Mimosmyslové vnímání

Mimosmyslové vnímání představuje velmi širokou oblast založenou na získávání příjmu informací nebo prožitku mimo naše smysly. Je potřeba si uvědomit, nebo dokonce připustit, že mimosmyslové vnímání používáme téměř všichni, pouze si jej neuvědomujeme. Rozhodující není pouze vjem či přijatá informace, ale to, co si z něj zapamatujeme, jak jej pochopíme a jak mu rozumíme. To jsou informace, které mohou být pro nás přínosem.
            Do mimosmyslového vnímání můžeme zařadit více aktivit jako je například channeling, remote viewing (dálkové vnímání), opuštění těla – out of body experiences, lucidní snění (astrální cestování), telepatie, komunikace s tzv. neživými objekty nebo napojení na informační pole. V dnešní době je výraz „pole“ často používaný a oblíbený. Existuje však mnoho různých polí. Například já často používám výraz morfogenetické pole. Informační pole je pojem nejširší a nejuniverzálnější. Kromě výše uvedených druhů mimosmyslového vnímání jakožto formy získávání informací je i logika mimosmyslovou formou získávání informací. Například, když ze dvou informací dokážeme logickým postupem vyvodit informaci třetí.

 Nejčistší způsob je získávat informace přímo z informačního pole

            Zřejmě nejobecnějším a možná by se dalo říct i nejúčinnějším či nejčistším způsobem je získávání informací z informačního pole. Otázkou je, jak se na toto pole napojit. Získáváme informace přímo, nikoli přes nějakou další bytost, což by mělo zajistit čistotu informace bez jakéhokoliv dalšího vlivu či dokonce záměru. Pokud například používáme channeling, telepatii apod., vždy je v těchto případech na druhé straně nějaká bytost, čili jakýsi mezičlánek mezi informací a námi. Bytost, která nám zprostředkovává informaci, může mít i jiný úmysl, než nám předat pro nás vhodnou informaci. Kromě toho ani tato bytost, i když je třeba již v nehmotné podobě nemusí mít informace správné.

            Často se setkávám s tím, že lidé vnímají nějaké hlasy, které jim předávají informace a oni jsou tím skutečně okouzleni, protože najednou dostávají mimosmyslovou cestou informace. Mnoho lidí je už samotným tímto faktem natolik okouzleno, že se ani nesnaží přezkoumávat předávané informace. Jedná se většinou o lidi, kteří mají v této oblasti jen malé nebo vůbec žádné zkušenosti. Neoplývají žádnými mimořádnými schopnostmi a najednou k nim nějaké nehmotná bytost začne promlouvat. Už toto samo o sobě dokáže tyto lidi fascinovat. Dostávají se do skupiny “vyvolených” na „vysoké“ duchovní úrovni, s nimiž někdo komunikuje a dost často se ani nesnaží zjistit, kdo s nimi mluví, například přímým dotazem ke komunikující bytosti.

            Samozřejmě vše má své výhody či nevýhody, a tak při přiměřené dávce pokory můžeme připustit, že nějaká vyšší bytost nám předá informace částečně zkreslené, ale takové, které jsou pro nás nejvhodnější v ten daný okamžik. Ne vždy jsme schopni unést pravdu či dokonce se ubránit zneužít nějaké informace ve svůj prospěch na úkor jiné bytosti.

            Podle mého názoru je zřejmě nejhodnotnější metodou získávání informací přímo z informačního pole. Jak už jsem výše uvedl otázkou je, jak si představujeme a jak poznáme přímé napojení na informační pole. Přijde nám nějaká verbální informace. Jedná se o napojení na informační pole, anebo je to informace předaná nějakou bytostí. Není to úplně jednoduché to rozeznat a mnoho lidí bylo svedeno na scestí tím, že k nim někdo či něco začalo promlouvat. Bytost, která nás chce nějakým způsobem ovládat, samozřejmě nezačne tím, že nám řekne nějaký příkaz, ale začne nám předávat informace, které minimálně zpočátku mohou být pravdivé a hodnotné a člověk si je může i ověřit. Tím si získává naší důvěru a pak postupně začne realizovat své záměry s námi. Chce to opravdu opatrnost.

