VLAK V TUNELU NEZASTAVUJE
Sleduju v lidech kolem i ve svém životě pozoruhodné rozbíhající se a vlastně už pořádně rozjeté procesy. Nedokážu přesně určit, kdy se rozběhly. Často slýchám, že to ten úplněk. Ten byl samozřejmě silný jak noha ve stehně, ale vlastně ho považuju spíš za katalyzátor. Osobně se přikláním k tomu přičíst tuhle intenzivní vývojovou etapu Plutu, které se už dlouho fixovalo na jediném místě, soustředilo své transformační síly do jediného bodu, do jediného tématu a nedávno konečně nabralo směr. Pod hladinou vědomí, pod mnoha vrstvami letitých nánosů zapomnění, vytěsnění, lhostejnosti, odsunování neřešeného, odklánění hlavy a zakrývání očí, stupňuje tenzi a zvyšuje tlak až k nesnesitelné bolesti. V tuto chvíli si člověk přeje, aby to už prasklo, ať už to přinese cokoliv.
Jako když stojíte potmě a zcela sami v kolejišti v metru, možná ještě se zavázanýma očima. Ta šílená hrůza, odkud přijede vlak a už cítíte, že se koleje začínají chvět a vibrace rezonují kostmi do celého těla. Ta svíravá závrať, když se zvedá vítr, sílí a z jediného směru soustředěně přichází kovově chladný proud vzduchu. Panika a zároveň jakási výzva ve smyslu, tak jo, pojď a zabij mě, at to mám za sebou, pojď a udělej to hned teď. To čekání bylo neúnosné. V tuto chvíli už je cokoliv, cokoliv řešením. Hlavně rychle. A řešení přichází, už se blíží. Nevidíme ho přicházet, ale cítíme to, víme to, vibruje celým naším tělem. Vlak přijíždí a očekáváme velké, dramatické a definitivní finále. Jenže, někdy vlak projíždí skrz. Někdy projdeme skrz my. Někdy se ukáže, že na hmotě nezáleží. Že nezáleží na tom, o čem jsme si mysleli, že je samou podstatou naší existence. A že když vlak projede, my tu pořád jsme. K smrti vyčerpaní, navenek stejní a přesto úplně jiní než předtím. Pamatujete si scénu z filmu Duch?
https://www.youtube.com/watch?v=bajOUNg9_ms

Tohle je hra s Plutem. Pluto se dal do pohybu a i když stojíme na místě, zcela nehybně, klidně a tiše, a ponoříme se hloubky svého nitra, ucítíme ten pohyb. Žádná aktivita, žádný běh či klus, krajina neubíhá a přesto se cosi pod našima nohama dává do pohybu. Kontinent. Driftujeme na sever.

K Plutu se aktuálně navazují dvě důležité planety. Nebo dva objekty. Slunce a Jupiter. Slunce z Vah v kvadrátu (nastupující je už teď, přesný kvadrát sepne v úterý a doznívat bude ještě pár dní poté). Jupiter z Panny v trigonu (tohle je na dělší dobu, přesný aspekt kulminuje v pondělí 12.října, ale protože obě planety jsou pomalejší, jedeme v tom už teď a i dozvuk bude delší, v řádu týdnů).

Rozvážné, plánovité a strategické Slunce ve Vahách v kvadrátu k Plutu naznačuje právě tu výše popsanou konfrontaci vědomého očekávání a z hloubky vyvěrajícího strachu z řešení, které absolutně nemám pod kontrolou. Ztráta jistot, ztráta kontroly, naprostá bezmoc. Vědomí, že stojím proti síle, kterou nemůžu pojmout, nemůžu jakkoliv zkrotit, srovnat, přesvědčit, uplatit, přetáhnout na svoji stranu. Jakékoliv plány, jakékoliv argumenty, diskuse či vyjednávání je nejen směšně zbytečné, ale naprosto marné. Takzvané jistoty se rozpadají na prach, drolí se před očima, veškeré obranné mechanismy selhávají, záchytné body se urvaly. Jsme vydáni zcela napospas síle, na kterou prostě nemáme.

Dá se s tím něco dělat? Dá se udělat to, že všechno pustíme, úplně všechno, a už zcela bez odporu prostě sledujeme průběh. Šílenství? Tak si představte tu situaci. Představte si ji zvenčí. Je to boj vůle jednotlivce proti osudové transformační síle vesmíru. Je zřejmé, kam se věci pohnou, a je jen otázkou, zda já jako jednotlivec budu vyvěrající tlakovou vlnou energie zničen nebo se na ní svezu.

Zní to dramaticky, ale ráda bych situaci trochu zklidnila konstatováním, že podobná konstelace, vysoce nátlaková vazba Slunce k Plutu, nastává čtyřikrát do roka. Takže nic tak strašně mimořádného. Je to prostě energie transformace a vynucené změny. Změny, kterou je potřeba provést, ale k níž bychom se bez nátlaku neodhodlali. Poslední podobnou situaci si můžete pamatovat z období Sluneční opozice vůči Plutu kulminující v první polovině července. Já si ji teda pamatuju moc dobře.

A ano, dramatické je to v případě, že se vás tahle konstelace dotýká osobně. Tedy pokud Pluto v tranzitech aspektuje vaše nativní planety, anebo vaše progresivní osobní planety navazují aspekty k nativnímu Plutu. Anebo obojí, což tak většinou bývá.

A teď ta dobrá zpráva! Kromě kvadrátu Slunce jsme se zmínili ještě o trigonu Jupitera. To znamená jediné: má to smysl! Jakkoliv se nám může zdát, že nás tahle situace zabíjí, ona jen odloupává odumřelou tkáň, aby dovolila vyrůst té nové, která už raší vespod. Jupiter posiluje už tak obrovskou sílu Pluta a zároveň ji zaměřuje tam, kde to má význam, kde se otevírá nová cesta. I když se Slunci (našemu egu) může zdát, že se hroutí svět, transformace, jíž procházíme, je růstová. A nahlíženo v opačném gardu, mění naše vnímání světa, naši životní filosofii, náš bytostné přesvědčení o tom, co má a nemá cenu. Nutí nás zcela vážně se zabývat tím, v co opravdu věříme a za co bychom byli v případě potřeby ochotni položit život. Nutí nás restrukturovat životní hodnoty a udělat si v nich pořádek, skutečně je žít, nejen o nich tlachat.
Tohle je fáze znovuzrození.

Zdroj: http://www.astropsychologie.cz/

 

FacebookTwitterGoogle+