek a Vochomůrka, Zvířátka pana Krbce, O víle Amálce, Maková panenka, Maxipes Fík… tam nejsou žádná rozpárána břicha ani jiná krutost. Ty pohádky jsou úžasné a mají v sobě ono pohádkové kouzlo, které děti přenese do světa fantazie, kde jsou kouzla a legrace.

My Češi jsme mistry v tvorbě pohádek. Naše pohádky jsou … prostě báječné pohádky. Máme blízko k mnoha přírodním bytostem, krásnou přírodu a „pohádky v krvi“. K tomu přihrává i fakt, že náš jazyk zní líbezně.

Protože mě moc baví psát pro dětí a školní čtenáře, snažím se hlavně najít způsob, jak oslovit dnešní děti. 

Nemám ráda mezigenerační boj anebo třeba naopak povyšování jedné generace nad druhou. Každá generace měla/má velký úkol, v každé generaci najdeme lidi, kteří vedli svět k dalšímu kroku vpřed, aby bylo na světě lépe. 

Například v 50. letech se začaly rodit děti, které v dospělosti musely začít s prvním pilířem mostu, který nás dovede k jiné společnosti. V 60., 70. a 80. letech přicházely na svět ti, co „vytvoří“ největší část mostu. Nebylo to snadné, staré zvyky a starý řád tomu rozhodně nefandil, ale povedlo se. S těmito lidmi posílila spiritualita, ochrana zvířat a přírody, chápání osobitosti každého z nás. V 90. letech a v rocích okolo 2000 se rodili do toho světa ti, kteří „ukončí most“. Začnou například prosazovat, že rodičovství nesmí být založeno na obavách z trestu, budou mnohem více prosazovat prevenci a zdravý styl života atd. Poslední pilíř mostu znamená i počátek AI. 

Společně jsme to dokázali, pomyslný most je už skoro hotový. Svět se začíná učit, co si vzít ze starého řádu (opravdu nebylo všechno špatné) a co naopak vytvářet nové. Ne všechno si hned „sedne“ a být tak dokonalé. Je to trochu chaotické období, ale energie chaosu v sobě může ukrývat nejlepší energii k tvoření nového. Chce to čas a lásku, naučit se porozumění a přemýšlet, jak by měl svět jít dál.

Dnešní děti budou pokračovat už naplno v tvorbě nového, již nebudou něčemu rozumět ze starého řádu. V něčem je to již vidět. 

Před několika dny jsem šla okolo řeky, kde šla také maminka s malým chlapcem. Mohly mu být nanejvýš 4 roky. Zastavil se u nafukovací tenisové haly, kterou zde staví každý podzim, aby v zimě mohli tenisté hrát. Chlapec nevěděl, co to je. Maminka mu to vysvětlila. Chlapec se podíval na halu tak skvělým „mudrlanským“ pohledem a začal říkat: „Tam mohou hrát tenis, i když prší. Nebo se může hrát tenis v dešti? Mně by to nevadilo. Mám rád, když prší. Jsou kaluže a já do nich můžu skákat. To se voda rozstříkne, jako na tom obrázku, co máme doma. Taky si můžu vzít holínky. Holínky mám rád, jsou barevné.“

Ten malý chlapec mluvil chytře. To nebylo dětinské, to bylo tak úžasné. A potvrdil dnešní nový trend. 

Ten nyní jasně říká, že děti stále víc baví, když jsou „aktivní“, a to i při čtení. Baví je objevovat osobnost skrze příběh, text anebo obrázky. Proto jsem s nakladatelstvím CPress vytvořila knihu plnou her, otázek a doplňovaček Můj třpytivý deník. Vyzkoušely jsme ji s paní redaktorkou na několika dívkách (8-11 let) a těšilo mě, jak se u ní dívky zamyslely a zasmály. 

Tento interaktivní styl může dětem pomoci zamyslet se na „sebou, svými přáními, svým vkusem“. Děti mohou odpovědět jedním slovem anebo se rozpovídat, a tím se cvičí v rozvíjení slovní zásobu. A jak mi dívky z „mého pokusu“ ukázaly, pořádně se i zasmějí. Ovocná porota bude omdlívat, pokud v testu o ovoci nenasbíraly polovinu pozitivních odpovědí; dívky si budou moci sestavit své fantasy jméno podle svého monogramu; anebo se třeba ze zábavné hry dozví, jakou hlavní roli by dostaly v příběhu slavné spisovatelky. Je tam samozřejmě i troška astrologie, kapitolka o talismáncích. V deníku se to hemží různými bytostmi, štěstím a téměř až dobrodružným rozhodování, například, co by si čtenářka zabalila do kouzelného kufru. 

Pokaždé, když píši pro děti, zavolám na anděly. Moc si přeji, ať se mi podaří do knihy vložit legraci a náladu, kdy děti doslova cítí, jak báječnými hrdiny mohou být, když se spolu s různými bytostmi a zvířátky mají rádi. A taky si moc přeji, aby se zábavnou formou učily, že na mnoha „věcech“ se dá najít něco dobrého. Jako v knize o lišákovi Jonášovi Nejkrásnější vánoční dárek. Malá čarodějka tam ve zlosti promění vánoční ozdoby v brambory. Děti jsou na chvilku smutné, ale pan školník a lišák Jonáš jsou veselí. Brambory? Z těch se přece dělá bramborový salát, a tak je lišák šťastný, že ochutná bramborový salát. 

Zde je ukázka z knihy Nejkrásnější vánoční dárek, a já děkuji Ivě z redakce Cesty k sobě, že mi tak krásně text namluvila. 

Přeji vám rodičům a vašim dětem, abyste spolu prožívali báječné životní dobrodružství plné štěstí, radosti, a hlavně zdraví a lásky. Ať se máte pohádkově a všechno vždycky dobře dopadne. 

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora