Cesta ke hvězdám

Život je o mnoha pádech a  mnoha vzestupech. Asi každý z nás prožil v životě chvíle, kdy padnul doslova na kolena avšak i přesto vstal. Život nás vede někdy cestou pro nás velmi náročnou, avšak je to jen první pohled. Často nevidíme, co se za všemi našimi prožitými zkušenostmi skrývá. Jaké poklady nám tyto cesty a tyto zkoušky - tedy tyto Příležitosti, přinesly. 

Jako malá jsem se narodila s vysokou citlivostí. Avšak nevěděla jsem, co to znamená. Netušila jsem, že to tak nemá každý. Jako malá jsem cítila emoce všech lidí okolo mne, což mne velmi vnitřně zasahovalo a poznamenávalo. Netušila jsem, jaké emoce jsou mé, a jaké mi už nepatří. Netušila jsem, že to, co uvnitř prožívám mi mnohdy vůbec nepatří.

Také jsem prožila v dětství období, kdy jsem stále a stále brečela. Prostě pořád. když se mne rodiče ptali, proč bečím, nevěděla jsem. Skutečně jsem to nevěděla. Pláč skrze mne proudil jako jeden velký slzný potok, který se ne a ne zastavit. Když už rodiče nevěděli co se mnou, vzali mě k terapeutce, která jim měla poskytnout nějaké vyjádření pro to, proč neustále pláču a vlastně sama nikomu neřeknu proč. 

Však ani u téhle paní kinezioložky jsem nenašla odpovědi na svoje otázky. A nenalezli je ani mí rodiče. Paní terapeutka nakonec přivedla celou situaci až ke mne a ve snaze nalézt odpovědi na to, proč pořád brečím, se mne dotazovala, jaké situace v mém životě vyvolávají pláč..... A já byla v pasti. Vůbec jsem nevěděla. Vůbec jsem netušila, co jí na to říct. Jediné co jsem věděla bylo, že všichni po mne chtějí, ať jim nějakým způsobem rozumově vysvětlím můj pláč. Tato chvíle pro mne nebyla vůbec příjemná. V tu chvíli jsem jako dítě spatřila, že pro můj pláč, můj doslova vnitřní pláč, nikdo na tomto světě nenalezne odpověď. Ba co víc, jako malé dítě jsem věděla, že tento pláč je v tomto světě nežádoucí, neboť v lidech vyvolává otázky, rozpory ba co víc, mají jej za dětský rozmar.

A tak jsem se už cestou domů z terapie, kde mi již v autě bylo řečeno, že snad k té paní terapeutce už nebudeme muset jet, došlo, že není žádoucí, abych projevila své vnitřní prožívání navenek. A tímto začala má velká a dlouhá cesta potlačování sebe sama a svého vnitřního prožívání.

A proč toto píšu. 

Vím, že je mnoho lidí, kteří se již v dětství uzavřou svému pravému já. Potlačí jej jen a jen proto, protože projevovat svou pravost a přirozenost nepřineslo v okolí pochopení. Ba co víc, v okolí často přineslo akorát rozruch, odcizení, či doslova naštvání.

Tímto článkem chci poukázat na cestu mnoha z vás a mnoha za nás. Je to cesta, jak se z jednoho ošklivého káčátka jednou stane krásná labuť. Je to cesta nalezení svého pravého já a jeho projevení v tomto světě. 

A tak započala má cesta sebepopření, která měla však v dospělosti vést k jedinému. K opětovnému nalezení spojení se sebou samotnou a se svou skutečnou podstatou.

Život mně vedl mnoha náročnými lekcemi, byly to lekce náročné pro mne. Neříkám, že by byly náročné pro někoho jiného, neboť každý z nás má své vlastní prožívání. Byla to cesta, kdy jsem se potýkala s tím, že chci zapadnout do této společnosti a tohoto světa. Uvnitř jsem však vždy cítila, že jsem tak jiná a že nevím, jak to udělat, abych na tento svět skutečně zapadla, jako mí vrstevníci, jako mí spolužáci a jako mí blízcí. 

Uvnitř sebe jsem vždy cítila silné vedení, cítila jsem, že jsem na tomto světě pro (alespoň z mého pohledu) PRO MNE VELKÉ VĚCI. Cítila jsem, že v sobě mám mnohem víc, než co žiju. Cítila jsem, že dokážu mnohem víc, než jsem kdy dokázala. Tento vnitřní motor byl zároveň mou vnitřní silou, díky níž jsem nakonec překonala všechny nesnáze a nástrahy, které mi do života přišly. 

Nesnáze, které do mého života přicházely se projevovaly v mnoha oblastech mého života, přes vztahy, zdraví a poslání. 

Každá nesnáz měla však ve mě vytvořit jedno. Měla mě posunout dál a udělat ze mně opět více člověka, kterým jsem vždy byla. Každá tato záležitost ve mne měla probudit vnitřní sílu a odvahu činit odvážná rozhodnutí a doslova zvraty ve svém životě. 

