Andělská pohlazení - Chamuel

Tento týden pod křídly archanděla Chamuela

Kavárnička
(příběh milovaného archanděla Chamuela)

Andělská růžová kavárnička lákala k posezení každého, kdo kolem ní prošel. Tentokrát vešel dovnitř zamračený muž s koženým kufříkem. „Dejte mi honem nějaké kafe,“ vyjekl netrpělivě.

„Na jakou máte chuť?“ zeptal se ho anděl s úsměvem.

„To je jedno, ale hlavně sebou hoďte. Nemám čas na zbytečné kecy.“

Anděl začal s přípravou kávy. „Ani se nezeptáte, kolik u nás káva stojí?“

„Kafe přece nemůže stát majlant, ne? V peněžence mám tolik peněz, že bych si mohl u vás kafe předplatit na měsíc dopředu.“

„U nás se ale za kávu neplatí penězi.“

„Co to je za nesmysl? Co tedy za něj chcete?“

„Vyprávějte mi o tom, proč a kdy naposledy se na vás někdo usmál,“ odpověděl anděl, opět s úsměvem.

„Vy jste se zbláznil, že jo? Proč bych měl vzpomínat, kdo se na mě naposledy šklebil? Lidi jsou šmejdi. Pokud se na vás usmějí, tak jen proto, aby vám vzápětí vrazili kudlu do zad!“ Muž popadl kufřík a mávnul rukou. „Co já vlastně dělám na takovým pitomým místě?“

Muž vyrazil ke vchodu, kde málem vrazil do ženy s pivoňkami. Vynadal i ji: „Nemůžete dávat pozor, ženská bláznivá?“ A poté zmizel. Žena položila krásnou kytici na stůl. „To je krása, viďte?“

Anděl se usmál a ocenil nádheru pivoněk.

„Máte to tu moc hezké. Útulné. Pivoňka by sem hodila, nechcete jednu?“

Anděl s úsměvem přijal kytičku, načež se rozhovor stočil stejným směrem jako v předchozím případě.

„Kdo a kdy se na mě naposledy usmál?“ překvapeně opakovala žena, a po chviličce odpověděla. „No přece vy. Hned několikrát.“ To anděla na chvilku zaskočilo. Nestávalo se mu často, aby si zákazníci všimli, že se na ně usmívá.

„No a předtím… Ráno jsem potkala kamarádku, a ta mi s úsměvem vyprávěla, že její synek dostal ve škole první jedničku. S prodavačkou v pekařství jsme se museli usmívat, když jsme si vyprávěli, jak umí naše kočičky rošťačit. V obchodě s květinami se usmívali všichni. Každý z nás měl radost z toho, že si domů nese krásnou kytičku. No, a než jsem vstoupila sem, usmála se na mě paní, co krmila vrabčáky a její pejsek na ně vykuleně koukal s hlavou na stranu. Prosím vás, v tak krásný den, kdo by se neusmíval?“

Anděl nalil do šálku lahodnou voňavou kávu a s úsměvem postavil šálek před ženu. „Vítejte v kavárničce andělských úsměvů.“

Den bez úsměvu je ten nejchudší den. Kolem nás je hodně důvodů k úsměvů, stačí je chtít vidět.

Milovaný archanděli Chamueli, s láskou ti posílám radostné objetí a poděkování, že každičký den je možné najít důvod k úsměvu. Slibuji, že budu i já budu rozdávat úsměvy, kdykoliv je to možné.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora