Láska je míra vnitřní svobody vůči dotyčnému či situaci

Stalo se vám někdy, že při konfrontaci s dotyčným ten dotyčný řekl něco, v důsledku čehož jste si uvnitř sebe prožili jakési uvědomění, jakýsi aha moment, zkrátka jste si prožili, že na tom, co dotyčný říká, něco je? Což ve vás automaticky způsobilo vnitřní zklidnění? A možná jste i poté ihned pocítili jakousi malichernost v tom, co tvrdíte, či na čem trváte? A vše pod závojem zklidnění, zmírněného pnutí uvnitř?

Tak to jste zažili lásku, skutečnou lásku. Tento váš prožitek byla zhmotněná láska od dotyčného, kterou jste si vy již umožnili přijmout.

Vysvětlím.

Celý náš život je jen o tom, že buď dáváme (vysíláme) lásku anebo nelásku. Po celou dobu naší existence v těle buď dáváme lásku anebo nelásku. A to, zda dáváme lásku či nelásku, vůbec není závislé na tom, zda tělem něco konáme, říkáme či nekonáme nebo mlčíme.

Lásku totiž nedáváme nějakým vnějším projevem – když se na někoho usmějeme, když ochotně pomůžeme atd. Lásku dáváme stavem našeho vnitřku vůči tomu dotyčnému či té situaci.

Pokud jsme uvnitř sevření, uvnitř nás kolují neláskyplné myšlenky vůči dotyčnému či té situaci, pak nedáváme dotyčnému lásku ani do té situace nedáváme lásku, ale nelásku. A jedině to, co vydáváme, nám může být vráceno. To jsou pak například ty situace, že dáme prst a někdo nám sežere celou ruku, někdo nás nerespektuje, neustále překračuje náš prostor atd.

A naopak pokud budeme danému člověku dávat lásku či do té situace dávat lásku (= uvnitř v těle budeme cítit tzv. volný průchod, jak já říkám, nebudeme stažení atd.), tak vnější reakce našeho těla může i navenek vypadat láskyplně (budeme ochotní, nápomocní, budeme se usmívat atd.) anebo může naše reakce těla vypadat neláskyplně (rázně nikoliv však agresivně se vymezíme, řekneme své tam, kde bychom dříve mlčeli jen proto, abychom nevyvolali konfrontaci atd.). Byť se jedná o tak navenek rozličné případy, v obou dáváme lásku, pokud uvnitř nic nedrhne, pokud jsme uvnitř svobodní vůči dotyčnému či té situaci. Jen v jedné situaci tělo zareaguje i pro oči a uši láskyplně a v jiné situaci pro oči a uši zareaguje neláskyplně. Ale to, co jsme dotyčnému dali, zda lásku či nelásku, je rozhodnuto nikoliv tím, jak navenek vypadá konání těla, ale tím, do jaké míry jsme vůči dotyčnému uvnitř svobodní. A samozřejmě vnitřní svoboda (láska) vůči dotyčnému nikdy nevede do agrese, manipulace atd. A i když se vůči dotyčnému třeba i rázně vymezíme, není uvnitř nás zlobení se na dotyčného, neřešíme ho uvnitř, jen mechanicky se vymezíme. A to je rozdíl.

No a v těch případech, kdy jsme vůči dotyčnému v lásce (uvnitř jsme vůči dotyčnému svobodní), a naše tělo reaguje tak, že se vůči dotyčnému rázně vymezí, velmi záleží, v jaké rovině vědomí si sebe sama se v daném tématu pohybuje adresát. Jelikož od toho se pak odvíjí nikoliv to, zda mu dáváme lásku nebo ne (pokud jsme uvnitř svobodní, pak mu lásku dáváme), ale to, do jaké míry je schopen adresát tu lásku přijmout. Pokud adresát je schopen přijmout míru lásku, kterou mu dáváme mírou své vnitřní svobody vůči němu, pak i když důsledkem toho bude naše vnější i třeba rázné vymezení se, dotyčný právě dojde k danému shora zmíněného prožitku – pocítí něco v tom námi sdělovaném jako pravdu pro sebe, dojde k nějakému aha momentu nebo si prožije jakousi malichernost či přehnanost ve svém počínání. Naopak pokud naše míra lásky (= vnitřní svobody vůči dotyčnému) se projeví navenek vymezením se tam, kde jsme dříve mlčeli či větší rázností a dotyčný není připraven na tuto míru lásky, byť projevenou v této podobě, tak se situace navenek zhorší, dotyčný vyjede, je dotčený, uražený atd. Na tomto místě znovu podotknu, že nejde o to, jestli se daná míra lásky projeví navenek rázným vymezením anebo láskyplným vyhověním. Nejde o vnější projev, ale o postoj, který vůči dotyčnému máme uvnitř (z toho místa dáváme buď lásku či nelásku). Pokud tedy adresát není připraven přijmout danou míru lásky, kterou k němu vysíláte, tak i v případě že to bude mít v dané situaci i příjemný vnější projev z vaší strany, dotyčný si tu lásku nevyzvedne, nepocítí ji, jelikož ji není schopen přijmout. A to se v těch případech, kdy se láska navenek ukáže příjemně, projeví tak, že adresát této lásky si neváží vašeho konání či vaší přítomnosti, bere ji za samozřejmost, nebo vaše pro oči a uši láskyplné chování jízlivě, poznámkami či jinak shazuje atd.

Láska není nutně vždy to, co je vidět očima či slyšet ušima, láska je míra vnitřní svobody vůči dotyčnému či té situaci 🙂 Čím více dokážeme být vůči dotyčnému svobodní uvnitř, tím více lásky mu dáváme, ať už se to tělem někdy projeví v obejmutí, vyslechnutí, poskytnutí pomoci a jindy v odmítnutí či vymezení se.

Láska se projevuje ve stavu mysli, která je pokud možno, co nejvíce svobodná, což se projevuje vnitřní nereakcí na kolující myšlenky, emoce či situace.

Velmi podrobně a hlavně individuálně se vnitřní komunikaci, vnitřním postojům, míře svobody vůči určitému člověku či situaci věnujeme na Individuálce či komplexně na Tréninku mysli. Kdy za pomocí mého povídání vy měníte vnitřní postoj vůči dotyčnému či té situaci = docházíte k porozumění, k dalšímu pochopení a tedy snižujete odpor v těle, což se projeví zcela jiným vnitřním prožíváním té situace, jelikož jste více v síle, a i jiným, více konstruktivním dějem 🙂

S láskou Peťa

Autor: www.jinypristup.cz
Zdroj: www.jinypristup.cz

Sdíleno s laskavým svolením autora