Ve všem existuje mír a soulad, jen člověk má potřebu vše měnit

Často se v této době hovoří o transformaci, proměnách, jednotě, přítomnosti a budoucím očekávání, méně už ale o Bohu a skutečnostech, které vdechnul do celého stvoření. V západní společnosti, k níž počítáme především evropské státy, jsme si historickým vývojem formovali naše dialekticko – materialistické myšlení, podepřené racionalitou vyrůstající z platónsko – aristotelovské tradice myšlení a logických úvah.

Tím, že jsme náš rozum povýšili do role absolutního soudce života, připravili jsme se o jemné nuance citového vedení, které využívá intuitivní inspiraci, pramenící v duchovních říších a potřebný potenciál skutečného duchovního vedení se tak zredukoval na nemnohé jednotlivce, kteří byli nuceni své aktivity skrývat, aby neskončili na hořící hranici nebo na útěku před nohsledy církevních či státních úřadů.

Před mnohými pravdami tak byly zavřeny dveře a zákony Božího stvoření byly vyloženy pod ostřížím zrakem náboženských institucí, které každou publikaci prověřily a pod značkou „imprimatur“ schválily nezávadnost uvedených tvrzení. Nešlo však umlčet Božího Ducha, který si vždycky najde cesty, kudy bude jeho Pravda téci. Proto v celé společnosti nekontrolovatelně vyrůstali rebelové, buřiči, reformátoři a hlasatelé Světla, neboť poznání a Pravda neznají hranice. Ony Boží zákony, které byly vloženy do celého životního díla, jsou natolik jednoduché a prosté, že je nelze utajit. Různě interpretovat, přeonačit, klamat, převysvětlit, to je možné pouze na čas, dokud se neobjeví jiný a jasný protiargument. Služebníci temna se vždy budou snažit o dezinformaci, zkreslování, zákazy vynucovat jiný názor, ale jejich éra se nachyluje.

Přátelé, musíme si více připomínat, že Boží zákony ve stvoření pevně platí. Vůbec nerozhoduje, zda je člověk věřící nebo ne, duchovním pravidlům jsou podřízeni úplně všichni. My se nemůžeme dívat na Boží stvoření jako na něco od nás odděleného, co se vyučuje v teologických knížkách, nikoliv. My jsme součástí obrovského systému, jsme pouze jedněmi z mnoha a navzájem všichni provázáni.

Pouze hloupý člověk odmítá otevřít oči a uvidět souvislosti celého stvoření. Boží stvoření je postaveno na lásce a službě jednoho druhému. To, že to mnozí odmítají vidět, neznamená neexistenci onoho celku. Mnohdy jsou lidé podobni malým dětem, které si přikryjí oči, aby neviděly svět okolo sebe a vytváří si tak dojem, že jsou tady samy. Stvoření a rozmanitost života je tolik široká, že člověku byl poskytnut čas k tomu, aby se postupně seznamoval s příčinami a zákonitostmi i nádherou jednotlivých vazeb a celé té škály životních říší.

Ve všem existuje mír a soulad, pouze člověk má neodbytný pocit, že by mohl věci řídit jinak. Proto byly také utrpení a bolest vneseny do Tvorby naším nepochopením. Staly se důsledkem odmítání přijetí Boží láskyplné životní koncepce. Avšak vývoj má také své etapy a pravidla, proto jsme byli zrozeni do Země, abychom byli svědky a účastníky těchto vývojových proměn. Zda pochopíme svoji úlohu, na to dnes s napětím čeká celé stvoření, jež dychtivě touží po našem návratu. Co myslíte…? Uslyšíme to tiché volání…?

Mgr. Rudolf Špaček, farář Církve čs. husitské
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
Zdroj: www.astrolife.cz

FacebookTwitterGoogle+