SVITEK – RUKOPIS PSANÝ ŽIVOTEM 9. ČÁST
Během několika posledních dnů ke mně začal opět promlouvat můj neviditelný průvodce, držící ve svých dlaních svitek – rukopis psaný životem. Byla jsem hodně zaneprázdněná, jen po svých niterných meditacích jsem zaznamenávala útržkovitě vize z rozvinutého svitku, po dnešní odpolední kávě jsem však znovu dokonale obnovila spojení a zaznamenávám vhledy z onoho rukopisu prostřednictvím kláves mého PC.

Na rozvinutém svitku, jenž začal připomínat spíše plazmovou několikadimenzionální obrazovku vidím, či spíše vnímám, prožívám děj, znovu ho prožívám v onom Věčném Přítomném okamžiku… Vidím, jak dochází k posunu pólů planety Země, zažívám, jak se její vědomí proti tomu brání, ano, brání se stejně jako my, kteří na své cestě osobně-duchovního vzestupu, jsme nuceni být vystavováni konfrontaci s nevědomostí, závistí, zlem, prostě ne-přirozenou temnotou.

V onom Přítomném okamžiku, kdy splývá minulost i budoucnost, zjišťuji, jak jsem již psala v předešlých svitcích, že podobná témata se vynořují i zanořují téměř stále dokola, abychom je konečně jedou definitivně z hologramu mřížky vědomí planety Země a tím i z našich osobních hologramů odstranili a to tím, že je rozklíčujeme, uchopíme svým vědomím a rozptýlíme světlem poznání.

K podobnému posunu pólů docházelo i během zániku civilizace ATLANTIS, o tom jsem již též psala, dnes však za přítomnosti svého milovaného průvodce držícího ve svých dlaních onen „živý svitek“ niterně vnímám, že situace se díky našemu většímu množství prožitků ve fyzické realitě na planetě Zemi, poněkud pozměnila. Jsme si více vědomi sebe sama, naše minulé lekce, které mají snahu ovlivnit naše vědomí v tomto okamžiku, můžeme více uchopit, vědoměji zpracovat.  Zvláštností však je, že spousta z nás, kteří se na cestě duchovního vzestupu již nacházíme, spousta svých inkarnací doslova odmítala vědomý život v hmotné realitě,  tedy v 1. až 3. dimenzi.

Ano, pobývali jsme v pohodlí a nedotknutelnosti chrámů, jeskyní, klášterů či obydlí v přírodě, kde jsme mohli být komfortně ve stálém styku sami se sebou, s naší duchovní rodinou ve vyšších sférách, kde jsme měli jasný signál, ničím nerušené spojení s oceánem vědomí Světla Zvuku Nejvyššího Zdroje.

A právě v těchto, pro energetické pole planety Země jako celek, pohnutých dobách, kdy končí onen hvězdný cyklus 25.600 let, a energetické pole, vědomí  planety nejenže vzestupuje, ale též slouží jako určitá přestupní stanice pro spoustu jiných galaktických i vesmírných vědomí, právě v této „napjaté“ době, mají určité vysoké duše, jež odkládaly poznání života v nižších dimenzích, jej plně prožít, a to ještě za předpokladu, že neztratí povědomí o sobě sama, o svém hvězdném původu. Mají prožít život právě uprostřed temnoty a naplnit mystická slova: „ ….a Světlo svítí v temnotě, ale ta ho nepohltila…“.

Prožívám nyní mlčky svým vnitřním zrakem životní příběhy oněch světelných duší… Vidím, jak se častokrát zapletou do hříček osudu, do spárů temnoty tím, že se temnotě přizpůsobují a používají „její nástroje“, což je pak vždy ponoří to temnoty ještě větší. Většinou pak ani nepoznají, když jim jiná duše plná světla nabízí pomoc, aby prozřely. Je mi z toho smutno, ó, jak by těmto duším šlo pomoci, pokud bychom nemuseli respektovat zákon svobodné volby…
Z celého vjemu, jenž mi byl ukázán na starodávném svitku, onom rukopisu psaném životem, se mi mírně zamotala hlava. S nevyslovenou otázkou jsem se mlčky obrátila ke svému průvodci, a telepaticky mu ji vyslala: „Půjde to? Můžeš mi ukázat, co nastane, jak to zvládnou?“

Můj průvodce se mírně pousmál a odvětil: „Tento rukopis píše život sám, moje milovaná… Připomínám „Zákon svobodné volby“, jenž musí být vždy respektován.

