Vše kolem nás je naše představa
Myšlenky z knih Neala Donalda Walsche

Uvědomme si, že vše kolem nás je naše představa.

Neustále si uvědomujme, že vše je jen pouhá představa, která nám má pomoci si něco uvědomit. Nic není reálné.

Náš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi.

My jsme si ve svých falešných představách vymysleli podmínky a potřeby.

 V našem imaginárním světě je všechno takové, jaké si myslíme, že to je. A to vše pak z naší perspektivy opravdu tak funguje.

Vidíme jen to, co chceme vidět. Je možné, že vidíme jen to, co očekáváme, že uvidíme. Nebo prostě nechceme vidět to, co neočekáváme.

Všechno, co pozorujeme, je ovlivněno naším pozorováním.

O všech věcech přemýšlíme v kontextu toho, co si myslíme, že už víme. A nemůžeme dělat nic jiného.

Co víme o svých falešných představách je založeno na našich falešných představách, takže každý názor je iluzorní.  Každý závěr je pouhou představou.

 Vše je reálné, protože si myslíme, že to tak je. Chceme-li to vidět jinak, musíme změnit svoji víru.

Ne že člověk věří tomu, co vidí, ale vidí to, čemu věří. Vědomě věřme, že naše představy jsou jen představy a použijme je jen jako nástroj k poznání, nic víc. Potom si je budeme vytvářet vědomě místo, abychom pouze je přijímali takové, jaké si myslíme, že musí být. Přijímáme totiž názory ostatních. Okamžik, kdy se rozhodneme učinit vlastní rozhodnutí, bude okamžikem našeho osvobození. Nedovolíme tak, aby falešné představy druhých ovládaly náš život.

Můžeme žít v tomto světě, ale nemusíme na něm být závislí. Až si to uvědomíme, začneme vnímat svět tak, jak jej vnímat chceme. Pochopíme, že život je akce, nikoli reakce.

Jestliže chceme, nemusíme žít podle falešných představ. Uvědomme si, žepředstavy, ve kterých žijeme, si vytváříme sami. Nikdo jiný je pro nás nevytváří.Jak se z toho dostat?

–      uvědomit si, že naše představy jsou falešné

–      místo, abychom se jimi nechali ovládat, musíme je začít používat

–      jakmile poznáme, že své představy můžeme ovládat, okamžitě si uvědomíme, že nejsou reálné

 Nic v tomto světě není reálné!

Nesmíme zapomenout, že žijeme v představě, kterou jsme si sami vytvořili. Život je nádherný a tak pojďme a tvořme to, co chceme. Každým okamžikem si uvědomujme, aby to, co uděláme, říkáme a o čem přemýšlíme, je to, čím chceme být a co je pro nás realitou.

Všechny naše představy jsou uspokojeny. Ty, které ne, jsme nepotřebovali. Existujeme-li v tomto okamžiku, aniž máme, co si myslíme, že potřebujeme, proč si myslíme, že to potřebujeme? Nikdy jsme nic nepotřebovali, jen jsme si to myslili.

Jsme něco jiného, než naše situace.

Jsme větší než jakékoli podmínky.

Jsme něco jiného než zaměstnání, bohatství a nedostatek.

Přestaňme druhé obviňovat za to, jak žijeme. Nikdo není obětí.

Uvědomme si, že naše představy jsou pouhé představy. Žijme s nimi, ale nežijme v nich.  Nenechme se jimi ovládat.

Uvědomme si, co nás motivuje k čemukoli. Uvědomme si svoje úmysly.

Musíme si vytvořit nový model světa. Nepřijdeme na nové myšlenky, dokud si neuvědomíme, že nám naše staré názory přestaly být prospěšné.

Falešné představy:

lidé jsou odděleni jeden od druhého
jsme odděleni od Boha
bůh od nás něco potřebuje
musíme se bohu zavděčit (aby byl šťastný, protože teď není)
existuje nejednotnost
musíme bojovat o své štěstí
někteří lidé jsou lepší než ostatní

My jsme totiž stvořili Boha podle svého obrazu.

Víra v existenci oddělenosti vede k představě, že na světě není dostatek toho, co potřebujeme ke štěstí. Jakmile si uvědomíme svou jednotu s Vesmírem, budeme se divit, jak jsme si mohli myslet, že jsme od kohokoli a čehokoli odděleni. Pochopíme, že když jsme se ke všemu a ke všem chovali, jako by to bylo něco jiného, než jsme my, ubližovali jsme sami sobě.

Tvůrčí činnost začíná představou. Vše kolem nás byla kdysi něčí myšlenka. Neexistuje nic, co by nejdříve neexistovalo jako čistá myšlenka.

SLOVO je vyjádřená myšlenka, nahromaděná myšlenka. Ovlivňuje vesmír více než myšlenka, protože slova mají jiné vibrace.

Činnost jsou slova v pohybu.

Vesmír je jen kopírovací stroj našich myšlenek – musíme změnit svoje myšlení, když chceme změnit to, co máme. Musíme změnit svou řídící myšlenku – po ni následuje myšlenka – slovo – čin. A to jedině tak, že změníme ( obrátíme ) směr procesu myšlenka – slovo – čin na

Čin – slovo – myšlenka

Udělejme něco, na co chceme změnit svůj názor, potom vyjádřeme novou myšlenku slovy.

Svět nás donutil myslet tak, jak myslíme. Naše mysl je plná myšlenek, které pocházejí ze zkušenosti druhých.

Měli bychom získat své vlastní informace. Jedině tak změníme svoji řídící myšlenku.

Celý trik spočívá ve změně řídící myšlenky! Musíme změnit:“Mysli, než začneš jednat“ – musíme jednat dříve, než začneme myslet.

Nová myšlenka bude mrtvá, než si to uvědomíme. Naše mysl je plná našich starých myšlenek i starých myšlenek ostatních.

Výsledkem je NOVÉ MYŠLENÍ

Činnost těla je odrazem našeho života (božská dichotomie).

Máme právo na radost a tak hledejme radost.

Naše životní práce vyjadřuje to, čím jsme. Jestliže tomu tak není, proč ji děláme?

Chceme-li uživit rodinu za každou cenu, pak milujme svoji práci.

Každý může milovat všechno, jakmile si uvědomí, co dělá a proč to dělá.

Nikdo nedělá nic, co nechce dělat.

Dělat si starosti nemá smysl. Naše zdraví se zlepší, jakmile si přestaneme dělat starosti. Všechny nemoci vznikají v naší mysli negativními myšlenkami.

Vše závisí na tom, jak se na svět díváme.

Vše přijímáme a hodnotíme z našeho pohledu modelu světa – a to je chyba!

My jsme boží tělo. Vše, co zakouší a prožívá, tak jedině skrze nás (vztah těla a mysli).

Jsme omezeni jen svým poznáním.

Byl nám proto dán život, abychom poznali, čím skutečně jsme.

Nic se zde neučíme. Není se co učit. Musíme si jen rozpomenout.

Karma je vnitřní touhou růst, vyvíjet se k lepšímu. Není to žádný dluh. Nic od nás nevyžaduje. Jsme a vždycky jsme byli svobodní.

Nikdo by neměl být odsuzován za své touhy.

Nemusíme mít důvod pro nic. Prostě buďme příčinou svého života.

Když nás baví sex bez lásky, dělejme ho do té doby, dokud nás bude bavit.

Zlo neexistuje!

Ďábel neexistuje.

Šílený svět nás nutí jednat šíleně.

Druzí nás odsuzují a my se posuzujeme podle jejich soudu.

 Život je proces, který nám dává příležitost najít se, rozpomenout se na svou hodnotu.

Co je dobré nebo špatné záleží na tom, co se snažíme udělat.

 Celý život je realizací a prožíváním toho, čím jsme.

S přibývajícími znalostmi vytváříme nová pravidla. Vytváříme si představy o dobru a zlu jen proto, abychom definovali, KDO JSME.

Až změníme formu ( smrt ), přestanou existovat jakékoli důsledky. Bude jen čisté vědomí. Důsledky jsou jen prvkem relativity. V absolutním světě neexistují, neboť závisí na lineárním čase a následných událostí.

 Potěšit Boha není smyslem života. Smyslem života je poznat a vytvořit sama sebe.

Déjavu a sen je pohyb mezi realitami – papíry na vřetenu.

Vše, co se děje, je vůle Boží.

V absolutním světě není trest. Důsledky našich činů existují v relativním světě.

Neustále si vytváříme nová pravidla. Tak to musí být, máme-li se vyvíjet.

Cílem všech událostí a všech zážitků je vytvoření příležitosti. Nic jiného. Nejsou dílo ďábla. Smysl jim dává to, co si o nich myslíme a jak na ně reagujeme. Přitahujeme je prostřednictvím svého vědomí a to takový typ, který nám umožní poznat a prožívat to, co jsme. A tak se k nám přidávají další hráči.

