Svoboda je božská kvalita, a proto…
… patří těm, kteří cítí svoji božskost.
Vím, trochu provokativní začátek. Ale jak jinak začít, když se chystám rozbít další z duchovních mýtů.
Boží řád je dokonalý, spravedlivý, láskyplný, ale rozhodně není rovnostářský. Božské tvoření je mnohovrstevnaté, jednotlivé úrovně na sebe navazují a každé úrovni odpovídají určité zákonitosti.
Už jsem se zmiňovala v některém z předchozích článků, že čím má duše vyšší vibrace, tím má vyšší vědomí božských souvislostí. Roste její vliv, „velikost“, síla.Znamená to, že všechny duše si nejsou rovny, ale větší a vědomější duše tvoří energetické podmínky pro duše menší a méně si vědomé božských kvalit a souvislostí.
Možná se budete divit, ale růst rozhodně není hlavním smyslem existence. Je to jedna z možností, které v sobě má každá duše, ale není to priorita. Hlavním smyslem je prožitek sebe sama jako Boha, vyjádření sebe sama a své božskosti. A božskost nespočívá jen ve velikosti, síle, moci, jak se někteří v minulosti domnívali.
Zkusím to popsat ještě z jiné strany: Každé duši stvořené v souladu s božím řádem, je dána svoboda rozhodování, sebevyjadřování, tvoření. Svoboda je základní podmínkou existence. Tam, kde není svoboda, není dostatek energie. Omezení způsobuje pokles energie, frustraci, propad.
Jenže zároveň platí, že pokud by Bůh dal neomezenou svobodu někomu, kdo je nevědomý, neví, co činí, nezná strukturu, na níž stojí existence, mohlo by se stát, že dojde k poklesu boží energie, že to stáhne některé duše držící pole vysoké energie a dojde v daném prostoru k zániku božích kvalit.
Takže jak to tedy je?
Omezení vede k poklesu energie těch, kteří jsou omezováni, a oni pak nemohou tvořit v dostatku a násobit mezi sebou energii. To pak zůsobuje pokles energie celku.
Neomezená svoboda ale také může vést k poklesu energie a omezení energie větších duší tvořících dané prostředí.
Neřešitelná situace, že? Ovšem pouze pro náš lidský mozek, nikoliv z hlediska božského.
Boží řád je nastaven geniálně. Každá duše má v každém bodu své existence možnost volby. Ovšem duše s nižšími vibracemi, s nižším vědomím Boha, vidí na své cestě méně možností. Přemýšlejí: „Mám udělat toto, nebo toto? Co je správně?“ Jejich myšlení je černobílé. Rozdělují věci, osoby, situace na dobré a zlé. A rozhodují se podle toho. Jejich představa svobody je, že si mohou dělat, co chtějí.
Čím má duše vyšší vibrace, tím více vnímá souvislosti a „mezimožnosti“ a její svoboda je spíše vnitřní. Přechod od duality do jednoty je právě o tomto vnímání mezimožností. Určitě většina z vás zná onu scénu z Harryho Pottera, kdy se Harry dostaví na nádraží a má odjet do Bradavic z nástupiště 9 a 3/4. Nádherná ukázka! Pro většinu cestujících tam je ale pouze nástupiště 8, 9, 10. Ovšem do světa kouzel vede cesta, která je mezi dosud viditelnými možnostmi.
A tak to je. Popisuji to záměrně z pohledu lidského mozku, protože přes něj vede brána do jiných světů, jiných možností, jiných dimenzí. Svoboda leží právě tam. Jak říkal Ježíš: Království Boží je na Zemi.
Pokud si tedy někdo stěžuje na neřešitelné problémy tohoto světa, cítí se přetížen vším špatným, co kolem sebe vidí, a má pocit, že Bůh situaci neřeší, nemá pravdu.
Řešení jsou, možnosti se otevírají, ale jsou mnohem výš, než je většina lidí zvyklá se dívat. Možnosti jsou, ale je třeba se jim otevřít, naučit se je znovu cítit. Bůh nemůže snižovat laťku, drží kvalitu. To jen my tady na Zemi jsme se od něj vzdálili a přestali jsme vidět nekonečné boží možnosti, ve kterých má každá situace vždycky řešení a kde neexituje jiná možnost než vítězství lásky.
Otevřete se těmto možnostem, otevřete se pochopení. Požádejte Boha, svou duši, své duchovní průvodce, aby vám bylo v každém okamžiku ukazováno, jak věci mohou být jinak. Ať se před vámi otevírají cesty, které jste až dosud neviděli, ať jste schopni pochopení a lásky i tam, kde to předtím nešlo. To je skutečný vzestup!
Spousta osob je zklamaná, protože má pocit, že jim nepřichází žádná božská inspirace, že nejsou vedeni. Jsou zmateni těmi, kteří přijímají různá boží poselství, channelují, vidí a silně cítí energie. I v tomto případě je pravda relativní!
Opakovaně zdůrazňujeme, že ne vše, co někdo nazývá Bohem, jsou ty nejvyšší energie (a o čistotě některých zdrojů radši ani radši nemluvit). Pro každého je Bůh někde jinde. Obecně je zvykem nazývat Bohem to, co nás přesahuje. Pokud se tedy např. nějaká přírodní bytost, duše, dejme tomu, s vibracemi 10 D spojí se svým Bohem, je to Tvůrce Geandriel. Její Bůh, její Tvůrce. Je to logické. Taková duše ani nemůže dosáhnout jinam, protože by nerozuměla tomu, co je jí předáváno. Proto mohou být i informace, které získává, poměrně konkrétní. Ovšem pokud po Bohu, po svém Stvořiteli, touží např. inkarnovaný anděl z 1. kola tvoření, může se stát, že na něj v tuto chvíli téměř nedosáhne, protože se jedná o velmi vysoké energie. Takový kontakt pak probíhá spíše přes velmi jemné pocity. Jenže náš inkarnovaný anděl se cítí nejistý tváří v tvář někomu, kdo tvrdí, že mluví s Bohem, s Ježíšem, s archanděly… a pochybuje o sobě, o tom, co cítí a chtěl by tytéž vjemy jako dotyčná osoba, protože je vnímá jako jediný božský způsob komunikace.
Proto buďte na sebe hodní, vnímejte své pocity a hledejte své vlastní cesty. I když jsme tady a teď v lidských tělech, nevycházíme všichni ze stejného místa, nejsme všichni ve stejné úrovni, a proto neexistují univerzální rady, řešení a postupy.
Svět stojí na božské sebelásce. Láska k sobě samému, k Bohu v sobě, je základním pilířem světa.
(c) Iva Uhlířová, 2016. Článek smí být dále šířen a kopírován pouze v neupravené a nezkrácené podobě a pro nekomerční využití. Podmínkou je uvedení autora a zdroje článku s aktivním odkazem.
FacebookTwitterGoogle+