ZKUŠENOSTI S PALMOVÝMI LISTY – LUDĚK

Zrovna jsem se rozešel s přítelkyní a v hlavě měl obrovský zmatek. Partnerské neshody trvaly už nějakou dobu a já před nimi zavíral oči. Když se vše nakonec rozpadlo uvědomil jsem si, že jsem zavíral oči hlavně sám před sebou. Dělal jsem v marketingu a cítil jak to na mne všechno padá. V tuto dobu jsem už pátral na internetu po něčem co by mi pomohlo najít správnou cestu a možná i odpovědi na nějaké otázky. Od puberty jsem se zajímal o jógu a východní medicínu, takže jsem pátral tímto směrem. Shodou okolností se mi na internetu vyjevil Palani, indický nádí. Stál před katedrálou svatého Víta v Praze a já se nestačil divit jak se tam ocitl.

Mé pátrání nabralo na obrátek a já se tak dostal na stránku palmovelisty.cz.

V Indii jsem už byl. Cítím, že je to můj druhý domov. Ale tentokrát jsem měl víc než jen potřebu objevovat její krásy. Chtěl jsem si nechat číst Palmové listy.

Bylo to někdy kolem Vánoc 2013 kdy jsem volal panu Krejčímu, který v té době měl přednášku v jedné obci na Moravě. Jel jsem tedy za ním a domluvil si s ním cestu do Indie.

Otisk palce jsem poslal přes email a za pár dní jsem už seděl v letadle. Vše šlo neuvěřitelně snadno. Pamatuji si, že jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, jestli Palmový list mám nebo ne, protože jsem si byl jistý, že ano. O některých věcech člověk prostě nepřemýšlí.

Za dva dny po příletu do Tamil Nádí se už konalo čtení. Čekali jsme s naší českou skupinkou na chodbě a povídali si o všem možném. Dokonce jsme byli poctěni návštěvou nádím Šivy, který se na dva roky odmlčel.

Matching na mne neuvěřitelně zapůsobil. Nádí uhodl naprosto vše co souviselo s mou osobou. Jak se jmenují mí rodiče. Jaký k nim mám vztah. Jaká je má životní situace.

Vlastně první na co se mě nádí zeptal bylo…Ty máš v plánu jet na Kailás dělat okruh?

To mě překvapilo, protože jsem to měl v plánu. Po tomto zážitku už jsem neměl žádné pochybnosti.

(Kailás-nejposvátnější Tibetská hora. Věřící věří, že na vrcholu sídlí Bůh Šiva se svou manželkou Párvatí. Pro věřící je důležité, aby kolem hory udělali alespoň jednou za život okruh, kde si vyčistí karmu.)

Potom jsem se dozvěděl, že budu část roku v Indii a část roku v České republice. Což mi v té době znělo trochu abstraktně. A také, že při své cestě na sever k hoře Kailás potkám svého učitele. Docela stěžejní informací pro mne ale bylo, že brzy potkám ženu, která pro mne bude velmi důležitá. Bude to dlouhodobý vztah a bude mne ve všem podporovat.

Je zvláštní, že svého učitele jsem potkal posléze. Teď jsme neustále v kontaktu a plánujeme společné projekty. Což je úžasné. Také jsem se dozvěděl, že budu učit jógu a reiki. Přesto pro mne v danou chvíli bylo nejdůležitější, abych vyčistil svou karmu, protože jsem nebyl v rovnováze. To byla pravda, protože jsem se ve svém životě moc necítil. Nebyl jsem schopný nic dokončit a od všeho jsem utíkal.

S danou skupinou jsme tedy v Indii navštívili chrámy určené pro naše mantry a čistili jsme naše karmy. Byla to velmi silná cesta při které jsem si dost uklízel v hlavě.

Po obřadech se naše cesty rozdělily a já cestoval na sever jak jsem měl v plánu.

1.

V Rišikeši na severu Indie jsem dělal jogu a reiki. Byla to skvělá zkušenost a jak mi řekly Palmové listy, je pro mne důležité, abych to vše absolvoval. Zabýval jsem se tímto i dříve, ale v Indi to byla jiná zkušenost. Také mi to mělo pomoci v mém osobním rozvoji, protože jsem dostal informaci, že budu s Indií neustále v kontaktu. Často během roku se budu vracet a také zde budu podnikat.

Po absolvování ještě nějakých kurzů v Indii jsem měl v plánu odjet do Dharamsale. Tam sídlí Dalajláma.

Údajně jsem v minulém životě podle Palmových listů i někoho zabil. Měl jsem tedy v plánu cestovat na Kailás a udělat tam okruh, abych si vyčistil karmu. Má cesta tedy stále vedla na sever.

Dlouhou dobu jsem čekal ale na lístky. Z nějakého důvodu to nešlo. Byl jsem z toho docela rozladěný, protože jsem se už dávno viděl někde jinde. Jenže tak to v Indii zkrátka chodí. Hodně věcí postrádá logiku, ale na druhou stranu se tam člověk naučí obrovské pokoře.

My Evropané jsme zvyklí na to, že služby fungují alespoň na devadesát procent a stěžujeme si na České dráhy, které mívají hodinová zpoždění.

Takovým lidem vřele doporučuji zajet si na pár dní do Indie, kde se naučí obrovskému nadhledu.

Asi po dvou, třech dnech, jsem lístek nakonec dostal. Tak jsem šel do svého autobusu.

Jenže uvnitř něj jsem pořád nemohl najít svou místenku. Všichni cestující už seděli na svých místech a já si chvíli připadal tak trochu navíc. Pak jsem si ale všiml, že to nebylo krátké selhání smyslů. Někdo na mém místě už seděl. Tak jsem si v duchu říkal, fajn, dva dny čekám na lístek a ještě tohle. To někdo pěkně….

A seděla tam holka. Tak jsem se šel představit.

„Ahoj, já jsem Lui.“

Tak mi říkávali přátelé na šichtách. Ona zůstala chvíli v šoku a já si pomyslel jaké to mám asi divné jméno. Pak se mi také představila. Jmenovala se Kadryia.

Pak už jsme cestovali po Indii spolu a zamilovali se do sebe. No a mě došlo, proč jsem své lístky hned nedostal. Měl jsem ji zkrátka potkat.

Kadryia do Indie jezdí už pátým rokem. Má k ní podobný vztah jako já. I její rodina má k Indii blízko, ikdyž jsou z Ruska a babička je muslimka. Po pár dnech co jsme strávili spolu se mi Kadryia s něčím svěřila. Minulý rok na slavnosti Šivy, dělala na Kailásu okruh. Pod horou vyslovila takové přání. A zeptala se.

„Kde je můj Lui?“

Někdy se člověk zbytečně soustředí na to co nechce a lpěním na starých vzorcích si sám zavírá dveře. Důležitá pro mne také má být podle Palmových listů svatba. Ono to zní asi trochu neuvěřitelně, že by svatba měla pro muže být mezním bodem pro jeho rozvoj. Ale ono to tak doopravdy je. Ženy nám mužům dávají uzemnění. Kadryia mi pomohla poznat sebe sama. Nastavila mi zrcadlo a to je věřte mi, velmi těžké přijmout. Když se chlapy vztekají, že jejich žena je hysterka a proč je taková a maková. O tom to přece není. Měli by se zeptat samy sebe, proč se k nim tak chovají. Začít u sebe. Svatba bude letos v zimě v Indii. Rozhodli jsme se, že tam chceme žít.

2.

Muž se lehce usmál a pořádně si upil ze svého piva co na něj čekalo na stole. Seděla jsem

naproti němu a hltala každé jeho slovo. Sem tam zaštěkal pes, nebo se zasmála partička poloopilých mladíků. Někdy jsem měla pocit, že nás někteří návštěvníci hospody tajně poslouchají. Bylo znát, že jsme v Čechách. Číšník mi donesl objednanou láhev vody a já si říkala, kolik by asi taková love story stála v Hollywoodu.

Pak jsem se ale zamyslela nad životem v Indii.

Život v Indii? No to není opravdu pro každého. Ale oba máme Indii pod kůží. Jak Kadryia, tak i já k ní máme blízko. V Indii je běžný hinduismus a k tomu se částečně klaníme, takže nám tato zem otevírá i cesty ohledně náboženství.

Navíc má Kadryia takový sen. Chtěla by si v Indii otevřít hotel. Duchovní místo pro Evropana, aby ho Indie ze začátku moc nevyděsila. Nabízí mi to spoustu možností.

Například moc rád vařím, takže takto budu moci využít svých schopností a lásky k jídlu.

Také je zde možnost v hotelu praktikovat jógu či jiné formy tohoto cvičení. Můžeme turistům ukazovat zajímavá místa. Je toho spousty.

V duchu jsem si pomyslela, že to zní opravdu moc dobře.

Nyní podle předpovědi trávím nějaký čas v Čechách, kde si vždy vyřídím to nejdůležitější a sem tam si i zkusím něco přivydělat. Určitý čas trávím i v Rusku s Kadryiou. Je to pro mne příjemná změna a klidně si umím představit, že bych tam s Kadryiou nějakou dobu žil.

Rusko je nádherná a rozmanitá země, která má co nabídnout. Navíc Kadryia pochází z části Ruska, která je na vyšším společenském žebříčku. Že je takto Rusko prezentováno je známa věc, ale nedá se to tak brát. Mám na mysli kasty podobné těm v Indii. Člověk by se totiž neměl pozastavovat nad ostatními s neméně šťastným osudem jaký má on. Je to prostě karma. S takovýmto přístupem se daleko lépe žije. Na našem vztahu je nejkrásnější, že i když se tak na první pohled zdá, nebyla to žádná pohádka. Známe se asi tak rok a půl a přesto jsme měli několik krizí, kdy jsem si říkal, opravdu to má cenu? Ale pak to byla právě ona, díky které jsem tu cenu znovu a znovu nacházel. V jejím úsměvu, v jejich očí. S ní jsem se naučil a pochopil co to vlastě slovo cena znamená. Není to jen o zisku, je to o změně a měnit by člověk měl vždycky prvně u sebe. Je prostě ta pravá.

Každému se nepoštěstí potkat tu pravou/vého takovým to způsobem. Téměř to zní, jako by to byla „ta“ pohádka, kterou nás krmí v televizi. Člověk má tendenci kategorizovat a být nedůvěřivý. Jak jsem se později dozvěděla od Luďka tak nedůvěra je celkem přirozená věc. Člověk by neměl „naletět“ na všechno. Ale věřit, je věc úplně jiná. Ať už je člověk hinduista, buddhista, křesťan, žid či muslim. Všichni mají jedno společné. Je to víra. A nemusí to být jen klasická víra v Boha, či víra na dobro a zlo.

Důležitou složkou víry je život. Protože bez života, bychom nemohli věřit a bez víry, bychom nemohli žít.

Kadryia si ještě nenechala číst svůj Palmový list. Vlastně ani nevím jestli se k tomu vůbec chystá. Ona v životě vždycky věděla co chce a byla schopna si za tím jít. Jestli jí Palmové listy začnou zajímat, určitě jí v tom podpořím. Já se teď hlavně soustředím na turistický ruch. Jelikož bychom chtěli začít podnikat v turistické oblasti, bylo by dobré o ní něco vědět.

Podle Palmových listů, bude dobré začít s tímto projektem až za dva roky.

3.

S touto informací se tedy velmi dobře pracuje, protože mám dost času na to, abych si stihl vše naplánovat a doplnit si mezery ve vzdělání. Zřejmě by mě to samotného nikdy nenapadlo.

Než jsem si nechal číst, jen jsem rád cestoval. Svatba bude letos v zimě. Musíme ještě zařídit nezbytné dokumenty v našich zemích, ale pak už se nebudeme muset alespoň stresovat s vízy. Mnoho se uvolní a já už si nebudu muset vymýšlet důvody proč být s někým, koho miluju.

Představujeme si hodně barev. Svatba by měla být barevná, veselá a živá. Libí se nám představa indické svatby plné barev, vůní a dobrého jídla. Ještě přesně nevíme jestli nám to úřady dovolí, ale představovali bychom si svatbu přímo pod Himalájí.

Moc bych si přál, aby svatba byla o nás dvou. Moc se mi nelíbí dnešní mladí, kteří žijí na hromádce. Nechtějí absolvovat to papírování či lítání po úřadech. Ano tohle vše se prodraží, ale kde je ten závazek? Závazek je důležitý. Je to něco, kdy si dva lidé slíbí, že jsou tu jeden pro druhého. Je to slib, který dělá vztah vztahem. Není to společná domácnost a ani děti co dva lidi spojuje. Je to slib.

Teď se chci hlavně zaměřit na to, abychom měli nějaké to „hnízdo.“ Jako chlap mám zkrátka potřebu náš vztah zabezpečit. Možná mám zvláštní až opatrný strach z nečekaného. Například z dítěte, které by přišlo a já jakožto živitel, bych ho neměl jak zabezpečit. Zase ale na druhou stranu. Na co neustále čekat? Až vyhraju první milión?

Žiji přece tady a teď a navíc, vesmír mi vždycky dá jen tolik kolik toho unesu.

Myslím, že jestli si chce nechat čtenář číst, tak by se neměl vůbec ničeho bát. Protože jestli má mít co do činění s Palmovými listy, najdou si ho. Vždycky si ho to najde. Nejdůležitější je být upřímný sám k sobě.

Simona Šebíková

 

FacebookTwitterGoogle+