To, co je dobré, je naprosto zjevné. Pouze to, co není zjevné, musí být vysvětleno ( pravdu a Boha najdeme tam, kde se nemluví x politika, duchovní…… ).

Někdy nevíme, že něco již známe.

Chceme-li poznat, že něco již víme, a přeci to ještě nevíme, chovejme se tak, jako bychom to věděli.

Naše perspektiva vytváří naše myšlenky a ty vytvářejí všechno. Tak můžeme změnit svůj život.

Pokud změníme svůj pohled na život, budeme mít jiné myšlenky. Tak se naučíme ovládat své myšlenky, a to je v životě nejdůležitější.

VŠECHNO, CO SE DĚJE – TJ. VŠECHNO, CO SE STALO, CO SE DĚJE A BUDE DÍT STÁLE – JE VNĚJŠÍM PROJEVEM NAŠICH NEJNITĚRNĚJŠÍCH MYŠLENEK A PŘÁNÍ. Proto neodsuzujme aspekty života, s nimiž nesouhlasíme. Raději se snažme je změnit. A snažme se změnit i podmínky, které je umožňují.

Proto buďme světlem a neodsuzujme temnotu.

Snažme se ji rozptýlit i pro ostatní.

Nic neexistuje nezávisle na nás, všechno je naším výtvorem. Dokonce i zdánlivý nedostatek porozumění je naším výtvorem. Je to doslova výplodem naší fantazie – představivosti. Představujeme si například, že neznáme odpověď na určitou otázku, a proto ji neznáme. Když si však představíme, že ji známe, okamžitě ji známe. Celý proces závisí na naší představivosti.

V okamžicích, kdy si představujeme, že se nám něco „odhaluje“ – ať to jsou sny nebo okamžitá intuice – jsme ve vztahu „rozpomínání“. Rozpomínáme se na to, co jsme vytvořili.

Je možné nezapomínat?

 Jednejme na základě toho, co víme, a nestarejme se o to, co vidíme ve světě iluzí (tak to dělají duchovní mistři)
Mějme druhé, aby nezapomínali oni. Dávejme jim to, co si sami přejeme, protože cokoli dáváme druhým, dáváme sami sobě.

Co si myslíme, to vytváříme. Co vytváříme, tím se stáváme. Čím se stáváme, to vyjadřujeme. Co vyjadřujeme, to prožíváme. Co prožíváme, tím jsme. Čím jsme, to si myslíme = KRUH

 Nic z toho, co vidíme, není reálné. Vždycky vidíme obraz toho, co se stalo, a ten interpretujeme. Naše osobní interpretace se nazývá představivost.

V představivosti si můžeme vytvořit cokoli. Neboť funguje oběma směry. Nejenže interpretujeme energetické podněty, ale také je produkujeme. Když si něco představujeme, naše představa se zhmotňuje. Čím déle – pak se to stane realitou, kterou potom vidíme.

Proto se vždycky snažme jednat a žít aktivně = vědomě.
Mějme představu o tom, co hledáme.

Mějme ale také na paměti, že dobré věci k nám mohou přijít i nečekanými cestami. Nezavrhujme tyto síly, ani jim nedávejme nálepku jakési „nevhodnosti“. Je totiž docela možné, že to, co hledáme, máme přímo pod nosem, ale my to nevidíme, protože máme zavřené oči.

Takže se příliš nesvazujme. Nenechme se lapit do sítě vlastních očekávání, ale zůstaňme otevření. Nezasahujme do věcí a nepleťme se Bohu do díla. Vše se projevuje jinak, než očekáváme.

Dejme věcem volný průběh. Dovolme věcem, aby se staly. Pak nalezneme trvalý klid a štěstí.

Uvědomme si, že to, co hledáme, není u druhých, ale v sobě.

Uvědomme si, že vše kolem nás je naše představa. Neustále si uvědomujme, že vše je jen pouhá představa, která nám má pomoci si něco uvědomit. Nic není reálné!

Dále máme některé falešné představy, které nám škodí:

–      Potřeby

–      Neúspěch

–      Nejednotnost

–      Požadavky

–      Morální kodex

–      Soudce

 

Požadavky:

–      musíme se snažit každého uspokojit

–      nesmíme se však snažit uspokojit určité lidi na úkor druhých

–      nesmíme nikoho obtěžovat

–      neradujme se – z peněz, sexu

–      nepřijímejme peníze

 Žít radostně neznamená vyhnout se nepříznivým okolnostem, ale žít radostně navzdory těmto nepříznivým okolnostem. Náš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi.

