Duchovní příčiny nemocí

Nemoc jako podaná ruka... znělo mi ráno v uších.
"To je ale filozofický nesmysl," byla první reakce mojí mysli.
"Jasně, co jiného by na to také mohla říct? Nemoc jako super dárek. Nemoc úžasná, do té doby, dokud ji nemáš!... To se to někomu povídá!"

Jenže když si dovolím jít dál. Za myšlenku. Za vnitřní nesouhlas. Tak tam hluboko uvnitř je poznání, že každá z nemocí nás nabádá ke změně.
Proklínané. Bolavé. Těžké. Ovšem často nutné změně.
Naše zvyky nás prostě drží a my nechceme pořád začínat znovu a znovu. Jenže život je věčná změna. Zrození a smrt. Neustálý koloběh, stejně jako po létě přijde zima. Změna je ve skutečnosti laskavá. Nezbytná.

Počátek každé nemoci předchází hmotu a vzniká na energetické úrovni. Stejně jako většina lidí, co znám, nepochybuje o tom, že náhody neexistují. Dnes již mnozí lidé nepochybují o tom, že nemoci vždy odrážejí neboli ukazují na vnitřní konflikt, nesoulad v nás.

Možná by tedy bylo přesnější napsat stručně jen příčiny nemocí.

Je pravdou, že znám také mnoho lidí, kteří když přijde bolest v krku, zalehnou pod peřinu s horkým čajem po ruce, rozhodnuti pořádně stonat, možná i trochu trucovat. V každém případě se nechtějí zabývat původem nemoci. Ani před, ani při, ani potom:)
Je to jejich volba a je úplně v pořádku.

Pojďme se ale podívat na ty, jež přeci jen ten důvod oslabení imunitního systému zajímá.

Zůstala bych u příkladné bolesti krku. Tu mnozí z nás považují za cosi "normálního" a běžně se s ní setkáváme.
I když věříme na energie, můžeme podléhat názoru, že na nás prostě "ten bacil" skočil a byl fakt silný, takže i když pečuji o své zdraví... prostě jsem ho chytila (nebo on chytil mne:))

Jenže mi se denno denně setkáváme s nespočtem bacilů, nástrah, virů a defacto nepředstavitelným počtem příležitostí onemocnět a někdy klidně i zemřít. Přesto ale většina z nás "vyvázne" nedotčena, zdráva.

Bolest v krku by se dala zobecnit, což dělám nerada, protože to není přesná diagnóza. Ale dá se říci, že většinou oblast krku souvisí s vyjadřováním a tedy bolest bývá spojena s nevyjádřeným, nevysloveným, nesouhlasným postojem. Například, když máme pocit, že někdo (druh, dcera, přítel) využívá naší dobroty a neřeknete mu to.

Neřekneme mu to ze strachu. Ať už nechceme rozepři, nebo se bojíme, že s námi přetrhá kontakt, odepře nám lásku, možnost vídat vnoučata, náležet k nějaké partě a díky tomu jezdit s fajn lidmi každý rok na vodu... možností je opravdu hodně.
To nevyjádření znamená, že podlehneme strachu. Představě "co kdyby". Uvěříme myšlenkám a zůstaneme "v hlavě". A tím se automaticky připravíme o sílu, tedy moc a vznikne nemoc.

Přitom dopředu nevíme, jaká by byla reakce. Předpokládáme, na základě předešlých událostí. Možná vstřícná a chápající! - ale my to přece víme:), neboť máme právě ty předchozí zkušenosti. Jakoby to byla statistika. Je to trochu začarovaný kruh.

Vybrala jsem bolest v krku, protože tam většinou dokážeme během týdne odstonat a uzdravit se. Nebývá to tak vážné.
Na škále nemocí podle závažnosti a délky trvání léčení, lze vidět, ostrost vnitřního konfliktu. Závažnost. Radikalizaci.

Vezmu teď jako příklad nemoc chronickou, třeba cukrovku. Doktor nám řekne, že je to onemocnění vážné, ale že se s ním dá žít dlouhá léta. Tato nemoc nás bude omezovat, ztíží nám život, ale zároveň nám dovolí, nezabývat se důvodem jejího vzniku, nechceme-li.
To slovo "chronické" to vyjadřuje. Alergie můžeme mít po celý život, stejně jako astma, ekzém nebo cokoliv jiného.

A pak jsou tady nemoci život ohrožující zcela zásadně. Rakovina například. Může se týkat kohokoliv z nás a mít nekonečně mnoho podob. A její diagnóza přímo říká, buď "to" v sobě změníš nebo zemřeš.
Jen "to" bývá u každého trochu něčím jiným. Při rozhovoru a nahlédnutí do života daného člověka je většinou vidět, o co se jedná. Navíc všichni někde tušíme, jaké jsou naše slabé stránky a vnitřní pozorovatel dobře ví, čeho se to týká.

V neposlední řadě je vidět například v horoskopu, kam by se daný člověk měl v inkarnaci posunout, čili jaké má životní poslaní a může se stát, že s tímto bojuje a nechce jít vpřed. Nemoc je projevem jeho rozhodnutí.
Osud, jako takový, může hrát také roli a jsou případy, kdy je nemoc projevením jeho karmy. Nastal správný čas, toto odžít.
To ale zdaleka není tak časté, jak bychom si mohli myslet. A samotný průběh léčení i délku trvání a utrpení lze velice často do značné míry ovlivnit.

Ač to možná není snadno představitelné, je přirozené být zdravý. Tento stav vyjadřuje rovnováhu všech aspektů života, hlavně naší vnitřní rovnováhu.
Mohu se nacházet kdekoli a dělat téměř cokoliv, důležité je, aby odstín mého života vyhovoval mě. Jeden ideální život neexistuje. Každá barva má své místo.

Společná linka žít a nechat žít je univerzální. 

Stejně jako je dobré si uvědomit, že na "něco" vlastně umřít musíme. Aspoň pro mysl většiny z nás.
Stáří bývá pokládáno za ideál, usnout a v klidu odejít. To by si přálo mnoho z nás.
Ovšem pokud náš odchod má nastat dříve, i samotný svět tomu musí pomoci.
Když jsem zmiňovala karmu, jestliže odchod má být rychlý, také akutní onemocnění, havárie anebo jiná nečekaná událost, jsou tohoto naplnění součástí.

Pokud je to jen trochu možné, přála bych nám všem, život s absencí bolesti a nemocí.
A jestliže přeci jen přijdou (a v našich končinách a čase je to pravděpodobné), potom nechť jsou co nejkratší a jejich průběh co nejúnosnější.

Děkuji, Silvia Skalová. www.skalacenter.com

Autor: Silvia Skalová
Zdroj: skalacenter

Sdíleno s laskavým svolením autora