Logická úvaha nebo konspirace?

Kapitolu o mýtech bychom chtěli uzavřít prostou logickou úvahou. Řecký filosof Platón popisuje bájný ostrov Atlantis a jeho lokalitu ZA HÉRAKLOVÝMI SLOUPY V ATLANTICKÉM OCEÁNU, příběh mu přenechal Solón. Řecký politik Solón kolem roku 600 př.n.l. přinesl záznam o potopeném ostrově z Egypta. Zpráva měla vyprávět příběh starší 10 000 let př.n.l.. Solón chtěl z této zprávy vytvořit záznam v podobě básní, aby příběh zůstal věčný a zpíval se a přednášel na slavnostech, což by mu rozšířilo jeho jméno. Nakonec tak ale neučinil. Solón, potomek královského rodu, jeden ze sedmi mudrců, byl velice vážený a vzdělaný člověk a musel si dobře uvědomovat důležitost toho, co se v Egyptě dozvěděl. Když se vrátil z cest usedl a poznámky začal sepisovat do děje. K práci byla nutnost nahlížet do mapy. Velký výběr map v této době nebyl, navíc jak jsme již popsali lidé měli trošku odlišnou představu o světě. Logicky musel pracovat s nejstarší dostupnou mapou světa, protože novější mapy by již nemusely korespondovat s vyprávěním z tak dávných časů. Navíc hovoříme o Středomoří, kde je velmi aktivní tektonická činnost a zemětřesení mění krajinu k nepoznání ve velmi častých časových intervalech.

Autorem prvních map byl uznávaný Homér, který musel čerpat z mnohem starších záznamů. Solón si tedy přiložil tuto mapu ke svým poznámkám a hledal sám kde potopený ostrov mohl skutečně ležet. Z vytvořeného zápisu z Egypta měl spoustu informací a i když byl výborný politik, představa o světě zůstávala v této pradávné době stejná. Svět je plochý ostrov plující v Oceánské řece a je rozdělen na tři světadíly, Evropu, Libyi a Asii. Uprostřed těchto světadílů je dominující civilizace Řeků. Tvar Země je kulatý a uzavřený. Oceán je úzká řeka obtékající pevninu. Nic jiného neexistuje. Lokalita potopeného ostrova Atlantis musela logicky být uvnitř ve Středomoří. Jiná varianta nebyla. Atlantis nebyl žádný ostrůvek, který by se vměstnal do Oceánské řeky. Pokud si uvědomíme, že rozloha je přirovnávána k Libyi s Malou Asii dohromady a Libye byl tenkráte název celého kontinentu dnešní Afriky. Potom nemluvíme o nějakém státu s hlavním ostrovním kulatým městem, nýbrž o celém kontinentu. I s dnešními znalostmi takový kontinent umístit do Atlantiku, aby bylo možno se přes něj dostat na další země a ostrovy je vcelku nereálné, protože tento kontinent by musel spojovat Ameriku s Evropou. Kde jsou o tom záznamy? Navíc vědci při zkoumání atlantského dna vylučují možnost, že by zde mohl být velký ostrov potopen, protože dno oceánu, tomu neodpovídá. 

Solón se svou vysokou inteligencí neznal rozlohu oceánu ani možnost dalších kontinentů (Ameriky), ale velice rychle zjistil, že při pohledu do mapy je jen jedno místo, kde Atlantis mohla dominovat. Její centrum ale překrývalo střed tehdejší Země. A středem Země bylo podle map a smýšlení Řecko. Pokud by epos sepsal Řecký národ by degradoval, protože by přiznal a potvrdil, že to z čeho čerpají není výjimečnost a nadřazenost nad ostatními dána bohy, ale pouhé sbírání střípků po expandující vyspělé civilizaci, která zde pobývala celá tisíciletí před nimi. Řecká ješitnost a hrdost mu nedovolila dílo dopsat a tak zůstal spis uložen do té doby, než přišel na historickou scénu Platón. Ten si Solóna velice vážil a dokončit jeho práci považoval za čest. 

Uplynulo však spousty času a svět se měnil názorově v otázkách víry i v představě o světě. I ráz krajiny se geologicky částečně změnil s každým zemětřesením. Nevíme zda Platón přepisoval již hotové poznámky Solóna nebo měl k ruce i původní soupis od egyptských mnichů i s načrtnutou mapou bez úprav, ale v každém případě tyto okolnosti měli vliv na jeho další práci. Ve svém popisu Atlantis některá místa popisuje velmi podrobně až zbytečně. A podstatné části jako byla lokalita nechává v mlze a hádankách.

