VOLBA BUDOUCÍHO OBORU, CESTA ZÁJMU A NADĚJE
 

Otázka zní: Jak pomáháme (umožňujeme, jako celek- Společnost) našim mladým lidem, kteří jsou nerozhodní ve volbě svého budoucího studijního oboru? Mladí lidé celkem často nevědí, co si přejí studovat.

To je ta základní otázka na kterou si musíme každý sám odpovědět a potom říct na to svůj názor: Můj je následující: Je hezké vidět, jak jsou mladým studentům nabízeny školy, obory a informační letáky. Skoro to vypadá jako by se některé školy o studenty mezi sebou praly. Ale dobře víme, že ke správné volbě je třeba mít ZKUŠENOST a z ní nám potom náš rozum, pocit či intuice dá vědět, co jsme ochotni studovat, co nejsme ochotni studovat a případně, co je trefně výborné- baví nás to. Vždyť přece nějaká fotka, informační text nebo budova s vyučovacími třídami neobsahují všechny ty podněty- sledy okolností, které by studentovi uvnitř něj daly vědět, že tam si přeje jít. Někdy je třeba být součástí děje (procesu vyučování-výuky a rozhodnout se, co a jak). Proto by první týden docházky na nové škole měl být tolerantní a případně studentovi umožnit přechod na jiný mu blízký obor (snadno a bez nátlaku).

Možná by taky bylo dobré, aby školy měly své dočasné pracovníky, kteří by obcházeli případné zájemce (budoucí studenty) a sdělili jim osobně něco o škole, čím si tam prošli- klady i zápory. Tito pracovníci by museli být čerstvými absolventy této školy a bylo by to pouze přechodné přivydělávání. Díky těmto přechodným pracovníkům by škola musela aktivněji projevovat zájem o své studenty svými aktivitami. Úkolem tohoto pracovníka by totiž bylo říct, co mu osobně tato škola dala a případně nedala- pouze by mluvil sám za sebe- a obrázek o škole si už musí udělat každý sám. Je snadné lidi zaměstnat a najít jim užitečnou práci, která prospěje budoucnosti- jenom chtít. Pokud někdo nechce je to zcela zjevné a pokud někdo chce je to také zcela zjevné.

Kdyby některé kreativní školy se o trošku více zajímaly o studenty- studenty se zápalem tak by si řekli: je třeba najít jedince, kteří jsou něčím fascinováni a podpořit je, protože ti mají zájem se učit to, co je tak fascinuje-zajímá. Ten student však nemusí být hotov, i když má předpoklady, aby byl dobrý žákem či něčím jakoby trochu „výjimečným“, často mu musí být trpělivě pomoženo.

POKUD SI NĚJAKÝ ČLOVĚK MYSLÍ, ŽE TYTO ÚVAHY S NÍM NEMAJÍ VŮBEC NIC SPOLEČNÉHO TAK JEN DO TÉ DOBY, DOKUD SE NESTANE NESPOKOJENÝM STUDENTEM. STEJNĚ TAK I JEHO DĚTI, PŘÍBUZNÍ A ZNÁMÍ. JSME V TOM PODLE MĚ VŠICHNI SPOLU.

Jako rodiče, bývalí studenti i učitelé se musíme občas vcítit do role studenta, přiblížit se jeho věku a přibližným životním zkušenostem. Proto je tak důležitý mezilidský KONTAKT.

Shromažďování informací nám jako lidstvu celkem jde, ale v jejich využití pokulháváme. Člověk byl stvořen a propojen se svým životním prostředím. Proto je tak důležité o něj pečovat. Minimálně 30 % lidí z lidstva má předpoklady pro to, aby přineslo svému prostředí nové (i potřebné staré) aktuální uspořádání pro POKRAČOVÁNÍ ŽIVOTA. Ano minimálně tolik lidí různou mírou potlačuje svůj hlubší význam sebevyjádření- činnosti, která by je bavila. Stejně jako já jsem přijímatelem lidství, oni jsou přijímateli ve své oblasti zájmu (a poté hlubšího zájmu-až jsou v činnosti).

Co nám pomáhá mít v sobě jasněji? Dobré vztahy, příjemná vztahová atmosféra a v nich proudící důvěra, poctivost a vztahová vřelost-lidskost.

Ne, že by tito lidé byli neschopní, to vůbec ne. JEN JDE O TO, NA KOLIK SI JAKO SPOLEČNOST UMOŽŇUJEME. Takže možná jsem vám dal tímto pár odpovědí, proč je naše planeta (i lidstvo) velice mírně řečeno, trochu zanedbaná. Je námi velice zanedbaná.

Mnozí lidé si špatně zvolili svůj obor (vlivem různých vlivů či tlaků), ještě jak chodili do svých škol. Bohužel ignorovali to, co je zajímalo a zvolili si tu lehčí cestu, obor- zaměstnaní, vhodný dle jejich rozumu k tzv. přežití- to co je tzv. uživí. Není to chyba jen volba. V naší společnosti ještě chybí tolik oborů, kterých by bylo třeba, aby bylo vidět, že lidé jsou správci své planety a své humanity- lidskosti. My jsme zakladateli potřebných oborů.

Víte, všechnu práci nejde zaplatit penězi . Dobře to tušíme či víme . Peníze jsou pouze nástrojem člověka a nejsou středobodem života. Pro přemýšlení uvádím: Vyspělá společnost je díky spolupráci schopna zajistit, alespoň střední základní materiální podmínky (na základě skromnosti a potřebnosti) pro přežití všech svých členů, díky vzájemné propojenosti a zájmu. Poté je možné se zdárně vyvíjet a řešit další úkoly života. Lidé musí umožňovat pokračování života a to na celé své planetě, která je propojuje.

Není zákona nad člověka, a pokud si nějaký vytvoříme (např. právní systém) je třeba na něj aktivně dohlížet. Život nám (člověku-lidstvu) nepředkládá zákony, ale pouhá doporučení. A pokud nějaké tzv. zákony jsou, tak je všechny máme v sobě a víme dřív nebo později, jaké jsou a co s nimi. Proto povídám, že není zákona nad člověka (máme je v sobě a případně víme, co je třeba dělat- jsme totiž propojení se životem a on nás přes naše nitro informuje o případné vážnosti situace). Je třeba si více naslouchat. Volba je na nás.

Příroda je schopna být člověku inspirací ještě po tisíce let. Hledejme podstatu i v sobě a dřív nebo později nás postupně propojí s pocitem ujasnění.

 

 

 

FacebookTwitterGoogle+