TO NEJKRÁSNĚJŠÍ, CO MŮŽEME DÁT SVÉMU PARTNEROVI, JE TO, ŽE JSME ŠŤASTNÍ

Když se uzavřeme vlastnímu štěstí, uzavřeme se i svému partnerovi.

V situacích, kdy se máme rozhodnout, zda se úplně otevřeme jinému člověku, vyplují na povrch staré a hluboce uložené strachy a vzorce chování.
Tyto strachy, uložené někde hluboko v našem nitru, se velmi často objeví ve chvíli, kdy se dva lidé seznámí a začnou vnímat vzájemnou lásku. To, co ostatním připadá jako překrásné štěstí, může vyvolat nevědomé strachy. A to i tehdy, když jsme po takovém milostném vztahu dlouho toužili. Co se stane, když mě zase opustí? Co když mě přestane milovat?

Často k sobě štěstí nepřipustíme jen ze strachu, že bychom nezvládli, kdyby nás partner opustil.

Mnohdy se stává, že v partnerství nepřipustíme opravdovou blízkost z obavy, že by vzájemná láska mohla zase zmizet. Bojíme se, že budeme zraněni. Partner může přece odejít, může chtít prožívat blízkost s někým jiným, a my bychom tu zůstali sami a nikdy už se z toho nevzpamatovali.
Často se štěstí v partnerství vyhýbáme také proto, že si myslíme, že nás někdo o něj může připravit. Proto se štěstí raději prozíravě vyhneme. Když pak dojde k rozchodu, ani se tomu nedivíme. Vždyť jsme to předpokládali už předem! To je dobře, že jsme se raději drželi zpátky.
Ve skutečnosti to ale probíhá přesně naopak. Právě proto, že si netroufáme věřit společné budoucnosti, vyvíjí se náš partnerský vztah tak, že nás vede přesně k tomu, čeho se bojíme.

Když nepřipustíme blízkost a úplně se neodevzdáme, upíráme našemu vztahu původní hluboký smysl.

Svému partnerovi tak nedokážeme dát to, co by ho učinilo šťastným. Když nejsme šťastní my, není šťastný ani náš partner. Stále cítí nedostatek blízkosti a v duchu se bojí, že pro nás možná není ten pravý. Vždyť s ním přece nejsme šťastní! V důsledku toho je potom opatrnější a zdrženlivější.
Odstup, který vzniká, pociťují oba stále více. Když se uzavřeme vlastnímu štěstí, uzavřeme se i vůči partnerovi. Pak žijeme ve vztahu, v němž se vůbec necítíme dobře. A stále více roste strach z případného rozchodu.
Je pouze jediná cesta, která zaručí štěstí v partnerství, a to – jít do toho naplno. Se vším všudy. Bez podmínek a bez výhrad.

Jen tehdy, když odložíme všechny masky, budeme autentičtí a schopní prožívat blízkost.

Jak si ale máme poradit se všemi těmi strachy, které při tom vyplavou na povrch? Nejjednodušší je, když se o ně také podělíme s partnerem. Třeba má podobné obavy. Možná se také bojí, že by tu jednoho dne zůstal sám a bez lásky. Můžete si o svých obavách společně promluvit.
Čím více milujeme, tím více se bojíme, že můžeme všechno ztratit. Ale když nemilujeme, už jsme všechno ztratili.

To nejkrásnější, co můžeme dát svému partnerovi, je to, že jsme šťastní.

To do našeho vztahu vnese hluboký smysl a naplnění. Nejen proto, že my sami budeme šťastní, ale náš partner může tyto pocity prožívat společně s námi, čímž budeme stále více propojeni. Den za dnem se budeme více sbližovat.
Získáme víru v budoucnost. Známe všechny své strachy a obavy, ale už jim nedáváme prostor. Nebojujeme s nimi, ale necháme je, aby se staly součástí naší lásky.
Řekneme si: To jsem já. Se všemi svými strachy a starostmi. To patří ke mně. S tebou to nemá nic společného. Jsou to moje strachy. Jsou mojí součástí. Znám je již dlouho, mnohem déle než tebe. Ukážu se ti. Nahý a nechráněný, protože vím, že u tebe jsem v bezpečí. Chci si užít každý okamžik. Chci si užít každý okamžik s tebou tak opravdově, jak je to jenom možné.

 

  • Štěstí se rodí v nás. Nikde jinde. Štěstí necháváme vzniknout tím, že si ho připustíme, tím, že si ho dovolíme.
  • Čím více se odevzdáme, tím více ukážeme svému partnerovi, jak jsme šťastní, a tím pevnější a vroucnější bude láska, kterou prožijeme.
  • Kdo miluje, je šťastný.

Štěstí je… vpustit si do života lásku.

* * *

– z knihy Jednoduše buďte šťastní, Pierre Franckh

 

Prevzaté z:  http://andelskydenik.blogspot.cz/
 

FacebookTwitterGoogle+

Kategorie:

Články, Vztahy