Andělská pohlazení - Altarib

Tento týden pod křídly anděla Altariba

Co je láska?
(příběh milovaného anděla Altariba)

Malý klučina se vrátil ze školy, sednul si nešťastně ke stolu a přemýšlel. Po chvíli zavolal k Nebesům. „Andělíčku, můj strážníčku, pomoc!“

Jeho anděl strážný se ihned objevil a zeptal se ho: „Co potřebuješ?“
„Anděli, mám napsat sloh na téma „co je láska“, můžeš mi pomoci?“
Anděl vesele přikývl a řekl: „Samozřejmě, že mohu, to je snadné.“
„Takže ty, víš, co je láska?“

Anděl přikývl. Vzal klučinu kolem ramen a spolu se vydali ven. „Podívej,“ řekl anděl a ukázal na tatínka doprovázejícího veselého klučinu na kole… na paprsek sluníčka dopadající na listy stromů… na rozzářenou hladinu řeky s labutěmi… na dvě babičky povídající si u kávy… na kočku vyhřívající se na okně… na dva mladé lidi kráčející ruku v ruce.., na větřík pohrávající si se stébly trávy… na muže ukazující směr skupince cyklistů a s úsměvem jim přející hezký výlet… na pekařku vyhazující dropky pro ptáčky… na pejska doprovázejícího maminku s kočárkem… na děti sedící od stromy a malující výkresy….
„Už víš, co spolu napíšeme do sešitu?“
Klučina přikývl a s andělem napsali do sešitu: „VŠECHNO.“

A já vám přeji, abyste cítili, že všechno ve vašem životě je láska.

Milovaný anděli Altaribe, díky za tvou lásku a že mohu cítit lásku všech andělů, mistrů, elfů, víl, lidí a zvířat. Děkuji ti, že mohu cítit lásku čistou jako sníh, city jiskřivé jako sněhové vločky a mohu stejné rozdávat, aby pokryli okolí nádherou připomínající tvou pohádkově krásnou zimní krajinu. Díky, že mohu prožívat zázrak lásky, která zahrnuje všechno, co kdy bylo stvořeno.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Metatron II

Tento týden pod křídly archanděla Metatrona

Dárečky
(příběh milovaného archanděla Metatrona)

Archanděl Metatron a jeho andělský kolega seděli u slunečnicového pole a povídali si. Anděl nadšeně povídal o tom, jak mu jeho holčička nakreslila obrázek. „Když jej dodělala, zašeptala: andělíčku, můj strážníčku, to je pro tebe.“

Archanděl Metatron se radoval: „To je barev! Duha, louka a ta holčička s andělem! Všechno hýří barvami. To je krásný dárek!“

„To je, mám z něj velkou radost!“ Tvář anděla ale náhle posmutněla. „Je mi líto, že ty jsi nedostal žádný dárek od své dušičky, kterou chráníš, Metatrone.“

Archanděl Metatron se usmál. „Já jsem ale dostal dárek. Stejně tak krásný!“ A v jeho mysli se vynořila vzpomínka z tohoto rána, kdy mladá žena přinesla noviny a voňavý čerstvý chléb svému dědečkovi a s úsměvem mu řekla, že ho má ráda. Když přispěla na operaci kočičce v útulku. Když pochválila v pekárně pečivo…

Pro anděly jsou i projevy citu, lásky, zdvořilosti a štědrosti vůči druhým krásnými dárky, z nichž se velice radují.

Milovaný archanděli Metatrone, pojďme si spolu přát, aby si andělé, lidé a zvířata davali navzájem ty nejkrásnější dárky: lásku, soucit, laskavost, přátelství, něhu, radost, toleranci… pojďme spolu vyslat k Bohu modlitbu, aby z našeho světa zmizela krutost, nenávist, násilí, lhostejnost. Díky za to, že mou modlitbu vyneseš do Nebes.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Chamuel II

Tento týden pod křídly archanděla Chamuela

Kočka od anděla
(příběh milovaného archanděla Chamuela)

Velký černobílý kocour seděl na křišťálové skále vedle archanděla Chamuela a naříkal. „Žil jsem s mou milovanou rodinou přes dvacet let. Teď jsem se vrátil sem domů, abych tady na ně počkal, oni to se z toho doteďka nevzpamatovali. Útulku se vyhýbají, a přitom právě tam jsme se našli.“

„Stal ses členem rodiny a moc je to bolelo.“

„Mohou ale zachránit další kočku. Ta se stane zase členem rodiny a pak budeme ještě větší rodina a…“ kocour zvedl hlavičku k Chamuelovi. „Anděli, poraď mně, co mám dělat. Jak je mám zavést k útulku, aby si tam vybrali další kočku nebo kocoura?“

„Když tam nechtějí jít, určitě se ti to nepodaří je tam zavést.“

„Chamueli!“

„Musíš jim poslat kočku do života ty. Víš, kolik koček na Zemi potřebuje pomoc? Vyber si jednu a pak uvidíme.“

***

Žena kráčela po cestičce na okraji města, když v tom zaslechla mňoukavé naříkání. Po pár krocích uviděla na zemi ležet rezatou kočičku. Byla vyhublá, třásla se a pacičku měla nepřirozené zkroucenou.

Nad ní stál archanděl Chamuel. Ve svém andělském srdci poznal, že tahle kočka s něžným srdíčkem není určená pro venkovní drsný život. Posypal jí kožíšek andělským práškem.

„Počkej, zlatíčko, já tě tady nenechám,“ žena sáhla po mobilu. Když dokončila telefonát, řekla jí: „Manžel přijede a zavezeme tě do útulku.“

Žena sáhla na kočičí kožíšek a v tom jí zasáhla vlna emocí. Vnitřní hlas se jí na něco zeptal a ona se rozbrečela. „Protože to pak tak bolí, když odejdete…“

Jakýsi vnitřní hlas naléhal.

Dívala se na kočku: „Nenechám tě v tom, ale už nechci žádné zvíře. Hlavně žádnou kočku.“

Kočka se na ní podívala a….

***

Žena otevřela sáček s pamlsky. Přesně před třemi lety našla na cestě u města tuhle ryšavou princeznu. V rodině jí dali jméno Elsa, protože ta její uličnická povaha a hlavně útoky na záclony připomínaly slavnou lvici. A po půl roce přišla Andělka, šedivá chundelatá kočička z útulku, která už není žádná mladice, a tak do domova vnesla andělský klid. Před pěti měsíci k nim dostal tenhle černobílý kocour Ares, který jako by vypadl z oka tomu, který jim jako první ukázal, jak krásná je kočičí láska.

Žena se šťastně podívala na oči upřené na sáček s oblíbenými pamlsky. Vrátilo se k nim štěstí.

Stejně tak jejich černobílý kocour s andělskými křídly, který sem pozval archanděla Chamuela, aby mu hrdě ukazoval, jak velkou má rodinu.