Milovat bezpodmínečně život znamená milovat jej ve všech formách, v nichž se projevuje. Přijímáme tak jeho dokonalost.

Umíráme v každém okamžik, který je novým začátkem. Tak můžeme vytvářetbudoucnost. Produktivně tuto představu využívejme.

 To, co je, je to, co je. Není možné, aby nebylo to, co je.

Neúspěch je fikce.

Nemusíme s nikým soutěžit.

Je nemožné vyučovat něco nového, neboť nic nového neexistuje.

 Falešné představy se jeví tak reálné, protože lidé věří, že falešné nejsou. V našem imaginárním světě je všechno takové, jaké si myslíme, že to je. A ono to pak z naší perspektivy funguje. 

Všechno, co pozorujeme, je ovlivněno naším pozorováním

O všech jevech přemýšlíme v kontextu toho, co si myslíme, že už víme. A nemůžeme dělat nic jiného. Co víme o našich falešných představách je založeno na našich falešných představách – takže každý závěr je iluzorní. Každý náš závěr je pouhou představou.

Vše je reálné proto, že si myslíme, že to tak je. Chceme-li to vidět jinak, musíme změnit svoji víru.

Ne že člověk věří tomu, co vidí, ale vidí to, čemu věří.

Proto vědomě věřme, že naše představy jsou jen představy a použijme je jen jako nástroj k poznání, nic víc. Potom si je budeme vytvářet vědomě místo, abychom pouze přijímali je takové, jaké si myslíme, že musí být. Přijímáme totiž názory druhých. Okamžik, kdy se rozhodneme učinit vlastní rozhodnutí, bude okamžikem našeho osvobození.

 

Nedovolíme tak, aby falešné představy druhých ovládaly náš život.

 

Můžeme žít v tomto světě, ale nemusíme na něm být závislí. Až si to uvědomíme, začneme vnímat svět tak, jak jej vnímat chceme.

Pochopíme, že život je akce, nikoli reakce.

Jestliže chceme, nemusíme žít podle falešných představ. Uvědomme si, že představy ve kterých žijeme, si vytváříme sami. Nikdo je za nás nevytváří. Jak se z toho dostat?

  1. Uvědomit si, že naše představy jsou falešné
  2. Místo, abychom se jimi nechali ovládat, musíme je začít používat
  3. Jakmile poznáme, že své představy můžeme ovládat, okamžitě si uvědomíme, že nejsou reálné

Nuc v tomto světě není reálné!

Nesmíme zapomenout, že žijeme v představě, kterou jsme si sami vytvořili – nezoufejme, život je nádherný tak pojďme a tvořme to, co chceme.

Každým okamžikem si uvědomujme, aby to, co uděláme, říkáme a o čem přemýšlíme je to, čím chceme být a co je pro nás realitou.

Uvědomme si, že naše představy jsou pouhé představy.

Žijme s nimi, ale nežijme v nich.

Nenechme se jimi ovládat.

 Představy jsou pouhé představy. Mistr sám rozhoduje, proč existují a pak vědomě vytváří to, co chce prostřednictvím svých představ prožívat.

V jakékoli situaci si říkejme:

  1. Nic v mém světě není reálné
  2. Všechno má jen takový smysl, jaký tomu dám
  3. Jsem to, co říkám, že jsem a můj život je to, co říkám, že je

 Štěstí je rozhodnutí, ne zážitek ke štěstí nic a nikoho nepotřebujeme.

Nic nikdy nedělejme pro druhé.

Všechno, co dělám, dělám pro sebe.

Existuje jen vlastní zájem. Neboť neexistuje nic, než já.

Uvědomme si, jakou část svého já chceme vyjádřit ( soucit, smutek…. )

Potřeba:

Existujeme-li v tomto okamžiku, aniž máme, co si myslíme, že potřebujeme, proč si myslíme, že to potřebujeme? Nikdy jsme to nepotřebovali, jen jsme si to myslili.

Od pozemských záležitostí se odpoutáme tak, že zjistíme, že potřeby neexistují.

Kromě strachu samotného se nemáme čeho bát.

Všechny naše potřeby jsou uspokojeny. Ty, které ne, tak jsme nepotřebovali.

