Pohádková spiritualita - 6. část

Pohádková spiritualita - 5. část

Dnešním tématem jsou zvířátka. Miluji zvířata. V mé knize Mystická zvířata, která vyšla již před deseti lety, jsem popsala jejich spirituální vývoj. I když se něco změnilo. Například, do mého života vstoupily kočky, které se staly tak nádhernou součástí mé duše, že se to nedá ani popsat. Do svých 40+ jsem měla tu čest být doprovázena psy, nyní mě doprovázejí kočky a každý mi dal/dává takovou lásku, že za ni děkuju Bohu. Od napsání knihy jsem se od mých průvodců dozvěděla, že zvířata postoupila do 5D, ale jsou tu dále s námi. Pro to jsou dva důvody. Jednak je tu drží fyzické zákony hmoty, takže se sem musí rodit. A také proto, že tu chtějí s námi. I zvířata si hledají svou rodinu. Existuje o tom řada knih, kdy zvířata cítí, že našli „svého člověka“. Psí cesta a Dalajlamova kočka jsou moje nejoblíbenější knihy na toto téma. Mám „tam nahoře“ již několik parťáků a cítím jejich lásku stále víc. Můj duchovní učitel mi řekl, že se pro mnohé z nás tenčí „prostor“ mezi dimenzemi, a tak můžeme více a více cítit lásku našich milovaných z vyšších dimenzí. Takže pokud si „najednou vzpomenete“ na nějakého svého zvířecího parťáka, tak věřte, že je to pohlazení od něho z vyšších vibrací. 

Než se začtete do dnešní pohádky, napíši vám, oč vždy prosím, když přijde řeč na zvířata. Učte své děti lásce ke zvířatům, a pokud nejste milovníky zvířat, alespoň respektu. A poté vždy prosím, nepoužívejte taková ta hloupá rčení: chovají se jako zvířata… spráskám tě jako psa…. jsi falešná jako kočka… vlk mezi beránky… jsi jako ovce… jsi hloupý osel… 

Tohle bylo opravdu špatné, co tento svět učil. To teď ustupuje a stále více je vidět láska lidí a zvířat. Což je moje největší přání. Vždy posílám Zemi toto přání ve svých modlitbách: Gaio, přeji ti, abys byla domovem šťastných lidí a zvířat žijících spolu v lásce, a také abys byla domovem krásných měst a zachovalé krásné přírody. 

Krátká pohádka pro děti: Jak vlk Bohouš chtěl ochutnat pizzu

Celý les si povídal o tom, jak liška Albertka našla kus pizzy a jak moc si na ni pochutnala. Vlk Bohouš okamžitě nastražil uši. Bohouš byl totiž šikovný kuchař a rád ochutnával dobré papáníčko. 

„Co to je pizza?“ zeptal se lišky Albertky, když ji potkal. 

Liška se olízla: „To je moc dobré papáníčko! Na těstíčku jsou rajčátka…“

Vlk Bohouš pokrčil nos. Liška Albertka však pokračovala: „… a pak sýr.“

To už bylo lepší! Bohouš se olízl. Sýr mu velice chutnal. 

A tak vlk Bohouš začal čenichat po lese, aby našel pizzu. Čichal a čichal, ale žádnou pizzu nenašel. 

Lehnul si na zem, dal hlavu na packy a smutně vzdechl. Už je to tak, nikdy neochutná dobrůtku jménem pizza. 

Vlk Bohouš se olízl a usnul. V tom ho probudil nějaký hluk. Otevřel oči a uviděl něco, co se mu vůbec nelíbilo. Nějací dva lidé si zakrývali obličej maskami. 

To je divné, pomyslel si vlk Bohouš. Začal pozorně naslouchat. I když nerozuměl jejich mumlaní, které se ozývalo z pod masek, srst se mu naježila. To nemohli být hodní lidé. Obě maskované postavy se daly do pohybu. 

Vlkovi Bohoušovi to nedalo a nenápadně je sledoval. A pak uviděl něco, co se mu už vůbec nelíbilo. Obě postavy dorazily k dřevěnému domku, kde se lidé zastavovali na občerstvení. Vlk Bohouš to tady moc dobře znal. Paní Poláčková mu vždy dala něco dobrého na zub. Teď ti dva lidé v maskách stáli naproti paní Poláčkové a křičeli na ni. A ta hodná paní moc plakala a bála se. 

Vlk Bohouš se zamračil. Tohle přece nemůže takhle nechat. Vlk se rozběhl k domku a nazlobeným hlasem zavrčel: „Co se to tady děje?“ 

Nikdo mu neodpověděl. Vlk Bohouš popošel k dvěma zamaskovaným postavám a zavrčel: „Heleďte, paní Poláčková je moc hodná, tak ji nechejte na pokoji!“ 

Nikdo mu zase neodpověděl. Ti dva v maskách se ale na sebe podívali a pak začali utíkat pryč. Ječeli přitom tak, až vlk Bohouš musel pokrčit uši dozadu. Paní Poláčková se usmála. 

„Tak copak bych ti měla dát, ty můj krásný zachránce?“ 

Vlk Bohouš se snažil vypadat skromně. Táta vlk ho ale vždycky učil, že si nemůže říkat o odměnu, když někomu pomůže. 

„Dneska je volný den, a tak sem moc lidí nechodí. Mám tu kus pizzy.“ 

„Kus pizzy?“ vykřikl vlk Bohouš radostně. „Tu bych si tedy dal!“ 

A tak mu paní Poláčková přinesla půlku pizzy. Vlk Bohouš zíral na pizzu a začal počítat. Byly na ni tři druhy sýrů, rajčátka a kukuřice. 

To byla dobrota!

Inspirativní otázky pro děti:

Představ si pět zvířátek, která by tě mohla doprovázet v dobrodružném příběhu, která by to byla?

Stačilo ti pět zvířátek? Chtěl(a) bys jich více?

Kdo by vás chránil?   Anděl – drak – víly – nějaký hodný dospělák

S kterými zvířátky žijících ve volné přírodě by ses chtěl(a) setkat?

Pojmenuj svých pět oblíbených zvířátek hezkými jmény. 

S dospělákem, s kterým si nyní povídáš, se vezměte za ruce a každý z vás nechť řekne nějaké krásné přáníčko pro zvířátka. 

Co se na tebe hodí nejvíc? 

Jsem a vždy budu velkým kamarádem zvířátek.

Nikdy jim neublížím, ale mám raději lidské kamarády. 

Mám rád(a) své lidské kamarády a rodinu a mám ráda i zvířátka, Chci být kamarádem/kamarádkou pro všechny. 

Co by měla zvířátka v tvém příběhu na sobě? 

Měla by oblečení jako já (kšiltovku, čepici, džíny…)

Neměla by oblečení, byla taková, jaká jsou.

Měla by oblečení jako v pohádce (princeznovské, rytířské atd.)

Přeji vám pohádkově krásné Vánoce a ať se všichni máte rádi. Díky vám všem, kteří děti vedete k lásce a kteří toužíte po světě jako já, v němž se všechny bytosti vymanili z okovů krutosti a kde se každá duše, ať ta lidská nebo zvířecí, všemu učí za pomocí lásky. 

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova.wixsite.com

Sdíleno s laskavým svolením autora