VELKÁ HRA O UHLÍ ZA LIMITY
Pavel Tykač a Jan Dienstl těžbu uhlí pod Horním Jiřetínem neprotlačí. Chybí jim podpora jak na politické scéně, tak od ostatních vlivných postav byznysu.

Domy v Horním Jiřetíně se s pravděpodobností blížící se jistotě bourat nebudou. Rozhodnutí o posunu územních limitů těžby na Mostecku je politicky neprůchodné, ekonomicky pochybné a z pohledu energetikyzbytečné.

Vše nasvědčuje tomu, že vláda schválí prolomení územních limitů těžby jen v omezeném rozsahu na Lomu Bílina, kde těžebním strojům nestojí v cestě obydlené domy.

Navíc takové řešení je v zájmu státem kontrolované společnosti ČEZ, která uhlí za limity nutně potřebuje – jinak by musela nový blok ledvické elektrárny odstavit po pouhých 20 letech provozu. Jako málo reálné se naopak zdá pokračování těžby na Lomu ČSA, kterému stojí v cestě Horní Jiřetín a osada Černice.

Usiluje o ni Severní energetická společnost vlastněná miliardáři Pavlem Tykačem a Janem Dienstlem. Většina politiků, kteří se k této věci v minulých dnech vyjádřili, prolomení limitů v této lokalitě odmítá.

Pokud vláda rozhodne o zachování limitů na Lomu ČSA v nejbližších měsících, budou mít odběratelé dost času na hledání náhradního zdroje paliva. Uhlí bude na této lokalitě vyčerpáno přibližně za osm let. I z tohoto úhlu pohledu je správně, že po letech kličkování a alibismu má vláda snahu zaujmout jasné stanovisko.

Návrh z donucení

Rozhodovat o osudu územních limitů těžby na Mostecku hraničí s politickou sebevraždou. Ministři dlouho neměli odvahu ve věci zaujmout jasné stanovisko, posunem i ponecháním limitů v platnosti si totiž nadělají spoustu nepřátel. Také současný ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek předkládá svůj návrh víceméně z donucení.

Vše začalo tím, že kabinet vedený Bohuslavem Sobotkou v prosinci odložil rozhodnutí o nové státní energetické koncepci. Mládkovo ministerstvo dostalo za úkol připravit materiál o osudu limitů těžby stanovených v roce 1991. Odpovědi na tuto citlivou otázku se totiž energetická koncepce vyhýbala.

O měsíc později, v pátek 23. ledna, představil ministr Jan Mládek čtyři varianty, jak dál postupovat. Krajním řešením je buď zachovat územní limity, nebo je zcela odstranit. Ministr však doporučuje volit mezi dvěma kompromisními variantami.

Podle Mládkovy varianty číslo dvě se další uhlí – odhadem nejméně 100 milionů tun – uvolní pouze v západní části Lomu Bílina. Tuto verzi podpořila řada politiků od Bohuslava Sobotky po Miroslava Kalouska, námitky proti takovému řešení nemá ani většina odpůrců bourání Horního Jiřetína. Obce v okolí Lomu Bílina další pokračování těžby podporují.

Podle jiného scénáře by se těžaři mohli zaříznout do krajiny mezi Horním Jiřetínem a areálem litvínovské rafinerie, podpořil Jan Mládek. Řešení, které by znamenalo zbourání 170 domů v jižní části Horního Jiřetína, však naráží na tuhý odpor většiny politické scény i místních obyvatel.

Omezené prolomení limitů na Lomu ČSA navíc odmítají i samotní těžaři. Sice by se jim uvolnil přístup k dalším 50 milionům tun hnědého uhlí, jenže dobývání v úzkém koridoru by pravděpodobně nebylo rentabilní. „Těžit na tak omezeném prostoru se nevyplatí,“ potvrzuje mluvčí Severní energetické Gabriela Sáričková.

