Víte,kdo a jaká skutečně jste?

Vždy říkám, že můj nynější život se rozdělil na dva: před rozvodem a po rozvodu. Dnešní článek přiblíží mé dřívější chování - tedy před rozvodem - také přístup k ostatním, popíše můj štít s nápisem nepřemožitelná a zároveň jistou cestu k naprostému psychickému i fyzickému vyčerpání. Avšak našla jsem cestu, jak z toho ven, jak přijít na to, kdo jsem, což je taktéž popsáno níže.
Tedy nutno podotknout, že jsem vyrůstala v prostředí, kde se až na výjimky neplakalo, docela dosti se křičelo a vždy a ve všem bylo cítit všudypřítomné ego. Moje máma je znamením býk i můj nevlastní otec je znamením býk. Komunikace byla vždy na můj vkus taková tvrdá, studená. Nemám v paměti obrázek, kdy by se rodiče objali, pohladili nebo si říkali vlídná slova. Ať chcete nebo ne, takovéto prostředí vás každopádně ovlivní. 
V předchozích článcích jsem již popisovala, jak jsem se chovala směrem k otčímovi, že jsem si podbízením chtěla získat jeho lásku. U mámy jsem zase přihlížela tomu, jak dělá, jakoby jí vlastně nic nevadilo - to, že se jí někdy posmívá, přehlíží její přednosti, vtipkuje na její konto, omezuje její koníčky a zakazuje její přátelé. Vždy si držela masku a pózu skálopevné ženy a když se už něco hodně kumulovalo, propukala hádka s takovým řevem a takovou dávkou neúcty, že jsem to častokrát neuměla vůbec zpracovat.
A tak jsem si udělala v sobě taktéž ochranu, raději preventivně: nedovolím nikomu, aby mi ublížil, slovem nebo činem. A zároveň mě nic neskolí, v žádném případě neukážu nikomu svou slabinu, protože by toho ihned využil a použil proti mně. 
Tento přístup měl za následek, že nikdo neměl možnost mě poznat, mě pravdivou a také mě tento ochranný “krunýř” stál velmi mnoho energie. A to nebylo to jediné.
Ani Já sama jsem nevěděla, jaká vlastně jsem. Doma jsme nemluvili o svých pocitech, snech, potřebách. 
S tímto svým přístupem jsem “chodila světem” a chtěla ve všech směrech obstát. Dalo se to, ale protože mi to nebylo vlastní a přirozené, bylo to fakt vyčerpávající.
Až tedy zmíněný rozvod udělal tomuto životnímu tonusu konec. Jak jsem plakala a jak to bolelo, vše se uvolnilo, otevřelo se mé pravé Já, spadly masky, pózy a iluze. A mohla jsem tak začít zjišťovat, kdo skutečně jsem. 
Pokud se i vy bráníte proplakat se nějakou situací, probolet se určitou fází vašeho života, vřele doporučuji nedělat to a jit do ryzích emocí. Je to absolutně léčivé, uvolňující. Je to velmi efektivní způsob psychohygieny.
No tedy, šla jsem na to od lesa, nejprve jsem si oddělila své role: žena, manželka, maminka, dcera, podnikatelka, paní domu.
Každou roli jsem začala definovat - psala jsem si to na papír. A to bylo vážně skvělé. Psala jsem vše na papír bez vnějšího ovlivňování, bez toho, aniž by mě někdo nebo něco rušilo. 
Když jsem si udělala sama v sobě jasno, kdo jsem jako žena, kdo jsem jako maminka, manželka a tak dále, napsala jsem, co chci v těchto rolích prožívat do budoucna, do dalších dnů. Jako maminka být pevnou a stabilní kotvou svým dětem například, jako žena chovat se spontánně - plakat, když to tak cítím, odpočívat, když to tak budu potřebovat. Jako paní domu být hostitelkou vřelých přátel a vřelé části rodiny, nikoli přijímat všechny a přetvařovat se.
Toto ujasnění a stanovení si rolí take určilo mé hranice, přes které nepustím dalšího člověka přejít. Naučila jsem se říkat NE. Přestala jsem se porovnávat s jinými ženami a přestala jsem se vyčerpávat. 
Už mě nevyčerpávalo přetvařování, přemýšlení, zda bylo správně to anebo tamto, jak ještě stihnu toto, když jsem zase neuměla říct ne a teď jedu opět na krev. Jak budu vysvětlovat tohle nebo tamto.
Ta rozbouřená hladina se uklidnila a já našla klid. A v takovém klidu toho pak nejvíc slyšíte a nasloucháte, nasloucháte sobě.
A jaká jste Vy?  

S láskou a úctou Kateřina Vyšehradská

Autor: Kateřina Vyšehradská
Zdroj: www.kucharka-zivota.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora