Adventní přípravy

Každý rok se netěším na Vánoce, jelikož už není pro koho dělat dětská překvapení. Děti už jsou dospělé. Z čeho se však těším, je, že svět na chvíli koncem roku zvolní, mysl tolik nekmitá od jedné činnosti ke druhé. Je čas na rodinu, přátele i sebe.

Každý rok se těším z celé adventní doby. Miluji přípravy v podobě dekorace domu, psaní klasických vánočních pohlednic a myslím na to, co by mé blízké nejvíc potěšilo.

Těším se z doby, kdy obnovujeme vitální sílu a uvolňujeme se do vnitřní svobody.

Ačkoliv doma praktikuji duševní hygienu, nejde to tak jednoduše, přirozeně a samo jako v přírodě. Proto velmi doporučuji pobývat i v zimě v přírodě, protože Duch prostoru nikdy nespí a příroda má pro nás v zásobě hodně milých překvapení. 

Organismus a psychika reagují na změnu prostředí okamžitě. 

Však jste to někteří se mnou při MEDITAČNÍM PUTOVÁNÍ Alpskou stezkou zažili.

Přátelé, putujme adventní dobou laskavě k sobě samým s jasnou myslí, klidem v srdci, ať vitální síla v těle zůstává při vás.

Při jedné z předešlých procházek lesem jsem obdržela úžasné vzkazy v podobě poselství od přírody: Matky Země a Vědomí prostoru.

Jdi s očima otevřenýma, sundej klapky z uší, otevři srdce a vnímej.

Vždy, když vcházím do prostoru lesa, pozdravím jeho strážce a přivítám se s Duchem prostoru (Génius Loci).

Listy ze stromů padají k zemi, jaká úžasná podívaná.

Uprostřed přírodního představení za zvuku ševelení stromů a zpěvu ptáků odevzdává mysl vládu. Roli přebírá vnitřní pozorovatel, krok za krokem pokorně zpomaluji, když v tom vidím, že se na barevném koberci lesa třpytí vzkaz v podobě BÍLÉHO LISTU:

„Neboj se být takovou, jaká jsi, jiná než ostatní. Neboj se myslet něco jiného než ostatní. Nemusíš věřit tomu, co okolí říká, zvyklí že by měli všichni říkat to stejné. 

Buď takovou jaká jsi, výjimečná uprostřed všeho“.

Je více výjimečných lidí, jen si to uvnitř sebe mnoho z nich ještě neuvědomuje, jelikož vidí povrch řídící se podvědomou myslí.

Řešení: jdi cestou k Vědomí sebe *Duši".

Cesta od mysli k Lásce.

Neděle adventní NADĚJE

Po úžasné procházce lesem se vracím domů, těším se s dobře vykonaných příprav na adventní dobu a z nově načerpané energie.

U dveří mě vítá náš roční pejsek. Vrtí ocáskem na znamení, že je rád, že jsem se vrátila.

U adventního věnce čeká dcera, cítím napětí v prostoru. Na stole leží součástky věnce. Snažím se v momentě přijít na to, co se děje?

"Mami, Fred si hrál s věncem!" hlásí dcera.

"Neboj, než jsi přišla, koupili jsme nové ptáčky a nějaké dekorace navíc".

Popadl mě vztek. Kdybych byla svědkem jeho hry v podobě testování nové hračky (adventního věnce na stole), protože nová věc přece stojí za přezkoumání?, dostal by opravdu vylágoš, na který se nezapomíná. Ale co chcete po ročním štěněti, když vše nové je hodno prozkoumání někdy až na dřeň té věci?

Uvažuji v nitru: Hmm, vesmír asi čeká, jak na to budu reagovat? 

Všechny situace jsou tu přece od toho, abychom vědomě sami určili, které emoce propůjčíme reakcím. 

Vztek mě v tu chvíli přechází. Vnímám v sobě úroveň vědomí neutrality, ze které vyvozuji myšlenkové závěry: Co je dobré na té situaci. 

Pochválila jsem dceru, že tak rychle zareagovala, protože ví, jakou radost jsem měla z nového věnce, o kterém jsem prohlásila, že je nejhezčí za všechny minulé roky. A taky, že zachránila psa od vzteklých reakcí jeho páníčků. 

Když totiž chceme poučit štěně či dítě, které se teprve učí rozlišovat, co se smí či nesmí, musí se chytit přímo při činu, pak bude jistě vědět, o co jde a zapamatuje si to. Dát psovi za vyučenou v momentě, kdy vítá páníčka u vchodu, by nesouviselo se zničenou výzdobou adventního věnce, nýbrž by se mohl ocitnout ve zmatku, co je špatného na tom, že radostně vítám někoho, koho mám rád?

V den dokončení příprav na advent mi sice bylo velmi líto, že se toho moje děti letos neúčastnily. Nejmladší z dospělých dcer se ale v pravý moment objevila.

Společná nedělní adventní večeře u jednoho stolu proběhla v Naději, že VŠE NAKONEC DOBŘE DOPADNE. 

A to samé zvěstuji i vám milí klienti a přátelé.

Do konce roku 2024 zbývá několik dní, tak ať je prožijete v Naději. Jestli se vyskytujete ve šlamastice, vždy je tu někdo, kdo vám posvítí na cestu v podobě laskavé komunikace nebo činu.

V ReGENeračním studiu v Troubsku u Brna podporuji klienty, aby našli na své cestě východisko v situacích, ve kterých uvízli v bezmoci myslíc, že není naděje na záchranu či nápravu. Avšak NADĚJE je VŽDY, stejně tak víra, že je tu něco nebo někdo, kdo ukáže cestu k vašemu vědomí o tom, že existuje láska, která ukáže cestu, že stojí za to pokračovat…

OK 2024 🍀

www.morezivota.cz

Autor: Oldřiška Kališová