„Ano, já vím, ale…. snažím se o nalezení možnosti, jak těmto duším pomoci.

Přiznám se, že jsem se málem neudržela a ač vím, že se to „nemá“, chtěla jsem svévolně nahlédnout do „budoucnosti“, ale v tom okamžiku se svitek před mým vnitřním zrakem rozplynul.

Omluvila jsem se svému průvodci za zvědavost, on se na mě pousmál, svitek v jeho dlaních se opět rozsvítil, a já mohla pokračovat v jeho vnímání v onom Věčném přítomném okamžiku.

Vzhledem k tomu, že jsem byla naladěna na vizi, jež se mi odehrávala před vnitřním zrakem, vnímala jsem, jak spousta vysokých duší, právě nyní inkarnovaných hledá především lásku. Onu lásku, kterou tak dobře znají z nebeských sfér, tedy z vyšších dimenzionálních pásem…

Hledají, většinou marně, neb to,  co se zde, v 1. až 3. dimenzi označuje slovem láska, je povětšinou citová energetická smršť, zpočátku mající příchuť omamné sladké vášně astrálního charakteru, tedy energie k naplnění potřeb fyzické reality i těch nejbližších dimenzí (astrálního světa 4. – 6. Dimenze), kde vládnou neviditelné síly andělské, démonské i ty smíšené..

Hodně vysokých duší se nechá polapit do oněch omamných sladkých energií, které však později po jejich konzumaci (podobně, jako když si lidé dají několik sklenek alkoholu na tzv. zlepšení nálady) mění v nepříjemnou energii přivlastňování, citového vydírání, podmínečné lásky atd..

Vnímala, viděla jsem na onom svitku psaném životem, že jediným osvobozením se a možností vzestupu vědomí do těch vyšších dimenzí, je nalezení lásky k sobě sama, lásky k životu jako takovému.

Vnímala jsem tuto citovou hru na onom svitku i přímo skrze mechaniku Merkaby, viděla jsem, jak spodní část Merkabického pole (1. – 3. dimenze osobního energetického štítu, tedy jeho magnetická část) pokud ve větší míře přijímala energii ze svého okolí, prostřednictvím různých závislostí citového i finančního charakteru, nikoliv ze své vyšší části merkabického pole (4. a vyšší dimenze – elektrická část), jak se tato spodní část zpomalovala, zadrhávala, vytvářejíc u toho karmické antičástice, které postupně zabraňovaly dokonalému spojení duše 1. a 3. dimenze s částmi téže duše v dimenzích vyšších…

Prožívala jsem tedy na onom starodávném svitku – rukopisu psaném životem, jak spousta vysokých duší, inkarnovaných právě u konce Hvězdného cyklu, se má rychle naučit, nejen tomu, jak chutná božská láska v těch nejnižších dimenzích, ale též, a to zejména, jak ovládnout život ve fyzické realitě, jak ovládnout hmotné podmínky, a to vše majíc na zřeteli slib, učiněný „kdysi“ a  „tam“, že budou manifestovat království vyšších dimenzí i zde na Zemi, a to bez ztráty svého světla, bez ztráty vzpomínky na opravdovou lásku tam „doma“ a též hlavně, bez ztráty sebe sama.

Téměř jsem nedýchala napětím, chtějíc znát konec, tedy jak to vše dopadne…

Podívala jsem se s prosbou na svého průvodce, opět mu velmi prosebným pohledem vyslala: „Jaký bude tentokrát konec?“

Můj průvodce odvětil: „ Tento svitek, rukopis, je psán životem, má milovaná…. Záleží pouze na vás všech, na nositelích Světla, jak přepíšete temnou minulost (Atlantis, Egypt,….) v tomto Přítomném okamžiku….

(pokračování příště…)

(Reprodukce textu tohoto článku, jenž je autorským vlastnictvím majitelky těchto webových stránek Zuzany Soukupové, je povolena pro jakékoliv médium pouze v nezkrácené podobě, a pokud je připojen aktivní odkaz na http://www.reiki-centrumpraha.cz) 9. 6. 2016