Z reakcí čelných politiků na Mládkovy varianty není těžké vyčíst, že největší podpoře se těší varianta číslo dvě. Ale ani tak není nouze o překvapivé výroky. Proti jakémukoli posunu těžby se překvapivě vyslovil ministr financí a šéf hnutí ANO 2011 Andrej Babiš. „Nevidím důvod něco prolamovat,“ prohlásil Babiš a upozornil na vysoký objem vývozu elektřiny z Česka do okolních zemí.

Zatímco politici Mládka a jeho preferovanou variantu vesměs kritizují, v prostředí české energetiky lze slyšet pochvalná slova, že ministr průmyslu měl konečně odvahu otevřít jedno z nejcitlivějších témat současnosti a najít po 10 letech nejistoty řešení. Dlouhá nejistota často manažerům a firemním majitelům vadí více než nepříjemné rozhodnutí.

Riskantní jízda Skupiny ČEZ

Pokud skutečně ministři vsadí na variantu číslo dvě, bude to znamenat velkou úlevu pro společnost ČEZ. Letos v létě uvede do zkušebního provozu nový blok elektrárny Ledvice, který bude mít výkon 660 megawattů. Jeho výstavba vyšla na více než 30 miliard korun. Spalovat bude hnědé uhlí z přilehlého Lomu Bílina.

Vedení ČEZ v této věci značně hazardovalo. V rámci limitů je možné z Lomu Bílina vydobýt posledních 136 milionů tun uhlí, což při očekávané výši produkce vystačí maximálně do roku 2035. Pokud by vláda trvala na udržení limitů těžby z roku 1991, ČEZ by musel nový blok odstavit po pouhých 20 letech provozu. Jeho životnost je přitom dvojnásobná.

Podle zdroje z představenstva společnosti ČEZ je „nepředstavitelné“ že by posun těžebních limitů na Lomu Bílina narazil na nesouhlas Sobotkova kabinetu. Šéfové elektrárenské společnosti zkrátka věří vládě, že nedopustí znehodnocení nejcennějšího podniku pod kontrolou státu.

Na Dole Bílina těží Severočeské doly, které stoprocentně vlastní ČEZ. Podle vyjádření člena představenstva Severočeských dolů Vladimíra Budinského je třeba, aby vláda rozhodla o posunutí limitů již letos, aby i po roce 2020 mohl důl udržet objem těžby a zaměstnanost. „Těžba uhlí v Dole Bílina za limitem přinese veřejným rozpočtům více než 50 miliard korun a nabídne 8000 přímých i navazujících pracovních míst,“ dodává Budinský.

Posun územních limitů by protáhl Lom Bílina směrem k obcím Lom a Mariánské Radčice. Uvolnilo by se tím nejméně 100 milionů tun kvalitního uhlí a provoz dolu by bylo možné udržet přinejmenším do roku 2050.

Severočeské doly se brání výtkám, že uhlí skončí hlavně v kotlích elektráren Skupiny ČEZ. „Elektrárna Ledvice bude spotřebovávat kolem tří milionů tun uhlí ročně. Bude to uhlí nižší kvality. Kvalitnější v ročních objemech do sedmi milionů tun bude samozřejmě využito přednostně v teplárenství,“ říká Budinský. Na dodávkách uhlí z Lomu Bílina závisí provoz tepláren, které zásobují teplem polovinu Prahy, Kladno, Mladou Boleslav, Zlín, Tábor a řadu dalších měst.

Žádné domy sice těžebním strojům v cestě nestojí, ale i zde se budou vznášet temné stíny z minulosti. Těžit se bude i v místech, kde do konce 80. let minulého století stála obec Libkovice. Právě její demolice zvedla na počátku 90. let vlnu odporu proti další povrchové těžbě hnědého uhlí. V reakci na tehdejší veřejné mínění odhlasovala vláda Petra Pitharta územní limity.

Tykačova parta versus ostatní

Polostátní ČEZ hraje v této hře s mnohem lepšími kartami než majitelé Severní energetické. Argumentů proti prolomení limitů na Lomu ČSA lze nalézt řadu. Od bourání domů a vynuceného stěhování obyvatel Horního Jiřetína přes rozpor s politikou Evropské unie v oblasti klimatu a energetiky až po osoby vlastníků této firmy.

Severní energetická má tři majitele, kterými jsou Pavel Tykač, Jan Dienstl a Tomáš Fohler. Tykač s Dienstlem dosud ze sebe nesetřásli špatnou pověst, která se s nimi táhne již od nájezdů na privatizační fondy v 90. letech minulého století. Řadu nepřátel si nadělali i v současné roli majitelů dolů na Mostecku – například tlakem na růst cen uhlí v minulých letech.

Proto není divu, že většina ostatních zájmových skupin v české energetice jim úspěch nepřeje. Mezi šéfy tepláren lze zaslechnout názor, že by z paliva pod Horním Jiřetínem stejně nedostali ani tunu a že by dodatečná produkce skončila v elektrárnách vlastněných mosteckými uhlobarony.

Na svérázné podnikání Tykačových a Dienstlových firem si stěžují také ekologičtí aktivisté. „Majitelé z nich jen v letech 2009 až 2012 vytahali 17 miliard korun na dividendách. Oproti tomu státu zaplatili jen dvě miliardy korun na dani z příjmů a necelých 400 milionů korun na poplatku za vydobytý nerost,“ vypočítává Jan Rovenský z hnutí Greenpeace.

Náklady na pokračování těžby za limity se budou pohybovat v řádu desítek miliard korun, Severní energetická zmiňuje částku 25 miliard. Taková částka může být pro mostecké „uhlobarony“ neúnosná. Získat bankovní financování na tento projekt – i s ohledem na politiku Evropské unie v oblasti snižování emisískleníkových plynů – nebude snadné.

Majitelé Severní energetické přesto dál deklarují zájem těžit za limity. „Rozhodnutí musí přijít včas. Naopak jeho odsouvání připraví o práci tisíce lidí a miliony Čechů o levné teplo. My chceme dál těžit a víme, že to zajistí českému státu prosperitu,“ říká mluvčí Severní energetické Gabriela Sáričková.

Pokračování těžby na Lomu ČSA by dávalo smysl, přihlédneme-li ke kvalitě místního uhlí. To je vhodné pro převoz na delší vzdálenosti a spalování v teplárnách. Kvalitou se mu blíží už jen uhlí z Lomu Bílina. Tento argument jen těžko převáží všechna negativa další těžby. Konec provozu Lomu ČSA někdy na přelomu let 2022 a 2023 se zdá být téměř jistý.

To je špatná zpráva pro přibližně 850 zaměstnanců Severní energetické. Na druhou stranu lze z dostupných údajů zjistit, že více než polovina z nich je ve věku nad 50 let. Za osm let tedy budou odcházet spíše do řádného či předčasného důchodu než do evidence úřadů práce. Ti mladší mohou nalézt uplatnění při rekultivaci postižené krajiny.

Do potíží se dostanou hlavní odběratelé uhlí z produkce Lomu ČSA. Těmi jsou vedle Elektrárny Chvaletice, kterou vlastní přímo Severní energetická, také Unipetrol, papírna Mondi Štětí a teplárny v Otrokovicích, Příbrami a Strakonicích. Ti všichni budou muset během příštích let nalézt jiné řešení svého fungování.

Poučení z lomu Vršany

Ani samotné prolomení územních limitů na Mostecku nemusí pro těžaře znamenat výhru. Jejich nadšení brzdí i ministr průmyslu. „Úprava limitů neznamená okamžité rozšíření těžby hnědého uhlí. Jen přípravnýproces by trval pět let,“ zdůrazňuje Jan Mládek.

Severní energetická by musela projít celým kolečkem náročných povolovacích řízení, od posouzení vlivů naživotní prostředí přes finanční vypořádání se s majiteli pozemků a budov až po získání povolení k hornické činnosti. S jistotou lze říci, že ekologičtí a občanští aktivisté využijí každé příležitosti, aby jim těžbu za limity znemožnili.

Jejich sílu a možnosti dokládá událost z minulého týdne. Městský soud v Praze zrušil na základě žaloby podané občanským sdružením Kořeny povolení hornické činnosti na Lomu Vršany u Mostu. Vršanská uhelná bude muset požádat báňský úřad o nové povolení.

Vlastníkem Vršanské uhelné je prostřednictvím kyperské firmy Indoverse (Czech) Coal Investments finančník Pavel Tykač. Připomeňme, že provoz Lomu Vršany územní limity těžby nijak neomezují a při stávající úrovni produkce uhlí může vydržet v provozu až do roku 2060.

Co tedy aktivistům vadilo? Dozvěděli se, že těžební činnost se přiblíží až na 500 metrů k okrajovým čtvrtím Mostu. Kromě toho upozornili na fakt, že provozovatel dolu ignoroval požadavek ministerstva životního prostředí, aby vytěžené uhlí přednostně dodával do tepláren.

Realita je taková, že většina uhlí dál směřuje do nedaleké elektrárny v Počeradech. Tu vlastní ČEZ, ale jeden z jejích bloků má v pronájmu Tykačova firma. Ta má šanci na základě dřívější dohody získat celou elektrárnu. O případném prodeji má vedení ČEZ rozhodnout v polovině tohoto roku.

Podle vyjádření Vršanské uhelné došlo na základě rozhodnutí soudu k přerušení skrývkové práce v dobývacím prostoru Slatinice, kde se těžba hnědého uhlí teprve připravuje. „Jakékoli negativní dopady na zaměstnanost nebo dodávky uhlí smluvním partnerům toto rozhodnutí nemá,“ reagoval mluvčí Tykačovy skupiny Czech Coal David Vidomus.

Postup sdružení Kořeny proti Vršanské uhelné představuje jen malou „ochutnávku“ toho, jak by vypadalo tažení místních aktivistů a ekologů proti případné těžbě pod Horním Jiřetínem. Pozice těžařů by byla o to těžší, že poslanci a senátoři v roce 2012 z horního zákona odstranili takzvané vyvlastňovací paragrafy. Dnes stačí, aby se proti záměru těžařů postavil jeden jediný vlastník pozemku – a celý projekt je zmařen.

Řešení místo strašení

Statisíce domácností bez dodávek tepla, zvýšená závislost na dovozu ruského plynu, sociální kolaps mosteckého regionu. Takové argumenty používají majitelé Dolu ČSA a s nimi spřízněné hornické odbory. Ve všech třech případech se jedná spíše o strašení než o reálnou hrozbu.

Doporučený scénář Státní energetické koncepce, kterou ministerstvo průmyslu a obchodu předkládá vládě ke schválení, s prolomením územních limitů u Horního Jiřetína – na rozdíl od Lomu Bílina – nepočítá. Pokles výroby v uhelných elektrárnách má být nejprve kompenzován omezením vývozu elektřiny, v příštích desetiletích pak vyšším využitím obnovitelných zdrojů energie a výstavbou nových jaderných bloků.

Výpadek tří milionů tun hnědého uhlí ročně po ukončení těžby na Lomu ČSA by tedy neměl představovat zásadní problém. Zvláště když uvážíme, že Česko v posledních letech vyváží do okolních zemí až 17 milionů tun uhlí ročně ve formě elektřiny z něj vyrobené.

Současná debata o prolomení územních limitů těžby je tak logickým důsledkem dlouhodobého plýtvání s hnědým uhlím. Miliony tun cenného paliva se stále spalují ve starých elektrárnách s nízkou účinností. Jejich provozovatelem není jen ČEZ, ale třeba také Sokolovská uhelná a Energetický a průmyslový holding.

