Zvířata

U každého článku vždy ráda uvádím: Nepřipadám si jako „lídr“, který si myslí, že takhle to píšu a takhle to je. Poznávám a učím se, jako vy všichni. A přitom se ráda s ostatními dělím o své zkušenosti. Mám jich dost, neboť jsem měla štěstí na lidi, kteří mě navedli na správnou cestu. Před několika lety se v mých meditacích objevil můj duchovní učitel. Je z mé hvězdné rodiny, a ačkoliv on se nikdy neinkarnoval na Zem, jako mistr umí mi posílat myšlenky, které mi nesmírně pomáhají. 

Dnešní téma je o zvířatech. Již několikrát se mi stalo, že se mě někdo zeptal, co má dělat, když mu nějaká (třeba i velmi známá) filozofie nesedí. A tak jsem v meditacích posbírala tyto myšlenky. 

Z mých meditací:

Každé zvíře je jedinečná bytost se svobodnou vůlí. Jako všechno, nad čím chceš dumat z hlediska Vesmíru, i tady jde o komplexní téma. Například plazi, obojživelníci a hmyz jsou z tak vzdálených vesmírů, že nejde jejich filozofii bytí a třeba i pocity až tak moc srovnávat se zvířecími bytostmi, které patří do našeho vesmíru a našich dimenzí.  

Každé zvíře má duši, která si svobodně vybírá, jakým vývojem chce projít. Proto existují různé filozofie i v tomto tématu. Neber ale nyní v úvahu to, co se bohužel stalo na zemi. Zde zlo opravdu zvířata na nějaký čas hodně poškodilo. 

Zvířata posilují jako průvodci a ochránci vše dobré. Proto zlo muselo oddělit lidi a zvířata. Lidem se podsunula filozofie, že zvířata jsou méněcenná, že nemají duši a pokud jim někdo duši neupřel, byla to jen nějaká kolektivní. A věda to dovršila tím, že zvířata – a zejména jejich utrpení – popsala jen jako živé „věci“ s instinkty. 

Teď se vše vrací ke své Boží přirozenosti. Všechno bylo stvořeno z lásky a všechno do ní patří. Duše lidí, zvířat, ale i všeho v přírodě náleží k sobě. Zvířata se dostávají do své přirozené pozice. 

Vím, jak bolestivě bereš utrpení zvířat a nyní ti vyjevím něco, co sice není to nic utěšujícího, ale chci, abys to věděla. Když jsou již nyní všude informace a „probuzení“ lidé posilují pozici zvířat, karmické zákony se staly – ty bys řekla – přísnější. Samozřejmě že i dříve byly karmické zákony, ale na Zemi bylo takové neznámo, že Vesmír k tomu přihlédl. 

Symbolicky ti to ukážu na příkladu. V minulosti člověk mlátil koně při zapřahání do vozu, utopil koťata, nakopl psa… a pak se duše vrátila a zhrozila se, ale symbolicky řečeno, mohla říct: já jsem nevěděl, že to jsou stejné bytosti jako já. Teď se to ví. A „výmluvy“ už nepomohou. Každá duše nemusí být napojená na zvířata a nemusí je milovat, ale už se ví, že cítí bolest jako člověk. Takže duše lidí, kteří ubližují zvířatům, už nemají „výmluvu“. Karmické zákony budou žádat mnohem větší nápravu. A věř mi, neumíš si ani představit, co duše prožívá, když si „vidí“ co prováděla zvířatům. 

Vraťme se ke zvířatům. Mnohdy ses divila, jak to že existují různé filozofie a někdy jsem cítil, že se zlobíš, protože ty cítíš něco jiného. Pak tě hned myšlenky vedly směrem: ale tahle filozofie je přece známá, takže musí mít pravdu. Ne, nemusí, ale může. Každý člověk (či skupina) vytvoří takovou víru, jak se cítí napojený na zvířata.

Pokud někdo prohlašuje, že zvířata nemají svou jedinečnou duši, ale jen jakousi kolektivní, není napojený na zvířata, ale jen na jejich společnou podstatu. 

Každý druh zvířete někde vznikl. Pokud zvíře neví, co by ještě chtělo se svým vývojem udělat, vrátí se „tam“. Má spoustu možností a času rozhodovat se.

Ti, kteří věří, že se třeba kočka vrátí v dalším životě jako pes nebo kůň jako kočka… prostě filozofie, která uvádí, že zvířecí duše mění „druhy těl“, kam se vtělí. Tito lidé jsou spojení se zvířaty, která se sice nerozhodla, ale už se chtějí posunout dál. Chtějí si vyzkoušet, zda se jejich duše cítí lépe v jiné podstatě. Zní to zmateně, ale ve skutečnosti je to jednoduché. Každá duše je tulákem Vesmíru, ale jakmile najde domov, chce se tam usadit. Představ si duši, která prožívá životy na Zemi, pak se ale dostane Lyru a zjistí, že se jí líbí nejvíce tam. Z pozemšťana se stane Lyřan. Někdo se zase rozhoduje, zda bude mistrem nebo světlonošem atd. Vývoj duše je plný dobrodružství. Jakmile duše najde svůj domov a podstatu, vrací se po každém vtělení a prožití příběhu domů. I zvířecí duše musí všechno tohle poznat.