            Co je z mého úhlu pohledu napojení se na informační pole. Principiálně není nic jako akáša, jakási knihovna záznamů všeho, co se kdy stalo, jak se to často popisuje. Není jakési informační pole odtržené od reality. Informační pole je vše, co existuje. Teoversum je jedno ohromné vědomí a kromě něj nic neexistuje. Vše se zde odehrává současně, minulost, přítomnost, budoucnost, paralelní reality. Když se napojujeme na informační pole a chceme získat nějakou informaci, tak se napojujeme na určitý bod časoprostoru v tom nejobecnějším slova smyslu, tj. nejenom naší 3D reality, ale i na to, co je minulostí, budoucností či paralelní realitou a odtamtud přímo pohlížíme na skutečnost a získáváme tím nejčistší informaci.
            Chápu, že tento popis získávání informací může zdát složitý, ale když přijmeme myšlenku, že vše je jedno ohromné vědomí, pak se principiálně můžeme napojit, na kterýkoliv bod tohoto vědomí – Teoversa. Takto získaná informace, která není  zprostředkována žádnou jinou bytostí, by měla být nejpřesnější. Samozřejmě je otázka, jak se k takovéto formě získávání informací z informačního pole dostat. Cestou je otevření páté šesté a sedmé čakry. Rád bych i tady podotknul, že neméně důležité jsou otevřené i spodní čakry. Častým problémem je, že mnoho lidí, kteří chtějí získat nějakou informaci, tak se většinou ptají někoho, nějaké bytosti. Domnívám se že nejpřesnější metodou je, podívat se  přímo na příslušný bod reality. Tuto metodu jsem zatím nezaznamenal, jako významnou a důležitou v různých doporučeních k získávání informací.
Jedním z nejčastějších případů je zájem lidí o informace z minulých inkarnací. Není vždy nutno dělat regresi nebo se ptát svého overega, ale je možné se přímo podívat. Chápu, že to vypadá velmi složitě, ale opravdu to zas tak obtížné není, jak se většina lidí domnívá. Velká většina má obavy z obtížnosti a sami si tímto kladou zábrany, proto se o to ani nepokusí, takže informace nezískají. Uvedu typický příklad. Mám nějaký životní nebo zdravotní problém a ten problém má své příčiny, které se mohou vyskytovat v tomto životě, v dětství, ale také v životech minulých. Kdo udělá to, že se zeptá, či spíše požádá, že chce vidět či dostat informaci, co je příčinou jeho obtíží? Naprosté minimum lidí. Přitom ti lidé, kteří tak učiní, odpovědi dostávají.

            Mám s tím zkušenost například ze seminářů v Chorvatsku. Tyto získané informace jsou někdy ve formě přímého prožitku určité životní události v minulém životě, nebo ji můžeme vidět jako divák prohlížející si film. Prostě se napojí na určitý bod časoprostoru, či můžeme také říct informačního pole a informaci získají formou komplexního prožití si té události včetně plně prožitých emocí, takže nemají žádné pochybnosti o pravdivosti informace. Dokonce mohou vnímat i emoce druhých lidí, kterým ubližovali nebo pomáhali.

            Považuji za závažný nedostatek opomíjení našich schopností napojit se na kterýkoliv bod Teoversa. To sousloví “kterýkoli bod Teoversa” je samozřejmě nutno chápat s určitou nadsázkou vzhledem k nekonečnosti Teoversa v čase a prostoru. Čím je určitý bod v čase a prostoru od nás vzdálenější, tím je obtížnější o něm informaci získat. To samé platí i pro tak relativně omezený časoprostor, jakým je naše planeta od vzniku své existence. Při řešení našich problémů nás asi nebude příliš zajímat, co se odehrálo před pěti miliardami let na druhém konci našeho vesmíru. Pokud se chceme napojit na nějaký bod časoprostoru, měli bychom mít, alespoň nějako představu o souřadnicích tohoto bodu.

