UMĚNÍ ODPOUTAT SE
Jednou ze zkoušek duchovního růstu je naučit se uvolnit s požehnáním to, co už nám neslouží a přijmout to nové, co přichází. Umění nechat věci „plynout“ patří k našemu růstu. Vše, co vejde do našeho života nás má něco naučit. Když nás někdo nebo něco, nějaká situace naučí vše, co mohla, naše vyšší já je nahradí něčím, co nám poskytne nové příležitosti k našemu růstu a vývoji. A proto je třeba naučit se odpoutat od nejrůznějších věcí, ať už je to vztah, zaměstnání, určitý způsob života, či naše postoje, jako například zloba nebo smutek a nebo role, které jsme na sebe vzali, ať už jako oběť a nebo spasitel.

Každá připoutanost sebou nese spoustu utrpení. Čím snáze dokážeme opustit staré a obejmout nové, tím více můžeme růst v radosti a bez boje. Růst je změna, učení se novým dovednostem, přijímání nových forem, přístupů, pohledů a lidí do svého života.

Naše vyšší já nám pomůže uvolnit vše, co neslouží našemu nejvyššímu dobru.

Pokud potřebujeme něco ze svého života uvolnit, zhluboka se nadechneme, zavřeme oči a dáme dané věci, situaci nebo člověku v duchu svůj souhlas ; „Uvolňuji tě, můžeš jít. “ Jakmile jednou něco uvolníme, buď se nám to na nové úrovni vrátí, nebo přijde něco ještě lepšího. Nic nikdy neopouští náš život, aniž by k nám přicházelo něco lepšího. Každá změna je pro naše nejvyšší dobro, jinak by  k ní nedošlo. Někdy nejsme ochotni projít potřebnou změnou a proto naše vyšší já naaranžuje věci tak, aby se změna prostě udála. Vždy bychom měli dát a jednat podle svého vnitřního tichého hlasu. A to dříve, než se změní v křik. Požádejme naše vyšší já, aby řídilo stav našeho vědomí. Naučme se odpoutat od reakcí druhých lidí, o tom, co si o nás druzí myslí, zda nás chápou, nenechme se ničím „vykolejit.“  Někteří lidé si pletou připoutanost s láskou. Nebýt připoutaní, neznamená, že nám na druhém nezáleží. Soucit není lítost. Soucítit znamená zůstat ve vém středu, pozorovat a emocionálně se odpoutat od problémů druhých. Hledat to nejvyšší, co bychom mohli udělat a neohlížet se na to, co si přejí jejich osobnosti. Pomáhat lidem na vyšší úrovni někdy znamená dělat věci, o kterých víme, že jsou správné, ale druhým nemusí být příjemné. Odpoutanost znamená znát své hodnoty, mít úctu k pravdě a vycházet ze své celistvosti. Nemůžeme lidem brát jejich problémy a řešit je za ně. Nemáme zodpovědnost za to, jak se daří druhým v jejich životě. Je to na každém člověku, každý si nese odpovědnost pouze sám za sebe, nikoliv za druhého.

Potřeba chránit lidi před chybováním, akorát zpomalí náš růst. Když se snažíme lidi lidi zachránit, často končíme jako oběť a jejich problémy stejně nevyřešíme. Pak dochází k závislosti. Mnoho lidí není připraveno vzdát se svých problémů, protože je stále ještě učí. Proto, když se rozhodneme někomu pomoci, rozhodujme se vědomě. Pomoc druhým nabízejme jen tehdy, když o ni požádají. Nenechme se nikam vtlačit, nebo se nechat do něčeho vmanipulovat, co sami nechceme. Lidé do našeho života přichází a zase odchází. jeden z největších darů, který druhým můžeme dát, je nechat je jít svou vlastní cestou. Pravá služba vyžaduje umění dát druhým úplnou svobodu, protože jedině tak osvobozujeme sami sebe a můžeme být tím, kým jsme.

Je mnohem láskyplnější se od někoho či něčeho odpoutat, než kritizovat, hodnotit, posuzovat, odsuzovat….

Andělé, naši průvodci ani naše vyšší já, nás nikdy nesoudí, nekritizují ani nehodnotí. Naopak nám vždy posílají proud lásky a světla a dávají nám volnost a svobodu. Zaměřují se na to, co je v nás dobrého a posilují to v nás. Milují nás takové, jací jsme. Jsou nám velkým příkladem.

To my žijeme ve svých iluzích, právě kvůli naší připoutanosti. Vnímáme to, jak by druzí mohli využít lépe třeba svůj potenciál, své schopnosti a žijeme v iluzi, že se stanou takovými, jak je chceme vidět my sami. Nechceme si přiznat skutečnou realitu a vidět je takovými, jací jsou, vidět jejich silné stránky, než slabosti, uznat jejich božství a vážit si jich, vidět je očima vyššího já.

Naučme se důvěřovat své intuici a svému vyššímu já.

Náš život si řídíme my sami.

Vesmír je dokonalý a neexistují v něm prohry.

Vzdáme-li se svých připoutaností, najdeme ve svém životě mnohem více radosti a vnitřního míru.

Náš svět se rozšíří a před námi se otevřou nové příležitosti.

Získáme svobodu, volnost a budeme zažívat pocity štěstí a zdraví, bez ohledu na to, co dělají lidé kolem nás.

Odpoutanost je důležitý postoj na cestě k duchovnímu mistrovství.

 

Více zde: http://m.mojiandele.webnode.cz/umeni-odpoutat-se/