Jak posílit imunitní systém psychikou? Dávkujte si kromě vitamínů i klid, radost a odpočinek!

Jestli se snažíte posilovat svou imunitu všemi možnými doplňky stravy, zdravou stravou, otužováním či pravidelným pohybem na čerstvém vzduchu, tak dobře děláte a zkuste se ještě zaměřit na jednu zcela zásadní oblast ovlivňující imunitního systém – vaší psychiku. Někdy totiž i sebelepší vitamíny nás neochrání před viry a bacily tak dobře, jako klid, láskyplné vztahy a odpočinek od každodenního stresu.

Psychika a imunita

Určitě jste si už někdy všimli, u sebe nebo u svých blízkých, že když je člověk psychicky vyčerpaný, něco ho dlouhodobě trápí, zažívá opakující se stresy, tak je pak daleko častěji nemocný, více náchylnější k různým infekcím, zánětům, bolestem všeho druhu a také se déle z nemocí zotavuje, než když je psychicky v klidu a má pohodové období. Nehledejme za tím žádná kouzla ani náhody, ale ryze biochemické procesy. Je vědecky doložené, že funkce imunitního systému přímo souvisí s naším psychickým stavem.

Jak stres oslabuje naši imunitu? 

Tělo a duše pracují jako jeden celek a navzájem se ovlivňují. Ne náhodou je hlavní funkcí imunitního systému obrana organismu před nebezpečímv podobě antigenů a patogenů. Stejnou obrannou funkci má i naše psychika, respektive nejstarší část mozku, která zajištuje přežití.

Jakmile se dostaneme do situace, která je pro nás jakýmkoli způsobem ohrožující, náročná či nebezpečná, mozek spustí produkci stresového hormonu kortizolu, který potlačuje funkci imunitního systému. Při krátkodobém a akutním stresu je tato funkce užitečná, protože tím v těle tlumí záněty, ale pokud je stres dlouhodobý a chronický, v těle se vytváří hormonální nerovnováha, která se může projevit právě i výrazně oslabenou imunitou. Proto pak nemusí zcela 100 % fungovat všechny ty vitamíny,doplňky stravy, otužování, zdravá strava a pohyb, pokud jsme dlouhodobě ve stresu.

Co všechno je stres? 

Stres není jen „příliš mnoho práce“ nebo nějaké vážné životní krize, ale i běžné každodenní situace, které v nás opakovaně vyvolávají pocity ohrožení, úzkosti, strachu, vzteku, smutku, křivdy, lítosti, apod. Může tak jít „jen“ o negativní zprávy z televize, které posloucháme každý den, nepříjemného souseda, který nás pokaždé vytočí, častý kontakt s manipulujícími osobami, které opakovaně překračují naše hranice, vzbuzují v nás pocity viny nebo selhání, nebo stačí opakující se neshody doma s partnerem či dětmi, dlouhodobá nevyspalost a chronický stres je na světe.

A často ke stresu nepotřebujeme ani nikoho dalšího, vystačíme si bohatě sami se svými vnitřními strachy, obavami, sebekritičností a perfekcionismem.

Stres nevzniká jen z našeho okolí nebo jako reakce na vnější události, ale většina stresu pramení z našich vnitřních programů a nastavení. Touha za každou cenu uspět, nakládat si na sebe příliš mnoho úkolů, neschopnost vypnout a relaxovat, strach ze selhání, neláska k sobě, opakující se překračování hranic svého těla, atd. V tomhle bych mohla pokračovat dalším článkem, protože je toho opravdu hodně, jak si my sami dokážeme způsobovat psychickou nepohodu.

Jak se stres projevuje? 

Stres se projevuje psychosomaticky, to znamená, že se projevuje jak na fyzické rovině tak psychické. Vše je v nás propojené a často si můžete všimnout, že když jste v psychické nepohodě, vaše tělo na to okamžitě nebo s malým zpožděním reaguje i fyzicky.

Na emoční rovině se dlouhodobý stres může projevovat zvýšenou podrážděností, vnitřním neklidem, nespavostí, vyčerpaností, častými pocity vzteku, strachu, bezmocí či úzkosti.

Na tělesné rovině se může projevovat staženým žaludkem a nechutenstvím nebo naopak zvýšenými chutěmi na jídlo a přejídáním, napětím na hrudníku, svalovým stažením, únavou, bolestí hlavy, šíje či zad. 

Více o varovných signálech stresu píšu >>tady.

Pokud tyto pocity přetrvávají a tělo nemá dostatek prostoru a času na regeneraci, tak se psychické i tělesné symptomy mohou zhoršovat a zesilovat a díky dlouhodobě vysoké hladině stresového hormonu kortizolu snižovat naší imunitu a podporovat tak rozvoj všelijakých onemocnění.

Funguje to naštěstí i naopak!

Když máme dostatek odpočinku, klidu, příjemných emocí a harmonické vztahy, tak naší imunitu posilujeme.