Nikdy svá zvířátka vlastně neztratíme. Jsou s námi a každé si přeje, abychom dali domov některému dalšímu. Vždyť čím více lásky dáme, tím více jí získáme. Tím větší láskyplnou rodinu máme.

Milovaný archanděli Chamueli, díky za to, že mi pomáháš nacházet na mé životní cestě lásku a štěstí. Vždy si budu vážit a vždy budu vděčný/vděčná za to, kolik dobrého je v mém životě.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Rafael

Tento týden pod křídly archanděla Rafaela

Pes anděl
(příběh milovaného archanděla Rafaela)

Byl to andělský pes. Nejenom proto, že jeho srst měla bílou barvu, ale zejména proto, že se snažil vyjít s každým, kdo mu překřížil cestu. Dokonce nehodil ani kočky, ptáčky a zajíce. Jeho andělská povaha v něm potlačila prastaré lovecké instinkty.

Jednou uviděl na louce, kde byl právě na procházce se svou paničkou, anděla. Anděl si zamyšleně vykračoval po cestě a nevnímal svět kolem.

„Můžu vám nějak pomoci,“ zeptal se ho pes.

Anděl nejprve překvapeně přemýšlel, jak je možné, že ho ten pes vidí, ale vzápětí si všiml jeho andělské aury. „Ach, tak ty jsi jeden z nás.“

„Jsem už tu hezkých pár let ve službě.“

„To bys mi mohl třeba poradit.“

Pes se způsobně usadil“ „Tuze rád!“

„Mám tu pomoci chlapci, který ztratil rodiče a nyní žije u babičky a dědečka. Teď se moc bojí, že přijde o dědečka, který je v nemocnici. Tak ho hledám, abych ho utěšil, protože už je vše zařízeno. Děda se zítra probudí a začne se s naší pomocí uzdravovat.“

„Tak to musíte jít na náměstí. Ta rodina žije v prvním patře nad kavárničkou. Jistě toho klučinu zastihnete doma, na oběd chodí vždycky domů,“ usmála se žena na anděla a pohladila svého psa.

Inu, jaký pes, takový pán…. Anebo jaký pán, takový pes?

Milovaný archanděli Rafaeli, přijmi mou náruč díků a lásky. Děkuji ti za tvou léčivou energii, která mě pomáhá v čase nemoci. Díky, že mě vedeš, jak lépe pečovat o své zdraví.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Arel

Tento týden pod křídly anděla Arela

Slunečnice, ptáček a úsměv
(příběh milovaného ohnivého anděla Arela)
Na vzrostlou slunečnici přiletěl vrabčák a zobnul si semínka. Uviděla ho postarší žena. Ptáček se na ni podíval s očima jako korálky. Usmála se.

Ona žena poté zašla do pekařství. „Usmíváte se,“ konstatovala paní prodavačka a usmála se také.

A tak jí vysvětlila, co v ní vyvolalo úsměv. Maličkost, přesto až zázračná. Nakonec řekla: „No, a přijdu sem a tady to tak voní.“

„Právě jsme dopekli rohlíky s kmínem.“

Postarší žena si je koupila a ještě k tomu tvarohový koláč. S úsměvem se rozloučila. Prodavačka měla dobrou náladu. Ta paní byla moc milá. Do pekařství vstoupila maminka s malou holčičkou.

Prodavačka se usmívala. Holčička na ni. Její maminka se radovala: „Ještě před pěti minutami se mračila, protože si nemohla vzít svou oblíbenou růžovou sukni. Čeká v koši na vyprání.“

„Tahle je taky krásná,“ pochválila paní prodavačka dívčinu žlutou sukénku. „Je jako slunečnice. Byla tu paní, která mi dnes vyprávěla o slunečnici.“

„Co vyprávěla?“ zeptala se holčička dychtivě.

Paní prodavačka jí pověděla u ptáčkovi s očima jako korálky, který přiletěl ke slunečnici. Maminka i holčička se usmívaly.

Když vyšly z obchůdku, spatřily svou sousedku, která šla do práce. Mračila se. Holčička se k ní rozběhla. „Ahoj, teto Jano!“ Když k ní přiběhla, pořád se usmívala.

„Tak mi máš ale voňavou koblihu. A dobrou náladu.“

Holčička vyprávěla o ptáčkovi a slunečnici, která má barvu jako její sukénka.

Sousedka se přestala mračit. S úsměvem se rozloučila s holčičkou a její maminkou. Šla do práce. Včera se rozhodla, že vyhodí mladého muže, který zanedbal své úkoly. Už podruhé. Když však přišla do kanceláře, „nějaký vnitřní“ hlas jí říkal, aby si nekazila tak krásný den. Začal tak hezky.

A tak se rozhodla.

Mladý muž se vrátil domů, kde na něho čekala jeho partnerka. Hned na ni vyhrkl: „Dnes jsem dostal druhou šanci. Konečně mi došlo, jak mě to svinstvo ničí. Dám se do pořádku. Slibuji.“

„Věřím ti,“ usmála se mladá žena a děkovala za tento den.

Jeden úsměv může spustit lavinu pozitivních věcí. Proto je na světě tolik krásy. Pokud si ji budeme všímat a budeme za ni vděční, bude náš svět mnohem šťastnější a láskyplnější.

Milovaný anděli Areli, děkuji ti, že mě vedeš cestou krásy. Slibuji ti, že si budu všímat všech krás světa a mého života. A s radostí a s úsměvem se o ni podělím s ostatními.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Zacharel

Tento týden pod křídly anděla Zacharela

Cíl
(příběh milovaného anděla síly Zacharela)

Jednoho rána se na cestě u louky objevila andělská křídla. Všichni obyvatelé louky si s údivem prohlíželi ležící křídla a začali diskutovat o tom, kdo je tam mohl ztratit. Anděl, který právě přiletěl, zavrtěl nad křídly hlavou. „Tahle křídla nikdo neztratil…“

Všichni se chtěli zeptat, jak to ví, ale přerušil je nově příchozí.

Byl to mladík, který neměl cíl. Chodil jako tělo bez duše a zdálo se, že spíše jen živoří, než aby se radoval ze svého mladého života.

Mladík se díval na své třesoucí se ruce. Už to tak dlouho vydržel! Tak dlouho, že se mu zahojily vpichy. Bylo to ale čím dál tím těžší. „Bože, co mám dělat?“ zoufale zaklonil hlavu a ještě jednou zašeptal k nebesům svou otázku. Všechny jeho myšlenky se sbíhaly k jedinému bodu.

V tom uviděl andělská křídla. Překvapeně k nim přistoupil a dřepl si k nim. Chvíli si je prohlížel a najednou si přál vyzkoušet si je. „Jenom na chvíli, pak je vrátím,“ slíbil šeptem, i když sám nevěděl komu.

Docela mu slušela. Alespoň se mu to zdálo. Když už je chtěl sundat a vrátit, uslyšel podivný zvuk. Opět. Opět. Až mu píchlo u srdce. Zapomněl na křídla a vydal se směrem, odkud zvuk přicházel.

