ZAMYŠLENÍ
Staří lidé mladým rozumí, byli také mladí, opačně to neplatí !!!​​

„V pondělí jsem byl v nemocnici, naštěstí ne proto, že by mi něco bylo, ale
proto abych od známé, co tam pracuje, vyzvedl nějaké věci pro děti.

Zaregistroval jsem tam podivnou událost.

Čekal jsem si tak v čekárně a jak je mým zvykem, okukoval jsem ženské, ale
celkově jsem pozorně sledoval a poslouchal všechny přítomné.

Asi po deseti minutách přivezl zřízenec do čekárny nějakou  starou paní na
vozíčku. Paní bylo evidentně dost blbě, oblečená byla v nějaké noční košili,
rozepnuté, promodralé nohy měla odhalené…. takhle byla mezi všemi těmi
cizími lidmi, každý fackoval na její soukromí a lidskou  důstojnost, o
kterou se měl postarat ten debil, co jí měl na starosti. Pro  něj to prostě
byla jen stará bába, kus něčeho.

Za chvíli si pro ní přijeli  saniťáci. Když jí viděli, jeden zvedl oči v
sloup a řekl: “ Ty nám teda  dodáváš materiál.“ Před všemi těmi lidmi! Podle
mého názoru je ten chlap  absolutní kry pl, kterého bych na hodinu vyrazil
z práce na paragraf…. v  naší zemi je ovšem morálka uvolněná, takže si
„materiál“ se smíchem  převzali a převezli jinam, všichni seděli a
mlčeli…. včetně mě, prostě “ materiál“.

Byl jsem konsternovaný, k doktoru moc nechodím, naposledy jsem  tam byl asi
před 10-ti lety ( a denně věnuji modlitbu tomu, abych toho byl i  v budoucnu
ušetřen ) – takže netuším jak to chodí.

V hlavě mi to okamžitě  začalo šrotovat.

Začal jsem uvažovat o jednom z fenoménů dneška, o neúctě  ke starým lidem, o
našem pocitu, že nikdy nezestárneme, že jsme nesmrtelní.  Neuvědomujeme si,
že jsme vícerozměrné entity, že máme také čtvrtý rozměr,  kterým je čas,- a
dost krátký čas. Neuvědomujeme si, že ten dědula co se vleče  po přechodu
pro chodce a zdržuje provoz, byl taky kdysi mladý člověk. Kdo  ví, třeba to
byl válečný hrdina, kterému většina dnešních narcistických  připosranců, co
si kvůli image kupují značkové hadry, nesahá ani po  kotníky. Neuvědomujeme
si, že ta stará ženská v čekárně je něčí matka, že  taky byla kdysi mladá a
chlapi z ní padali na zadek, možná byla doktorka,  možná učitelka, možná
někomu kdysi pomohla, o někoho se obětavě starala .  Vidíme jenom starou
bábu, co jen zaclání a brzy vyklidí prostor nám, věčným supermanům, co teď
vládneme světu.Úcta ke starým lidem je podle mě jednou  z elementárních věcí
a péče o ně, zas jedním z důvodů, proč vůbec vznikla  lidská společenství.
Bez úcty ke stář&i acute; a vědomí si toho, že jednou taky  budeme staří a
nemohoucí, se stáváme jenom ubožáky bez minulosti a  budoucnosti. Když
člověk vidí podobný přístup tam, kde by očekával pravý  opak, chce se mu z
toho blít. Jedna věc je mi ovšem jasná, pokud v budoucnu  uvidím něco
podobného, mlčet už nebudu…. “

Petr Bříza