Bourat další vesnice kvůli těžbě uhlí v situaci, kdy se země Evropské unie včetně Česka zavázaly ke snižování emisí skleníkových plynů a investicím do energetických úspor, zní jako anachronismus. Doba uhelná pomalu, ale jistě končí.

Daniel Křetínský, šéf a spoluvlastník EPH

Energetický a průmyslový holding (EPH) se již v minulých letech zbavil závislosti na uhlí z Lomu ČSA. Pro své teplárny a elektrárny vozí část uhlí z Německa, kde EPH těží v okolí Lipska. Pokud by Křetínského holding uspěl v soutěži o uhelné doly a elektrárny v Lužické pánvi, které prodává švédský Vattenfall, mohl by zákazníkům v Česku nabídnout náhradu za uhlí z uzavřeného Lomu ČSA.

Daniel Beneš, generální ředitel ČEZ

V zájmu Skupiny ČEZ je prosadit ještě letos posun těžebních limitů na Lomu Bílina, aby se dostala k dalším 100 milionům tun kvalitního hnědého uhlí. Bez něj nebude moci provozovat nový blok ledvické elektrárny po celou dobu jeho čtyřicetileté životnosti. Prolomení limitů na Lomu ČSA by Skupině ČEZ spíše uškodilo, vzrostl by totiž vliv Pavla Tykače a Jana Dienstla v české energetice.

Jan Dienstl, spoluvlastník Severní energetické

Po rozdělení původní skupiny Czech Coal se Dienstl soustředí na působení v Severní energetické, v níž má 30procentní podíl. Pokud neprosadí prolomení územních limitů těžby, za osm let bude muset Lom ČSA uzavřít. Zbude mu Elektrárna Chvaletice, u níž vznikne problém se zajištěním náhradního zdroje uhlí.

Pavel Tykač, majitel dolů na Mostecku

Lobbuje za prolomení limitů na Lomu ČSA, kde těží Severní energetická. Tykač má v této firmě 40procentní podíl. Ale jeho další působení v hornictví by uzavřením Lomu ČSA neskončilo. Tykač vlastní ještě Vršanskou uhelnou, která má v rámci limitů dostatek uhlí až do roku 2060. Nyní usiluje o odkup Elektrárny Počerady, aby měl pod kontrolou celý řetězec od těžby uhlí až po prodej elektřiny.

38 miliard tun

Tolik hnědého uhlí se loni vytěžilo v Česku. Severní energetická se na tom podílela méně než 10 procenty.

Čtyři varianty podle Mládka

1. Ponechání územních limitů
– těžba hnědého uhlí na Dole ČSA by skončila v roce 2023 a na Dole Bílina okolo roku 2035
– tato varianta má podporu zelených, aktivistů a přihlásil se k ní i Andrej Babiš

2. Úprava limitů jen na Bílině
– uvolnění dalších 100 až 120 milionů tun uhlí, prodloužení životnosti Dolu Bílina o 15 až 20 let
– nejprůchodnější varianta, preferují ji představitelé ČSSD, ANO 2011, KDU-ČSL a TOP 09

3. Úprava limitů na dolech Bílina a ČSA
– Severní energetická by na Dole ČSA mohla vytěžit dalších 50 milionů tun kvalitního uhlí (15 let provozu navíc), ale znamenalo by to zbourání jedné pětiny Horního Jiřetína
– variantu podporuje ministr Jan Mládek i poslanci KSČM

4. Úplné posunutí územních limitů
– realizace II. etapy Dolu ČSA v plném rozsahu, možnost vytěžit 256 milionů tun uhlí; za oběť těžbě by padl celý Horní Jiřetín i s osadou Černice
– po takovém řešení volá těžební firma Severní energetická, Svaz průmyslu a dopravy i hornické odbory; mezi politiky má mizivou podporu

AUTOR: David Tramba

Zdroj: http://www.enviweb.cz/clanek/energie/102051/velka-hra-o-uhli-za-limity

 

FacebookTwitterGoogle+