Syndrom mistrů světa aneb co dokáží slova
Nepozdravil, nic mi nevysvětlil, jen mi vynadal. Navíc bezdůvodně. Cítila jsem se jako malá školačka. Asi jsem měla nahlásit svůj vysokoškolský titul, prý to v nemocnicích tak funguje. Chovají se pak k vám lépe a oslovují vás paní inženýrko…

Pak doktor mě pouze postrašil, jinak se mnou nekomunikoval. Řekl asi 2 věty, kterým jsem nerozuměla, když jsem ale zeptala, tak mi to náležitě a s důležitým výrazem ve tváři vysvětlil.

Vzpomínám na školení komunikačních dovedností, které jsem vedla pro řadu pracovníků mezinárodních firem. Učili se opečovat zákazníka, dávat mu informace, klást otázky. Odnaučovali se svou firemní hantýrku a zkoušeli své odborné výrazy přetvořit do lidské řeči. Učili jsme je, že klient je na prvním místě, a jak s ním jednat vstřícně i asertivně, aby z toho obě strany měli užitek a dobrý pocit. 

Myslela jsem si, že takové základní věci už dnes přeci umí každý. Bohužel neumí a bohužel to nejméně umí ti, kteří to nejvíce potřebují.

b069e4_8bca7d6352404463aff7aa0866f1ce3eSedím v kavárně a kamarádka mi vypráví příběh ze psího tábora. Mluví o asi šedesátileté paní, která si omylem pořídila rasu, kterou nezvládá. Jela na tábor, aby se naučila, jak s pejskem jednat. Tato rasa potřebuje pevnější vedení, jen tak někoho tento pes respektovat nebude. To paní ale zatím neumí a chtěla se to naučit. Jak se k ní ale chovala psí instruktorka? Neustále ji ponižovala, kritizovala a před ostatními zesměšňovala. Tato paní se více a více začínala bát na výcvikové hodiny chodit, její sebevědomí bylo spíše sraženo, než posíleno. Bylo to do očí bijící a vnímali to snad všichni účastníci, až na paní instruktorku.

Jsem si jistá, že znáte ze svého okolí podobné případy. Někdo má informační převahu v určité oblasti a mylně se díky tomu domnívá, že buď on/ona je někdo víc,  je součástí určité “nadrasy”, je to mistr světa, nebo že všichni ostatní jsou úplní blbci.Toto přesvědčení se pak jasně odráží v jejich komunikaci vůči dalším osobám.

Zde je pár konkrétních příkladů:

“Kdybyste trochu přemýšlel, tak by vám bylo jasné, že….”

“Vám to vždy musím opakovat dvacetkrát.”

“Neumíte snad číst?”

“To si myslíte, že tu mám jenom vás?”

“Jak to, že neužíváte léky, které jsem vám předepsal?

“Vy nikdy/vždycky …..”

Myslím, že nám ve společnosti chybí určitá základní míra lidské sounáležitosti, pochopení a empatie.

Nechci zacházet do žádného politicko-sociologického smýšlení, ale myslím, že např. prodavačka i doktor jsou v první řadě jenom lidi. S různými problémy, dovednostmi, osobními zkušenostmi. Není důvod, aby se jeden nebo druhý povyšoval a snažil se dávat najevo, že jeho čas je dražší, on je váženější, potřebnější apod.

Pokud si vážím druhých, mohu s nimi i laskavě komunikovat. 

IMG_8069Stačí si představit, že mi do ordinace nebo do obchodu přijde někdo z rodiny nebo kamarád.  Pozdravím ho? Usměju se? Budu se mu náležitě věnovat? Dám mu dostatek své péče a času? Myslím, že ano. Proč by měl být přístup k někomu dalšímu jiný?

Doma mě učili základní lidské pravidlo – “Nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali oni tobě.” To by snad také stačilo začít aplikovat např. ve zdravotnicvtví?

Základní problém je ovšem VIDĚT, že se nechovám k druhým vstřícně a proklientsky. Mnozí si totiž vůbec neuvědomí, jak jejich slova a výrazy obličeje na druhé působí, jak se při nich člověk cití, a jaké to má další následky.

Jak se asi cítila paní ze psího tábora, když na ní instruktorka přede všemi křičela: “No, jestli budete toto neustále dělat, tak to vás nikdy ten pes poslouchat nebude!”Předpokládám, že si připadala jako malá neschopná holčička, které se nic nedaří.Možná začínala pochybovat sama o sobě i o tom, že jednou svého psa zvládne.

Jaký by byl rozdíl v tom, kdyby instruktorka řekla: “Výborně. Vidím, že se již snažíte, aby vás netahal na vodítku. Teď potřebujete ještě přesvědčit samu sebe, že s ním můžete chodit i bez toho, aby vás tahal.” 

Jak se dotyčná paní cítí teď? Je povzbuzená z dílčího úspěchu a má chuť se dál učit. Je to pro ní radost, zkoumá, co by měla udělat, aby změnila svůj postoj. Její sebevědomí se zvyšuje. 

Mým přáním je, abychom více viděli, jak svými slovy ovlivňujeme druhé. Obzvlášť pokud pracujeme ve službách a je naší náplní práce pomáhat druhým. A pokud uvidíme, pak už je jen krůček k tomu se ROZHODNOUT, že to zkusím jinak. Změnit své nastavení vůči druhým, vědět, že jsme rovnocenní partneři a zkoušet formulovat svá slova tak, aby pomáhala a povzbuzovala, informovala a hledala řešení spíše než obviňovala, útočila a rozkazovala.

Zkrátka, buďme k sobě laskavější, nic nás to nestojí, ale získat můžeme mnoho. Minimálně dobrý pocit někde uvnitř nás.

Zdroj: http://biodanza.cz/syndrom-mistru-sveta-aneb-co-dokazi-slova/?utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=campaign_501003433&utm_content=content

 

FacebookTwitterGoogle+