Veronika Wildová, Kapitola 21 - Špagety (z Ellori, příběh Duše)

Předchozí kapitola zde: Kapitola 20 - Plány (z Ellori, příběh Duše)

Ellori v pracovně profesoa Bu zuřivě zuřivě psala poznámky ke své příští inkarnaci na Gaie.

“Pamatuju si, když jsem na Portálu na Gaie trávila ve Splynutí s Božstvím hromady času. A nudila jsem se. Co když rozpoznám svoji úplnost, a ukoušu se potom nudou?” 

“Vidíš? To je jedna z myšlenek, které tě po probuzení opustí. Navíc tam nejdeš jen pro své vlastní probuzení. Staneš se opět součástí národa Peeple. Tvoje vědomí pomůže povznést místní realitu. Když uzdravíš své zlomené srdce a dojdeš probuzení, přineseš tento otisk, tuto verzi reality, i všem ostatním bytostem.”

“Takže abych mohla zažít uzdravení, odpuštění a probuzení, musím si pro první část svého života vybrat zraňující zkušenosti.” 

Bu se zamyslel. “Vlastně ano, bude to to nejrychlejší a nejvíc efektivní. Prostor pro rozvoj v nezatížené laskavosti nastane až po roce 2000, a tipuju, že chceš zažít ještě devadesátá léta.” 

“Proč bych chtěla zažít ještě devadesátá léta a naplánovat si kupu zranění? To jsem taková masochistka?” 

Ellori se dívala na kvantové klubko, které jako na povel ukázalo několik životů, ve kterých si v různých tělech užívala být v submisivní roli.

“Aha, to vypadá, že jsem.” 

“To byly jen některé tvé verze,” řekl Bu. “Nezapomínej, že máš za sebou minimálně třicet životů různých tyranů, vrahů a válečných zločinců.” 

“Řekni Bu, to jsem tady během minulých plánovacích sezení pila čaj a plánovala si, že v příští inakranci budu tyran?” 

“Chtěla sis vyzkoušet jaké to je. Tady nejsou žádné soudy. Žádná volba tu není hodnocena jako dobrá nebo špatná. Chtěla jsi pochopit, zda tě velitel Muaru zabil a cítil k tobě stále lásku, nebo byl veskrze bez srdce.” 

“To mě tedy musel pořádně namíchnout, tehdy na planetě Lio.” 

“Vypadá to tak.” 

Ellori se dlouze nadechla. 

“Takže v tomhle životě nemusím být tyran. Stačí si naplánovat citově nedostupného otce, nechat si trochu ublížit na střední škole, a jsme vyřízení?” 

“Ještě by se ti hodila nějaká deprese a hluboký pocit nedostatečnosti. Aby jsi v těle bytosti Peeple musela napnout síly a tyto energie rozpoznat a propustit. Už nepotřebuješ válečné vřavy, ty už máš překonané. Teď bude tvým největším vítězstvím rozpoznat vnitřní sabotérské energie a naučit se je milovat. A nebrat vážně.”

“Já si to opravdu nedělám jednoduchý, co?” 

“Ale neboj se. V patnácti bys mohla začít uzdravovat své tělo energeticky, a ve dvaceti i skrze přesvědčení. Kolem třiceti by sis mohla začít vzpomínat na realitu Duše.” 

“Když jsem si v patnáctém století na Gaie vzpomněla na realitu Duše, skončilo to doživotím v exilu, mimo moji vesnici.” 

“To už je minulost. Teď si můžeš na Gaie vzpomenout, a dokonce si z toho udělat povolání.” 

Ellori se zamyslela. 

“A tak dobře, citově nedostupný otec by mohl být. Ale chci umělecké geny. A chci velmi citlivou, empatickou a milující matku, aby se to nějak vyrovnalo.” 

“Máš to mít.” 

“A velitele Muaru už asi nemusím potkávat, co?” 

“Už by to pro tebe teď nemělo smysl. Na planetě Lio jsi byla v těle Arkturiánské kněžky. Tvé kapacity vnímat, milovat i ničit byly oproti tělu Peeple mnohonásobně vyšší. Ale mohla by sis naplánovat zážitky, které v tobě vyvolají stejné pocity a přesvědčení, jako vyvolával on. A zároveň příležitost rozpoznat, že všechna ta přesvědčení se ozývají zevnitř, a zevnitř je také uzdravit.” 