            Trochu odbočím – vyšší bytosti, které mají schopnost se přesunovat časoprostorem na vzdálenosti milionů let a milionů světelných let, také potřebují si bod, kam se chtějí dostat, nepřesně řečeno vizualizovat, napojit se na něj, aby se mohly do tohoto bodu přenést.
To samé platí pro nás i pro získávání informací, protože i my se pro získání informací potřebujeme napojit na určitý bod časoprostoru. Jako příklad bych uvedl situaci lidí, kteří nikdy neslyšeli nic o Atlantidě a vůbec netuší, že existovala, tak se na ní budou obtížně napojovat. Hodnocení či jiné zpracování toho, co vnímáme smysly je již proces mimosmyslový, jenž může přinést nové informace.

Vnímání našimi smysly, je vnímáno a následně popisováno různými lidmi rozdílně

            I to, co je vnímáno smysly, je vnímáno různými lidmi rozdílně i přesto, že tito lidé vnímají stejnou část reality. To se podílí i na rozdílném hodnocení jevů, na čemž se však již projevuje úhel pohledu. O to víc je specifické pro každého člověka, pokud se jedná o vnímání mimosmyslové. Také hodnocení bude o to rozdílnější.

            Mimosmyslovým vnímáním také můžeme získat vjem, pro který nemáme referenční vzorek. Když někomu chci sdělit informaci o barvě, tak máme určitou “dohodu”, že například pro určitou frekvenci používáme termín “modrá” a tím je ten pojem sdělitelný. Když však zažíváme ve stavu rozšířeného vědomí určité vjemy, může to být nesdělitelné a slovy nepopsatelné protože pro to neexistují výrazy v lidštině. Proto jsou některé vjemy získané mimosmyslově ve stavech rozšířeného vědomí nesdělitelné, nebo sdělitelné jen na podobenství či modelech. Výhodou je, pokud člověk má nějaké povědomí, kde se to ocitá, v jakém bodě časoprostoru, v jakém bodě informačního pole.

            Sám jsem měl několik zážitků ve stavech hodně rozšířeného vědomí, které ani nejsem schopen popsat či sdělit, protože pro popis zážitku nemám žádné výrazivo.
Pokud se tyto stavy a vjemy stávají spontánně některým lidem, kteří nic netuší, tak si může myslet, že se zbláznil a není ani schopen to někomu vysvětlit. Mohou to být gejzíry událostí energií a barev, které nemají žádnou obdobu v naší 3D realitě a s naším vědomím, na které jsme zvyklí, nemají naprosto nic společného. Někdy je velmi obtížné i pochopit smysl a účel toho, co vnímáme. Určitou představu si mohou udělat lidé, kteří někdy použili tzv. psychowalkmany.
Vjem je nejobecnější pojem příjmu informace myslí. Tento pojem zahrnuje všechny formy příjmu informace, jak smyslové tak i mimosmyslové, což je jak fyzika, tak i metafyzika a logika. Výhodou je, když člověk ví nebo alespoň tuší, co prožívá. Že to nejsou jen halucinační vize gejzírů barev, ale že jsou to neuvěřitelná množství všech forem vědomí, které nemají s formami vědomí, na které jsme zvyklí naprosto nic společného, které jsou z našeho pohledu abstraktní. Toto vše lze prožít, ale člověk to musí také správně pochopit.
Měl na mysli Jan Neruda pouze výčet povolání, když říkal vším, čím jsem byl, byl jsem rád? Nebo uvažoval i o životech v jiných časových či prostorových realitách. Je těžké přepokládat, že kdyby měl nějaké mimosmyslové zážitky, tak by o nich v té době psal, protože by pravděpodobně byl prohlášen za blázna.