Jediným opěrným bodem jsou právě Héraklovy sloupy - které mají symbolizovat skály u průlivu ústícího do Atlantického oceánu. Platón však dobře musel vědět, že jediná cesta k lokalizaci ostrova je srovnání popisu s nejstarší mapou. V té ale není zakreslen ani oceán ani průliv. I když své dílo chtěl zřejmě zveřejnit, opět nebylo dokončeno. Vypisuje mnoho vodítek podle kterých by muselo být i snadné místo identifikovat, ale na druhou stranu jakoby záměrně čtenáře - badatele vodil za nos. Snad ho napadá obdobná myšlenka jako Solóna. Přitom právě bájný ostrov Atlantis z tohoto filosofa udělal nesmrtelného a hrdý Řek se zapsal do světových dějin lidstva a nedovolil Řecko padnout v zapomnění.

A my, pokud nás otázka ohledně ztraceného ostrova Atlantis zajímá, si přiložme k posouzení mapu Homéra, kde zjistíme, že představa lidí o světě je v začátcích a svět vnímají jinak než my dnes (viz článek Atlantis II.). Že Atlantis nebyla země západu spojovaného se zánikem Slunce, ale právě naopak. A ani rozlohou by se nemohla vměstnat do tehdejší Oceánské řeky. Řecké mýty jsou krásné pohádky slepené z mnoha dalších příběhů různých civilizací. A Řekové nikdy nekolonizovali území Gibraltaru ani jeho průliv. Název Héraklovy sloupy tak bývá označen pouze v řeckých mapách a vyprávění. Chrámů, měst a svatyní nesoucí jméno Hérakla je po celém Středomoří mnoho. Je tedy i mnoho míst, kde mohly stát jeho sloupy, ať již symbolicky v podobě hory, skály, ostrova, nebo skutečně jako fyzické sloupy. Ale podstata sloupů se nacházela u předešlého boha, symbolika držení nebes a sluneční cesta z východu na západ. Navíc Řekové tvrdí, že místo těchto sloupů notoricky všichni znají. Přitom Hérodotos popisuje, že pevnina severu a západu je téměř neprozkoumaná, a že o těchto místech vědí velice málo (logičtější by byl popis egyptského města Thonis, nežli západního průplavu). I Hrdina Hérakles je v podstatě přejmenovaný fénický bůh Melqart (ale možná i egyptský) a jeho chrámy mají přímou spojitost se sloupy bránou a nebesy. Melqartovy sloupy drží nebeskou klenbu (tenkráte si lidé mysleli, že Země je plochá a nebeská klenba, aby na ní nespadla, musí být držena sloupy.) I v Egyptě se s tímto příběhem setkáváme. V egyptských mýtech se píše o vyspělé a krásné zemi, která byla zničena zemětřesením a mořem, ostrov ležel na západ od Egypta. Měl na něm stát jeden ze čtyř sloupů, které sahaly až do nebe. Mýtus o sloupech bude asi velmi starý a každou civilizací upravený. U Řeků drží sloupy s klenbou Atlas. Později místo klenby drží zemský glóbus na svých ramenou, ale to je Řeky opět naprosto nepochopená podstata vzniku a smyslu, převzatého mýtu (anebo záměr?).

Při bližším zamyšlení se nad otázkou o vzniku a podstatě Héraklových sloupů se dozvídáme, že adeptů na místo je několik, ne však všechny korespondují s dalším vyprávěním Platóna. Zdá se, že nejméně shodující se lokalita s popisem filosofa je Gibraltarský průliv. Záměrně odvedená pozornost čtenáře anebo pouze nepochopená myšlenka? Neadaptování se s mentalitou lidí, kteří mají představu o světě naprosto odlišném než jej známe dnes? Neznalost území o kterém hovoříme a které se nedá  v žádném případě porovnávat s dnešními mapami. To vše mohlo vytvořit z reálné historie mýtus. A protože Héraklovy sloupy opravdu existovaly, můžeme doufat v to, že i bájný ostrov (kontinent) Atlantis byl také skutečný? Dokážeme rozeznat kde končí mýty a začíná historie? 

Z toho všeho vyplývá, že Středozemní moře (Naše moře) má neskutečně dlouhou a nepopsatelnou, ale hlavně stále nepochopenou historii, která je však součástí nás všech. Až tohle celé pochopíme, snad i zmoudříme a s pokorou přijmeme, že ani zdaleka nejsme nejvyspělejší civilizací našeho krásného, ale zároveň i velmi starého světa. 

Autor: Tým vyspělé civilizace ztracené v čase
Zdroj: vyspele-civilizace-ztracene-v-case

Sdíleno s laskavým svolením autora