A nakonec jsou lidé jako ty. Věří, že se duše lidí a zvířat hledají, aby spolu vytvořili věčnou DNA lásky a spolu prožívali své příběhy ve všech časoprostorech. Země je v tomhle ohledu tvrdá škola, ale velmi napomáhá nacházení věčného láskyplného spojení. Jakmile se zvíře a člověk setkají na zemi a vznikne mezi nimi láskyplné přátelství, to pak opravdu trvá věčně.

A pak nastávají tyto situace (budu uvádět tyto příklady na kočkách a psech, kteří nejčastěji toto prožívají). Kočka/pes, kterou/kterého člověk velice miloval, čeká na onoho „člověka“ zde ve vyšších dimenzích. Leckdy člověka a jeho rodinu stráží jako jeden z andělů. Někdy ta bolest je ale taková, že se taková zvířecí duše vrátí, aby byla znova se svým člověkem. Existují i případy, kdy si taková duše vyměnila „místo“ se zvířetem, které přišlo do rodiny, a pak lidé najednou zjistí, že jim připomíná „předchozího“ zvířecího člena rodiny. Tato zvířata, která cítila silnou lásku s člověkem, a je jedno zda jde o kočku, psa, koně, delfína, slepici, havrana, krávu…, ta už se rozhodla být „tím, kým jsou“ a jen hledají své spřízněné duše.

Pokud například miluješ divoké zvíře, jako ty miluješ vlky, lišky, leopardy a tygry… tato zvířata jsou tvými strážci z vyšších dimenzí. Na Zem se rodí tato zvířata proto, aby se lidem připomněla. 

Tohle vše již znamená, že se zvíře rozhodlo, že touží spojit svou věčnou duši s tím, s kým prožila příběh/příběhy na Zemi. Je to krásné spojení, znáš ho a spousta lidí s tebou. Zvířecí duše mohou mít různé vývoje a jeden z nich je, že se v některých časoprostorech mohou stát bytostmi, jaké znáš ze starého Egypta. Humanoidní postava a zvířecí hlava. Ovšem není to časté, na rozdíl od Země, tady ve vyšších dimenzí jsou zvířata velmi milována, nejsou podceňována a brána podřadně. Ve vyšších dimenzích je ceněna jejich krása a síla. Zvířata ve vyšších dimenzí jsou posilovače Světla a ochránci ve světech, kam jdou s dušemi a kde ještě je vývoj, který si žádá nějakou ochranu. 

Na Zemi ještě zvířata bohužel podléhají instinktům a zákonům hmoty. Oplodnění znamená, že musí sestoupit nějaké duše na Zem. Tygr v hrozných podmínkách, který je ale chovám třeba na kostní dřeň nebo prodej mláďat anebo třeba kráva, kterou oplodní, nemají na výběr. Musí přivést na svět mláďata i do útrpných podmínek. Zvířata milují tento svět, milují lidi a touží jim pomoci. Ta láska je tak veliká, že spousta zvířat umí odpouštět, ale jak jsem uvedl: karmické zákony si nyní žádají větší nápravu/vyrovnání. 

Vím, jak se trápíš, když zvířata trpí. Lidé, která milují zvířata jako ty, se trápí kvůli tomu. A je to těžké. Snaž se však tohle „vydržet“ tak, že pomáhej, jak je v tvých silách, často na zvířata mysli v modlitbě a prosbě Vesmíru/Bohu, ale hlavně si užívej lásky zvířat. Už máš zkušenost s tím, že tě s nimi nic nerozdělí. Archanděl Metatron dal světu mandalu „květinu lásky“, jde o vzorec ukazující, jak různé duše mohou vytvářet věčnou duchovní rodinu. Věř, že v tvé rodině jsou i zvířecí duše, některé přišly na Zem, aby byly s tebou. A toto prožívají i další lidé.

Často medituji a přitom myslím na zvířata. A tak vám příště přinesu další zkušenost. Pokud čtete tento článek, předpokládám, že milujete zvířata. A tak si zkuste odpovědět na tyto otázky.

• Jaké filozofii věříte vy?
• Jaká zvířata byste chtěli mít ve své hvězdné rodině (neomezujte se počtem)?
• Jaké zvíře/jaká zvířata kráčí po boku vašeho anděla strážného?
• Na jaké zvíře ze svého života vzpomínáte tak, že víte, že je s vámi spojeno?

Moc si přeji, aby zvířata a lidé spolu žili v lásce a harmonii. Na Facebooku koloval krásný citát Jsem tady na misi a nejsem sama. U toho byl obrázek ženy na koni, u nich seděl velký huňatý pes. I já jsem si udělala obrázek, kde jsou: můj německý ovčák Blesk, huňatý pes Borek, retrívr Bodie, kočka Missi a moje nynější kočky Maia a Stella, tygr, jaguár, vlk, liška, orel, sýkorka, kůň… a pak už jsem neměla místo. V mysli mi vyvstalo: díky Bože za zvířata, také díky nim vím, že jsem tu na misi a nejsem sama. Díky, že šli se mnou, díky, že jsme se našli. 

Autor: Jitka Saniová
Web: jitkasaniova

Sdíleno s laskavým svolením autora