V trávě ležel ptáček, zoufale se snažil hýbat, ale zlomené křídlo mu to nedovolilo.

Bez sebemenšího zaváhání sáhnul do džínsů a vytáhl mobil. Vyťukal číslo: „Já nevím, co vlastně potřebuju, ale asi nějakou stanici pro divoká zvířata. Našel jsem zraněné ptáče.“ Zatímco čekal na odpověď, pohladil tvorečka: „Neboj se, já tě v tom nenechám.“

V ten okamžik se anděl otočil k ostatním obyvatelům louky: „Tahle křídla nikdo neztratil, tahle křídla měl někdo nalézt.“

Navést nás na správnou cestu může jakákoliv laskavá pomoc, hřejivý úsměv, ochota zapojit se do charitativního projektu, pochvala, hezká slovíčka, upřímná modlitba…

Milovaný Zachareli, díky ti za to, že ve mně posiluješ Světýlko, které mohu jakýmkoliv krásným způsobem šířit dál. Jsi anděl síly a právě síla Lásky a Světla je nejvíce potřeba ve světě, kde Zlo podporovalo lhostejnost a strach. Světlo andělů se však nyní šíří světem stále více. Já ti slibuji, že svou sílu použiji pro posilování laskavosti, lásky, soucitu, tolerance a radosti.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Oriel

Tento týden pod křídly anděla Oriela

Dárek
(příběh milovaného anděla Oriela)

Na opuštěné lavičce v parku seděla žena a snažila se zadržet slzy. Vedle ní si sednul anděl. Neviděla ho, vnitřně však cítila jeho přítomnost. Nevěděla, kdo je, ale přesto mu začala vyprávět: „Dneska jsem dala kamarádce kamínek pro štěstí. Zavolala jsem sestře, že jsem si vyměnila službu, abych jí mohla pohlídat děti, až půjdou do kina. Koupila jsem kolegům zákusky po obědě. Vyslechla jsem sousedku, jak jí trápí její dcera…“

„Já vím, na tom ale není nic zvláštního. Podobné věci děláš každý den.“

„No právě!“ Slzy vytryskly z jejích krásných očí a žena se začala omlouvat: „Já vím, že dávat je krásné, ale já bych chtěla, aby také na mě někdo pomyslel a třeba mi dal něco hezkého pro štěstí nebo aby mi řekl něco hezkého. Nebo… promiň, asi bych neměla říkat podobné věci.“

„Co je na tom špatného?“

„Člověk se má přece radovat, že může dávat a nemá očekávat, že se mu to musí vrátit.“

„Dávání je krásné, stejně tak je ale nádherné přijímat. Musíš okusit obojí. Víš co? Až tudy půjdeš zítra, zastav se u téhle lavičky. Budeš tady mít dárek ode mě.“

Žena si utřela slzy: „Bože, já už asi blázním.“ S těmito slovy vstala a svižným krokem se vydala směrem k domovu.

Následující den žena procházela parkem. Když se blížila k lavičce, kde včera seděla, uviděla na ni ležet růžičku.

„Ta je pro tebe!“ zašeptal anděl, když její ruka pohladila krásné růžové okvětní lístky.

Je dobré věřit vnitřnímu hlasu, který nám dává naději a který nás hýčká. Nejde o nic bláznivého, jde o tu nepřirozenější věc. Stejně jako je přirozené s radostí dávat, ale zároveň toužit přijímat krásné věci.

Milovaný anděli Orieli, moc ti děkuji za to, že mě pomáháš tak, aby v mém životě nastala rovnováha mezi dáváním a přijímáním. Slibuji, že s radostí se budu podílet na pomoci ostatním. S vděkem a láskou rád(a) přijmu vše krásné a harmonické.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Sandalfon

Pod andělskými křídly archanděla Sandalfona

Kdo to má těžší?
(příběh od milovaného archanděla Sandalfona)

Anděl a člověk si spolu povídali o životě. Náhle člověk vyhrkl: „Vy andělé to máte tak snadné! Jste dokonalí, nemusíte prožívat žádné starosti. Jen radosti.“

Anděl sice nic neříkal, ale očividně s tím nesouhlasil.

„Víš, co? Vyměňme si to na chvíli,“ navrhl člověk.

Anděl nic nenamítal, a tak se člověk proměnil v anděla. Cítil se tak šťastný a tak plný lásky. Nic podobného vlastně ještě nikdy nezažil. „Já jsem to říkal. Vy andělé to máte snadné!“

Nadále se kochal tím pocitem, kdy je duše naplněná mírem a láskou, když v tom ho píchlo u srdce. A pak ucítil další bolest.

„Co to bylo?“

„Někdo udělal něco krutého.“

Další bol překazil ten ohromně krásný pocit míru a lásky.

„Podle toho, jak to popisuješ, půjde o závist.“

Člověk se rozhlížel kolem sebe a udiveně se ptal anděla: „Já ale odtud nevidím žádný důvod, proč by měli být lidé krutí a závistiví. Podívej se, vždyť každý má možnost být s něčím spokojený. A každý může naplnit své poslání.“

A poté se člověk obrátil k andělovi a požádal ho o navrácení své podoby. „Je krásné být andělem, ale rozhodně to také nemáte jen snadné.“

Naše činy a emoce naplňují nejen náš svět, ale jejich odraz mohou cítit i naši pomocníci z duchovní říše. A i když necítí negativitu v pravém slova smyslu a umějí s negativní energií pracovat, i tak si nejvíce ze všeho přejí, abychom v tomto světě rozvíjeli to dobré. Vždyť každý z nás je jedinečný a má v sobě krásu. Vždyť každý z nás dostal dar života a může jej využít tím nejkrásnějším způsobem. To je naplňuje radostí, neboť milují celičký tento svět.

Milovaný archanděli Sandalfone, s láskou ti posílám díky za to, že mě učíš, jak pracovat se všemi mými vlastnostmi. Těším se, jak spolu budeme naplňovat můj osud: stále více rozvíjet vše láskyplné v mé osobnosti.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Malkiel

Pod křídly anděla Malkiela

Dárečky
(příběh milovaného anděla Malkiela)

Dva andělé seděli u slunečnicového pole a povídali si. Ten mladší nadšeně povídal o tom, jak mu jeho holčička nakreslila obrázek. „Když ho dodělala, zašeptala: andělíčku, můj strážníčku, ten je pro tebe.“

Starší anděl se radoval s mladším: „To je barev! Duha, louka a ta holčička s andělem, všechno hýří barvami. To je krásný dárek!“

„To je, mám z něj velkou radost!“ Tvář mladšího anděla ale náhle posmutněla. „Je mi líto, že ty jsi nedostal žádný dárek od své dušičky, kterou chráníš.“

Druhý anděl se usmál. „Já jsem ale dostal dárek. Stejně tak krásný,“ a v jeho mysli se vynořila vzpomínka z tohoto rána, kdy mladá žena přinesla noviny a voňavý čerstvý chléb svému dědečkovi a s úsměvem mu řekla, že ho má ráda. Když zachránila kotě a dala mu domov. Když koupila pohádkovou knihu neteřince…

Pro anděly jsou i projevy citu, lásky, zdvořilosti a štědrosti vůči druhým krásnými dárky, z nichž se velice radují.

Milovaný Malkieli, pojďme si spolu přát, aby si andělé, lidé a zvířata dívali navzájem ty nejkrásnější dárky: lásku, soucit, laskavost, přátelství, něhu, radost, toleranci… pojďme spolu vyslat k Bohu modlitbu, aby z našeho světa zmizela krutost, nenávist, násilí, lhostejnost. Díky za to, že mou modlitbu vyneseš do Nebes.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Kamael

Pod andělskými křídly archanděla Kamaela

Anděl
(příběh milovaného archanděla Kamaela)

Plameny šlehaly do výšky a spalovaly dům, jako by to byla krabička od sirek a ne obydlí pro čtyřčlennou rodinu. Rodiče byli nešťastní. Obě dítka také, ale ta vnímala tragédii jinak než dospělí. Malá holčička se jen divila, kde budou spát. Maminka jí začala odpovídat, ale v dětské hlavičce náhle nastal jakýsi zkrat, který malou holčičku úplně na pár sekund paralyzoval. Stejná intenzivní síla jí dala impuls k tomu, aby se rozeběhla k hořícímu domu.

„Bublinko!“ volala nešťastně.

„Kdo je Bublinka?“ ptal se hasič, který se snažil udržet matku, aby neběžela za holčičkou. „Koťátko, které jsme našli na zahradě. Nechali jsme si ho, dcerka je do něho úplně blázen.“

V tu chvíli další hasič doběhl k holčičce a chytil ji. Její slzičky mu dopadly na špinavou ruku, její bolestivá slova mu zasáhla srdce. Poslal dívenku k mamince a sám zamířil k domu. Někteří si mysleli, že se zbláznil. Úplně všichni si ale oddechli, když se opět objevil a v ruce nesl chlupatý uzlíček.

Byl to chlap jako hora, a přece, když se sehnul k holčičce a podával jí koťátko, působil až dojemně křehkým dojmem.

Holčička s kočičkou se k sobě přitulily.

„Vy jste anděl,“ zašeptala postarší paní k muži.

Hasič se zasmál a začal vtipkovat.

„Já to myslím vážně,“ trvala na svém žena.

„Paninko, copak vidíte na mých zádech nějaká křídla?“ mrknul na ni hasič a odešel uklízet hadici.

Žena se usmála a potichu zašeptala do tmavé noci: „Andělé, kteří přicházejí na zem, svá křídla na chvíli odloží. To ale neznamená, že zapomněli na to, že jsou andělé.“

A těm se říká pozemští andělé.

Milovaný archanděli Kamaeli, s láskou ti posílám poděkování od srdíčka a slibuji ti, že si budu vždycky vážit všech, kteří pomáhají tomuto světu. I já budu dělat vše proto, aby mé činy podporovalo vše dobré, harmonické a láskyplné v tomto světě. Náruč díků ti posílám za to, že mi budeš k tomu dávat sílu.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Raguel

Tento týden pod křídly archanděla Raguela


Rockový anděl
(příběh milovaného archanděla Raguela)

Skladatel tvořil písničku a přitom v duši cítil takovou radost, až se mu zjevil anděl umění.

„Tak co jsi složil?“

Skladatel ještě stále myšlenkami u hudebních akordů automaticky odpověděl: „Písničku o andělech.“

„Skvělý, necháš mi ji poslechnout?“

Skladatel zvedl oči. Když uviděl anděla, ihned vykřikl: „Ne, ne!“

„Proč ne?“ divil se anděl.

„Ta písnička by se ti nelíbila?“

„Proč by se mi neměla líbit?“

Po chvilce zdráhání skladatel odpověděl: „Podívej se, já nejsem skladatel klasické hudby! Je to rocková písnička!“

„Tvořil jsi srdcem?“

„Jo, tvořil!“

„Tak věř, že se mi bude líbit! Tak už hraj!“

Každá forma umění a každý žánr, které jsou tvořeny s radostí, mohou vyzařovat vibrace, které lidi potěší – a samozřejmě i anděly.

Milovaný archanděli Ragueli, s radostí vytvářím příjemnou atmosféru kolem sebe a moc ti děkuji za to, že mi přitom pomáháš. Moje největší přání? Pomáhat s vytvářením stále krásnějšího světa.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Haniel

Tento týden pod křídly archanděla Haniela

Růžička
(příběh milovaného archanděla Haniela)

Jedna růžička si moc přála, aby se dostala na nějaké pěkné místo, které by ještě víc zkrášlila svým půvabem. Okolo květinářství právě kráčela stará paní a všechny květiny radily růžičce: „Zavolej na ni, uvidíš, jak se ti bude u ní líbit.“

Růžička tedy zavolala na starou paní. Bylo to zvolání od srdíčka a duše tak krásné, že ona paní zastavila a rozhodla se, že si ji koupí.

Růžička se dostala do opravdu krásného domečku. Ona krása ale nespočívala v luxusu zařízení. Nábytek a všechny doplňky tu měly svou minulost, byly udržované a každá věc tu našla své místo a lásku. A tím se tu vytvořila harmonie, kterou každý příchozí cítil. I růžička tu našla své místo – v modrém keramickém džbánku, který elegantně barevně kontrastoval s její červení. Růžička se cítila šťastná ve svém novém domově.

Stará paní se o ni starala a každým slovíčkem jí dávala najevo, jak ji má ráda. Několik dní si růžička držela svou krásu. Poté ale začala pociťovat, že se začíná měnit. Slábla, okvětní lístky začaly ztrácet na síle…. Růžička smutně svěsila květ.

Byl čas na rozloučení s tímto šťastným místem.

„A ty myslíš, že tě vyhodím?“ udiveně se jí zeptala stará paní. „Ani náhodou, už jsi v mém srdíčku. Dovolíš?“ Stará paní ustřihla květ a ten dala usušit na okenní parapet.

Z něho růžička uviděla keramický talíř se sbírkou navoněných suchých kvítků, které zkrášlovaly komodu v jídelně domu.

S krásou se člověk nikdy nemusí rozloučit, pokud si ji chce uchovat v srdci a očima ji chce vidět i v jiné podobě.

Milovaný archanděli Hanieli, pojďme spolu šířit lásku a moudrost, že se ve všem dá vidět krása a věčná láska. Děkuji ti, že mě přitom doprovázíš a posiluješ.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Barchiel

Tento týden pod křídly archanděla Barchiela

Posezení u kávy
(příběh milovaného archanděla Barchiela)

Jedna žena pozvala svého anděla strážného na kávu. Když ji přinesla na stůl, nešťastně vzdechla: „Nevím, co mám dělat.“ A pak mu vyprávěla, že dostala nabídku na novou práci, ale neví, zda ji přijmout nebo ne.