Nehledáme-li ve své duši, nic nenajdeme. Odpověď, proč něco potřebuji, najdu ve své duši.

Neúspěch:

Nic z toho, co děláme, není neúspěch. Všechno je součástí procesu. Prožívat to, čím nejsme, není neúspěch, nýbrž způsob, jakým prožíváme to, čím jsme.

Neúspěch je součást našeho úspěchu.

Bez neúspěchu nemůžeme nikdy ochutnat úspěch.

Požadavky:

Porušujme pravidla. Nebojme se.

Naslouchejme svému srdci.

Nenechme si od nikoho poroučet, co máme dělat.

Nechovejme se zodpovědně, abychom byli zodpovědní.

Nechovejme se laskavě, abychom byli laskaví, protože dělat cokoli pro něco jiného, vede k nespokojenosti

Žehnejme nepříznivým podmínkám, jež druzí odsuzují.

Přijměme je jako velký dar. Jedině tak je můžeme změnit, neboť je vidíme jinak, než se jeví. Jedině tak si uvědomíme, že jsme vždy byli tvůrci.

Porážku považujme za vítězství.

Chudobu za bohatství.

 

Uvědomme si, co nás motivuje k čemukoli. Uvědomme si svoje úmysly. Když chceme vyjádřit svoje já jakýmkoli způsobem, budeme k sobě přitahovat lidi a okolnosti, které nám k tomu dopomohou. Ale nesmíme je na sobě učinit závislými.

Nezachraňujme někoho až tak, aby byl na nás závislý.

Přetváření vlastní reality

Pořád se snažíme najít smysl v událostech svého života. Ve skutečnosti však nic nemá žádný smysl. Životní situace neskrývají žádnou vnitřní pravdu. Proč by je někdo skrýval? Proč by nám to Bůh neřekl přímo, když by chtěl?

 Všechno má jen takový smysl, jaký tomu sami přisoudíme.

Život je nesmyslný.

Takže, když se něco děje, neptejme se, proč se to děje. Dejme tomu svůj vlastní smysl. Když tak si ho vymysleme, stejně to pořád děláme. A začněme to dělatvědomě.

Sami se rozhodněme, jaký to má pro nás smysl a pak ve vztahu k tomu vytvářejme to, čím chceme být.

 

Chceme-li poznat, kdo jsme, musíme si především uvědomit, kdo nejsme.

Bůh chce poznat sám sebe z vlastní zkušenosti. To je posvátným cílem. Aby mohl vnímat sám sebe, musí tu být něco, čím on není. Jedině tak může vnímat sám sebe.

 Opak toho, co chceme prožívat, může existovat buď v naší minulosti, nebo někde daleko od nás – v nějakém vzdáleném místě ve vesmíru. Musí to být však něco, co si uvědomujeme.

Můj vesmír není nic jiného, než kontextové pole. Je to kontejner, do kterého byla nalita každá zkušenost, kterou je možné mít. Jinými slovy, vesmír je totalita všeho, co je.

V kontextovém poli můžeme najít opak jakékoli zkušenosti, kterou chceme prožít.Nemusíme to k sobě přitahovat. Stačí, když si to uvědomujeme, že to existuje.

Život je otázkou hlediska.

Jak věci vidíme, to závisí na tom, jak je chceme vidět.

Všechno má jen takový význam, jaký tomu přisuzujeme – i ve vztazích.

Nic neznamená víc, než co řekneme, že to znamená. Proto buďme v soudech opatrní. Potom se i podle toho chováme.

Nechceme-li mít v tom zmatek, nesmíme zapomínat, že jsme si to všechno vymysleli.

Můžeme se zasmát všemu v životě, co se nám stalo a můžeme říci:

–      To nic není

–      To mě nemusí znepokojovat

–      Nic se mi vlastně nestalo

 Ať řekneme cokoli, přesně tak se budeme cítit.

Pocit bolesti je aktem zapomnětlivosti. Zapomněl jsi, čím jsi, zapomněl jsi, čím je ten druhý a zapomněl jsi, co tu děláte. Ponořil ses do falešné představy. Prožíváš příběh, který sis vymyslil, jako režisér, který usnul, a teď se mu zdá, že prožívá vlastní scénář. Můžeš scénář prožívat až do hořkého konce, ale stejně už znáš konec, tak jaký to má smysl?

 Neal Donald Walsch

Zdroj: http://www.matrix-neo.cz/

 

FacebookTwitterGoogle+