Kmotřičky z bílé rasy

Doba čtení 2 minuty.

Z cyklu Posvátná stará ženská moudrost na naší životní cestě

Má oči jako voda ve studánce, anebo hluboký oceán. V její přítomnosti cítím osvěžující požehnaný déšť anebo uličnické sněhové vločky. Proto ji spojuji s vodním živlem. Je to nádherná kmotřička s pohledem jemným jako kapky vody na listech stromů či kopretinách, ale je i záhadná jako je širý oceán. V její přítomnosti cítím posvátnost vody ve všech jejích podobách. Ukázala by mi zázračnou krásu malého potůčku i hřmícího vodopádu, mořských kouzlo vln narážejících na skály i nádheru zasněžené krajiny. 

Dala by mi pohár té nejvzácnější tekutiny – křišťálově čisté vody, a pak bychom si také daly třeba kávu nebo pohár vína a k tomu chléb. Všechno potřebuje ke své existenci vodu. Okolo nás by kvetly něžné pivoňky, bílé růže ale také modravé pomněnky a bělostné sedmikrásky. Tak jako řeka teče krajinou, procházely bychom se krajinami a spatřily vlky, tygry, vydry a třeba i skákající delfíny. Možná by měla kočku anebo psa, neboť právě oni v sobě nosí lásku, která v lidech umí posílit podstatu všeho – Dobro. U večerního jezera anebo smrku pokrytém sněhem by mi řekla, že s mými psy a kočkami mě pojí věčná láska, a ta je tak hluboká jako nejhlubší místa nejen pozemských, ale i Vesmírných oceánů. Není žádná náhoda, že jsem se s nimi sešla, Vesmírné vlny lásky nás vždy a všude svedou dohromady. I třeba na Zemi. 

Její půvab v sobě odráží akvamarínovou něhu, modravou radost, tyrkysovou spokojenost, krásně šedavý klid a hráškově zelenou pohodu. V nádherné atmosféře barev vody by mě objala a přitiskla k sobě, a mnou by prošla vlna andělské lásky. Přitom by mi řekla, a VÁM VŠEM.

Pramínek se mění v říčku či potok, a poté řeku, ta míří k oceánů. I tvůj život sílí a míří k vesmírným oceánům. Na své pouti vidí voda různé krajiny, lidi, zvířata a rostliny. I tvůj život je plný pestrosti, dívej se na ně jako na požehnání. Miluj vše, co v životě potkáš. Miluj tu –  možná někdy klikatou – cestu, kterou sis s osudem naplánovala a nyní ji prožíváš. Nejsi sama. Tak jako někdo jen okolo řeky přejde, některé duše tě minou, jiné ti do život vstoupí.

Tak jako největším pokladem je čistá voda, i ty chraň svou řeku života. Nedovol svůj život špinit zlem. Nech vstoupit do svého osudu jen ty, kteří si to zaslouží, je to tvoje řeka života. Sníh, déšť, led jsou další posvátné podoby vody. I ty hledej své další posvátné podoby svého života. Zasni se u nich u doušky vody, šálku kávy či čaje. Tanči s životem jako s kapkami deště a přinášej všem, které potkáš, to nejcennější, to co všichni potřebují jako vodu: lásku a laskavost.

Čtvrtá část: Kmotřičky z černé rasy

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova.wixsite.com

Sdíleno s laskavým svolením autora