            Problematičnost řešení vlastních problémů (např. zdravotních) ve stavech rozšířeného vědomí spočívá v tom, že když se člověk dostane do stavu vědomí bytosti, v jejíchž silách je problém řešitelný, nevidí důvod, proč jej řešit, ať už pro jeho bezvýznamnost (z pohledu vyšší úrovně), nebo pro jeho významnou roli v životě. To je paradox, který může plně pochopit pouze ten, kdo to prožije. Když se dostaneme do stavu hodně rozšířeného vědomí a máme připravenou nějakou otázku, tak se může stát, že v tomto stavu nám tato otázka přijde naprosto bezvýznamná až malicherná.

            Slyšel jsem o lidech, kteří se dostali do stavu rozšířeného vědomí a v něm se těšili na takové okamžiky, jako je tento tzv. reálný život, jako na prožitek, který je obzvláštňující, tak jako se v reálném životě těšíme na okamžiky rozšířeného vědomí.  A to je ta relativita. Osobně nikoho takového neznám, ale mluví se o tomto paradoxu u tzv. osvícených lidí.

Smyslem života je právě tento život, který prožíváme

Více poutníků po jiných realitách došlo k závěru, že smyslem našeho života zde na zemi je plně si prožít tento náš život. Tím myslím i plně emočně a nesnažit se odříznout si všechny emoce ve snaze zbavit se utrpení, protože to, co pro nás má význam jsou právě životní zkušenosti včetně emočního prožití. Aby se nám nestalo, že život prožíváme pouze jako divák sledující film, i když mnoho lidí filmy prožívá téměř stejně emočně jako skutečnost. Přece jen je odlišné si poplakat nad utrpením filmového hrdiny ve srovnání s tím, když se něco podobného děje v našem životě.

            Zvláštní jsou tresty ve vězeních jako je samotka nebo černá komora, které se velmi podobají některým duchovním terapiím jako je např. dunkelterapie, jejichž základem je senzorická deprivace, tj. absence smyslových vjemů. Je zvláštní, že tam to je pojímáno jako trest, ale je možné že lidé, kteří páchali skutečně nepěkné věci, se po týdnu ve tmě potkají sami se sebou. Pak to pro ně může být velmi stresující zjištění, protože mohou pochopit, kdo opravdu jsou a co páchali, což může být nepříjemný a trýznivý prožitek. Také ovšem se mohou vyskytnout vězňové, kteří to prožijí jako obohacující prvek.

            Kvalita informátora je dána dvěma věcmi. Za prvé – kvalitou obrazu (věrností odrazu skutečnosti a ostrostí obrazu), který informátor vnímá a za druhé – schopností informátora popsat tento obraz srozumitelně ostatním.

            Lidé se původně také dorozumívali telepaticky a neměli před sebou tajnosti a u některých tzv. přírodních národů tomu tak je či donedávna ještě bylo. Vnesení cizorodých prvků do lidského genomu, zejména prvků zaměřených na užitek pro jedince na úkor komunity, negativně ovlivnilo vědomí lidí v tom smyslu, že se snažili znepřístupnit své myšlenky před mysli druhých. Tak postupně docházelo k oslabování telepatických schopností až k jejich téměř úplnému vymizení, i když možná přesnější vyjádření by bylo, že došlo k vymizení používání těchto schopností, které do určité míry máme všichni.    

Při telepatické komunikaci dochází k přenosu informací jako celek i včetně emocí. Je tudíž obtížné lhát. Vznik mluveného slova a rozmanitost jazyků rozdělilo lidstvo a postupně se vytratila schopnost komunikace telepatií, což bylo také záměrem – rozdělit lidi a omezit jejich schopnosti.

Zdroj: miroslav-zelenka

Sdíleno s laskavým svolením autora