„Proč tak váháš?“ zeptal se jí anděl udiveně.

A tak mu vylíčila, že toto nynější zaměstnání jí dává jistotu dobrého příjmu, práci už zná natolik, že ji dělá téměř automaticky. „Ale už jsem z té práce unavená. Dělám jí tolik roků…“

Náhle se žena zadívala na anděla, který se ještě nenapil kávy. „Měli bychom si vypít tu kávu, jinak nám vychladne. Víš, že je z mého nového kávovaru?“

Anděl se zadíval na šálek s kávou a zeptal se jí. „Myslíš, že je dobrá?“

Žena zaváhala a poté opatrně odpověděla: „To nevím. Vždyť jsem ti říkala, že mám nový kávovar. Než se na něm naučím dělat kávu, některá nemusí být ještě tak dobrá.“

„A co když tedy nebude.“

„S tím si nedělej hlavu,“ utěšovala žena anděla, „tak zkusím udělat novou. To není žádná tragédie.“

Jejich pohledy se spojily a v tu chvíli se žena s úlevou usmála: „Už chápu!“

A pak si oba začali vychutnávat báječnou kávu.

Nové příležitosti nám sice nepřinášejí jistotu, jak dopadnou, ale obohacují náš život nadšením z nových možností a zkušeností.

Milovaný archanděli Barchieli, posílám ti náruč díků za každou novou příležitost v mém životě. S radostí přijímám vše nové v mém životě, stejně jako tvou lásku, moudrost a ochranu.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Verchiel

Tento týden pod křídly archanděla Verchiela

Dobrá rada
(příběh milovaného archanděla Verchiela)

Dva přátelé, kteří si spolu založili malou firmu, se momentálně přeli, jak ji vést dál. Ostrá diskuse už trvala přes hodinu a ne a ne najít řešení.

„Pomoc nám,“ obrátil se jeden z nich na anděla, který se u nich objevil.

„To nemohu,“ vzdechl anděl, „já vím, že každý z vás má svým způsobem pravdu. Každý z vás chce to nejlepší pro vaši firmičku. Nemohu dát za pravdu jenom jednomu z vás.“

„Tak co teď?“ zeptal se jeden z přátel a ten druhý jen pokrčil rameny. Užuž chtěl začít něco namítat, když v tom jim anděl poradil: „Zajděte si na skleničku vína.“

„My to ale musíme vyřešit dneska,“ namítl jeden z nich.

„To se vám nepovede,“ ujistil je anděl a zopakoval svou radu.

Po chvilce oba uznali, že to bude asi nejlepší. A tak zašli do útulné vinárny a dali si skleničku vína.

„Vynikající, není nad moravská vína.“

„To máš pravdu. Pamatuješ, jak jsme byli v tom moravském sklípku….“

Začali si povídat o vínu. Čas letěl jako splašený kůň. Najednou byla půlnoc a číšník jim opatrně naznačil, že se blíží zavírací hodina. V tu chvíli si vzpomněli na spor, který nemohli vyřešit. „Víš, v něčem máš pravdu, ale v některých bodech se mi tvůj návrh nelíbí.“

Druhý dopil víno a zakýval hlavou: „Taky si myslím, že v něčem je tvůj návrh lepší…“

Najednou oba cítili, že každý z nich se snaží vidět stanovisko toho druhého.

„Pane vrchní, dejte nám s sebou lahvinku tohohle červeného. Bude to dlouhá noc.“

Když se nedaří najít řešení sporu, je nejlepší si od sváru oddechnout u něčeho dobrého.

Milovaný archanděli Verchieli, s láskou ti děkuji, že spolu kráčíme a s lehkostí řešíme každodenní situace, které vyvstanou ve vztazích s ostatními lidmi. Slibuji, že se budu snažit každou situaci řešit s nadhledem a s lehčím srdcem, s méně dramatičností a zatvrzelostí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Barkiel

Tento týden pod křídly archanděla Barkiela

Svatá trojice
(příběh milovaného archanděla Barkiela)

Jistý umělec již několik dní jen tak posedával, koukal z okna a přemýšlel. Jeho anděl strážný už to nemohl vydržet a zeptal se ho: „Nad čím pořádat tak nešťastně dumáš? Ani nemůžu proniknout k tvým pocitům a myšlenkám.“

„Víš, já bych chtěl netradičním způsobem vytvořit svatou trojici. Chtěl bych ji lidem ukázat originálním způsobem. A pořád nevím, jak.“

Zatímco si umělec dal nešťastně hladu do dlaní, anděl se vedle něho usadil a zvesela řekl: „Ale to je jednoduché! Pojď, zahrajeme si šachy.“

Umělec se sice divil, proč má jít hrát šachy, ale nakonec nechal věcem volný průběh. Na šachovnici se objevily velmi propracované šachové figury. Neměly ale klasická jména: byly tam úspěch, sobeckost, krása, strach, touha, lenost, nemoc, štědrost…. Umělec si je ještě ani nestačil prohlédnout, když v tom se objevila vedle anděla jedna z Múz, byla celá v bílém a v ruce držela kosu.

„Tak jdeme hrát?“ zeptala se Múza, ale aniž by čekala na odpověď, zmenšila se a objevila se na šachovnici. S vervou se rozmáchla a zkosila první loutku – sobeckost. Totéž zopakovala s lenosti, touhou a dalšími figurkami.

„„Co to děláš?“ vyjekl umělec hrůzou. „chápal bych, kdybys pokosila nemoc, strach, sobeckost, ale ty kosíš i bílé figurky.“

„Počkej, uvidíš, na čem opravdu záleží,“ namítl anděl.

Múza kosila vše, co jí přišlo do cesty. Konečně přestala kosit, obrátila kosu nahoru a opřela se o ní. „Hotovo!“

Na šachovnici stála jen bílá královna, bílý král a černá královna.“

Anděl se podíval na umělce a řekl: „Svatá trojice – Láska, Život a Smrt.“

Každý z nás dostane do vínku různé „figurky“, každý z nás hraje jinou „hru“, ale svatá trojice se dotýká náš všech.

Milovaný archanděli Barkieli, cítím tvou lásku a ochranu. Moc si přeji, abys i ty věděl a cítil, že ti děkuji za hojnost a krásu v mém životě. Stejně tak ti od srdce děkuji, že mě s anděly učíš, co je v životě to nejdůležitější: láska.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Uriel

Tento týden pod křídly archanděla Uriela

Řešení
(příběh milovaného archanděla Uriela)

„Mám problém,“ postěžoval si anděl, který přiletěl na radu ke svému příteli.

Druhý anděl se podíval na kamaráda a odvětil: „Taky zrovna řeším jednu smutnou situaci. Co máš ty?“

„Jeden člověk si přivedl domů štěně. Po několika dnech ho vyhodil, jako by to byla nějaká nepotřebná věc. To štěně je tak zmatené, hladové a plné strachu. Bolí mě, jak trpí. Chtěl bych mu najít domov, ale nevím, jak.“

Druhý anděl chvilinku mlčel, načež rozhodným hlasem řekl: „Víš, co? Pojď, něco zkusíme.“

Štěňátko bylo opravdu v zuboženém stavu. Už sotva motalo packami, ale i tak bojovalo a snažilo se jít dál s nadějí, že někde najde lásku a plnou mističku.

Té ženě bylo sice okolo padesáti, ale jí osobně se zdálo, že je jí dvě stě let a její život je u konce. Neměla o nic zájem. A právě když si přála, aby už odešla z tohoto světa, objevilo se před ní vysílené, ukňučené štěně.

Pejsek bitvu prohrál. Ještě poslední zakňučení, a pak padl na dlažbu. Měl oči otevřené, ale už i ty se mu zavíraly.

Nějaký „vnitřní hlas“ jí říkal, co se mu stalo. Někdo bez srdce a duše ho vyhodil jako by šlo o věc. „Kristepane, kdo může ublížit takovému tvorečkovi.“

Ucítila ještě větší smutek, že žije v tak hrozném světě a opět si přála, aby už to skončilo. A znova jí ten „vnitřní hlas“ nabádal k úplnému opaku.

„Já si tě nemůžu vzít?“ povzdechla směrem ke zvířátku.

Její „vnitřní hlas“ se jí zeptal: „Pročpak ne?“

Hledala nějaký důvod, jak na to odpovědět, zatímco hladila štěně a brečela. Nemohla žádný najít, to ji rozčílilo, protože se zase ozval ten neobytný „vnitřní hlas“: „Jste na tom úplně stejně. Tak proč by sis ho nemohla vzít?“

Zase odporovala svému „vnitřnímu hlasu“, když v tom se štěně pohnulo. Zvedlo hlavičku a olízlo jí ruku. Její „vnitřní hlas“ jí právě nabádal, aby to štěně popadla a vydala se k domovu.

„A pak asi budeme muset jít k veterináři, aby mi s tebou pomohl,“ uvažovala nahlas a tentokrát s ní „vnitřní hlas“ souhlasil: „Přesně tak.“

A ona věděla, že i přes tu bídu, kterou teď zažívá, i přes tu zlobu, jež k tomuto světu cítí, nemůže dopustit, aby tohle nevinné bezmocné stvořeníčko trpělo. Brečela, ale už pevně v náručí svírala chlupatou kuličku. Štěňátko se k ní přitisklo, protože mu jeho „vnitřní hlas“ právě říkal: „Našel jsi domov, andílku.“

Anděl se podíval na svého kamaráda a kývl k ženě: „Její syn před několika dny havaroval v autě. Nebylo mu pomoci.“

„Však oni si teď navzájem pomůžou,“ ujistil ho druhý anděl a společně se se svým přítelem vydali po boku ženy, která se vydala k domovu s chlupatou kuličkou v náručí. Plakala, ale už věděla, že není sama… a ani ten malý nevinný tvoreček.

Ve dvou se to lépe táhne ve chvílích radostí i starostí. Lidé i zvířata byla stvořena, aby spolu sdíleli vše krásné a šťastné a navzájem si pomáhala ve chvílích smutku.

Milovaný archanděli Urieli, slibuji ti, že budu pomáhat lidem a zvířatům, protože si všichni zaslouží lásku a respekt. Děkuji ti, že mě přitom budeš pomáhat a chránit.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Anděl noci

Tento týden pod křídly andělů noci

Anděl noci
(příběh milovaných andělů noci)

„Nikdo mě nemá rád,“ rozlehlo se pracovnou, v níž hodiny právě odbíjely půlnoc.

Architekt zvedl oči od projektu a rozhlédl se okolo sebe. „Je tu někdo?“

„Ty mě slyšíš?“ zeptal se anděl a zhmotnil se přímo před mužem.

„To tvé naříkání se nedalo neslyšet,“ odpověděl muž a dodal, „nyní tě i vidím.“

„No, tak teď vidíš, proč běduju.“

Architekt pozoroval anděla v černém hávu s lesklými hvězdami a s černými křídly, na nichž se třpytil hvězdný prach. „Nemám nejmenší tušení, proč naříkáš. Vždyť jsi tak krásný.“

„Všichni mě považují za zlo. Ani bys neřekl, kolik hrozného se o mně píše.“

„To si nesmíš tak brát…“

„Nikdo nemá rád noc.“

„Já ano.“

Anděl noci chtěl užuž pronést něco smutného, ale namísto se usmál. „To myslíš vážně?“

„Jasně. Podívej, ve dne si užívám s rodinou. Naše dvě ratolesti přijdou ze školy a mám je věčně v patách. Během dne se toho tolik stane, že mi nezbývá příliš času na práci. Jedno ale vím, když se blíží půlnoc, všechno utichne, všude je klid. Udělám si čaj, zalezu si sem a v klidu pracuji.“

Anděl noci přijal šálek čaje a pohodlně se usadil v křesle poblíž architekta.

„Podívej se, tady se lidi budou setkávat v kavárničce i třeba jen tak procházet mezi zelení. Právě dodělávám projekt na centrum. Okolo bude hodně zeleně a park s květinovými záhony. Bez tebe bych to nedokázal, protože bych neměl klid na práci.“

Anděl noci se napil čaje a ucítil to, co již dlouhý čas neměl možnost cítit: radost z hřejivých slov od dobrého člověka.

Lidé označili za symboly zla některé známé věci a zvířata - jako je noc, vlk, černá barva, havran, černá kočka atd. – které však nemají se skutečným zlem vůbec nic společného. Nebojte se milovat i tyto věci a zvířata. Oni si zaslouží lásku a vy posílíte Lásku na Zemi.

Milovaní andělé noci, s láskou vás objímám. Díky, že mě svými křídly posetými hvězdným prachem chráníte v době nočního času a vedete mě krajinou snů.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Auel

Tento týden pod křídly anděla Auela

Krása květin
(příběh milovaného slunečního anděla Auela)

„Já jsem tak krásný,“ spokojeně si povzdechl vlčí mák, „taky už pěkná řádka malířů namalovala obraz s vlčími máky.“

„Moje nádherná modrá barva se také proslavila,“ radostně zašvitořila chrpa. „Má oči jako chrpy, kolikrát jsem slyšela, jak lidé obdivují modré oči a přirovnávají je ke mně.“

„Víte, kolik dívek a žen si dalo do vlasů můj květ?“ zeptala se kopretina. „To bych ani nespočítala. Jeden fotograf dokonce poručil své asistence: Dej té modelce kopretinu do vlasů, bez kopretiny to není ono.“

Na louku přišla žena. Chvíli se rozhlížela, aby si vybrala květiny pro vytvoření zátiší.