Jen díky těmto zkušenostem jsem mohla postupně projít opět cestou návratu k sobě samé a ke své podstatě. Návratu ke své citlivosti, která se stala pro mne již nikoliv utrpením a něčím nepříjemným, avšak stala se pro mne zdrojem mnoha informací. Informací o sobě samé a o mém okolí. 

Postupně jsem se opět naučila odlišovat mé emoce a pocity od ostatních. Díky své citlivosti jsem se naučila chápat vnitřní pochody v jednotlivých lidech, protože jsem doslova mohla pocítit, co uvnitř sebe prožívají a jak se cítí. A to aniž by mi museli cokoliv říct. Postupně jsem byla také vedena cestou chránit si svou energii a co víc, nastavit si vnitřní hranice. 

Protože pravdou je, že většina vysoce citlivých lidí nemá a neumí si nastavit své vnitřní hranice. Je to z tohoto důvodu, že dokážeme pohlédnout až do nitra člověka a v nitru každého z nás se skrývá božskost, čistota, nevinnost a hlavně jeho vlastní pravda. Pro mnoho citlivých lidí tak bylo vždy těžké nastavit si hranice, neboť cítí, že lidé jsou uvnitř sebe stejnou božskou bytostí, jako oni sami. Že jsou však uvnitř něčím zlomení, poznamenáni a bolaví. Protože všechnu svoji nenávist, odpor, vzdor, posuzování, hodnocení, atd. vyjadřujeme ne protože bychom byli zlí, ale protože je uvnitř nás zraněné vnitřní dítě. To dítě, které bylo jako malé čisté a zbavené všech nánosů a masek a žilo v božské přítomnosti. 

Avšak i vysoce citliví lidé, stejně jako já jednou pochopí, že tu nejsou proto, aby chápali každého člověka na této planetě a aby jeho vnitřní zranění respektovali. I vysoce citliví lidé se dostanou do situací, kdy se musí naučit říkat NE a DOST, protože jen díky tomuto dokáží být opravdoví a plně respektovat cestu každého člověka v tomto světě. 

Je třeba si uvědomit, že na tento svět se narodili lidé, kteří si chtějí prožít a projít cestu útrapnou, a to i kdybyste jim tisíckrát ukazovali směr, který je provede lehkou cestou plnou radosti. Je třeba respektovat vůli všech, protože nikdy nevíte, proč si daná duše vybrala zažít zkušenosti jaké zrovna žije.

A tak mě cesta vedla postupně k opětovnému spojení se se sebou samotnou, vedla mě cestou umění říct ne a cestou nastavování si vnitřních hranic. Cesta mě vedla k tomu, že jsem já sama spatřila, jak se z ošklivého káčátka vyklubala krásná labuť a to jen tím, že přijala to, kým je. Bylo to tím, že pochopila, kým je. Pochopila, že není stejná jako ostatní, ale je výjimečná a jedinečná.

A stejně tak je k tomu veden každý jeden z vás. Protože každý z nás je výjimečný a jedinečný. Jsme úžasní lidé a každý může tomuto světu přinést mnoho nových zážitků, zkušeností, lásky a jedinečnosti.

A  tak mne má cesta zavedla opět domů, opět k sobě samé. 

Jakmile jsem se napojila na své bytí a svou duši, stal se ze mě jiný člověk. Stalo se ze mně to malé dítě, které obdivuje nádhery tohoto světa a které tak žasne nad vší tou krásou kolem.

Díky tomu, že jsem opět přijala samu sebe ve své plné celistvosti, dokázala jsem se stát průtokovým transformátorem pro příjem informací z jiých sfér. Napojila jsem se na svůj vesmírný domov, kdy kontakt s ním, ve mě vzbudil hluboké pocity vděčnosti, pokory a taaaak úžasné lásky, že to slovy nejde popsat.

Díky tomu, že jsem opět mohla projevit sama sebe a to se vším, co ke mně patří - jak už pozitivní vlastnosti, tak ty negativní, stala jsem se bytostí, která nalezla své poslání na tomto světě. 

Nyní už vím proč jsem tady. Stejně tak má tuto možnost objevit sám sebe, každý z vás. 

Jen jde o to se nikdy nevzdat. Berte všechny záležitosti do vašeho života vstupující jako velkou příležitost se opět posunout dál. Tato cesta dál znamená však jen a jen cestu BLÍŽ SÁM K SOBĚ. Ke svému vlastnímu já, ke svému pravému bytí.

A proto nyní vím, že veškeré slzy, které mnou v dětství doslova proudily, byly slzy všech bytostí tohoto světa, především mých rodičů. Byly to slzy smutku, zoufalství, slzy zklamání a hlubokého žalu. Tyto slzy mnou proudily, stejně jako transformátorem proudí elektřina. 

Nyní vím, že být transformátorem je dobré, jen má cesta mně naučila, jak sama sebe přijmout. 

Autor:Jana Havlaková

Zdroj:https://www.havlakovajana.cz/l/cesta-ke-hvezdam/

Sdíleno s laskavým svolením autora