Advent a Vánoce

Doba čtení 4 minuty

Ano, to, co nám předhazují obchodníci, nenažraní supi, sluhové komerce už od září, je TU! Adventní čas a Vánoce. Někým milované, jiným zatracované. Pro mne čas zimního slunovratu, ticha a odpočinku přírody. Vánoce a Štědrý den mi nijak zvlášť nevadí, i když jejich význam je dnes úplně jinde (začíná se ukazovat a vědecky dokazovat, že Ježíš se nenarodil 24.prosince, ale v březnu).

Já je vnímám jako období klidu, společnosti rodiny a zamyšlení se před koncem roku. Vzpomínky z dětství na tyhle krásné svátky mi nedají smýšlet jinak. Jsem staromódní, miluji tradice. Jejich udržováním a opakováním si zas a znova prožívám tu krásu z dětství. Vůni jehličí, cukroví, štrůdlu se skořicí, totální přežrání i věčné dohady táty s mámou. Mráz, co štípe do tváří, zmrzlé uši, protože jsem nechtěla nosit čepici, páč čarodějky nesnesou spoutání svých vlasů. Taky vůni kadidla v kostele a blikající svíčky u dědy na hřbitově. Jsem asi jedna z mála čarodějnic, kterým nevadí kostel a pobyt v něm. Buď je to od ostatních falešná póza (říkají, že se tam dusí, dokonce mají chuť zvracet a podobné řeči vedou), anebo mě církev nikdy nedala upálit! Já totiž naopak klid kostelů miluji. Často je navštěvuji, nejen o adventu. Ovšem nehledám, co praktikující křesťané. A nelze se divit, jelikož mnoho kostelů je postaveno na místech bývalých pohanských svatyň a obřadišť, jež jsou energeticky pozitivní a významná. Miluji atmosféru těchto nádherných staveb. Když usednu, mnohdy cítím duše zde přítomné a vidím mocné příběhy lidí, které se zde odehrály. Obdivuji architekturu i výzdobu (miluji zvláště na ornamenty, nádherné obrazy a sochy bohaté baroko) těchto svatostánků po celém světě. V některých, například v Bazilice sv. Prokopa v Třebíči, je jedno magické místo (lidé se ho bojí) na které, když si člověk stoupne, ocitne se v alfa-stavu. Jde o úžasný zážitek. Samozřejmě to dokážou jen vyvolení. Nebo Chrám Nalezení sv. Kříže v Litomyšli, kde ve zdejší kryptě je časová smyčka. A tak bych mohla pokračovat dál a dál, ale vrátím se k adventu a Vánocím. Mám pocit, že každý přece musí znát jejich prapůvod. Jenže vím, že tomu tak zdaleka není, proto pár věcí připomenu.

Keltové slavili Alban Arthuan (Artušovo světlo) 21. prosince. Byly to oslavy konce roku (zimní slunovrat) a příslib příchodu Slunce. Tento den Samhain uznává porážku. Sklání se před sílou světla, přesto že zatím jen opatrně ustupuje. V temnotě, hluboko v zemi, porodí bohyně Cernunnovi, v nejtěžší ze všech hodin, dítě-syna Belena. První sluneční paprsky začínají protínat temnotu a chystají se oplodnit semena ležící pod plachtou zimy a sněhu. Dny se začínají pomalu prodlužovat. Slavnosti zimního slunovratu se slavily 12 nocí, vždy od 21. prosince do konce roku, (křesťané převzali těch 12 nocí mezi narozením a zjevením Páně, tak zvané „Svaté noci“). Keltové svá obydlí zdobili jmelím, břečťanem a cesmínou. Domů se přinášeli vždy zelené smrky nebo jedle a s nimi přicházeli duchové lesa žijící na stromku samém. Stromky se pak obřadně zdobily, aby se duchové mohli nasytit (ano právě proto máme dnes ta šíleně blikající monstra). Na jejich špičku, jako uzemnění sil, se používala, a dodnes používá, pěticípá hvězda (pentagram) – symbol pěti živlů, štěstí a nejvyšší ochrany. Lidé jedli, pili, zpívali a tančili na počest bohyně Přírody a Cernunna. Po celých 12 nocí! Dům se vykuřoval jalovcem, pelyňkem či jedlovou smolou pro ochranu a očistu. To vše pro příchod Slunečního dítěte (dnes Jezulátka). Církev vše hlavní přebrala, poupravila, a ejhle, máme tu Vánoce a Štědrý den! Jedny bohy nahradila jinými a… no vždyť to znáte – „Každej chvilku tahá pilku".Dnes obchodní domy, e-shopy, komerce a mnohdy naprosto nadbytečná spotřeba všeho nahradily původní bohy! To jen ve zkratce.

Já si tyhle svátky užiji po svém, ale velmi tradičně. Jen se budu co nejvíce snažit vyhnout "ústavům pro choromyslné", ergo nákupním centrům. Určitě navštívím vánoční trhy, les, kostel, divadlo a nějakou pěknou galerii. Také koncert vážné hudby, a zase nejlépe v kostele, hlavně kvůli jedinečné akustice, kdy tóny varhan a zpěv koled dokáží rozvibrovat jemným vzrušením každou buňku mého zimou zkřehlého těla i jemně, chápavě pohladit na duši. Upeču cukroví a… zase, jako ostatně každoročně, budu nadávat, že mi ho žerou ještě horký! Přejím se kapra a rybí polívky. Vykonám soukromý rituál pro hojnost a plný život (jediný, který dělám pro sebe). Půjdu na půlnoční a budu rozjímat. A taky se smát, brečet a milovat! Udělejte to taky. Nebo… jak jen chcete. Hlavně ať jste šťastní a ať je vám fajn!

P.S. No a pak budu zase nadávat, proč jsem se s tím cukrovím pekla, když to nikdo neže… Taky to tak máte, že jo

S úctou vaše Kirké čarodějnice

Autor: Kirké Vědma
Zdroj: FB Kirké Vědma

Sdíleno s laskavým svolením autora