„Kteroupak z nás si vybere?“ ptaly se jedna květinka přes druhou.

Žena se usmála a natrhala si krásnou kytici: „To je krásy!“ přivoněla ke květinám. „Každá z vás je krásná, ale dohromady jste ještě krásnější.“

A tak je to i se životem, každá radostná chvíle našeho života je krásná, když je ale dáme dohromady, zjistíme, jak je život ještě nádhernější.

Milovaný anděli Aueli, moc si přeji, aby můj život byl plný krásných chvil a momentů. Cítím vděk za každičký den, kdy prožívám i ty sebemenší každodenní radosti, neboť právě ty činí můj život krásnější. Díky za ně, díky za tvou lásku. To samé si přeji pro všechny lidi, zvířata a bytosti.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Jeremiel

Tento týden pod křídly archanděla Jeremiela

Pomoc s nákupem
(příběh milovaného archanděla Jeremiela)

Z obchodu vyšla žena se dvěma plnými nákupními taškami. V tom k ní přistoupil anděl a laskavě jí nabídl: „Ukaž, pomohu ti s nákupem.“

Žena se na něho zamračeně podívala, postavila tašky na zem a začala hudrovat: „O takovou pomoc tedy nestojím. Kdybys mě tak pomohl s něčím důležitějším! Podívej se třeba na támhletu ženskou. Je stejně stará jako já, a bydlí si v krásném bytě, jezdí si do Paříže a dokonce si teď zařídila vlastní živnost. Já se dřu… zařiď, abych si vydělala víc peněz a mohla jet do zahraničí. S nákupem si poradím!“

Anděl smutně pokrčil rameny a odletěl.

Žena si o tom myslela své. Už chtěla opět popadnout tašky, když v tom slyšela smích. Kolem právě procházela jiná žena a anděl, každý v ruce nesl jednu nákupní tašku. „To není špatný nápad,“ usmála se žena na anděla, „jak vidím, na celou věc jsem se dívala z úplně špatného úhlu.“

„To víš, já mám možnost vidět věci z nadhledu.“

„Tak podle toho, co říkáš…“ Žena se udiveně zadívala na svého anděla: „Když přijmu tu méně výhodnou pracovní nabídku, po čase se ukáže, že jsem se tím ale vlastně zbavila dvou starostí najednou.“

Anděl přikývl.

„Ještě že jsem tě potkala a zapovídali jsme se,“ radovala se žena a usmála se hřejivě na anděla.

S našimi milovanými anděly musíme vytvářet tým, s kterým budeme postupně posilovat naše spojení. Pokud necháme anděly, aby nám pomáhali s každodenními věcmi, společně dokážeme i naplnit naše velké sny.

Milovaný archanděli Jeremieli, děkuji ti, že mi do života přivádíš lidi, anděly a situace, které mi pomáhají při sbírání zkušeností na mé životní cestě.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Gabriel

Tento týden pod křídly archanděla Gabriela

Jsme v tom fakt dobrý
(příběh milovaného archanděla Gabriela)

Dva filozofové spolu seděli v kavárničce u stolu venkovní zahrádky. Dívali se na náměstí a popíjeli kávu. V tom si ten jeden povzdechl. „Píši článek o dějinách válek. Už jsem v roce dva tisíce před Kristem. Panečku, to je bojů! Lidi se už několik tisíciletí učí zabíjet. A jak tak čtu zprávy, jsme v tom fakt dobrý. Podívej, píší, že i v naší době se bojuje na několika místech.“

Druhý filozof vzal šálek, upil dobré kávy a rozhlédl se kolem. Poté kolegovi ukázal na pár lidiček okolo nich. „Ne, ne, Brite, to je můj párek v rohlíku,“ ujistila mladá žena svého německého ovčáka, načež mu polovinu dala. „Ale fakt naposledy,“ usmála se a pes šťastně hopkal okolo ni.

Čtyřletá rodina se dívala, jak jejich malý capart zvládá první krůčky. Všem hrál na tváři úsměv, i tomu capartovi, který právě spadl. Šťastně se fotili a smáli.

„Martičko, pojď se mnou do květinářství, chci si koupit macešky. Já je já mám ráda.“ Starší žena se usmála na druhou. „Ale to víš, že s tebou půjdu. A víš ty co, já si koupím petrklíče.“

„Jak tě tak miluju,“ objal mladík dívku a ta mu vlepila pusu.

„Helenko, tady jsem ti přinesla pamlsky pro kočičku. Můj kocour, mlsoun jeden milovaný, je nechce.“ Druhá žena se usmála. „Moje Lady se po nich může utlouct.“

„Už od úsvitu věků se učíme mít tenhle svět rádi,“ zakýval hlavou druhý filozof, „a jsme v tom fakt dobrý.“

Na světe je dobro i zlo. Záleží na úhlu pohledu, co člověk chce vidět a jmenovat na prvním místě.

Milovaný archanděli Gabrieli, mé největší přání je s tebou posilovat Dobro a šířit Světlo v tomto světě. Děkuji ti, že mi v tom pomáháš.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Jofiel

Pod andělskými křídly archanděla Jofiela

Andělské koláčky
(příběh milovaného archanděla Jofiela)

Možná se jmenovala paní Poláčková, ale možná taky ne. Nikdo to už ani pořádně nevěděl. Pro každého byla „paní Koláčkovou“. Každý v ulici totiž znal její báječné koláčky. Denně měla ve svém domě tác s koláčky, které nabídla každému hostu, který přijal pozvání do jejího květinami, skořicí a vanilkou provoněného domu.

„Jaké jste upekla dneska?“ zeptala se dívenka, která dychtivě pozorovala, jak paní Koláčková vytahuje voňavé pečivo z trouby.

„Dneska mám meruňkové a tvarohové.“

Koláčky voněly, stará paní je pečlivě ukládala na tác a dívenka netrpělivě čekala, až vychladnou. „Jak to, že jsou vaše koláčky vždycky tak dobré a každému tak moc chutnají?“

„To nevím, holčičko? Možná to bude tím, že to jsou andělské koláčky. Mně s nimi totiž pomáhají andělé.“

„Andělé?“

„Hmm. Pokaždé je zavolám a oni dohlížejí na to, aby se těsto povedlo, abych vybrala to správné ovoce, abych dala v pravý čas koláčky do trouby a v pravý čas je vyndala.“

A tak si povídaly o andělech a pojídaly koláčky.

O víkendu tato holčička navštívila maminčinu kamarádku. I zde dostala koláčky. „Byly moc dobré, viď?“ zeptala se maminka dívenky cestou domů.

„Paní Koláčková dělá lepší.“

„Já bych řekla, že chutnaly skoro stejně.“

„To tedy ne, andělské koláčky jsou mnohem lepší!“

Vlídná slovíčka a láska udělají pokrm ještě lepší.

Milovaný archanděli Jofieli, posílám pohlazení a poděkování za to, že mi co cesty přivádíš lidi, s nimiž mohu prožívat veselé chvíle a události, s nimiž cítím, že každodenní maličkosti jsou krásným štěstíčkem, kterého si vážím.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Cassiel

Tento týden pod křídly archanděla Cassiela

Bolest
(příběh milovaného archanděla Cassiela)

Oba leželi pod sutinami domu, ale každý prožíval něco jiného. Ten první muž necítil bolest, jen ho trápila myšlenka, že tu zahyne. Ten druhý prožíval muka fyzické bolesti a bylo mu jedno, co bude dál. Ten první přemýšlel o svém životě, hlavně o tom, komu ublížil. Ten druhý sténal a ptal se: „Panebože, co jsem komu udělal, že tak trpím?“

Přišla záchrana a oba byli převezeni do nemocnice.

Když se lékař zastavil u toho prvního, sdělil mu, že jeho mícha je poškozena a že nebude chodit. Život pro něho neskončil, ale nyní se bude muset poprat s novou situací.

Z pokoje toho druhého bylo slyšet klení. „Doktore, já už to nevydržím. Já se snad z té bolesti zblázním!“

Lékař se usmál a sdělil mu, že bolest začne ustupovat a on se brzy zcela uzdraví.

Takže - je bolest opravdu jen a jen špatná? Neměli bychom být za ni někdy vděčni? Zejména ve chvílích, kdy nám ukazuje, že brzy pomine a opět bude dobře.

Milovaný archanděli Cassieli, posílám ti vřelé díky za to, že při mně stojíš v období bolesti a vedeš mě pod svými křídly opět ke chvílím štěstí a radosti. Moc si přeji, aby i ty veselé momenty prožíval se mnou.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Metatron

Tento týden pod křídly archanděla Metatrona

Moudrý kamarád
(příběh milovaného archanděla Metatrona)

Ten strom znal všechna její tajemství, nálady i pocity. Mnohokrát pod ním usedala, opřela se o jeho kmen a nechala duši, aby si našla cestu k přírodě. Anděl tohoto stromu ji vždy naslouchal, umocňoval její radostné nálady a utěšoval ty smutnější.

Jednoho dne se u jeho kmenu rozplakala. Zeptal se jí, proč pláče.

K jeho překvapení začala vzlykavě vyprávět: „Zase jsem neudělala zkoušku. Připravovala jsem se na ni a stejně jsem vybouchla. Nechápu to. Takhle tu vysokou dodělám v padesáti.“

Chtěl ji utěšit. Snad vycítila jeho snahu. Nebo taky ne, ale stejně zašeptala: „Je mi tak hrozně. Dneska nevidím nic, co by mně mohlo spravit náladu. Skeptici mají pravdu, život je tragédie.“

„Tak to není. V životě musíš prožít radost i neúspěch. Na tom, v čem se ti nedaří, se vlastně učíš, co zlepšit a jak.“

„Ale proč se zrovna já mám smůlu ve škole? To je tak hrozný. Ty pitomé zkoušky mě dohánějí k šílenství.“

„A co kdyby ti dal osud na vybranou dvě možnosti. Buď že ti lékaři poví, že jsi vážně nemocná, anebo že ti profesor sdělí, že musíš opakovat zkoušky.“

„To je přece jasný, co bych si vybrala!“ V tu chvíli to pochopila. „Díky, příteli. Mám štěstí, že mám tak moudrého kamaráda.“

„A já moudrou kamarádku.“

„Já a moudrá? Vždyť jsem ti právě říkala, že jsem neudělala zkoušku.“

„A ty myslíš, že já mám diplom?“ Když se usmála, dodal. „Tvoje moudrost tkví v tom, že i ve stromu vidíš živoucí bytost.“

Pohladila kmen a pomyslela si, jak je život krásný, když cítíme přátelství.

Diplom člověku zaručí znalosti daného oboru, ale ne životní moudrost.

Milovaný archanděli Metatrone, posílám ti náruč díků za to, že mě učíš, jak si z každé zkušenosti odnést moudrost, která mě pomůže na další životní cestě.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Muriel

Tento týden pod křídly archanděla Muriela

Hlavní výhra
(příběh milovaného archanděla Muriela)

Na bukový list zasvítil paprsek slunce, čímž vytvořil kouzelnou hru světla na zeleni osvěžené deštěm. Elf obhospodařující tento strom k sobě nadšeně svolal ostatní elfí strážce a vesele vyprávěl: „Jedna fotografka si vyfotila můj strom s večerními paprsky slunce. A představte si, že vyhrála první cenu v důležité soutěži.“

Ostatní elfové se s ním radovali a začali mu gratulovat.

Když se na řadu dostal moudrý elf starého tisu, řekl mu: „Sdílím s tebou velkou radost z výhry, ale měl by ses ještě víc radovat z jiného důvodu.“

Mladý elf se tázavě podíval na moudrého elfího strážce.

„Ten snímek se jí povedl, protože při focení cítila tvou krásu ve své duši.“

Kdo by se neradoval z výhry, ale každá výhra je o to krásnější, oč více jsme cítili radost v duši i během tvoření.

Milovaný archanděli Murieli, se srdíčkem na dlani ti děkuji, že posiluješ moje nádherné spojení s přírodou a krásou našeho světa.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora

Andělská pohlazení - Raziel

Tento týden pod křídly archanděla Raziela

Šaty dělají člověka. Nebo ne?
(příběh milovaného archanděla Raziela)

„Můžu si vyfotit vaše ruce?“

Starý muž se díval na ženu s fotoaparátem a váhavě se ujišťoval: „Ptáte se mě, jestli si můžete vyfotit moje ruce… moje staré, vrásčité ruce?“

„Hmm. Klidně vám i něco zaplatím."

„Paninko, co byste mně platila. Jen si je vyfoťte.“

A tak se dali do práce. Žena fotila starcovy ruce v různých pózách a přitom si povídali.

„Tak tohle se mi ještě nikdy nestalo. Většina lidí si o mně myslí…“

„Já vím, že byste si konečně měl koupit nový svetr… že byste se měl nechat ostříhat… že jste blázen, když už nemalujete obrazy, které se tak dobře prodávaly….že vezmete domů každé zatoulané zvíře… že jste se asi zbláznil, když zvedáte klobouk na pozdrav…. „

„Vy mě tak dobře znáte?“

„Nevím, jak se jmenujete, ale vím, že světlo, co v sobě nosíte má zázračnou moc.“

„To jste první, kdo mi říká něco tak hezkého.“

Fotografka odložila fotoaparát a usmála se: „Protože ti, kteří si o vás myslí to horší, se na vás dívají skrz váš potrhaný svetr. Já se na vás dívám skrze vaše činy.“

Takže výše uvedené přísloví sice funguje, ale jen na povrchu. Opravdového člověka z nás dělají činy.

Milovaný archanděli Razieli, děkuji ti, že mě učíš, jak se na ostatní dívat s láskou, laskavostí a tolerancí.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora