Z PRINCE LÉKAŘEM
Rozhovor s Janem Čenským

Pro PHOENIX připravila a s panem Čenským hovořila Dr. Nora Chvojková, nakladatelství SVÍTÁNÍ plus, s.r.o., www.svitani.eu

 

 

Máte bohatou slovní zásobu, hovoříte spisovnou češtinou. Přečetl jste hodně knížek a čtete i dnes rád?

Za tuto otázku děkuji. Já jsem totiž s knížkami vyrůstal, jsem ještě ze „staré školy“. Můj otec přednášel na stavební fakultě ČVUT a byl hodně sečtělý, také maminka velmi ráda četla a já žil mezi Čapkem, Seifertem, Nezvalem, v knihovně u rodičů máme celou světovku… Dvakrát jsme se s rodiči stěhovali a pokaždé to kvůli množství knih byla skoro katastrofa. První, co pak zaplnilo náš nový byt, byly knihy. Jako kluk jsem četl hlavně Foglara, hodně mě ovlivnil. Můj autor je Ota Pavel, asi i proto, že oba rodiče byli a jsou členy klubu Oty Pavla. Líbí se mi čeština ve správné, spisovné podobě. Jsem zastáncem toho, že na veřejnosti by se mělo mluvit hezky česky, že člověk může být prostý, ale nesmí být sprostý. Pan Karel Čapek by se v hrobě obracel, kdyby slyšel některé dnešní moderátory soukromých rádií.

 

Učil jste se knihařskému řemeslu, jak jste k němu přišel?

Když jsem se po základní škole nedostal na konzervatoř, nabídli mému tatínkovi, aby se buď ten rok do dalších přijímaček o mě staral sám, nebo abych se po tu dobu učil nějakému řemeslu. Vybíral jsem mezi zedníkem, slévačem a knihařem. Tehdy mi pomohly knihy – díky lásce k nim jsem se rozhodl pro knihařinu. Na škole jsem měl bezvadného kantora na hlavní obor, on pak sice emigroval do Švýcarska, ale stejně jsme se i poté učili z knížek, které napsal, jiné nebyly. A ten pan učitel mi, když jsem vymýšlel obal na knížku, říkal: „Přečti si tu knížku jednou, podruhé a potřetí. Teprve při třetím čtení ji pochopíš. Když čteš knihu poprvé, zjistíš, co v ní je, při druhém čtení ti dojde, co chtěl autor knihou říct, a při třetím spojíš obojí dohromady a objevíš, co by na obálce knihy mělo být, aby to čtenáře, když si knížku vezme, přilákalo, pohladilo, naladilo, aby se na knížku těšil.“
 

Kterou knihu jste tolikrát přečetl?

Jednu takovou jsem dostal od svého kamaráda Standy Moši, ředitele brněnského divadla, úžasného člověka, se kterým jsem byl rok na vojně. Standa hodně cestoval, a možná proto mi dal Kerouacovu knihu On the Road, a já si z téhle knihy dodneška čtu, když necestuju. Vracím se třeba i ke knize Vyhoďme ho z kola ven, velmi se mi líbí podle ní natočený Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. Jsou v něm úžasně vybráni herci, kteří ztvárňují jednotlivé postavy knihy, přesně tak jsem si je při čtení představoval i já.

Nedávno jsem viděl čtyřletou holčičku, která právě dostala nádhernou dětskou knížku na křídovém papíře, na první stránce byl krásný obrázek. Ona po něm začala jezdit prstíkem jako po tabletu, a protože to nefungovalo, odhodila knížku na zem – to je neštěstí.

 

Jak se stalo, že dnes jste herec, moderátor, a dokonce učitel rétoriky?
Původně jsem chtěl být hercem, myslel jsem, že u toho budu mít dost času na atletiku, kterou jsem chtěl dělat naplno, běhal jsem. Ale brzy jsem pochopil, že obojí by se nedalo dobře zvládnout, a poslal jsem ambice v atletice pryč.

Celý článek naleznete v průběhu měsíce února na www.phoenixcasopis.cz.

Únorové číslo na stáncích již od 29.1.2015.

Fotografie Tv Nova, zdroj obsahu: www.phoenixcasopis.cz

 

FacebookTwitterGoogle+