“To zní jako nechutná spousta práce.” 

“To bude. Pro tvé pozemské tělo rozhodně.” 

“Nevím, proč bych to celé měla dělat. Když jsem cestovala po okruzích páté dimenze a navštěvovala přátele po celém vesmíru, inkarnace se zdála jako příjemné zpestření. Teď mi připadá, že jsem se upsala k životu plnému dřiny.” 

“Na druhou stranu…” Bu otočil několik stránek poznámkového bloku. Ellori napjatě čekala. 

“Na druhou stranu co?” 

“Špagety s rajčatovou omáčkou a sýrem!” Bu zajásal a zatočil tužkou ve vzduchu. 

“Coo?” 

“Špagety se sýrem, výhled na hory a romantické komedie! Spousta smíchu s přáteli, objevování krásy vlastního těla a tlačítkové telefony! Různé druhy léčivých modalit a terapií!” 

“Ale za ty terapie utratim spoustu peněz, který nebudu mít.” 

“Časem budeš mít peníze, jen se s nimi musíš naučit zacházet,” kontroval Bu. Pak mu došlo, že možná zmínil příliš, a rychle právě napsanou poznámku smazal. 

“Ale deprese a nedostatečnost?” 

“Ale zpívání a tanec, obdivování krásných věcí, drbání psa za uchem…” 

Ellori začínala cítit dojetí. Pamatovala si, jaké to je, drbat psa za uchem. Ve fyzickém těle,  jaké bylo dostupné na Gaie, to byl mimořádně roztomilý zážitek. 

“Ale nekonečné léčení vlastního nitra, braní si věcí osobně, stálé pochybování…” zkusila oponovat profesorovi. 

“Ale první prožitek odpuštění! První uvědomění si, kolik lásky můžeš k někomu cítit! První opravdu extatický orgasmický zážitek!”

Ellori se pochybovačně dívala na hologram planety Gaia, který ovíjelo kvantové klubko jejích vzpomínek. 

“Ale… strach ze smrti. Bolest z odchodu tvých blízkých. Zapomnění na to, kým jsi, a že o ně ve skutečnosti nepřicházíš. Hluboký pocit oddělenosti.” 

“Ale ten zážitek, když se potom probudíš! Když si uvědomíš, kdo JSI, a tvoje kapacita milovat se v jednom okamžiku rozšíří na nekonečno!” 

Ellori už docházely argumenty. 

“Dobře, Bu. Ale pojedu na zmrzlinu a pizzu do Itálie” 

“Máš to mít.” 

“A nadýchat se čerstvého vzduchu do Norska.” 

“Píšu si.” 

Ellori už stála u hologramu planety, jakoby to byl globus. Navigační kabátek na jejím světelném těle zesiloval všechny energie, které bylo možné na Gaie zažít.

“A taky chci zažít létání. Chci letět do Spojených států. A chci si zkusit podnikat. A chci kamarádky. Půjde tam i Kiaa?” 

“Ano. Má to v plánu.” 

“Dobře. A chci orgasmické zážitky. A chci… no…” 

“No?” 

“Já nevím, jestli tam chci, Bu.” Ellori si byla vědoma i vší energie bolesti a strachu, kterou bylo možné na Gaie cítit s velkou intenzitou a pocitem skutečnosti. 

“Je to jen na okamžik, Ellori. Zhruba devadesát pozemských let. Ani si nevšimneš, a jsi zpátky.” 

“Proč mě tam Božství chce? K čemu mu tam budu?” 

“Jen málokdo si užívá špagety se sýrem tak, jako ty. Energie užívání je strašně důležitá!” 

“Profesore, vážně!” 

“Když budeš chtít, můžeš pomáhat ostatním vzpomenout si.” 

“Noo, dobře.” 

“Bude to bezva, uvidíš,” jásal Bu. Ellori měla podezření, že profesor dostává od Božství nějaké body navíc za každou zkušenou duši, kterou upíše k inkarnaci na Gaie. 

“No a co tam máme dál, Bu?” 

“Teď si chvilku odpočiň, čeká tě setkání s Tvými inkarnačními souputníky.” 

Pokračování: Kapitola 22. - Setkání

Autor: Veronika Wildová
Web: veronikaheavenwithin.com

Sdíleno s laskavým svolením autora