V Atlantidě jsme vyzkoušeli, kudy cesta nevede

Mluví se o tom všude na mnoha úrovních. Nejsem vůbec odborník, vím o tom jen z principu. Věřím, že sdílení mých zkoumání sebe sama, vám může být k pochopení velmi ku pomoci. Budu vám sdílet částečku cesty za léčením, který jsem absolvoval po mé akutní žádosti o milost u nejvyšších instancí existence, ve chvílích absolutního ztracení.

V Atlantidě jsme to prostě …

Byli jsme tenkrát vědomím jinde. Vše bylo funkční a cítili jsme se velmi jistí a moudří. Při zkoumání dalších možností světa, jsme se dostali do místa, kde jsme buď měli ego a chtíč, nebo to byla jiná zapeklitá pastička. Ale vědomě, a to zvýrazňuji, vědomě jsme se jednou rozhodli, že zkusíme něco udělat a řekli jsme si, že když to nevyjde, tak to prostě během chvilky začistíme, omluvíme se a bude vše ok.

Chyba.

Začistlili bychom to opravdu velmi rychle. Jako bychom si mysleli, že prostě jeden dva životy řešení zvládneme a budeme venku. Co jsme ale nečekali, že spustíme takové peklo, že nebudeme vědět, čí jsme. Ten blázinec byl o to šílenější, že jsme měli v užívání dost velkou sílu. Propadli jsme se vědomím do bodu mrazu, že jsme zřejmě vůbec nevěděli, ani jak se dělá jídlo. Mimo to jsme tím vygenerovali totální zmatek v dimenzích, které se naprosto pekelně promíchaly, jakou velkou anomálii jsme vyprodukovali. Tedy vrátit se na stromy, to by nebylo tak zlé. Zlé bylo, že asi vážně nikdo nevěděl, čí je a kam patří, když se energie a entity různých prostorů prostě rozbily a promíchaly.

A následky toho máme všichni v sobě a celá planeta s námi. Nicméně jsme v novém věku a jakémukoli druhu kolapsu jsme v kolektivním vědomí dali sbohem, protože to už jsme si vyzkoušeli mnohokrát do absolutna a nyní nám to už nic nového nepřinese.

Což je poselství pro všechny, kteří toto potřebují pro své léčení a směr v dalším tvoření. Je třeba pokorně s láskou a soucitem přijmout, že tento život a tato civilizace se nám neděje. To jsme my sami a jen opakujeme stejný postup, abychom si z boží milosti mohli po tolika životech vzpomenout, kde jsme byli, co se nám nepovedlo a jdeme dál a lépe.

Ať už to je tak nebo tak, ať už Atlantida byla nebo ne. Asi byla… Důležité je z toho to, co se stane s vámi. Zda půjdete cestou zkázy, nebo soucitu. Obě cesty jsou v pořádku, a jedna se vám později přestane líbit.

autor neuveden

 

Kategorie:

Články, Ostatní