VODA JE ŽENA–OPRAVDOVÁ BOHYNĚ–SKUTEČNÝ ANDĚL NA ZEMI
Už jsi zrozený a Tvoje nitro vyživuje Láska, která vystoupila napovrch z andělských sfér a hraje na flétny Božího života. Napojení na výživnou matčinu placentu bylo přestřižením pupeční šňůry přerušeno. Jsi svobodný, jsi Bůh a můžeš mít výživu i z toho nejhlubšího Zdroje. Prošel sis peklem na Zemi a oblaka Lásky svojí blaženou mlhou zaplavila vnitřní oblohu předlohy Nového Života. Napovrchu však nemusela vzniknout revoluce, aby se změnil svět. Můžeš být tichým a moudrým „rebelem“, čeřícím vodu oceánu k probuzení skutečné žíznivé vášně po životě, na který máme všichni právo. Jen vše vzít za správnou nit, utkanou ze Světla. Pokud zůstaneš jako voda – pokorný, něžný, chápající, odevzdaný a popluješ po směru proudu, dopluješ k oceánu Lásky, kde se setkávají všechny vody světa. Skutečný domov Tě vítá svojí láskyplnou něhou – spočineš v rukou blažených – světelných rukou Boha. Voda teče vždycky z kopce a slzy kanou z očí směrem dolů. Tak jako se Tvoje duální vidění zčistí a propojí s třetím okem, které vyrovnává a značí střed harmonie – moudrost poznání nahlédnout pod povrch – stát se hlavním aktérem a divákem svého života. Voda omývá Tvoje tělo a vyplní každou nečistou skulinu, kterou jí otevřeš k očistě životních ran. Rozmanitost vodní říše je symbolicky spojena s hloubkou oceánu a bohatostí vnitřního života v nás. Láska v Tobě otevře dveře dokořán Prázdnotě, stejně tak jako nekonečnému dnu oceánu. Kopce a skály tyčící se nad zemí i v hloubce vod značí ego. Voda jemná, přizpůsobivá a neodporující pozvolna omýlá svým proudem hluboké rány života – někdy malým, ale možná i burácejícím proudem – záleží jaký prostor ponecháš, aby svojí láskou rozpustila všechny výběžky ega a proměnila je v písek, který leží na dně oceánu stejně tak jako v nás. Voda koluje v žilách těla našeho i matky Země. Voda je žena – Opravdová Bohyně – půvabná, soucitná, vášnivá, láskyplná, mírumilovná – Skutečný Anděl na Zemi. Je to „Boží Žena“ – pokorná a vědomá si svého vnitřního bohatství. Je jako studna – hluboká a ve své Prázdnotě naplněná nesmírnými poklady, které k ní přitékají ze všech stran. Splynula s oceánem Hojnosti a Blaženosti – ponořila svoje tělo zcela do nekonečné Lásky. Je si vědoma své ohromující záře Světla a přijímá ho s pokorou, vděčností a odevzdaností. Ví o stínu za sebou a nechává ho volně být. Beze stínu by nevynikla pochodeň světla, kterou šíří. Vědomě upírá svoji pozornost na Světlo Bytí v sobě, protože Věčné světlo jí svítí na cestu životem.

Eva Hannah Haberlandová
www.facebook.com/EvaHannahHaberlandova

 

FacebookTwitterGoogle+