Andělská pohlazení - Chamuel II

Tento týden pod křídly archanděla Chamuela

Kočka od anděla
(příběh milovaného archanděla Chamuela)

Velký černobílý kocour seděl na křišťálové skále vedle archanděla Chamuela a naříkal. „Žil jsem s mou milovanou rodinou přes dvacet let. Teď jsem se vrátil sem domů, abych tady na ně počkal, oni to se z toho doteďka nevzpamatovali. Útulku se vyhýbají, a přitom právě tam jsme se našli.“

„Stal ses členem rodiny a moc je to bolelo.“

„Mohou ale zachránit další kočku. Ta se stane zase členem rodiny a pak budeme ještě větší rodina a…“ kocour zvedl hlavičku k Chamuelovi. „Anděli, poraď mně, co mám dělat. Jak je mám zavést k útulku, aby si tam vybrali další kočku nebo kocoura?“

„Když tam nechtějí jít, určitě se ti to nepodaří je tam zavést.“

„Chamueli!“

„Musíš jim poslat kočku do života ty. Víš, kolik koček na Zemi potřebuje pomoc? Vyber si jednu a pak uvidíme.“

***

Žena kráčela po cestičce na okraji města, když v tom zaslechla mňoukavé naříkání. Po pár krocích uviděla na zemi ležet rezatou kočičku. Byla vyhublá, třásla se a pacičku měla nepřirozené zkroucenou.

Nad ní stál archanděl Chamuel. Ve svém andělském srdci poznal, že tahle kočka s něžným srdíčkem není určená pro venkovní drsný život. Posypal jí kožíšek andělským práškem.

„Počkej, zlatíčko, já tě tady nenechám,“ žena sáhla po mobilu. Když dokončila telefonát, řekla jí: „Manžel přijede a zavezeme tě do útulku.“

Žena sáhla na kočičí kožíšek a v tom jí zasáhla vlna emocí. Vnitřní hlas se jí na něco zeptal a ona se rozbrečela. „Protože to pak tak bolí, když odejdete…“

Jakýsi vnitřní hlas naléhal.

Dívala se na kočku: „Nenechám tě v tom, ale už nechci žádné zvíře. Hlavně žádnou kočku.“

Kočka se na ní podívala a….

***

Žena otevřela sáček s pamlsky. Přesně před třemi lety našla na cestě u města tuhle ryšavou princeznu. V rodině jí dali jméno Elsa, protože ta její uličnická povaha a hlavně útoky na záclony připomínaly slavnou lvici. A po půl roce přišla Andělka, šedivá chundelatá kočička z útulku, která už není žádná mladice, a tak do domova vnesla andělský klid. Před pěti měsíci k nim dostal tenhle černobílý kocour Ares, který jako by vypadl z oka tomu, který jim jako první ukázal, jak krásná je kočičí láska.

Žena se šťastně podívala na oči upřené na sáček s oblíbenými pamlsky. Vrátilo se k nim štěstí.

Stejně tak jejich černobílý kocour s andělskými křídly, který sem pozval archanděla Chamuela, aby mu hrdě ukazoval, jak velkou má rodinu.

Nikdy svá zvířátka vlastně neztratíme. Jsou s námi a každé si přeje, abychom dali domov některému dalšímu. Vždyť čím více lásky dáme, tím více jí získáme. Tím větší láskyplnou rodinu máme.

Milovaný archanděli Chamueli, díky za to, že mi pomáháš nacházet na mé životní cestě lásku a štěstí. Vždy si budu vážit a vždy budu vděčný/vděčná za to, kolik dobrého je v mém životě.

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora