Gibraltarský průliv

Gibraltarský průliv rozděluje dva kontinenty - Evropu a Afriku mořskou úžinou. Jeho délka je 70 km a šířka 15 - 45 km. Své jméno získal průliv v roce 711 n.l.. Je to úžasné místo, kde se Středozemní moře mísí s Atlantickým oceánem a od doby objevení je tato část země důležitým strategickým místem. Průliv se tvořil postupně - před miliony lety. Původně země v tomto místě byla spojená přírodní přehradou tvořenou atlaským horským masivem. Středozemní moře nemělo vždy rozlohu jakou známe dnes. Dokonce vědci zjistili, že v dávné době zde bylo tak málo vody, že místo moře tu byla pouhá slaná jezera. A tyto anomálie se měli v časovém rozmezí tisíců let opakovat. Středomoří téměř vyschlo, aby mohlo být následně opět zalito vodou. I když se při pohledu do map může logicky zdát, že průliv tvoří část země španělské - není to tak. Gibraltarský průliv kolonizuje Velká Británie tak jako mnoho ostrovů a části země po celém světě. 

Pro obyvatele Středomoří byl západní průliv tajemným místem.

Řekové o průlivu mnoho nevěděli. Pro mnohé svět končil za Sicílií. Ještě kolem roku 500 př.n.l. přiznávají, že o severu a západě mají velice málo informací. Navíc tuto část území kolonizovali Féničané. Informace týkající se průlivu neměl k dispozici každý. Cestování bylo složité a tím spíše na cizí území. A tak dlouhá staletí toto místo bylo jednoduše koncem plochého, kulatého a uzavřeného světa. Řečtí bohové a jejich příběhy patří mezi nejznámější mýty v celé Evropě. Řekové je však brali velice vážně a v podstatě do našeho letopočtu a ukřižování Ježíše Krista se k nim modlili a stavěli jim chrámy. Na jejich počest přinášeli do těchto chrámů vzácné obětiny v podobě zlatých soch a nádob. Až začátkem našeho tisíciletí nadpozemští bohové ustoupili Nové víře a lidé pomalu zapomněli. Řečtí básníci jako první ve svých básních popisují božská dobrodružství opěvující dávnou dobu. Čas bohů a jejich potomků. Pokud si tyto mýty přečteme pro zábavu, je jistě jedno, zda hrdina vykonal to či ono, tam a nebo jinde. Vrátíme se v čase a představíme si tu neskutečně vzdálenou dobu, která nám pomůže se ponořit do životů a říše bohů. Pokud se ale podle nějakého dávného záznamu snažíme identifikovat místo, logicky se snažíme rozluštit, zda toto místo historicky mohlo existovat a podle toho určit i věrohodnost vyprávění. Řecký filosof Platón popisuje bájný ostrov Atlantis a místo, které v podstatě určuje jeho polohu. Tento bod Řekové nazývali Héraklovy sloupy a orientovali se podle něj (pro ostatní národy však toto místo mělo jiný název). 

Kde ve skutečnosti mohly stát Héraklovy sloupy a co znázorňovaly?

Učenec spojil mýtus s údajně reálnou zprávou. O těchto sloupech však není nikde žádná zmínka. Nejsou vyobrazeny a neznáme ani jejich počet a smysl. V platónově dialogu jsou ale podstatné, protože právě za těmito sloupy bylo možné v jisté době spatřit ostrov Atlantis. Úžina měla rozdělovat území na národy ZA a UVNITŘ Héraklových sloupů. Byla to jakási brána. Lidé toto místo znali. Bylo tedy významné, ale o západní části svého světa (kde mají sloupy stát - Gibraltar) věděli pramálo. Na západě zapadalo Slunko a končil tam svět. Uvnitř úžiny za Héraklovými sloupy se měl rozprostírat Egypt, Řecko, mnoho ostrovů a dalších významných států. A před těmito sloupy měla dominovat Atlantis. Opravdu Platón udává místo tak vzdálené všem jako průliv (Gibraltar) ve skutečnosti byl a nesl zřejmě i název boha civilizace, která jej spravovala? A nebo měl na mysli kultovní místo všem Řekům známé? Místo, kde se lidé scházeli a svého hrdinu opěvovali a přinášeli mu tam obětiny? Kde tedy hrdina Hérakles postavil své sloupy a proč? Postavil je vůbec a nebo to je pouhé přirovnání čehosi podobného sloupům?

Pokusme se společně zamyslet nad vyprávěním tohoto mýtu. Protože při nahlédnutí do antických map žádné národy, ostrovy ani kontinenty ZA určeným místem sloupů (Gibraltar) tenkráte nebyly. (viz Atlantis II) O rozloze oceánu nebyl vůbec žádný pojem mezi lidmi a o možnosti dalších světadílů (Americe) ještě mnoho dalších století taktéž. Země se považovala za kulatý, uzavřený a plochý ostrov. Okolo kterého proudila v celku úzká Oceánská řeka. Uprostřed tohoto světa expandovala nejvyspělejší civilizace - Řecko. Hvězdy, Měsíc a Slunce se točili kolem Země, která stála uprostřed vesmíru. Plochou Zemi lemovala nebeská klenba, která měla podle představ pradávného světa být pod jakousi kopulí. (Právě z tehdejších map - mentality lidí a záznamů o světě - by se mělo vycházet v určování významných, pradávných lokalit). Řecko v popisu Atlantis bylo krásnou úrodnou a rozlehlou zemí. Při kataklyzmatické katastrofě, kdy bájný ostrov měl zaniknout, zmizela ze světa i značná část samotného Řecka. To ale napovídá, že katastrofa se odehrávala v jedné lokalitě a ve stejný čas. Před touto pohromou měla krajina naprosto odlišný geologický ráz než jej známe dnes.