Pro správnou funkci naší imunity je určující hlavně míra klidu a bezpečí.

V klidovém stavu se totiž tělo vrací do hormonální rovnováhy, hladina stresových hormonů klesá, zapíná se parasympatický nervový systém a tím se imunita zase dostává do normálního režimu. Často si klid zajistíme, až když onemocníme, ale nemusíme vždy čekat až nás to „položí“ do postele, můžeme aktivně budovat tyto antistresové návyky:

1. Hledejte „své“ zdroje klidu, bezpečí a radosti

Pokud si všímáte na sobě zvýšeného stresu, aktivně pro sebe vyhledávejte klid, pohodu a emoční bezpečí. Čím více stresu v životě máme, tím více potřebujeme někde dobíjet baterky. Míru stresu snížíte tím, že budete vyhledávat situace, činnosti, lidi, prostory, které ve vás budí pozitivní příjemné pocity a emoce. Ptejte se tak sami sebe, jaké jsou vaše zdroje klidu, radosti a bezpečí, protože každý je má někde jinde. Někdo dobíjí baterky o samotě, pasivně či aktivně, někdo k tomu potřebuje lidi a někdo zase zvířata či přírodu.

Jděte za tím, co vám dělá dobře, s kým je vám hezky a po čem se cítíte klidnější.

Může jít o spánek, pobyt v přírodě, v tichu samoty, cvičení jógy, poslech hudby, kontakt se zvířaty, pozitivně laděnými lidmi nebo v posteli s knihou. Skvělé jsou také různé nenáročné manuální činnosti u kterých vypnete „hlavu“ jako je pletení, zahradničení, malování nebo nenáročné cvičení.

2. Omezte zdroje stresu 

Zahrajte si na detektiva a vystopujte nejdříve všechny své zdroje stresu v poslední době. Co (nebo kdo) všechno vám neudělalo/nedělá dobře, v jakých situacích jste se necítili / se necítíte příjemně. Co pro vás poslední dobou bylo / je náročné zvládnout. Všechno si to zapište a zkuste se zamyslet nad tím, jestli se něčemu / někomu z toho můžete vyhnout nebo co (koho) můžete dočasně omezit. I kdyby to mělo být jen na určitou dobu, udělejte to. A zvláště pokud máte pocity a myšlenky typu, že si to nemůžete teď dovolit, že byste se přeci jen měli překonat, obětovat a nějak to zvládnout.

Respektujte své vnitřní hranice a nechoďte za hranu svých možností. Právě tohle je pro organismus velký stres, když děláme opakovaně něco, co nám nedělá dobře.

Opravdu stresory zkuste ze svého života aktivně omezovat či odstraňovat, nastavovat hranice tomu, co vám nedělá dobře, protože není úplně funkční se vystavovat stresu a zároveň se snažit být v klidu. Tohle totiž většinou děláme, že stresory neodstraňujeme nebo neeliminujeme, ale “jen” se snažíme být v klidu a všelijak relaxovat. A tak se snažíme dýchat, meditovat, cvičit, myslet pozitivně a dostáváme se tím ještě více a více do stresu, protože to nefunguje a my se přeci tak snažíme!

Raději si vezměte co nejdříve den volna, zrušte, co jste slíbili, udělejte si čas jen pro sebe nebo vyřešte to, co vás už dlouhodobě trápí a odkládáte to. Někdy stačí opravdu málo a uleví se vám hodně. 

3. Co když se mi nic tak strašného neděje, ale i tak se necítím psychicky dobře? 

To je také možné. Někdy ani nemusíme mít žádné velké stresory venku a i tak se můžeme cítit ve stresu a ohrožení téměř neustále. Většinou se jedná o naše vnitřní psychické procesy, které dokáží potrápit úplně stejně jako reálné stresy zvenku. Může jít o naše úzkostné obavy, strachy, pocity nedostatečnosti, bolavé vzpomínky z minulosti, nevyřešené vztahy, perfekcionismus, potřebu mít vše pod kontrolou, nelásku k sobě, nepříjemné vtíravé výčitky.

My sami jsme si často tím největším zdrojem stresu a protože se nemůžeme jen tak přestat se sebou vídat, potřebujeme se naučit se sebou žít a nestresovat se.

Pokud je vám to povědomé, nebojte se vyhledat psychologickou pomoc, choďte na terapie, nebo minimálně o svých trápeních začněte s někým blízkým a bezpečným mluvit. Sdílené trápení je hned poloviční a někdy i pohled a zkušenost někoho jiného nás může nasměrovat tím správným směrem.

Přečíst si také můžete můj další článek Jak pečovat o své duševní zdraví metodou 5 P >>tady. Nebo pokud jste v akutní krizi vy nebo někdo z vašich blízkých, podívejte se na tento článek Krize jako konec i začátek aneb jak se odrazit ze dna >> tady.  

Článek byl publikován na Vím, co jím. 

Autor: Zuzana Douchová
Zdroj: zuzanadouchova.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora