ŽIVOT JE NESPOUTANÝ A VĚČNÝ TANEC MEZI VLKY…
Život je svobodný, divoký a věčný tanec mezi vlky – světlem a tmou, dobrem a zlem. Je spousta druhů tance, mají však společného jmenovatele – svobodu. Jen ve svobodném projevu můžeš rozvinout krůčky v bravurní spojení vědomých, rozmanitých mistrovských kousků a přejít v lehkost pohybu s jedinečným prožitkem – vznášet se nad parketem života jako pírko ve větru. Umění pohybovat se lehce po zemi předcházelo hodně lekcí, tak je to i ve fázi života, kdy jsi učinil rozhodnutí posunout se k lehkosti Bytí. Stáváš se Mistrem skrze poznání lekcí vlastního života. Již máš co nabídnout světu, tak běž a předávej svoji opravdovost nadosobních tužeb. Staň se sloupem vznešeného lidství. Ledová královna hor ega plná rozohněného mrazivého žáru duálního srdce přináší smrt, utrpení, smutek a boj. Zdá se být silná a mocná napovrchu. Možná spálila první rozkvetlá poupata, ale nakvétají další, která zdobí strom v plné Boží nádheře. Zdají se nevinná, zranitelná a křehká. Avšak v jejich odevzdaném pohledu je opravdová přijímající vnitřní síla s moudrým poselstvím pro svět jako učitelů všech životních cyklů. Poupata rozevřela svoji širokou bílou sukni do krásy a nenechají mrazem ega sežehnout úrodný, rozkvetlý sad, geneticky čistou potravu pro tělo a krásou vonící spirituální esenci pro duši. Ryzí láska nastaví svůj štít ledovcům a bičujícímu sněhu. Rozpustí poslední zbytky temna a zimy svým vnitřním ohněm s hřejivou náručí něhy. Ledovce se promění na plynoucí životodárnou vodu, nesoucí po proudu života informační moudrost celého lidstva. Zrodil se pozemský Ráj, v němž žijí svobodní andělé v lidském těle. Kdykoliv na Tebe pohlédnou, vidíš v nich horskou studánku a světlo milionů sluncí. Objímají Tě svým pronikavým pohledem a Ty jsi beze strachu odhalil a odložil vše, co sis předtím myslel, že ztratíš. Našel jsi svoji krásnou čistou duši oděnou ve svatebním bílém rouchu svobody a nevinnosti. Uvědom si, jak jednoduché je klesnout s vibrací, v letu životem ztratit bdělost ve vyvažování roztažených křídel a chytit se do temné, lepkavé sítě strachu. Egocentrický černý pavouk mysli s křížem utrpení na zádech je vždy v místě uprostřed pavučiny, aby měl rozhled, vliv, stal se mocným nad Tvým obzorem života a chytil Tě jako oběť do svých temných sítí, ukrývajících se v tmavých rozích zděného hradu uvězněné duše. Kdežto světelné sítě jsou upředené z křišťálových vláken jako propojený mozek s celou sítí vesmírných světů. Řídící jednotkou uprostřed sítě je tepající diamantové srdce odrážející frekvence do všech stran, spojené s rytmy nekonečných dálek a souznějící s centrálním světelným zdrojem všech informací. Žít se světlem uvnitř či tmou – blažeností, blahobytem či strachem nebo utrpením je svobodná volba. Rozhodnout se pro radostný život je dát najevo svým pozdviženým štítem lásky své „Ano“ tvořivosti a rozmanitosti života, kde bojové pole zmizelo z obzoru pod duhovou alejí rozkvetlých stromů – v Ráji všech znovuzrozených andělských Bytostí světla. Odkládej a odřezávej větve ze svého stromu, které Tě táhnou k Zemi. Svým zastřeným zrakem možná odřízneš nejdříve ty, o kterých sis myslel, že jsou pravé. Ovšem nejtěžší větve jsou právě ty, které necháváš nakonec, protože to tolik bolí. Dokud je nemůžeš odříznout snadno a lehce a čekáš až uschnou, ztrácíš energii a vysychá míza v tepnách Tvého života, můžeš uschnout jako strom. Podvědomě víš, které větve zakrývající svobodnou tvář před sluncem pod schovanou maskou nedokonalostí. S tímto úhlem pohledu nebudeš nikdy šťastný. Odkládej vše, co cítíš jako tíhu, jinak místo vzájemné podpory jsi oporou a tím i obětí. Zjistíš, že to, před čím utíkáš je strach z chvíle, kdy nevíš, kam jít, jakým směrem zaostřit svůj nově probuzený zrak do prázdna. Je to čas přechodu do klidu a ticha duše – tam, kde čas neexistuje. Všechny falešné jistoty sis dovolil již ztratit, tak co Ti teď zůstává? Získáš milosrdné vesmírné dary, tolik štěstí a lásky, které sis nedovolil a nemohl s tíživým pocitem na prsou či v místě pupku ani pomyslit. Mysl ega se Tě nechtěla vzdát a podsouvala tragické či negativní scénáře, které vidíš denně před svým zrakem. Jakmile opustíš staré vyježděné dráhy v mozku a pustou zemi strachu, přestaneš se bát své ohromující vnitřní světelné síly. Zůstaneš na delší dobu sám se sebou – teprve tehdy se začne vnitřní obloha chvět a stáváš se tichem před nakumulovanými mraky bouří z včerejších dnů. Blesky a vichřice s větrem, záplavy emocí – to vše je však nutné, abys pocítil, že existuje i jiný – pohádkový svět, harmonický a obohacený o slastnou příchuť soucitu, radosti a láskyplného vyzařování frekvenčního vlnění ke všem spolužijícím jako když přede kočka u Tvých nohou. Vyrostl jsi ve světélkující diamant viditelný do ohromné dálky, zrovna tak jako maják pro všechny zbloudilé v mlze a bouři zapomění. Ať jsi žena či muž – už víš, že život je nespoutaný tanec mezi vlky a s vyzrálou perlou sjednoceného zraku je třeba harmonicky vyvažovat vzrostlá křídla labutě, jejíž pohyb je vyjádřením ušlechtilého a vědomého nitra. Divoká žena je něžná, milující a vnitřní zvíře jí kráčí stále po jejím boku. Naslouchají jeden druhému svým srdcem a proto je jí tato síla vždy k dispozici. Vnitřní city z ní sálají jako vlahý déšť a zářící slunce zároveň – pláče a směje se radostí současně. Miluje sebe tak, že ji nelze spoutat, je osvobozená od života v utrpení a dovolila si propojit svůj dech a výdech s rytmem vesmíru. Ponechává si jen vyživující větve pro svůj růst světelných schodů do Nebe. Její srdce je jako lůno Matky – soucitné, milostivé, něžné, chápající – cítíš se vedle ní opečovávaný hřejivým teplem jako v peří, její vůně Ti připomíná příchuť lesních malin. Cítíš z ní neobvyklý spalující žár vyrovnané síly, kterým Tě láká. Zrovna tak jako divoké počasí střídá svoje rytmy v neustálých proměnách a je jako vánek i uragán společně, vtahuje Tě do kola radosti a tance k rozdmýchání ještě plnějšího ohně života. Ty jako muž cítíš její vyzařující přirozenost – ženu cválající na bílém koni. Je šílená a tím je kouzelná jako nevinnost sama. Sdílíš s ní nepoznané světy skrze propojení sluncem osvícených duší. Dovede Tě až tam, kde bys sám jen stěží mohl s lehkostí dojít – do hlubokého duchovního srdce rozkvetlého světa. Svobodně a s bezpodmínečnou láskou jí přinášíš ochraňující a podporující náruč, jež voní jako pohlazení skutečného, vnímavého muže jako Boha v lidské podobě. Tehdy vznikne sdílené partnerství založené na hodnotách otevřenosti a připravenosti ke společnému vznešenému letu životem dvou svobodných bytostí. Pokora a Milost jdou ruku v ruce. Jsou připraveni spatřit zázraky Lásky rozkvetlého Květu života. Pojď se stát novým společenstvím lidí, neskrývat svoji tvář před tváří nejvznešenějšího, kterého máš stále ve všem před očima, jen se dívat na svět jinak než doposud činíš. To, co ztratíš získáš zpět v podobě radostného a bohatého života v Ráji na Zemi a v Božím Království duše. Kvítek vystavený slunci žije svůj život šťastně s moudrostí světla v sobě bez knih a převzatých frází. Je obdarován dary, pro které stojí zato jít za blahodárnou září své duše odevzdaně a učinit pohádkové záměry, o nichž sníš ve svých nejhlubších snech. Tak je projev a opusť strach pohlédnout do očí vnitřním oslnivým jiskrám nového žití. Ať zazáří Poznáním a stanou se skutečným projevem lidské bytosti světla v oděvu pozemského Anděla. Jdi a kráčej krůček za krůčkem s otevřeností a vřelostí citu k vůni květu lilie. Jejím podobenstvím se staň inspirací pro ostatní. V labyrintu života je hodně cest, ale pouze jedna je jako tiše planoucí svíčka uprostřed stolu ve středu Bytí – odrazem Nebe na hladině jezera s kotvou u jeho přístavu.

Eva Hannah Haberlandová
www.facebook.com/EvaHannahHaberlandova