Atlantis měla své území končící údajně před Egyptem a ani Athénskou obec neměla mít pod svou nadvládou. Severní hranice Libye a protější území Řecka by měla logicky být pomyslná brána této oblasti a v okolí měly stát ony Héraklovy sloupy. Tyto části země jsou ale od dob Atlantis mnohokrát pozměněny zemětřesením a zatopením o několik desítek metrů. Dávalo by smysl, že i samotný krétský ostrov, který má přibližnou délku 250 km, mohl tvořit část této Héraklovy brány. Ostrov má dvě téměř stejně vysoká pohoří, která jsou viditelná ze všech stran moře a Řekové tento ostrov i kolonizovali. Ve své době jej všichni dobře znali a hlavní město do dnes nese název Héraklion. Horám, které zde z ostrova trčí se mohlo odůvodněně říkat Héraklovy sloupy. Také víme, že na ostrově Krétě působila svého času velmi vyspělá Mínojská civilizace. O které nevíme téměř nic. Jednoznačně popisujeme kulturní a významný střed neznámé říše. Na antických mapách dále vidíme, že mezi Krétou a pevninou protější Libye je patrné mořské zúžení za tímto zúžením ( na východ) opravdu moře vypadá spíše jako záliv jak popisuje řecký filosof Platón. Tato oblast přesně odpovídá i tomu, že zde měly být národy ještě nepodrobeny jako bylo část Řecka a Egypt. Nakonec svoboda těchto zemí byla hlavní příčinou údajné války. (V popisu války Atlantis - Athény, od Platóna). 

[ ... ]V Našem moři.(Řekové, tak jmenovali Středomoří) ZA hranicemi Atlantis, uvnitř brány - řečené Héraklovy sloupy. [ ... ] (Platón) Zdejší část moře (mezi Krétou a Libyí) tvoří bránu, na východ a západ, ale i bránu do Řecka a k Egyptu. Dnes se nám zdá, že moře je zde dost široké ( okolo 300 km) na tvoření strategických míst jakou brána jistě byla. Ale pokud odečteme desítky metrů moře (až 120 m) od ostrova Kréty a to samé u protější pevniny, tento prostor se rázem mění na minimálně 250 km dlouhý průliv, kdy jeho součástí mohla být právě Kréta. Smysl to dává jednoznačný. Byla zde jistá hranice, která rozdělovala národy ZA a UVNITŘ mořského zálivu. Navíc za touto bránou (na západ) měla své území Atlantis a po potopení ostrova se tímto místem nedalo proplout, protože tam byl velký nános bahna. I u Sicilského průlivu máme takové obdobné místo, kde je moře stále velmi mělké a mořské dno vykazuje mnoho potopených přístavů, měst a hrází v celém okolí (při odečtení moře se nám zde vykresluje téměř pevninský most, který by spojoval dva světadíly). Jistá kontrola nad průplavem lodí zde musela být, jinak by v nekončících válkách o ostrovy a pevniny na kterých stály moderní přístavy bohatých národů nebyla možná žádná obrana. Po zániku této pomyslné Východní brány se zprávy o katastrofě rychle roznesly mezi severské a západní evropské národy, které následně podnikaly výpravy proti zemím za Héraklovými sloupy. A jak také vyplívá z historie později. Právě mořské národy z těchto stran postupně vyplenily vzácnou prastarou část východu. Protože žádná brána na východ již neexistovala. Po zřejmém zničení brány dalším zemětřesením nebyla již nikdy obnovena. Tato brána ve své době však musela mít velký smysl a plnila i úlohu jisté celnice a kontroly při vývozu zboží z této lodní křižovatky. Samozřejmostí se jeví i účel obranný. Hladina moře se však zvedla o tolik, že zřejmě další výstavba brány byla nereálná. Za touto východní branou byl překrásný svět ostrovů a přístavů jak jej známe z vyprávění. Kréta, Rhodos, Trója, Týr, Egypt, Alexandrie a snad ještě i Kyréna a celá Kyrénaika (oblast na východě Libye). Překrásné nadčasové chrámy plné soch v nadlidské velikosti. Monolitické chrámy podzemní města a stavby i tajemné pyramidy. Které lemovaly rozlehlé zahrady a parky plné zvěře, jezer a vodopádů. Jsou to místa zrození nejen bohů, ale i největších mudrců světa, které uznáváme do dnes. Právě v těchto místech se nachází i nám známé stavby, které byly vybrány jako Sedm divů světa. To vše se skrývalo za branami východu, které tvořily možná i Héraklovy sloupy.

Pokračování článku zde: Rhódský kolos byl stavbou podobnou Héraklovým sloupům?

Autor: Tým vyspělé civilizace ztracené v čase
Zdroj: vyspele-civilizace-ztracene-v-case

Sdíleno s laskavým svolením autora